Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Stará a bezdětná :(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
27.5.14 22:20
- Citovat
- Upravit
27.5.14 22:38
Já byla na podzim u kineziologa - psychologa, taky jsem řešila, že pořád nejsem těhotná a za chvíli 40. I toto se dá řešit s psychologem, proč by v tomto nepomohl. Ale musí se najít ten správnej…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.5.14 22:43
@Cudanka Přijde mi, že si asi možná nechci nechat pomoci.Jsem prostě umanutá, že to dítě strašně chci a zbytečně se tím stresuju, prostě blbá povaha.
Ale moc ti přeju, že se ti tvé přání splnilo 
- Citovat
- Upravit
27.5.14 22:50
@Anonymní píše:
Ahoj holky,
asi bych potřebovala trochu povzbudit. Nějak to dneska na mě padlo. Možná za to může i počasí. Připadám si stará, nepotřebná, zoufalá a k ničemu. Možná za to může i fakt, že jsem bez partnera, jsem bezdětná, bylo mi 35 a nedovedu se smířit s tím, že mi ujel vlak. Když potkám na ulici těhulku, tak jí závistivě koukám na bříško. Moje poslední tři vztahy byly ze seznamky, trvaly každý tak 2 roky a ani jeden nedopadl, takže na seznamku určitě nechci. Když to řeknu blbě, tak „závidím“ i opuštěným maminkám ne to, že to mají těžké, ale že mají to svoje dítě, které jim dává smysl života, pro kterého tu musí být a že to jejich dítě je má rádo, protože je jejich maminka.
Propadám pocitu beznaděje, že jsem si zavinila život k ničemu. Nevím, jestli se dá někde najít pohodový čestný muž a hlavně normální. Připadá mi, že dneska všichni všechny podezřívají a snaží se toho druhého jen využít.
Chybí mi sebevědomí, chybí mi hrdost, nevážím si sebe sama. Dneska mám splín, tak se nezlobte, třeba mě některá z vás potěší, že ještě není nic ztraceno. Stydím se za sebe.
Já měla po nevydařeném dlouholetém vztahu jasnou představu. Dítě bude do 35-ti let. Buď najdu chlapa jako manžela a potencionálního otce v jednom a nebo najdu aspoň ploditele mého - mých dětí.
V podstatě první chlap, kterému jsem řekla, že to takhle udělám se nabídl, že mi s tím pomůže 
Pomohl. Mám 2 děti a jako bonus skvělého manžela 
Držím palce i tobě. Bez dětí by byl život smutný…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.5.14 22:58
@pepřenka jsi moc hodná, děkuju. Taky si myslím, že život bez dětí je takový neúplný. Vždycky jsem chtěla 4 děti a nemám nic. Pořád v koutku duše věřím, že někde se nějaké pro mě ještě třeba najde.
- Citovat
- Upravit
27.5.14 23:05
@Anonymní píše:
Ahoj holky,
asi bych potřebovala trochu povzbudit. Nějak to dneska na mě padlo. Možná za to může i počasí. Připadám si stará, nepotřebná, zoufalá a k ničemu. Možná za to může i fakt, že jsem bez partnera, jsem bezdětná, bylo mi 35 a nedovedu se smířit s tím, že mi ujel vlak. Když potkám na ulici těhulku, tak jí závistivě koukám na bříško. Moje poslední tři vztahy byly ze seznamky, trvaly každý tak 2 roky a ani jeden nedopadl, takže na seznamku určitě nechci. Když to řeknu blbě, tak „závidím“ i opuštěným maminkám ne to, že to mají těžké, ale že mají to svoje dítě, které jim dává smysl života, pro kterého tu musí být a že to jejich dítě je má rádo, protože je jejich maminka.
Propadám pocitu beznaděje, že jsem si zavinila život k ničemu. Nevím, jestli se dá někde najít pohodový čestný muž a hlavně normální. Připadá mi, že dneska všichni všechny podezřívají a snaží se toho druhého jen využít.
Chybí mi sebevědomí, chybí mi hrdost, nevážím si sebe sama. Dneska mám splín, tak se nezlobte, třeba mě některá z vás potěší, že ještě není nic ztraceno. Stydím se za sebe.
Ahoj,
mam za sebou opravdu nevydarene manzelstvi s cizincem, bylo to peklo. Mam ale holcicku, je to moje vse, mas pravdu, jediny smysl zivota. Chci Ti rict, ze nic neni ztraceno. Muj predesly vztah byl tak hrozny, ze jsem se zarekla, ze chlapa uz nechci v zivote videt! Ale… vratil se mi do zivota kamarad, ktereho jsem naposledy videla pred mnoha lety, sympatie prerostly ve velikou lasku, okouzlil me take tim, jak se laskyplne stara o dceru…aniz bych predtim chtela a vubec doufala, dnes mam uzasneho partnera, za 11 dni se bereme a pracujeme na miminku a jsem uz dva roky uzasne zamilovana a hlavne milovana!!! Prosim nikdy neztracej nadeji, fajn chlapi existuji a ten pravy pro tebe nekde je…treba blizko, ani o tom nevis.
PS: pred nekolika lety jsem byla u kartarky a ta mi predpovedela krasny zivot s clovekem, ktereho uz roky znam. Ted jsem si na to vzpomnela, hmmmm asi mela pravdu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.5.14 23:09
@MMMach Tak to ti moc gratuluju ke svatbě! 
a hlavně k šťastnému vztahu. Nevím, jestli je to proto, že to sama nemám, ale rodinu považuju za jednu z nejdůležitějších hodnot.
- Citovat
- Upravit
27.5.14 23:10
@MMMach Pěkný příběh 
Já zas měla manžela dva roky „pod nosem“ a nenapadlo mě ani ve snu, že on by mohl být ten pan Božský
Zakladatelko, neztrácej naději 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.5.14 23:17
@Anonymní píše:
@MMMach Tak to ti moc gratuluju ke svatbě!
Mame to s tou rodinou podobne… Jen nikdy tu nadeji neztracej a rozhlidni se kolem sebe. O NEM bych si nikdy nemyslela, ze by mohl byt tim pravym a po letech jim je. ziskala jsem muze ale take skvelou tchyni a dcerka babicku, ktera ji miluje nejvic na svete, prave take proto, ze nikdy neverila, ze jeji syn bude mit deti ( on vzdy rikal ze pro nej to neni a pak videl malou a miluje ji jako vlastni). Jsem vdecna ale taky to trvalo! Tobe se to take podari, az to budes nejmene cekat, ale urcite to prijde. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.14 23:29
@Anonymní hlavu vzhůru! V 07/2012 se se mnou rozešel přítel po téměř devítiletém vztahu a mě se zhroutil svět, myslela jsem, že to byl muž mého života a že když mě opustil, už žádného jiného nenajdu a ani jsem snad nikoho nechtěla. Jednou v říjnu, když už ty největší depky odpadly, jsem ale jen tak ze zvědavosti koukla na seznamku a zaujal mě tam kluk, co měl takový nesmělý úsměv. Sice psal, že hledá ženu 25-30 a mě tehdy bylo 34, takže jsem čekala, že z toho nic nebude, ale stejně jsem mu napsala (jemu bylo stejně jako mě, takže jsem to riskla). No a po asi 10 dnech každodenního psaní jsme se poprvé sešli, padli si do oka, na vánoce jsme už bydleli spolu. Celkem brzy poté jsme se rozhodli pro miminko a v říjnu 2013 už jsem byla těhotná, miminko se narodí každým dnem, chvilku před mými 36. narozeninami. A to jsme ještě před 2 měsíci stihli svatbu. Nikdy není pozdě, mám teď muže, který by se pro mě rozkrájel a má mě moc rád (a já jeho, samozřejmě). Kdyby mi tohle řekl někdo před 2 lety, nevěřila bych. A ještě rada, musíš kolem sebe vysílat pozitivní energii a pozitivní energie se ti zase vrátí zpátky. Žádný chlap nestojí o chudinku, kterou nikdo nechce, je utrápená a nemluví o ničem jiném, než o zklamání a o tom, jakou má smůlu a jak jí ujíždí vlak. To se na tebe nalepí jen ti, co tě budou chtít nějakým způsobem využít. Buď sama sebou, zkoušej vše možné i nemožné, on přijde! Jo a víš co taky pomáhá? Statistika. Protože statistika nám říká, že nakonec si každý někoho najde a nezůstane sám!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.14 05:59
Přesně tak. Ja jsem si začala psát se spolužákem a kamarádkami jsem říkala, ze z toho nic nebude. Pak jsme spolu spali a to jsem si řekla, ze fakt ne! Ted spolu bydlíme 3,5 roku a záři uz budeme tři. Jsem šťastná. Pokud si nenechá pomoct, tak si nenechá pomoct ani od chlapa a jsi na ne možna moc samostatná. Ale jak uz někdo psal, byt pozitivni a správně si přát
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.14 06:22
Anonymko, tento týden jsem se dozvěděla, že jedné známé se narodilo první dítko holčička, té prvorodičce je 38let. Mezitím co její vrstevnice mají děti odrostlé nebo ve školním věku, ona si ted užívá miminka a jde na některých vidět jak jí závidí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.14 06:48
Zakladatelko, jestli jsi z Brna o někom bych věděla, když tak mi písni zprávu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.5.14 07:31
@EdnaBedna Děkuju za tvůj příběh. Právě z těch tebou popsaných důvodů, to píšu sem. Nechci obtěžovat okolí a hlavně vím, že těch pár opravdových přátel by zůstalo, ale ostatní by utekli. Často si známí kolem ze mě dělají vrbu, ale já těžce nesu porážku, takže rozhodně neukazuju, kde je moje Achillova pata.
Jak už jsem psala, okolí to bere tak, že mám strašně moc zájmů, takže na nový vztah nemůžu mít ani čas. Dozvídám se, jak jsem šikovná a schopná a akční, ale všechno je to jen proto, abych zaměstnala hlavu i jinak. Snažím se působit na všechny kolem mile a příjemně, i když mi je smutno.Kdo to na mně pozná je mamka, to tak prostě je, takže teď jsem omezila i kontakt s rodiči, aby se kvůli mně zbytečně netrápili.
Omlouvám se, že to pořád omílám dokolečka, ale trápí mě to a nemám to s kým probrat. Tohle mi pomáhá. Díky.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
@Cudanka zkoušela jsem i psychologa. Něco jsme pořešili. Problém vidím v tom, že strašně toužím po dítěti a bojím se, že s každou menstruací se ty šance snižují, je to strašný stres.