Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Sebevražda rodiče
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.6.13 18:28
@MaminkaMartinka no právě. ty co dělají demonstračky tak otom mluví. Ty co to chtěj zabalit, ty ti to slůvkem nenaznačí, protože si přeci nenechají překazit svůj úmysl…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.13 18:56
@MaminkaMartinka no to jim nedochází a vlastně je jim to jedno, protože je už to trápit nebude. Proto řikám, že to jsou sobci. Myslí jen na sebe a aby bylo dobře jim…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.13 20:16
Teda holky, to jsou příběhy 
Mě teda umřel tatínek ale nezabil se dobrovolně. Měl nehodu. 
Příští měsíc to bude 6 let a já se s tím nesmířila a nikdy nesmířím, ale naučila jsem se tím žít. Jinak to ani nejde.
Taky umřel přesně měsíc před mýma 18-tinama
BTW, myslím že lidi co se zabijí dobrovolně jsou sobečtí vůči svým nejbližším. Nemyslím to zle 
, ale sobě uleví ale neuvědomují si, jak moc ublíží ostatním
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.13 21:47
Myslím si, že mohl být v tak špatném psychickém stavu, že prostě šel a udělal to. Nedomýšlel důsledky svého jednání a že nás tady nechá. Takhle o tom aspoň mluvil jeho psychiatr, když se o tom s ním mamka bavila.
Učil se na zkoušky do školy (dělal dálkově anglicky výšku, mimochodem jednu už měl), zatmění, uviděl moje švihadlo v obyváku, šel a udělal to. Učebnice jsme našli ještě otevřené, tužku odloženou.
My to ani netušili, nás to nenapadlo. Přijeli jsme z jiného pohřbu (taťka měl chřipku, nejel s nama), okoupali se a až pak ho začala mamka víc hledat, protože nebyli pryč boty, ani bunda. Našla ho ve sklepě, kde se oběsil na tom mojem švihadle.
Je to 15 let…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.13 21:50
To je hrozne u nas to bylo podobne, mamka sla psta a tatka rika ze se bude jeste koukat na televizi, potom mamka sla pro nej do obyvaku tam sla tekevize byla tam ale ustlana deka a doa zamceno, i v kulne kde se obesil bylo zamceno bylo pozde, obesil se v 1 rano a mamka ho tam nasla v 5 rano..=( kdyz mi to zavolali slozila jsem se, noci dy jsem nejedla, jen brecela a s nikym nekomunikovala, byla jsem v soku a postupne se lepsim ale neni to ono je jeste chcilku nebude, mam strach uz uplne ze vseho co se deje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.13 22:09
@omites můj brácha to měl promyšlené, takže od něho to sobecké bylo… hlavně že nám do dopisu nezapoměl napsat, kde má jaký dluhy no co, toho se vzdám a bude klid… dokonce zrušil účet atd. Ale i tak mi chybí… hajzlík jeden 
ale bude líp, já věřím že jo. Třeba kamarád jednal skratově, ten se oběsil. To prý lidi dělají v návalu vzteku nebo v momentálním lupnutí v hlavě. Ti vždycky šáhnou po laně… bráchu našli ve vaně, asi spolykal prášky. To nevíme, pitevní zprávu nám nedali k nahlédnutí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.13 22:19
@Terka20 já ti nevím. První týden do pohřbu jsem byla doma. Pak už jsem byla docela ráda, že jsem se vrátila do školy, kde mi to přišlo relativně normální. Teda oproti tomu, co se dělo doma. Nastěhovaly jsme se všechny tři do ložnice (mamka, ségra a já). Jsem technický typ, takže jsem převzala některé chlapské práce, ale ne všechny. Třeba kotel jsem nastavovala já a tak. Po půl roce jsem se sama z ložnice odstěhovala zase do svého pokojíka.
Nebylo to lehké, ale jedla jsem, docela rychle jsem mezi spolužákama přišla na jiné myšlenky, našla si přítele a tak. Stavy, že bych nechtěla ven a měla deprese jsem naštěstí nezažila. Jenom takové ty splíny, ale hluboké deprese ne. Doporučili nám, myslet si, že odjel na dlouhou služební cestu a teď se zrovna nemůže vrátit zpátky.
Asi rok trvalo, než se mi přestaly zdávat sny, ale sem tam se mi o něm zdá stejně dodnes. Většinou, že žije dál, že není pravda, že umřel.
Kineziložka mi řekla, že jsem tenkrát strašně rychle dospěla. No asi mi nic jiného nezbývalo.
Ale nezapomenu na něj nikdy, třeba až po letech jsem schopná dívat se na fotky z dovolených a tak, ale nedělá mi to moc dobře
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.14 12:54
Ahoj holky i já se přidávám s velkou bolestí, která nikdy nevymizí, je to dva roky, kdy se můj táta oběsil, byl hodný, pracovitý, měli jsme se všichni moc rádi, proto nikdy nepochopím proč to udělal, a to je na tom to nejhorší, každý den přemýšlím proč, brečím neustále, možná o něco míň po těch dvou letech.Byla jsem zrovná těhotná a on se tak těšil na vnouče. Divím se že jsem to ustála sice s diazepanem, ale doktor řekl, že bych jinak potratila.Asi už nikdy nato nepřijdem, tak se raduji aspoň z dětí a manžela, který mi mého táty moc připomíná, je moc hodný. Holky držte se, protože život je moc krátký nato, abychom ho celý probrečely.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.11.14 08:18
@Terka20 : díky za téma, a je mi to líto, musí to být opravdu těžké. Můj otec mluvil o sebevraždě půlku života…takže jsem si zvykla a už jen odevzdaně čekala, kdy ho najdu. Pak jsem mu rázně řekla, že pokud mě tím bude stále zatěžovat, už za ním jezdit nebudu. Tak na pár let přestal. Má dluhy kam se podívá, utratí si teď už důchod v hospodě za dva dny a pak jen škemrá na všechny strany o peníze. Dluží všem okolo, mi taky, nesčetněkrát jsem mu dávala „kapesko“, platila elektřinu, byt, a nakonec si na něm stejně udělal 100 000 dluhy. Nepoučitelný. Mají ho vystěhovat z bytu, včera mi volal o kilo, napsala jsem mu, že mu ho tam nepovezu, že nemám cestu a že takhle to přece nejde, že si musí peníze rozpočítávat a vychází mu to 100kč na den a z toho se žít nějak dá. V noci mi volal - měla jsem vypnutý zvuk a spala a v 5 ráno mi napsal, že se rozhodoval, jestli to má skončit kvůli mě, že mi důvěřoval, ale teď už ví, že to má udělat (zabít se) a že doufá, že mám klíče od jeho bytu (abych ho jako našla)…no, je mi zle…zatím nic neodepisuju a nevím čeho se dočkám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.11.14 14:49
Já po 16 letech začala dělat na tom, že mu to odpustím… Roky jsem dělala, že se skoro nic nestalo. Ale ono mě to doběhlo.
@EvaEve nenech se zatáhnout do vydírání, je to jeho život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.11.14 15:01
@EvaEve něco podobného jsem zažívala od svých 9ti let, rodiče rozvedený, toho času jsem byla u otce, a ten mi po každé sklence (což bylo téměř denně) říkal, že jestli ho opustím tak se zabije. Do 15ti jsem mu to věřila, ale pak jsem odešla (hned po tom co se ho pokusil zabít světskej přímo před mýma očima a co si domů dovedl ku.vu, kterou vyhrál v kartách a která po něm šla s nožem). Takže pokud o tom někdo pořád dokola mluví, tak věřím tomu, že to nikdy neudělá. No a před 4mi lety a 6ti měsíci se mi oběsil můj o dva roky starší bratr… pro změnu za to mohla naše matka. Nikdo ani netušil, že se na něco takového chystá akorát byl takový spokojenější (asi už smířený). Strašně moc mi chybí a do dnes si vyčítám, že jsem mu nepomohla…
Holky držte se, život je boj a bohužel někdy až do samotného konce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.14 16:20
@Ivet85 - měla jsi to s rodiči vcelku podobné jako já, koukám…taky jsem byla do puberty u otce - manipuloval mě, tak jak říkáš - zabije se když ho opustím apod a pobuřoval mě proti mamce - když jsem dospěla, pochopila jsem. Brášku si nemůžeš vyčítat - zaprvé se rozhodl on, zadruhé - ulevilo se mu, byť rodině a přátelům přihoršil a hlavně by určitě nechtěl, aby sis to vyčítala zrovna ty :/ Jinak co se mého otce týče - na tajnačku jsem teď zjištovala, jestli žije několik dní a žije, už se dokonce ozval, jakoby nic, ale já probulené dva dny. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.15 07:55
Můj táta taky spachal sebevraždu, oběsil se na půdě. Byli mi teprve 3 roky, poslední a jedina vzpomínka naněj byla v restauraci kam nás s mamkou vzal. Pamatuju si že mi řek ať jdu sním že mi koupi nanuka. Když jsme ale přišli k mražáku řekl mi,,ať ho počkám že se vráti" ale už se nevrátil druhy den nato ho našel spolubydlici když šel na půdu pro prádlo. Ještě ale pár měsicu před smrti se strašně pohádal s bratrem. Přišel domu pry se s matkou vubec nebavil a zavřel se do koupelny.Po nějake době když pry nevycházel se naněj šla matka podivat. Když otevřela dveře tak se prý hrůzou skácela našla ho s podřezanými žílamy ležet ve vaně v komatu. Naštěsti ho zachranili a poslali na psychiatrii kde ho léčili. Moje matka to ale neunesla a tak jsme se od otce odstěhovali poté se snim matka chtěla rozves.Muj otec to ale asi nemohl přenýs přes srdce že mu odvedla jeho jedinou vymodlenou dceru. A tak si naplanoval dalši pokus o sebevraždu ktera se mu bohužel už povedla.Ja jelikož jsem byla malá, tak mi matka o otcově činu neřekla. Celich 16 let jsem netušila jak můj táta vlastně umřel, když se mě nato ptali veškole musela jsem si vymyslet nějakou hystorku. Jednou jsem chtěla ukázat ve škole spolužačkam jak táta vypadal. Skorou náhod jsem si vybrala jednu fotku z celeho albumu. A když jsem ji otočila, našla jsem dopis na rozloučenou od meho táty kde se mi omlouvá a říká že mě strašně miloval.Bylo mi to divny proč dopis? Tu fotku jsem si schovávala pod polštář a každou noc si ho četla. Až jednou mi máma povlikala a tu fotku našla. Roztrhala mi ji a ani duvod mi neřekla. Byl to jedinej dopis odnej co jsem mela. Strašně mi tim ublížila neměla právo to udělat. Když jsem se ji ptala proč ten dopis a co se vlastně tatoj stalo odsekla mě že se semnou otom nebude bavit.Co jsem se všech ptala nikdo mi nedokazal řict co se vladtně mimu tátoj stalo. Až když mi bylo 17 a ja se matky zeptala co se vlastne stalo řekla mi to. Nemohla jsem tomu uvěřit že můj táta kterej mi dal život kterej napsal v dopise jak moc mě milova. Že mi tohle uděla že mě opustil že mi nedal šanci ho poznat.Do ted mě to strašně boli ale nejvic mě niči že neznam jeho hlas, jeho smich jeho usměv. Strašně bych ho chtěla vidět jak by vypadal dnes.Je to neskutečna bolest kterou v srdci mam ale i hněv že neměl právo si vzit život. Tak moc bych se chtěla vratit do minulisti být starší a mit už rozum nikdy bych to totiž nedovolila aby to udělal, nenechala bych ho samotny a hlavně bych mu řekla ať to nedělá už kvuli mě..že ho mám ráda a že ho nechci stratit. Bohužel to nejde muj táta byl nemocny psychicky ale furt si říkám že kdyby se oněj vic zajimali bavyli se sni o jeho pocitech drželi i třeba ho zavřel někam tak bych ještě dnes mohla mit tatu. Nikdy se stim nesmiřim co udělal a že mě připravyl oto ho zažit a pamatovat si ho. Nejhorši natom je že jsem zdedila jeho psychickou poruchu ktera se mi pomalu zhoršuje slysim hlasi ve sve hlavě největší obavu mám z toho aby mě nepotkalo to same jako meho tátu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.15 23:06
Zdravim ja mel podobny zazitek s otcem.Diky a po pravde jsem nevedel co delat. Uspesny jsem byl v praci avsak s rodici jsem promluvil max 1 rocne.Bylo to 7.1.2010,kdy me bracha rekl ze se tata obesil kvuly obrovskym dluhum. A ted co, matka by skoncila na ulici a ja s brachou by jsme platily zbytek. Jenze bracha mel mesicniho syna. Podnik po otci jsem zdedil se vsema dluhama a reknu ti, ze jsem ani nemel cas myslet co dela po smrti ponevac banky tlacily neuveritelne. Musim rici, ze jsem to s brachou a mamou za tri roky vse zaplatil avsak jsem prisel o vse a i ja v roce 2012-2013 myslel na to same protoze jsem zjistil, ze vse ceho jsem dosahl bylo pryc.Sice vse zaplacene ovsem zacinat v 34 letech znovu a navic i pritelkyne me opustila bylo i moc na me. Proto jsem se vrhl na statni spravu a nyni na Bezpecnostni Agenturu, ponevac me zjistily rakovinu.Ted chci zaopatrit matku.Muj nejvetsi boj me ceka, ale ve Svitavach jsem si udelal neuveritelne jmeno.Ja radim prace me to pomohlo a pikud mas pritele promluvit si snim o tom.Tvuj nejvetsi problem je, ze si stale pripominas otce jak tam lezi. Zajdi na disko s kamoskama na damskou jizdu nebo poradne to rozjed s pritelem. Pokud to drzis v sobe driv nebo pozdeji te to dostane a pak jdes k doktorovy darovat krev a zjistis to co te nemuze potkat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
