Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Možná je.
Ano, je. Odejít včas a s čistým svědomím umí málokdo. Jak říkám, druhý je pouhý převozník.
Neni třeba pokračovat v diskuzi na emiminu, nevim, co zde čekáte za odpovědi.
@Mango_Lassi píše:
Nevím, na co se zakladatelka ptá. Evidentně je rozhodnutá. Jen nevím, jestli si od staronového vztahu neslibuje příliš moc a aby nebyla pak zklamaná.
Myslím, že to špatně interpretuješ. Rozhodnutá nejsem, to bych už totiž rozhodnutí učinila a minimálně bych si balila věci ke stěhování. Jak jsem psala, líbí se mi představa menších finančních trablí/výdajů, představa rodinných dovolených nebo i poklidného života (protože on je fakt hodný a klidas - mluvím o ex). Myslím, že úplně nejvíc mě trápí vědomí, že ho mám „jen“ ráda - necítím zášť, je mi blízký, mám ho ráda, soucítím s jeho trápením, že kvůli svému blbému rozhodnutí jakoby přišel o rodinu atd., ale představa, že bychom během nějaké doby se měli nějak fyzicky sblížit je prostě divná. Aktuálně si nedokážu představit si s ním vyměnit polibek (pokud teď odhlédnu od faktu, že jako zadaná to samozřejmě neudělám), ale ta 5 letá fyzická propast tam prostě je a představa sexu s ním je vyloženě abstraktní, mám pocit, že dokud bych k němu necítila „víc“ ve smyslu větší lásky, tak nebudu schopná s ním cokoliv mít - nebo minimálně bych to musela hrát nebo nevím, jak to vysvětlit. Tohle mi přijde asi jako největší překážka, protože tím, že jsem s ním žila, už vím, jak by vypadal „provoz domácnosti“, komunikace, rozdělení rolí apod., ale představa intimností je prostě úplně mimo, asi protože aktuálně spím jen s partnerem a též si nedokážu představit nikoho jiného (takže nějaké aféra na jednu noc z mé strany fakt nehrozí).
@Malá bobina nečekám odpovědi ani to, že to někdo rozlouskne za mě… Cílem je přečíst si názory jiných lidí nebo pohled jiných stran a to včetně těch, co se rozhodují jen na základě toho, co jsem napsala já - to je samozřejmě naprostý zlomek toho, co se událo za ty roky nebo tisícina toho, jaké reálně má každý z nich vlastnosti a chování.
@Anonymní píše:
Myslím, že to špatně interpretuješ. Rozhodnutá nejsem, to bych už totiž rozhodnutí učinila a minimálně bych si balila věci ke stěhování. Jak jsem psala, líbí se mi představa menších finančních trablí/výdajů, představa rodinných dovolených nebo i poklidného života (protože on je fakt hodný a klidas - mluvím o ex). Myslím, že úplně nejvíc mě trápí vědomí, že ho mám „jen“ ráda - necítím zášť, je mi blízký, mám ho ráda, soucítím s jeho trápením, že kvůli svému blbému rozhodnutí jakoby přišel o rodinu atd., ale představa, že bychom během nějaké doby se měli nějak fyzicky sblížit je prostě divná. Aktuálně si nedokážu představit si s ním vyměnit polibek (pokud teď odhlédnu od faktu, že jako zadaná to samozřejmě neudělám), ale ta 5 letá fyzická propast tam prostě je a představa sexu s ním je vyloženě abstraktní, mám pocit, že dokud bych k němu necítila „víc“ ve smyslu větší lásky, tak nebudu schopná s ním cokoliv mít - nebo minimálně bych to musela hrát nebo nevím, jak to vysvětlit. Tohle mi přijde asi jako největší překážka, protože tím, že jsem s ním žila, už vím, jak by vypadal „provoz domácnosti“, komunikace, rozdělení rolí apod., ale představa intimností je prostě úplně mimo, asi protože aktuálně spím jen s partnerem a též si nedokážu představit nikoho jiného (takže nějaké aféra na jednu noc z mé strany fakt nehrozí).
No, tak to je na rozbor u psychologa, ne na emiminu. Jsou tu stovky diskuzí o tom, ze kdyz to nefunguje intimně, jde celý vztah do háje, takže…ale zase budou ty dovolené…
@Anonymní píše:
Myslím, že to špatně interpretuješ. Rozhodnutá nejsem, to bych už totiž rozhodnutí učinila a minimálně bych si balila věci ke stěhování. Jak jsem psala, líbí se mi představa menších finančních trablí/výdajů, představa rodinných dovolených nebo i poklidného života (protože on je fakt hodný a klidas - mluvím o ex). Myslím, že úplně nejvíc mě trápí vědomí, že ho mám „jen“ ráda - necítím zášť, je mi blízký, mám ho ráda, soucítím s jeho trápením, že kvůli svému blbému rozhodnutí jakoby přišel o rodinu atd., ale představa, že bychom během nějaké doby se měli nějak fyzicky sblížit je prostě divná. Aktuálně si nedokážu představit si s ním vyměnit polibek (pokud teď odhlédnu od faktu, že jako zadaná to samozřejmě neudělám), ale ta 5 letá fyzická propast tam prostě je a představa sexu s ním je vyloženě abstraktní, mám pocit, že dokud bych k němu necítila „víc“ ve smyslu větší lásky, tak nebudu schopná s ním cokoliv mít - nebo minimálně bych to musela hrát nebo nevím, jak to vysvětlit. Tohle mi přijde asi jako největší překážka, protože tím, že jsem s ním žila, už vím, jak by vypadal „provoz domácnosti“, komunikace, rozdělení rolí apod., ale představa intimností je prostě úplně mimo, asi protože aktuálně spím jen s partnerem a též si nedokážu představit nikoho jiného (takže nějaké aféra na jednu noc z mé strany fakt nehrozí).
Chceš prostě zázemí, klid a prachy, ale city tam nejsou.
Hele, nevím. Pokusil se tě ex znovu nějak dobývat? Nebo učinil nabídku materiálna a jen čeká?
@Malá bobina píše:
No, tak to je na rozbor u psychologa, ne na emiminu. Jsou tu stovky diskuzí o tom, ze kdyz to nefunguje intimně, jde celý vztah do háje, takže…ale zase budou ty dovolené…
No asi tak. Čistě racionální rozhodnutí, ale co bude zakladatelka dělat, až na ni začne sahat? Je to celé divné.
@Mango_Lassi píše:
Chceš prostě zázemí, klid a prachy, ale city tam nejsou.
Hele, nevím. Pokusil se tě ex znovu nějak dobývat? Nebo učinil nabídku materiálna a jen čeká?
Ne, znovu mě nedobývá, nebo ne nějak otevřeně. Ví, že mám partnera a dokud s ním budu, tak s ním nepůjdu ani na večeři, protože mi to přijde nepatřičné. Spíš opakovaně mluví o tom, že udělal v minulosti chybu a že by byl rád, kdybychom žili zase spolu.
@Anonymní píše:
No moment, nám se překrýval home office skoro rok a půl a část z toho byla distanční výuka v první třídě, to opravdu je dost průser. Nebylo skoro kam utéct, protože rodiče žijí 300 km daleko, v měste nemám nikoho, kam bych si na pár nocí odskočila, abych si odpočinula. Opravdu nevidím jako výhru, když spolu žijí dva lidi 24/7 rok a půl. A společné bydlení - myslím si, že jsou typy lidí, kterým vyhovuje vlastní domácnost víc než spolužití a navštěvují se jen někdy, případně jdou spolu na rande apod. - jsou si pak vzácnější, nemusíš řešit ten vztek, když druhý udělá bordel poté, cos 3 hodiny z víkendu věnoval úklidu, ten druhý zas může klidně dělat randál do 2 do rána, protože nemusí řešit, že první chce spát atd. atd.
Ad 1- šest let jsme s manželkou provozovali hospodu. Každý den spolu, ona v kuchyni já na place. Pravda, rodiče byli jen 80km daleko.
Ad 2- vážně si potřebuješ na pár nocí odskočit? Co takhle rovnou za milencem?
Ad 3 - opravdový partner nedělá bordel když vidí, že je uklizeno ani randál, když druhý chce spát. To je taky jeden ze základů dobrého vztahu.
Jinak už jsem řekl, že uděláš nejlíp když se vrátíš k bývalému. Se současným zjevně nejste kompatibilní. Nemusí to být ničí vina. prostě máš jiné představy o životě.
@Anonymní píše:
Ne, znovu mě nedobývá, nebo ne nějak otevřeně. Ví, že mám partnera a dokud s ním budu, tak s ním nepůjdu ani na večeři, protože mi to přijde nepatřičné. Spíš opakovaně mluví o tom, že udělal v minulosti chybu a že by byl rád, kdybychom žili zase spolu.
On si fází dobývání prošel asi už kdysi dávno, teď si říká, že už tě má jistou.
Asi bych mu na rovinu řekla, že si intimní život s ním nedokážu představit. Třeba mu bude stačit provozní vztah a úplná rodina.
@takymanžel odskočit ve smyslu mít prostor, kam se můžeš uchýlit, když potřebuješ být sám - což někdo řeší tím, že na víkend jede za rodičema apod, nemyslím odskočit za milencem, už jsem psala, že nedokážu být nevěrná. No a skrz to, že opravdový partner nedělá bordel nebo rámus - beru to tak, že bydlení je o kompromisech, takže někdy ho udělám já (ať si rámusí do rána), jindy on (odjede za matkou, ať mám dva dny čistě pro sebe).
@Mango_Lassi píše:
On si fází dobývání prošel asi už kdysi dávno, teď si říká, že už tě má jistou.
Asi bych mu na rovinu řekla, že si intimní život s ním nedokážu představit. Třeba mu bude stačit provozní vztah a úplná rodina.
Tak jestli jsem si něčím jistá, tak tím, že mu rozhodně stačit vztah bez sexu nebude. Možná po nějakou dobu, než by se nějak napravil ten vztah a intimita, ale určitě ne trvale (čili do konce života
, možná by to jiný akceptoval a měl třeba milenky nebo chodil do bordelu, ale toho on schopen není - nedokáže mít dvě ženský naráz (jednu doma a druhou na sex) a prostitutky se mu hnusí. Takže tady žádná polyamorie nehrozí.
@Anonymní píše:Řekni mu, že se na intimitu s ním necítíš, jelikož je to pro tebe abstraktní. Ty ale prostě myslíš jen na benefity, láska v tom není, je otázka, jak vám to bude fungovat. Jsou ženy, co zavřou oči a myslí na Anglii.
Tak jestli jsem si něčím jistá, tak tím, že mu rozhodně stačit vztah bez sexu nebude. Možná po nějakou dobu, než by se nějak napravil ten vztah a intimita, ale určitě ne trvale (čili do konce života, možná by to jiný akceptoval a měl třeba milenky nebo chodil do bordelu, ale toho on schopen není - nedokáže mít dvě ženský naráz (jednu doma a druhou na sex) a prostitutky se mu hnusí. Takže tady žádná polyamorie nehrozí.
@Anonymní píše:
Tak jestli jsem si něčím jistá, tak tím, že mu rozhodně stačit vztah bez sexu nebude. Možná po nějakou dobu, než by se nějak napravil ten vztah a intimita, ale určitě ne trvale (čili do konce života, možná by to jiný akceptoval a měl třeba milenky nebo chodil do bordelu, ale toho on schopen není - nedokáže mít dvě ženský naráz (jednu doma a druhou na sex) a prostitutky se mu hnusí. Takže tady žádná polyamorie nehrozí.
A jak to chceš řešit? V tom ti tady nikdo neporadí.
@Mango_Lassi píše: Řekni mu, že se na intimitu s ním necítíš, jelikož je to pro tebe abstraktní. Ty ale prostě myslíš jen na benefity, láska v tom není, je otázka, jak vám to bude fungovat. Jsou ženy, co zavřou oči a myslí na Anglii.
Ano, aktuálně v tom láska není, protože s ním pět let nežiju, ale dřív jsem ho milovala. Upřímně si myslím, že se láska dá vykřesat - tím, že s někým sdílíš prostor, že vás formují zase společné zážitky, to, že pro tebe dělá dotyčný malé laskavosti (když je ti zle, uvaří ti třeba polívku). Osobně jsem už zažila vztahy, kdy jsem se nechala ukecat. Na vysoké mi nadbíhal třeba kluk, který mě zpočátku moc nezajímal, ale nevzdal se, nakonec jsme spolu začali chodit a pak i bydlet. Nemyslím si proto, že je naprosto nereálné obnovit city k někomu, ke komu jsem je už měla, na druhou stranu, samozřejmě to vůbec nastat nemusí. Může mi dalších x let připadat jak bývalý kámoš a nevydoluju ze sebe už nic víc než jen nějaký kamarádský mód. Podle mě vůbec nejde odhadnout, kam by to vedlo. Jako můžu si říkat, že Lopezce a Afleckovi to podruhé vyšlo nebo že Wiliam a Kate se taky rozešli, jenže ne nadarmo se říká „nevstoupíš dvakrát do jedné řeky“.
@Anonymní píše:
Ano, aktuálně v tom láska není, protože s ním pět let nežiju, ale dřív jsem ho milovala. Upřímně si myslím, že se láska dá vykřesat - tím, že s někým sdílíš prostor, že vás formují zase společné zážitky, to, že pro tebe dělá dotyčný malé laskavosti (když je ti zle, uvaří ti třeba polívku). Osobně jsem už zažila vztahy, kdy jsem se nechala ukecat. Na vysoké mi nadbíhal třeba kluk, který mě zpočátku moc nezajímal, ale nevzdal se, nakonec jsme spolu začali chodit a pak i bydlet. Nemyslím si proto, že je naprosto nereálné obnovit city k někomu, ke komu jsem je už měla, na druhou stranu, samozřejmě to vůbec nastat nemusí. Může mi dalších x let připadat jak bývalý kámoš a nevydoluju ze sebe už nic víc než jen nějaký kamarádský mód. Podle mě vůbec nejde odhadnout, kam by to vedlo. Jako můžu si říkat, že Lopezce a Afleckovi to podruhé vyšlo nebo že Wiliam a Kate se taky rozešli, jenže ne nadarmo se říká „nevstoupíš dvakrát do jedné řeky“.
To musíš vědět ty, no. Mně se v životě nestalo, že by mě chlap „ukecal“. Pokud to tam nebylo na začátku, nepřišlo to nikdy a žádné materiální hodnoty nehrály roli. Ale ve tvé situaci nikdo jiný není, no. Třeba se ti to povede.