Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Ahoj holky, vidím, že tady jsme se skutečně sešly, jsem ráda, za vaše příspěvky a také naději i smíření. Já si říkám, že je snad vždy lepší nějak to rozseknout, než ty „naděje“ a čekání… Ještě se zeptám, na kolik to PGD vyjde? to je hodně drahá záležitost, že? určitě se na to poptáme, tak uvažuji o minimálce, mam PCO, nebo jsem spíš měla, teď jsem podle dr. zdravá, ale nechtěla bych být zase přestimulovaná. mam pocit, že tolik vajec bylo vždy na úkor kvality. Hodně čtu, že se teď daří i nativy a minimálky. Já věřím, že se dá smířit s tím, když má člověk jedno dítě, například moje mamka ta nikdy víc dětí nechtěla, měla se mnou náročný porod a proto na mne dneska kouká, proč tak vyšiluji. Jenže já zase vím, jaké je to vyrůstat jako jedináček a moc jsem chtěla dopřát Kubovi parťáka. Navíc on je tak společenský… ale je pravda, že i to jedno dítě je obrovský štěstí… Mě je zatím 32 let, tak to pořád nechci vzdávat. Začala jsem chodit k Hulvertovi - primář Iscare, je skvělej a dokáže hodně nabít pozitivní energií. Ještě mi řekl, vy jste tak mladá, to mam ještě šest let na to vás přivést do jiného stavu, ale to bych už asi fakt nedala ![]()
@Martrich My byli v Repromedě v Brně, to PGS stálo 55 tis. Ale nemít jej, tak by nám postupně transferovali všech 8 emryjek, která na pohled morfologicky byla hezká a dožila se 5. dne, z toho 5 by se s jistotou nechytlo. Takže jsme si tím ušetřili čas, NERVY, a kdybychom platili ty neúspěšné KETy, tak by to taky něco stálo.
Ty jsi ještě teda mladice, to já rodila první dcerku ve 33, začínala jsem s prvních IVF ve 31. Jsi určitě v dobrých rukou a budu moc držet palce.
@Petra Z Tak na pojišťovnu bych to brala všemi deseti. O moc to zvyšuje šanci na úspěch zdravého emryjka.
@Kájín no…jenze kdyz se nevyvíjela tak by to stejně bylo k ničemu ![]()
@Petra Z Jasně, musí jich být na začátku hodně, aby byla šance, že se vůbec dožijí toho 5. dne, pokud dožijí, tak pak je super, že vyberou skutečně jen ta, která mají šanci se chytit. Výhodou ale je, že pokud se nedožijí, tak se to prostě neplatí a to PGS se nedělá. Je to všechno hrozně těžké… ![]()
Já mam VOZP, tak se zeptám. Ale je to PGD nebo PGS? Vím, že v té Repromedě to dělají na pojišťovnu, ale jinak jsem myslela, že se to spíš platí…
No já začínala s IVF ve 28 letech. Snažit o dítě o dva roky dříve, říkala jsem si, jak jsem zodpovědná, že začínám dříve než většina mých kamarádek a jak to dopadlo, samozřejmě většina z nich, co začaly mnohem později rodily stejně nebo dřív než já. Já spíš sonduji, jak se s tím má člověk vyrovnat. Vždycky jsem měla tendenci se podceňovat, pocity méněcennosti atd… Možná i proto, že jsem si vybírala kamarádky, které uměly „prodat“ své přednosti a já vždy v jejich stínu.. Ve dvaceti jsem se docela sebrala, našla si partnera a začala si víc věřit. No a pak taková ťafka v podobě neplodnosti. Nějak se s tím neumím srovnat. Jsem schopná se rozbrečet, když se mne někdo zeptá, _"tak co, kdy bude ta holčička"? ![]()
@Martrich PGD se dělá, když potřebuješ zjistit nějakou konkrétní dědičnou chorobu, která je v rodině apod. /stojí přes 70 tis./, v těchto případech, kdy je třeba vybrat nejschopnější a nejzdravější emryjko s co nejvyšší šancí se uchytit /není to ale 100%/, se dělá PGS. Já stále - i když čekáme teda nakonec 2. dítě - nejsem vyrovnaná s tím, že bylo třeba podstupovat IVF a že mám děti až tak pozdě, ale bohužel, manžel se začal léčit, když mu bylo necelých 25, mi bylo necelých 21 a jsem ráda, že vůbec dítě mít můžeme, protože nebýt toho, že měl zamražené sperma z doby před léčbou, jsme bezdětní. Léčí se totiž stále, nemoc se neustále vrací. Takže mě zase pro změnu čeká vidina toho, že nejspíše brzy zůstanu na děti sama - taky se s tím blbě smiřuje. Ale odmítám žít neustále ve strachu, až to přijde, budu se s tím muset srovnat. ![]()
@Kájín
ach jo, je pravda, že oproti rakovině je IVF ještě houby, držím palce manželovi a posílám hodně sil a hlavně, ať těhotenství v pořádku a miminko zdravé
@Martrich nedá se to srovnávat, prostě se člověk musí smířit s možnostmi, které má, a plně jich prostě využít. I když je to někdy těžké, a hlavně to chce čas.
Ahoj holky, dovoluji si přidat se k Vám. Mám jedno dítko, uplně bez problémů, je mu 6 let. O sourozence se snažíme 4 roky, mám za sebou 6 potratů, spoustu vyšetření a důvod nezjištěn. Poslední tehotenství bylo po IVF s PGD a stejně jsem potratila. Už dochází síla bojovat
@Kájín to je mi líto. Můžu se zeptat co má manžel za rakovinu? Můj měl rakovinu varlete, též zamražené spermie, ale i tak nebyly prý úplně ok. Už je to 5 let, co je po chemoterapiích a stejně je asi stále neplodný ![]()
@Martrich tak to ti závidím, já přibrala 10kg a ne a ne je shodit
Jinak třeba fakt cítím ty výkyvy nálady. A to na sebe koukám co dělám a nejde to absolutně změnit i když se snažím. Fyzicky jsem se cítila před IVF naprosto v pohodě a teď ne. Možná že je pro mě strašák rakovina, protože vím co umí. A straší s ní čím dál tím víc, pokud podstupuješ víc a víc IVF. Jinak jsem z Prahy ![]()