Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Serpentini píše:
U bývalého bych se bála, kdy mě zase vymění
Ale zakladatelka vidi zisk. Auto, veci..neplatit najem. ![]()
@Tajemnadama píše:
Ale zakladatelka vidi zisk. Auto, veci..neplatit najem.
Hm, až do tohoto bodu jsem to nedočetl. Napravil jsem to. Hustý. To už se zvažuje i láska. ![]()
Ty vle. Tomu říkám Sophiina volba. Vrabec v hrsti, holub na střeše. Vždyť tu lásku tady prodáváš za úspěch, za nový koberec do předsíně, za exotické diapozitivy báječné dovolené.
Zkus se domluvit, že budeš mít oba.
@Serpentini píše:
U bývalého bych se bála, kdy mě zase vymění
Tak toho se bojím asi nejmíň. On je typ, který měl pár ženských v životě, fakt jednotky (je mu přes 40), nevěru neuznává - i se mnou se rozešel dřív než se vůbec dal dohromady s tou mladší. A hlavně se fakt ty roky trápí a vnímá to jako chybu, že měl leccos odpustit a neničit rodinu. Spíš si nedokážu představit nějaký fyzický kontakt, je to po letech takové abstraktní. Na druhou stranu se úplně opájím pocitem, že všichni tři letíme na dovču někam na Zanzibar, společně zase budujeme (barák) - předtím to byl byt a tak. Nevím, jestli je to vypočítavost, protože bez těch materiálních věcí dokážu žít (a žiju), ale ta představa, že když už teda chlapi ode mě čekají, že sem tam navařím, uklidím, snažím se i ve 40 vypadat dobře a dřu, tak naopak mě láká představa toho výměnného obchodu, že teda na oplátku mi zaplatí dovču, když vydělává x víc. Mám pocit, že v současném vztahu „dřu“ a nic z toho, uklízím, vařím, na polovinu vše platím a ve finále si pak zaplatím jednu dovču s ním a druhou s dítětem, protože on nerad moře.
@Tajemnadama píše:
Ale zakladatelka vidi zisk. Auto, veci..neplatit najem.
Přesně tak a nestydím se za to, pokud chlapi můžou požadovat, aby ženská byla krásná, sexy a štíhlá a do toho denně vařila a smejčila, tak já můžu požadovat zabezpečení. To je příroda ne? Ženská hledá úspěšnýho chlapa, aby zajistil potomky, chlap naopak mladou krásnou ženskou. Až budu žít s chlapem, kterýmu je jedno, jak vypadám, jak se oblíkám a jestli je všude bordel, nebudu po něm nic extra chtít. Myslím, že není nic špatného ani divného na tom chtít se mít dobře
Já bych navíc svou částí též přispěla - právěže by mi zbyla naprosto celá výplata, takže bych si mohla dovolit víc věcí než teď - třeba takové ty překvápka typu objednám víkendové wellness někde v Rakousku, koupím mu k narozeninám drahou věc apod.
@Anonymní píše:
Tak toho se bojím asi nejmíň. On je typ, který měl pár ženských v životě, fakt jednotky (je mu přes 40), nevěru neuznává - i se mnou se rozešel dřív než se vůbec dal dohromady s tou mladší. A hlavně se fakt ty roky trápí a vnímá to jako chybu, že měl leccos odpustit a neničit rodinu. Spíš si nedokážu představit nějaký fyzický kontakt, je to po letech takové abstraktní. Na druhou stranu se úplně opájím pocitem, že všichni tři letíme na dovču někam na Zanzibar, společně zase budujeme (barák) - předtím to byl byt a tak. Nevím, jestli je to vypočítavost, protože bez těch materiálních věcí dokážu žít (a žiju), ale ta představa, že když už teda chlapi ode mě čekají, že sem tam navařím, uklidím, snažím se i ve 40 vypadat dobře a dřu, tak naopak mě láká představa toho výměnného obchodu, že teda na oplátku mi zaplatí dovču, když vydělává x víc. Mám pocit, že v současném vztahu „dřu“ a nic z toho, uklízím, vařím, na polovinu vše platím a ve finále si pak zaplatím jednu dovču s ním a druhou s dítětem, protože on nerad moře.
Ale to že dres kolem něho je jen tvá volba, a blba k tomu. Jako kdybys byvaleho pořád milovala tak řeknu at to zkusis, ale tohle je jen vypocitavost.
@Anonymní píše:
Přesně tak a nestydím se za to, pokud chlapi můžou požadovat, aby ženská byla krásná, sexy a štíhlá a do toho denně vařila a smejčila, tak já můžu požadovat zabezpečení. To je příroda ne? Ženská hledá úspěšnýho chlapa, aby zajistil potomky, chlap naopak mladou krásnou ženskou. Až budu žít s chlapem, kterýmu je jedno, jak vypadám, jak se oblíkám a jestli je všude bordel, nebudu po něm nic extra chtít. Myslím, že není nic špatného ani divného na tom chtít se mít dobřeJá bych navíc svou částí též přispěla - právěže by mi zbyla naprosto celá výplata, takže bych si mohla dovolit víc věcí než teď - třeba takové ty překvápka typu objednám víkendové wellness někde v Rakousku, koupím mu k narozeninám drahou věc apod.
Vsak pohoda. Mam to stejne ![]()
@Anonymní píše:
Přesně tak a nestydím se za to, pokud chlapi můžou požadovat, aby ženská byla krásná, sexy a štíhlá a do toho denně vařila a smejčila, tak já můžu požadovat zabezpečení.
Pokud tohle všechno splňuješ, k tomu pravidelně sexuješ a nekurvíš se, pak ano. ![]()
Hezkou sobotu, ráda bych slyšela názor dalších lidí (ať už moralistek, realistek nebo klidně chlapů) na následující situaci: Mám 8 leté dítě s chlapem, který je fajn, pracovitý podnikatel, vcelku nekonfliktní typ, nekuřák, alkohol nepije, na chlapa docela pořádný. Nicméně ten mě opustil, když bylo dítěti 3 a kousek - našel si mladší holku než jsem já a kvůli ní jsem dostala kopačky. Já si pak našla přítele nového a s ním jsem doteď - čili cca 5 let, už vyprchala prvotní zamilovanost, nicméně spolu bydlíme pár let (i s dítětem), je též pracovitý, podnikatel, velice sečtělý a inteligent, ovšem proti prvnímu dost bordelář a cholerik (takový ten jižanský typ, co sem tam vyletí kvůli hovadině). Co mě trápí - ten bývalý už dávno není s tou původní, dost se hádali, ona žárlila (i na mě, byť jsem byla ve vztahu), pak měl ještě pár kratších vztahů, nicméně to pochopil jako chybu, že mě vyměnil a už nějakou dobu se snaží vrátit ke mě (respektive mě ukecat na nový začátek). Já ho mám ráda, k tomu když se přidá taková ta lítost plus představa, že bychom byli zase rodina a spousta dalších (teď už čistě materiálních věci - polepšila bych si, protože bych neplatila „nájem“, dovolené apod., dostala bych od něj auto, případně by mi koupil, co bych chtěla - za ty roky je mnohem víc za vodou. Současného přítele miluju určitě víc - respektive už nejsem ve fázi prvních dvou let, kdy jsem byla hotová, ale tím, že s ním posledních 5 let žiju, ho mám fakt silně v srdci a je mi líto ho „poslat k vodě“. Na druhou stranu má spoustu chyb a ulehčilo by mi nežití s ním plno věcí, plus jak jsem psala, mohli bychom s původním být zase rodina. Takže co byste udělaly na mém místě - vybrali si „rodinu“ a asi rozum - dokážu si představit, že bych se do bývalého zase dokázala zamilovat, imponuje mi na něm spoustu věcí a představa, že bych pracovala na půl úvazku nebo klidně rok vůbec mě láká, se současným je to život ve stylu - většinu nákladů si platím sama, jsem soběstačná, ale pořád je to takové to „moje“, „tvoje“, k tomu nějaké kompromisy, protože bydlím v jeho bytě (s nějakým mým zařízením) a snažím se spíš přizpůsobit jemu, protože mám pocit, že to on udělal ten větší ústupek, že nabídl bydlení mě a dítěti (čili dvěma lidem), což pro něj jako starého mládence milujícího klid a samotu (pracuje z domu, takže potřebuje i klid na práci) vnímám jako docela velkou oběť.