Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Současný nebo bývalý?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.2.23 13:00
Já ti fandím, ten, kdo to nezažil, nepochopí, jaké to je, když se rozpadne rodina s dítětem. Naprosto chápu, že obnovení rodiny, zvlášť, když v ní o to stojí i širší příbuzenstvo, je pro tebe velmi významný faktor.
Navíc to, co máš teď není rovnocenné partnerství, to hlídání si moje-tvoje, to mi přijde ponižující a je jistě zdrojem mnoha frustrací. Kdyby současný měl s tvým synem hezký vztah a nerozlišoval by moje-tvoje, požádal tě třeba o ruku, tak by bylo nad čím váhat. Ale já bych teda tak žít dlouhodobě nechtěla.
Můj ex je cholerik a manipulátor, nevrátila bych se k němu nikdy, stále se v jeho přítomnosti necítím dobře, i když máme přátelský vztah.
Takže tvého ex bych si hodně vážila a kvůli dítěti se vrátila. Jenže zase ta otázka té intimity je taky podstatná. Ale když věříš, že jde o zvyk a že budeš toho schopná, tak do toho jdi. Bude to mít mnoho výhod jak pro tebe, tak i pro syna i další příbuzné. Kdysi se s tebou čestně rozešel, člověk si úplně nevybere, do koho se zamiluje. Potom se poučil a došlo mu, co vše způsobil. Byl kvalitní člověk předtím, je kvalitní člověk pořád. Udělal chybu a snaží se jí napravit. Předpokládám, že dělení majetku probíhalo fér, synovi se věnuje, fakt je dobrý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.23 13:49
Mě přijde docela kruté, že dnes není nikdo ochoten akceptovat chyby. Mám ráda přísloví „chybovat je lidské, odpouštět božské“. Samozřejmě nemluvím o fatálních situacích, kdy ženská odpustí partnerovi šikanování dítěte, omlouvá alkoholika apod., mluvím o rozporuplné „nevěře“. Z lidského i biologického hlediska je prostě těžké zůstat s jediným člověkem třeba 60 let a nikdy nepodlehnout pudům, hormonům, emocím. Neříkám, že to je nemožné, pro míň testosteronové chlapy to je určitě lehčí atd., podstata je ta. Opravdu je nutné pálit mosty kvůli jednomu uklouznutí? Opravdu je nutné někoho zavrhnout pro nějakou slabou chvíli? Navíc zakladatelky ex ji ani nepodváděl, nejdřív ukončil vztah s ní než začal další. Nefungují takové lekce právě proto, aby se člověk poučil? Ten chlap už to dnes po tolika letech vidí jinak a jinak by se i rozhodoval, nicméně co se stalo, nedá se odestát. Nedivím se, že vztahy krachují, manželství se rozvádí, nikdo není ochotný udělat ústupek, odpustit (zase - mluvím o oprávněných důvodech, o ústupcích pro dobro vztahu, ne žádné šikanování jedné strany), život člověka je mnohem delší než 200 let zpátky, kdy spolu dva prožili třeba jen pár let (beru v úvahu úmrtnost lidí, průměrný věk apod.) a tomu by mělo být přizpůsobováno i chování. Málokdo dokáže 60 let nechybovat, nemýlit se, pokud tady každá třetí argumentuje „ty nemáš hrdost“, „jednou to udělal, udělá to znovu“, tak to je prostě jen projektování jejich neochoty ustoupit, udělat smířlivý krok, samozřejmě můžou mít i svoje zkušenosti (opakované nevěry), ale podstata je ta, že lidi dnes spálí mosty i po jednom jediném pochybení, protože než pracovat na nápravě, je jednodušší zdrhnout a hledat někoho nového.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.23 14:30
@GerveisaOdZoly píše:
Mě přijde docela kruté, že dnes není nikdo ochoten akceptovat chyby. Mám ráda přísloví „chybovat je lidské, odpouštět božské“. Samozřejmě nemluvím o fatálních situacích, kdy ženská odpustí partnerovi šikanování dítěte, omlouvá alkoholika apod., mluvím o rozporuplné „nevěře“. Z lidského i biologického hlediska je prostě těžké zůstat s jediným člověkem třeba 60 let a nikdy nepodlehnout pudům, hormonům, emocím. Neříkám, že to je nemožné, pro míň testosteronové chlapy to je určitě lehčí atd., podstata je ta. Opravdu je nutné pálit mosty kvůli jednomu uklouznutí? Opravdu je nutné někoho zavrhnout pro nějakou slabou chvíli? Navíc zakladatelky ex ji ani nepodváděl, nejdřív ukončil vztah s ní než začal další. Nefungují takové lekce právě proto, aby se člověk poučil? Ten chlap už to dnes po tolika letech vidí jinak a jinak by se i rozhodoval, nicméně co se stalo, nedá se odestát. Nedivím se, že vztahy krachují, manželství se rozvádí, nikdo není ochotný udělat ústupek, odpustit (zase - mluvím o oprávněných důvodech, o ústupcích pro dobro vztahu, ne žádné šikanování jedné strany), život člověka je mnohem delší než 200 let zpátky, kdy spolu dva prožili třeba jen pár let (beru v úvahu úmrtnost lidí, průměrný věk apod.) a tomu by mělo být přizpůsobováno i chování. Málokdo dokáže 60 let nechybovat, nemýlit se, pokud tady každá třetí argumentuje „ty nemáš hrdost“, „jednou to udělal, udělá to znovu“, tak to je prostě jen projektování jejich neochoty ustoupit, udělat smířlivý krok, samozřejmě můžou mít i svoje zkušenosti (opakované nevěry), ale podstata je ta, že lidi dnes spálí mosty i po jednom jediném pochybení, protože než pracovat na nápravě, je jednodušší zdrhnout a hledat někoho nového.
A to je příspěvek k čemu? A co ten nynější pritel základatelky? Ten ma tedy dělat co, když ona se vrátí k manželovi? To je třeba nakonec fér?
Fér asi tedy melo byt, ze zakladatelka o samotě čekala az se manžel rozhodne vrátit?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.23 14:56
@Malá bobina píše:
A to je příspěvek k čemu? A co ten nynější pritel základatelky? Ten ma tedy dělat co, když ona se vrátí k manželovi? To je třeba nakonec fér?
Fér asi tedy melo byt, ze zakladatelka o samotě čekala az se manžel rozhodne vrátit?
Nevyjadřuju se k současnému a k bývalému jen okrajově, mluvím o zdejších radikálních odsudcích a neochotě někomu něco odpustit. A nemyslím si, že měla zakladatelka na něco čekat - zařídila si život dle svého, jak to vyšlo. To, že se situace po letech změnila, není její chyba. Naopak značně naivní by bylo automaticky čekat někde v koutě na to, jak se milostivě rozhodne chlap. Ona si další vztah našla, on taky - jí vyšel (vydržel), jemu ne. To, jestli mu odpustí či to půjde dát dohromady, je na nich. Pozastavuji se pouze nad názory některých nezúčastněných (žen), které prostě neodpustí nikomu nic - a to nemluvím o žádné vraždě, ale o krizi středního věku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.23 15:04
Asi bych to nechala ještě pár měsíců být na přátelské úrovni. Nic neslibovala, ani se nerozchazela. Odchod k bývalému manželovi je zatím velká nejistota. Pokud by jevil o obnovení rodiny stejný zájem i za půl roku, možná bych to brala jako lepší důkaz toho, že te neuhani jenom proto, aby nebyl sám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ontarova.stara
19.2.23 15:04
@GerveisaOdZoly píše:
Nevyjadřuju se k současnému a k bývalému jen okrajově, mluvím o zdejších radikálních odsudcích a neochotě někomu něco odpustit. A nemyslím si, že měla zakladatelka na něco čekat - zařídila si život dle svého, jak to vyšlo. To, že se situace po letech změnila, není její chyba. Naopak značně naivní by bylo automaticky čekat někde v koutě na to, jak se milostivě rozhodne chlap. Ona si další vztah našla, on taky - jí vyšel (vydržel), jemu ne. To, jestli mu odpustí či to půjde dát dohromady, je na nich. Pozastavuji se pouze nad názory některých nezúčastněných (žen), které prostě neodpustí nikomu nic - a to nemluvím o žádné vraždě, ale o krizi středního věku.
Jenze problemem je, ze casto muzes uprimne chtit a mit dobrou vuli odpustit, ale proste to nejde a nepreneses se pres to. Navic kazdy ma naprosto jiny hodnotovy zebricek.
U zakl. nejspis nikdo nevidi problem v druhe sanci, kterou by si jako rodina dali, ale nejspis v tom, ze asi neni fer se rozhodovat v situaci, kdy ten aktualni vztah netusi, ze se rozhoduje o jeho setrvani. Navic sama zakl. si neni jista, zda-li ten vztah obnovi v plne siri (tedy i po sexualni strance), pise, ze ex by na nejake spoluziti na kamaradske bazi nepristoupil, kdyby to neslo. Zastituje se dcerou, ktera si samozrejme preje mit rodice spolu. Ale co kdyz to nevyjde? Nebude to pro dite trauma, kdyz se rodina rozpadne podruhe? Protoze pokud nechce zit ani chvili sama a vyzkouset nezavazne formou chozeni, jestli by jim to s ex fungovalo, je to stale jen loterie. A nepredpokladam, ze stavajici bude tak velkorysy, aby ji umoznil si to otestovat.
- Citovat
- Upravit
19.2.23 15:21
@ontarova.stara píše:
Jenze problemem je, ze casto muzes uprimne chtit a mit dobrou vuli odpustit, ale proste to nejde a nepreneses se pres to. Navic kazdy ma naprosto jiny hodnotovy zebricek.
U zakl. nejspis nikdo nevidi problem v druhe sanci, kterou by si jako rodina dali, ale nejspis v tom, ze asi neni fer se rozhodovat v situaci, kdy ten aktualni vztah netusi, ze se rozhoduje o jeho setrvani. Navic sama zakl. si neni jista, zda-li ten vztah obnovi v plne siri (tedy i po sexualni strance), pise, ze ex by na nejake spoluziti na kamaradske bazi nepristoupil, kdyby to neslo. Zastituje se dcerou, ktera si samozrejme preje mit rodice spolu. Ale co kdyz to nevyjde? Nebude to pro dite trauma, kdyz se rodina rozpadne podruhe? Protoze pokud nechce zit ani chvili sama a vyzkouset nezavazne formou chozeni, jestli by jim to s ex fungovalo, je to stale jen loterie. A nepredpokladam, ze stavajici bude tak velkorysy, aby ji umoznil si to otestovat.
Souhlas, o tomhle jsem mluvila v předchozích příspěvcích. Kdovi, kdyby se současný dozvěděl, co se na něj chystá, jestli by se sakra nezacal snažit ten vztah zachránit. A tím pádem pro základatelku další dilema, zda ho opustit. Ja osobně bych byla chvíli sama a pak se rozhodla dle situace, ale zakladatelka potřebuje k životu jistoty. Jenže se může stat, ze nakonec nebude mit nic a v tom je ten risk.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
