Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
JitaCita: taky jsem měla depky, hlavně když mi nešlo kojení…ale pak to přešlo…psycholog pomůže pokud nepřejdou samy… taky pomáhá si pokecat…
@pavlinkap
já si třeba hodně povídám s mužem…ale někdy to prostě nestačí
nevím co mám dělat, začínám být nervní z kdejaké maličkosti. A bojím se, že to přeroste v nějaký velký vztek, už jednou jsem se fak neudržela a zařvala jsem na muže tak, že zůstal stát jak opařený a přitom za nic nemohl, jen jsem se sesypala a začla brečet ![]()
Jito a čeho je „na Tebe moc“mateřství?
On je to zahul, malá je prdolka, čím bude větší, tím se Ti bude život vracet do normálu, neboj.
JitaCita: já mám taky obavy, že jednou pořádně vybuchnu… občas se mi to stává, sejdeme se, pokecáme a bude líp…
občas stačí pokecat aspoň tady na netu s holkama… ![]()
Holky, jeste upřesněte hodinu, my spime už jen po o., takže se přizpůsobime ![]()
@pavlinkap píše:
JitaCita: já mám taky obavy, že jednou pořádně vybuchnu… občas se mi to stává, sejdeme se, pokecáme a bude líp…
občas stačí pokecat aspoň tady na netu s holkama…
Tak ono není od věci ty emoce pustit ven, chlapi to přežijou a talíře se dají koupit novy ![]()
My s mužem máme klidnou domácnost, nehádáme se a když se někde sepotkáme ve stejným názoru, tak diskutujeme..je to pro nás mnohem příjemnější, než na sebe hulákat
moc se milujeme a snažíme se opravdu jeden druhého podpořit, ale já nevím jak si „ulevit“ pořád se cítím trochu opuštěná nebo nedoceněná..nebo já nevím jak to popsat…včera to dokonce dopadlo tak, že jsem zahodila chrastítko a šla za barák na „pivo a cigaro“…víc jak rok jsem nekouřila ale prostě jsem si potřebovala jednu fouknout
nevím, snad to trochu rozeberem toho 11týho ![]()
Taky jsem byla na pivě…malýho hlídala babička…byli jsme tam tak dvě hodiny…s brácho a švagrovou… ![]()
Emoce musí občas ven, to je fakt…
Opuštěná? Nedoceněná? Já myslím, že to jsou prostě běžné pocity, když je člověk delší dobu jen doma s miminkem… to je holt ta druhá stránka věci, co přichází s mateřskou dovolenou… chce to nepřipouštěti si to, najít si i nějakou činnost bez dětí (i když je to někdy velmi obtížné) a aspoň občas totálně vypadnout z toho stereotypu… lehce se to píše, hůře se to provede… mě pomáhá, že po večerech uložím děti a sednu si ke svým korálkům a nic jiného pro mě neexistuje… což ovšem taky nevylučuje, že někdy nemám stejné pocity - třeba zrovna včera jsem si říkala, že co jsem doma, tak jsem totální dement, protože jsem si nějak nemohla zapamatovat, kde se co na tom našem foťáku nastavuje a nemohla jsem si vzpomenout, jak je to u clony a jestli malé číslo znamená malý otvor nebo naopak… prostě naprosto základní věc a já jsem měla v hlavě prázdno… jako by si mozek vzal dovču a někam vypadl… no, dnes je to o něco lepší, ale včera jsem díky tomu rozbalila čokoládu pro švagrovou a zcela natvrdo jsem jí půlku sežrala…
Druhá pravda je, že u prvního dítěte jsem tyhle stavy měla o hodně častěji, to jsem s tím pocitem, že mi něco důležitého uteče a že mě být doma ubíjí, bojovala častěji…
I když jako nedoceněná se po tom posledním porodu cítím taky docela často… nějak mi v hlavě pořád straší, že by mi manžel měl víc projevit úctu kvůli tomu, že jsem porodila skoro pětikilové dítě a že to nebylo jen jako když se jde nakoupit do supermarketu… no, rozumově jsem si to zdůvodnila jako nesmysl, ale přistihnu se, že na to občas myslím a je mi něčeho (nevím přesně čeho) líto… a to je mi čtyřicet… fakt nechápu…
@pavlinkap píše:
Taky jsem byla na pivě…malýho hlídala babička…byli jsme tam tak dvě hodiny…s brácho a švagrovou…
Emoce musí občas ven, to je fakt…
Já si tak naposledy libovala na samosběru jahod… původně jsem tam jen vezla syna s jeho přítelkyní, aby natrhali jahody a že je pak vyzvednu, až budou mít ty nádoby plné, a nakonec jsem tam zůstala, i když bylo horko jak na Sahaře… byly to nejlepší dvě hodiny za poslední dobu, protože tam nebylo žádné z prťat, na které bych musela dávat pořád pozor a nemusela jsem na ně ani myslet, protože jsem myslela jen na ty parádní jahody… a pak jsem si doma nadávala, že jsem nemusela nasbírat zrovna celých třicet kilo, že i polovina by stačila… to když jsem je zpracovávala… celé odpoledne jen a jen jahody… až jsem k večeru vyhnala manžela, ať jede do Hornbachu koupit gril, že už jsem přeslazená a že večeře bude na grilu… mladí naložili maso a fakt jsme ještě večer grilovali… ale takhle být bez dětí se mi často nepovede…
Regina Hero: my máme jahodovou plantáž na zahradě… ![]()
Korálkování jsem taky trochu propadla…poslední náušnice jsem ale udělala před porodem…ale už zas nakupuju další korálky apod. ![]()
@pavlinkap píše:
Regina Hero: my máme jahodovou plantáž na zahradě…
Korálkování jsem taky trochu propadla…poslední náušnice jsem ale udělala před porodem…ale už zas nakupuju další korálky apod.
No já se zrovna dnes odpoledne na nákup chystám… až se malá vzbudí, tak vyrazíme… v Optysu mají do konce června akci a mě chybí ještě jedna nálepka a budu mít slevu stovku, takže to jdu „dorovnat“, abych to stihla… zásoby se rozhodně vyplatí, já jsem hamoun a pořád mám málo… hahaha… A jsem moc ráda, že si budu moct s někým popovídat i o téhle posedlosti… stejně nadšených lidí není nikdy dost…
To se holky máte, to já nepovažuju korálkování za zábavnou cinnost, nestíhám ani domácnost, natiž koníčka. Teda lépe řečeno, stíhla bych, ale raději si jdu sem pokecat, než abych gruntovala, pak mě ten bordel štve a je to pořád dokola. Dneska jsem si řekla, že pořádně uklidím a budu si to aspoň v mezích udržovat. Malé jsou 3 a půl měsíce a já nemám široko daleko nikoho, komu bych ji „dala na hlídání'“…navíc si nejsem jistá, jak by to zvládla ona a i já…chtěla bych chodit plavat, aspoň hodinku sama v bazénu a udělat něco pro tělo, tak snad něco vymyslím, tu hodinku muž s malou vydrží ![]()
Tak ja pridavam ke srazu…jsem z Olomouce a mam pulrocni mimčo…