Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zakladatelko, většina věci se dá řešit. Někdy se stačí vyspat, někdy je to na delší dobu, ale snad ten život má smysl.
@Kaileee Ano, ale deprese, nebo jiná psychická nemoc je zoufalství, není to, že se někdo jen tak rozhodne, že tady po sobě zanechá dítě a že si neváží toho, že dítě má.
@Anonymní píše:
Hodně se toho stalo a já už nemůžu dál. Nechala jsem syna u mojí mámy a věděla jsem, že jakmile dojdu domů, tak se zabíju. Šla jsem a myslela na toho kluka, ktery bude celý život nešťastný. Jak asi kvůli mě skončí, jak ho to ovlivní… A vrátila se pro něj. Nejsem zbabělá to zabalit ale nechat toho kluka napospas životu bez mámy nemůžu. Ani nevím, proč to tady píšu.
To je dobře, že ses vrátila. Znamená to, že ještě nejsi ztracená. Přemohla tě mateřská láska. Teď vyhledej odbornou pomoc, ať má syn šťastnou mámu.
@Lollitka píše:
@Kaileee Ano, ale deprese, nebo jiná psychická nemoc je zoufalství, není to, že se někdo jen tak rozhodne, že tady po sobě zanechá dítě a že si neváží toho, že dítě má.
mě fascinuje jak se tady sešly dvě matky, které se chcou zabít a jdou si pro pomoc zrovna tady, je to zvláštní, no ne?
@Anonymní píše:
Hodně se toho stalo a já už nemůžu dál. Nechala jsem syna u mojí mámy a věděla jsem, že jakmile dojdu domů, tak se zabíju. Šla jsem a myslela na toho kluka, ktery bude celý život nešťastný. Jak asi kvůli mě skončí, jak ho to ovlivní… A vrátila se pro něj. Nejsem zbabělá to zabalit ale nechat toho kluka napospas životu bez mámy nemůžu. Ani nevím, proč to tady píšu.
Byl jsem na tom stejně, kdybych nezašel k psychiatrovi, tak se dneska popelím. Je lepší za ním zajít, než když tě za ním odvezou..
@Kaileee No tak asi to potřebují někde sdělit, tady mohou anonymně, ale nechtějí třeba zatěžovat rodinu a stydí se vyhledat odborníka, nebo jim prostě připadá, že už nic nemá smysl. Vánoce a konec roku jsou pro psychiku náročné období.
Taky jsem to xkrat chtěla skončit. Ale naštěstí jsem vždycky dostala strach, že by se to nemuselo povést.
Zakladatelko, děcko te potřebuje, tak když už ne kvůli ničemu jinému, tak kvůli němu to nedělej
Zakladatelko, vím, o čem mluvíš. Moje dcera má těžké deprese, které se rozjely po těžkém psychickém a fyzickém teroru od jejího expřítele. Taky má nádhernou dceru, dokonce i nového přítele, ale když tyhle deprese udeří, nic není dostatečně silná motivace a ona má obrovské nutkání všechno ukončit. Dcerku i přítele přitom opravdu miluje. Užívá antidepresiva Elicea, ale přijde mi, že poslední dobou moc nepomáhají, ikdyž dávka už byla navýšena. Ale co s tím, netušíme. Teď to na ní zase dolehlo. Ona je schopna mluvit o tom se mnou i s přítelem, ale prostě to nedává. Nedává tenhle život, nenávidí ho, nenávidí samu sebe. Přitom to byla dřív tam nádherná, společenská a veselá mladá dívka. Teď je zničený člověk se zničenou dušičkou. Prostě v mozku se něco přeplo, psychika šla do háje.
A nevíme nikdo, jak ji pomoct. Zvažovali jsme již i násilnou hospitalizaci na psychiatrické klinice, ale tohle by jí už mohlo zničit kompletně a vyvolat nenávist vůči nám do konce života.
Ale co dělat víc .. opravdu netušíme. ![]()
Takže asi ano, vím, čím si procházíš, protože to vidím u dcery. Kdo nezažil tenhle stav, nikdy nepochopí, o čem je řeč. A řeči typu, že jsi nikdy neměla mít dítě, nikomu - ničemu nepomůžou. To můžou kdákat akorát slepice, které si neumí představit, že lidská psychika je velmi křehká a stačí opravdu málo, aby se rozbila na tisíce střípků.
Zakladatelko, jestli jsi to ještě neudělala, vyhledej odbornou pomoc. Tady tvůj problém nikdo nevyřeší. Ti, kdo ví, o čem mluvíš, tě vyslechnou a politují, ale účinně pomoct ti nemůžeme nikdo.
Vyhledej psychiatra. Zajdi do nemocnice, kde je psychiatrické oddělení, mají pohotovosti pro akutní případy. Mohou ti pomoct a dál tě nasměrovat.
Nikdy jsem nebyla zastáncem chemií, ale tohle jsou případy, kdy chemie může opravdu účinně pomoct. Držím palce !!! ![]()
@Kaileee píše:
ono to tak je vždy, když někdo anonymně založí kontroverzní téma a pak už mlčíkdyby chtěl někdo něco fakt řešit, i já jsem tady anonymně něco založila, tak diskutuje, i s těmi, kteří mu píšou to, co by třeba nechtěl slyšet
V životě jsi nezažila ten stav, kdy spadneš na totální dno. Víš prd, co je skutečná deprese. Ne ta, kdy se cítíš blbě, ale prostě jdeš mezi kámoše a je ti pak fajn. To je jen blbá nálada. Skutečná deprese je, že nechceš nic. Nechceš být, nechceš nikoho vidět, nenávidíš samu sebe. Se skutečnou depresí nemáš myšlenky jít ven, a kdyby přeci, nedokopeš se jít ven. A pokud ano, budeš stát uprostřed rozkvetlé louky a ptát se sama sebe, co tam kur.a děláš, možná ti to bude jen jedno, možná ti bude do pláče, možná si jen budeš připadat „nestravitelně“, „nemístně“ nebo „nechutně“ a možná taky budeš chtít nebýt.
Tohle je skutečná deprese. Tak prosím tě, nekecej tu kraviny, když fakt netušíš, o čem mluvíš.
Anonym, co ví, o čem mluví.. ale nejsem zakladatelka.
Zakladatelko nejsi spatna, ze jsi takto uvazovala, nekdy se zdaji situace byt bezvychodne. Nech si pomoci.
@Anonymní píše:
Zakladatelko, vím, o čem mluvíš. Moje dcera má těžké deprese, které se rozjely po těžkém psychickém a fyzickém teroru od jejího expřítele. Taky má nádhernou dceru, dokonce i nového přítele, ale když tyhle deprese udeří, nic není dostatečně silná motivace a ona má obrovské nutkání všechno ukončit. Dcerku i přítele přitom opravdu miluje. Užívá antidepresiva Elicea, ale přijde mi, že poslední dobou moc nepomáhají, ikdyž dávka už byla navýšena. Ale co s tím, netušíme. Teď to na ní zase dolehlo. Ona je schopna mluvit o tom se mnou i s přítelem, ale prostě to nedává. Nedává tenhle život, nenávidí ho, nenávidí samu sebe. Přitom to byla dřív tam nádherná, společenská a veselá mladá dívka. Teď je zničený člověk se zničenou dušičkou. Prostě v mozku se něco přeplo, psychika šla do háje.
A nevíme nikdo, jak ji pomoct. Zvažovali jsme již i násilnou hospitalizaci na psychiatrické klinice, ale tohle by jí už mohlo zničit kompletně a vyvolat nenávist vůči nám do konce života.
Ale co dělat víc .. opravdu netušíme.![]()
Takže asi ano, vím, čím si procházíš, protože to vidím u dcery. Kdo nezažil tenhle stav, nikdy nepochopí, o čem je řeč. A řeči typu, že jsi nikdy neměla mít dítě, nikomu - ničemu nepomůžou. To můžou kdákat akorát slepice, které si neumí představit, že lidská psychika je velmi křehká a stačí opravdu málo, aby se rozbila na tisíce střípků.
Zakladatelko, jestli jsi to ještě neudělala, vyhledej odbornou pomoc. Tady tvůj problém nikdo nevyřeší. Ti, kdo ví, o čem mluvíš, tě vyslechnou a politují, ale účinně pomoct ti nemůžeme nikdo.
Vyhledej psychiatra. Zajdi do nemocnice, kde je psychiatrické oddělení, mají pohotovosti pro akutní případy. Mohou ti pomoct a dál tě nasměrovat.
Nikdy jsem nebyla zastáncem chemií, ale tohle jsou případy, kdy chemie může opravdu účinně pomoct. Držím palce !!!
Snad jeste horsi, nez byt v kuzi cloveka, ktery trpi depresi, je byt v kuzi rodice ono clovicka, ktery potrebuje pomoc. Musi to byt pro vas opravdu znicujici, koukat na svou milovanou dceru a zkouset mozne i nemozne… Je to zavazna nemoc jako kazda jina a boj s ni je nerovny, zatim v jeji prospech
ale neni vsem dnum konec
moc vam drzim palce ![]()
@Anonymní píše:
Zakladatelko, vím, o čem mluvíš. Moje dcera má těžké deprese, které se rozjely po těžkém psychickém a fyzickém teroru od jejího expřítele. Taky má nádhernou dceru, dokonce i nového přítele, ale když tyhle deprese udeří, nic není dostatečně silná motivace a ona má obrovské nutkání všechno ukončit. Dcerku i přítele přitom opravdu miluje. Užívá antidepresiva Elicea, ale přijde mi, že poslední dobou moc nepomáhají, ikdyž dávka už byla navýšena. Ale co s tím, netušíme. Teď to na ní zase dolehlo. Ona je schopna mluvit o tom se mnou i s přítelem, ale prostě to nedává. Nedává tenhle život, nenávidí ho, nenávidí samu sebe. Přitom to byla dřív tam nádherná, společenská a veselá mladá dívka. Teď je zničený člověk se zničenou dušičkou. Prostě v mozku se něco přeplo, psychika šla do háje.
A nevíme nikdo, jak ji pomoct. Zvažovali jsme již i násilnou hospitalizaci na psychiatrické klinice, ale tohle by jí už mohlo zničit kompletně a vyvolat nenávist vůči nám do konce života.
Ale co dělat víc .. opravdu netušíme.![]()
Takže asi ano, vím, čím si procházíš, protože to vidím u dcery. Kdo nezažil tenhle stav, nikdy nepochopí, o čem je řeč. A řeči typu, že jsi nikdy neměla mít dítě, nikomu - ničemu nepomůžou. To můžou kdákat akorát slepice, které si neumí představit, že lidská psychika je velmi křehká a stačí opravdu málo, aby se rozbila na tisíce střípků.
Zakladatelko, jestli jsi to ještě neudělala, vyhledej odbornou pomoc. Tady tvůj problém nikdo nevyřeší. Ti, kdo ví, o čem mluvíš, tě vyslechnou a politují, ale účinně pomoct ti nemůžeme nikdo.
Vyhledej psychiatra. Zajdi do nemocnice, kde je psychiatrické oddělení, mají pohotovosti pro akutní případy. Mohou ti pomoct a dál tě nasměrovat.
Nikdy jsem nebyla zastáncem chemií, ale tohle jsou případy, kdy chemie může opravdu účinně pomoct. Držím palce !!!
Držím Vám moc palce. ![]()
Ja znam jen dva pripady z blizsiho okoli, ktere skoncily tragicky. Oboji tezke deprese. Jedna endogenni nereagujici na lecbu, ani na elektrosoky. Pro rodinu to bylo strasne. Ze bych si myslela, ze pani byla slaboch…mno, to bych byla velka frajerka. Musela to pro ni byt muka. Byla to lekarka. Jeji maminka mela taky ve stari podobnou diagnozu, takze roli hrala asi i genetika.
@Kaileee píše:
ono to tak je vždy, když někdo anonymně založí kontroverzní téma a pak už mlčíkdyby chtěl někdo něco fakt řešit, i já jsem tady anonymně něco založila, tak diskutuje, i s těmi, kteří mu píšou to, co by třeba nechtěl slyšet
Tak si třeba chtěla jen přečíst reakce, třeba nemá sílu se ještě s někým dohadovat. To by bylo pochopitelné, nemyslíš?
@Kassor @nostress
Děvčata, děkuji. Netuším, jak to u nás dopadne, dcera je v takovém stavu, že zcela vážně zvažuje eutanasii ve Švýcarsku či Mexiku, prostě někde, kde jí umožní důstojný odchod.
Rve mě to na kusy. Nikdo si neumí představit, jak to bolí. Ale vidět ji v těchhle stavech, s malými krátkými přestávkami, kdy se cítí jakš takš dobře .. ? Opravdu nevím, co je horší.
Jestli se nakonec rozhodne pro výše popsané a bude ji to umožněno, vnitřně zemřu s ní. Ale budu muset zůstat a fungovat. Pro její mladší sourozence i pro její dcerku, o které chce, abych ji vychovávala. Píšu to a přes slzy nevidím na monitor.
Vím, že vyčerpala již veškeré možnosti. Snažila se, nikdo nemůže říct, že ne. Ale prostě už dál nemůže.
Tohle peklo nepřeji zažít žádnému rodiči.