Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Společná domácnost
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
3.12.11 19:03
- Citovat
- Upravit
anaaaaaaaaaa
3.12.11 19:10
Ahoj,já Vás obdivuju,opravdu, mě by z toho trefilo, měla jsem podobnou první tchýni, taky nás nutila,abysme prodali byt,který jsme s mužem přes její protesty koupili a kde jsme bydleli, a trvala na tom,že náš byt se prodá,aby se mohl koupit jejich dům,ve kterém bydleli v pronájmu a který byl tehdy na prodej,sice bych tam měla svůj byt,ale tchýni nad sebou,manžel nebyl schopný jí v čemkoliv oponovat,snad jen v tom,že jsme si koupili ten byt,v době,kdy byla dva měsíce v lázních a já na něj tlačila…Já jsem z toho vztahu ve chvíli,kdy můj muž začal shánět kupce na byt,zdrhla, mohl být tisíckrát hodnej, milej,ale já bych na tohle neměla…Moje matka bydlela s mým otcem 7 let v jednom bytě/120m2/ s matičinými rodiči a ještě tam 3 roky bydlel mámy brácha s manželkou a 2 dětma a máma o tom do dneška mluví zhnuseně,a přitom to byla její rodina, když se prý konečně odstěhoval její bratr,ulevilo se jí,ale jezdil tam zase s dětma na víkendy…,naši si nakonec začali hledat svůj byt,ale máminy rodiče nakonec napadlo,že se odstěhují do baráku,co měl děda ještě po rodičích,ho zrekontruovali a zvedli kotvy…,a to měl každej svoji lednici,všichni si vařili co chtěli a máma byla víceméně doma,byla to její rodina…,ale se dvěma dětma v ýhle situaci těžko říct,co se dá udělat…Asi bych se pomocí sestry snažila muže nakopat do koupi bytu,prodeje tohoto bytu…,já osobně bych z toho zešílela,chtěla bych alespoň chalupu,kde bych trávila veškeré víkendy, i to by šlo,ne?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.12.11 19:22
tak moje mamka má kolegyni,která:
bydlí v bytě tak tipuji 80 m2 - 3+1. V pokojíčku bydlí syn se svou přítelkyní (která nepracuje a jenom se fláká,takže ju živí), v ložnici spaly na manželské posteli kolegyně matka a sestra - ta na jaře zemřela. Kolegyně spala na matraci pod nima. Maminka má skoro 90 let, je ležák. Mamky kolegyně k ní 3× v noci vstává - hodně často bezdůvodně (chce na záchod,pak nic nevyteče atd.), v obýváku spí druhý syn a manžel té kolegyně. Ráno samo vstane a jde do práce - celá rodina se střídá u té devadesátileté babičky… je to mazec jenom poslouchat…
Přeji pevné nervy a správné rozhodování… 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.12.11 19:38
Tak koukám, že jsem na tom ještě dobře, co? 
I když naše babička má 86 let, takže nevím, nevím… popravdě kdyby se jí něco stalo a ona se už o sebe nemohla starat, tak bych ani necekla a postarala se o ní taky, to je jasný, asi s tím i počítá, proto nás tu taky tak drží a ani se tomu nedivím, jenže dokud je ještě takhle samostatná, tak bych fakt byla raději holt jinde 
No uvidíme, pokusím se najít si něco alespoň na částečný úvazek. Mám dost vysoké vzdělání a dostatečnou praxi, ale už pár let jsem doma, tak nemám vůbec o trhu práce přehled… a pak se uvidí dál. Děkuji vám všem 
- Citovat
- Upravit
3.12.11 20:02
Anonymní, obdivuju jak to zvládáš. Já bych na to neměla.
Nejvíc se mi líbila rada od Gladys, to je dobré řešení, i když si ještě budeš muset nějakou dobu počkat.
Taky jsme měli možnost nastěhovat se k manželovým rodičů do baráku, že bysme si tam udělali svůj byt. Naštěstí jsem v té době měla dost rozumu a řekla ne v žádném případě. Buď budeme bydlet sami nebo jdeme od sebe. Manžel pochopil a bydlíme sami.
Babiččino vydírání bych asi při odchodu do svého bytu přehlédla. Pokud se má něco stát tak se to stane.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.11 20:04
můžu říct, že tě obdivuju.. bydlela jsem s přítelem v bytě 2kk tři roky, když se nám narodil malej začli jsme hledat něco většího a protože nám v našem pidi bytě končila smlouva nastěhovali jsme se zatím k našim do baráku.. bydleli jsme tam nakonec pul roku a já myslela, že se zblázním.. a to jsme bydleli u mých rodičů…
musíš být strašně tolerantní člověk..nechápu jak to můžeš zvládat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.11 20:13
čestla jsem jen první přízpěvek a můj obdiv…duhej den po přistěhování bych byla už zase pryč .. ke starým lidem mám úctu,ale babička by teda viděla kolotoč kdyby začala hrát na city a brečet 
… nevím co ti poradit,snad jen ti napsat,že tě fakt obdivuju 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.11 20:21
Anonymní píše:
Díky moc holky, hlavně Gladys… ono se to nezdá, ale fakt jste mi pomohly
Obdivuju tě, jak to vydržíš! Ale myslím si, že to nemůže dobře dopadnout.
Babička vydírá, manipuluje. Nesmíš na ni brát ohled! Jak píše Aspera, co se má stát, se stane! Co prožíváš ty, ona vůbec neřeší!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.12.11 20:25
Já se teda neobdivuju vůbec Jsem zbabělá, kdykoliv něco chci, tak mám pocit, že se za to musím omlouvat, že bych měla dbát spíš na to, co chtějí ostatní. Přitom vím, že to tak není, ale prostě to tak mám… Vždyť já se omluvím i muži za to, že po něm chci třeba aby šel s dětma ven na chvilku o víkendu. A strašně mě sere, když on to blahosklonně přijímá. Byla jsem vychována v rodině kde byli všichni hrozně moc tolerantní, o druhé se zajímali, snažili se číst jejich myšlenky, aby jim vyhověli. Bylo to krásné dětství, ale příprava do života asi nic moc, koukám Když to druhá strana nedělá stejně, tak je to dost na pytel 
- Citovat
- Upravit
3.12.11 20:30
Anonymní píše:
Já se teda neobdivuju vůbec
Chápu tě! A docela rozumím. Nesnáším konflikty, hádky, naschvály, intriky, takže bych jako jediné řešení viděla odchod. Jak píšou holky, zkus šetřit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.11 20:50
Zivot mas jen jeden. Myslim, ze toho teda vydrzis vic nez dost. Pokud bys uskutecnila to stehovani, tak muzete fakt byt nekde blizko, o babicku se starat a byt ve svem. My se o babi take starali v jejim byte a bydleli kousek jinde. Neslo samozrejme o 24hod, ale fungovalo to a babi nema jenom vas, ale i muzovi rodice, takze tohle by zkloubit urcite slo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.11 22:12
tak teď jsem to dočetla, gladys nápad se mi líbí ,ale zase za jak dlouho jdeš do práce 
vydržíš to ještě rok dva
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.12.11 22:25
No, zkusím si najít něco teď na částečný úvazek. Do práce bych měla jít až za rok a půl, ale taky bych to vydržela, to víš že jo I když jsem mnohdy horká hlava a věci řeším dřív než o nich přemýšlím, tak většinou o tom jen mluvím, ale k činům je daleko…
- Citovat
- Upravit
7.12.11 18:59
Nečetla jsem příspěvky ostatních, tak možná zopakuju to co ostatní. Odejít, to je jediná možnost. Nedávno jsem řešila podobnou záležitost. Sice stále žijeme jako zastara v jednom s ostatními, ale manžel je konečně rozhodnut odejít a snad se do dvou měsíců odstěhujeme. Na nic nečekej, našetři peníze, vše si v klidu spočítej, připrav, sbal děti a odejdi. Ať si manžel vybere, jestli chce být s vámi nebo žít dál jako mamánek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.12.11 14:27
Ahoj zakladatelko,
byla jsem na tom hodně podobně jak ty - i ten přístup, i možnosti a „ochota“ mého přítele (dnes už ex), cokoli řešit. Když už mě měli „zpracovanou“ k obrazu svému - dlouhodobě nezaměstnaná, těhotná, bez peněz, daleko od své rodiny a přátel a známých, bez internetu, bez peněz na telefon… jsem si začala vystrkovat růžky - jakože bychom kvůli miminku, mohli být ve svém, bez jeho rodičů a babičky, že by se mohli začít kupovat věci pro miminko, že bych chtěla obrázek z ultrazvuku, že ho nechci u porodu (stejně si to vydupal)… přežila jsem výhrůžky v porodnici (druhý den po porodu), že odveze miminko k jeho rodičům a beze mě… dopadlo to tak, že jsem se s ním k „němu“ vrátila. úplně mě izolovali od okolí, nemohla jsem si dojít koupit ani rohlík, mateřskou jsem mu musela odevzdat, počítal mi kostky cukru do čaje, zakázal mi večeřet, vydíral mě tím, že si malého odveze až budu spát, že mám odjet zpěk k sobě domů (jako k mým rodičům) ovšem bez miminka. jednou ho skutečně odvezl a já to nevěděla, ale vrátili se. ještě se mi vysmíval, jak jsme jako mohla mít strach, že s ním se miminku nemůže nic stát (jen malý ječel hlady). nikdy jsem netvrdila, že by mu úmyslně ublížil.
a teď k tomu podstatnému, proč to všechno píšu. když už jsem byla totálně vyčerpaná, kdy už jsem nevěděla, jak se bavit s lidmi (kvůli té izolaci), připadala jsem si jak z jiné planety, tak jsem si vyřvala, že mě a malého odveze k našim, že je chci prostě vidět, že jsme se půl roku neviděli apod. mě skutečně naložil a tvářil se, jak když ho minimálně biju. já tam s malým zůstala a nastal boj o to, vrátit se, nevrátit se. naši o těchto problémech nevěděli, a když jsem rozvázala, řekli mi, že to přeháním, že to je tím, že jsem zůstala s miminem doma sama. jeho pořád vítali s otevřenou náručí a já byla ta špatná, že jsem ho opustila a nechci se vrátit. mezitím se u ex doma utvořila atmosféra, jako že jsem jim ukradla dítě, vnouča a že potřebuji trest, takže útok přes sociálku o mé neschopnosti se o miminko starat. dověděla jsem se o tom, jak ex trápím a celé jeho rodině sprostě nadávám,jak se se mnou nedá vyjít, jak jim tam všem ubližuji a oni se tak snaží a milují mě. popravdě mě on i jeho rodiče dost trápili, kvůli blbinám se se mnou nebavili, za kařdou větou výhrůžka. nikdy jsem jim za nic nenadávala, raději jsem odcházela, ikdyž se mi vysmívali a shazovali moje rodiče, moje přátele apod. nedala jsem jim jedinou příležitost k tomu, aby na mě museli být tak ošklivý. snad jednu ano, chtěla jsem jim odvést jejich synáčka z domu, to jo. to chtěla.
zakladatelku chci varovat, že až si dupne, může se stát, že se otočí vše proti ní. že když jsou tak „srostlí“ budou „srostlí i v tom dalším. ty budeš ta špatná, protože sis chtěla pořídit kočku, protože si vyměnila úchytky. pro ně to byl takový šok! no a teď půjdeš do práce, najdeš si svůj byteček, přestěhuješ se a nikomu z nich se to nebude líbit, potřebují si do někoho dloubnout, někoho hlídat, z někoho mít trochu peněz
promiň, jestli jsem tě postrašila, nemělo to tak být, mělo to vyznít jako varování. každopádně hodně sil, budeš je potřebovat.
teď mě napadá, tvá "švagrová“ ti nemůže nějak pomoci? třeba s maličkostmi, i to se cení.
držím palce, ať to zvládneš aa vyřešíte věci ku prospěchu tvojeho i tvých dětí a muže.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Díky moc holky, hlavně Gladys… ono se to nezdá, ale fakt jste mi pomohly
Nemám tu ani nikoho s kým bych o tom mohla promluvit, jsem z druhého konce republiky, znám tu jen doktory a pokladní v obchodech 
Ještě je tu jedna věc, která mě trápí. Až bych případně oznámila, že jdu, tak babička určo řekne, že ji tím zabiju atd., ale co když se jí proboha fakt něco stane? To bych si neodpustila… mám ji koneckonců ráda, mám je všechny ráda, jen s nima už nechci prostě bydlet. Bojím se, že kvůli tomuhle to nakonec vzdám.