Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@neila píše:
@Šarlota4 mluvíš mi z duše. Nikdy bych nemohla být takový sobec, abych od dětí očekávala, že jejich svatební den bude „nějaký“ jen pro mé uspokojení. To by mně teda ani netěšilo tam snad být
to překrucuješ ne? Prý nebudu sobec, abych očekávala, že bude jejich svatební den nějaký kvůli mému očekávání. To že si to podle sebe naplánují a já tam budu moct stát nebo sedět a koukat na ně je sobecké pro mé uspokojení? Koukám, že lidi jsou fakt různí.
@terinka4444 píše:
to překrucuješ ne? Prý nebudu sobec, abych očekávala, že bude jejich svatební den nějaký kvůli mému očekávání. To že si to podle sebe naplánují a já tam budu moct stát nebo sedět a koukat na ně je sobecké pro mé uspokojení? Koukám, že lidi jsou fakt různí.
překrucuješ ty mně
Že si děcka zorganizují klasickou svatbu, s rodiči a rodinou do 15 kolena, o tom tady přeci nikdo nikde nepsal, nevím, kde si to vyčetla ![]()
myšleno to bylo tak, že když bude mé dítě šťastné s partnerem, s kterým se rozhodne k takovému kroku a rozhodnou se vzít se jen ve dvou, tak nevidím jediný důvod se vztekat nebo něčeho litovat
čeho jako?? Že je šťastné? Že má svůj život, své názory, své představy?
Proč proboha??
A když jsou vztahy nalomené tak už vůbec nepochopím ten postoj, jakože za každou cenu si rodiče uzurpují naplnění svých představ.
@neila a nějaká úcta dětí k rodičůn nic? Nemá rodič nárok sdílet s nimi jeden z nejdůležitějších dnů? Jinak je rodič uzurpátor? Nedělám já jako rodič to, po čem ony touží a co je pro ně důležité? Sakra dělám, každý každičký den. A když pak jako máma s tátou budeme chtít být na svatbě svého dítěte, tak jsme uzurpátoři. To je fakt super. No tak upřímně doufám, že předávám svým dětem své životní hodnoty, kde je něco takového nenapadne.
@terinka4444 píše:
@neila a nějaká úcta dětí k rodičůn nic? Nemá rodič nárok sdílet s nimi jeden z nejdůležitějších dnů? Jinak je rodič uzurpátor? Nedělám já jako rodič to, po čem ony touží a co je pro ně důležité? Sakra dělám, každý každičký den. A když pak jako máma s tátou budeme chtít být na svatbě svého dítěte, tak jsme uzurpátoři. To je fakt super. No tak upřímně doufám, že předávám svým dětem své životní hodnoty, kde je něco takového nenapadne.
je smutné jak to vnímáš… jestli svým dětem říkáš, jak se na jejich svatbu těšíš, tak už teď jim to podsouváš a v podstatě jim nedáváš na výběr. Pocit viny by je jistě sežral, takže svatba nejspíš proběhne podle tvých představ ![]()
Já se taky o děti starám, dělám první poslední. Jako každá máma. Ale nezištně. Neočekávám, že se mi budou revanšovat tím, že se vzdají svých snů
Když se rozhodnou pro klasickou veselku, budu stejně šťastná jako když do manželství skočí někde na Bali ve dvou
Svatba sama o sobě není přeci vůbec důležitá, důležité je, že vztah k ní dospěje
Aspoň já to tak vnímám ![]()
@neila no tak mým dětem je 11 a 6, takže o svatbě fakt nemluvíme a nic jim nepodsouvám. A podle mých představ? Promiň, v mých očích jsi mimo.
@terinka4444 píše:
@neila no tak mým dětem je 11 a 6, takže o svatbě fakt nemluvíme a nic jim nepodsouvám. A podle mých představ? Promiň, v mých očích jsi mimo.
Vždyť si to sama napsala, tak jak mimo? Podle tebe se úcta vůči rodičům vyjadřuje tím, že tě děti pozvou na svatbu
Očekáváš to. Bereš jako samozřejmé, že to tak bude. A co když nebude? Co když přijdou a požádají tě o pochopení pro jejich vlastní představy?
Vydědíš je? Prdne ti cévka?
To je to, v čem se lišíme. Jestli se tomu říká, že jsem mimo, tak ok. A jsem ráda, opravdu. Být svázaná takovými konvencemi bych opravdu nechtěla být. Protože by to mohlo mít velký dopad na rozhodnutí mých dětí až budou dospělé a samostatné. A ty já ovlivňovat nechci. Úctu i radost si dokážu užít i jinak ![]()
@Sany80s píše:
Jsou věci, přes které nejede vlak.
Mít v žebříčku hodnot vzít si partnera jinak než je obvyklé, ve smyslu toho, aby u toho nebyla rodina, prostě slušného člověka nenapadne(vyjma toho, když vztahy nedovolují slušný průběh).
To je to, o co tady jde. Prostě každý chceme vychovat ze svého dítěte slušného člověka a dítě, které chce svatbu bez rodičů, není slušný člověk.
To je asi to největší zklamání, kterého se rodičům může dostat, vychovat špatně svoje dítě.
Přesně tak. Cítím to velmi podobně.
@neila píše:
Vždyť si to sama napsala, tak jak mimo? Podle tebe se úcta vůči rodičům vyjadřuje tím, že tě děti pozvou na svatbuOčekáváš to. Bereš jako samozřejmé, že to tak bude. A co když nebude? Co když přijdou a požádají tě o pochopení pro jejich vlastní představy?
Vydědíš je? Prdne ti cévka?
Ano. ![]()
A nestydím se za to. Já očekávám, že se mnou moje dítě bude chtít sdílet svůj svatební den. Stejně jako očekávám, že mi v případě nouze pomůže a stejně jako jsem si jistá, že já pomůžu jemu. To je pro mne rodina. O sdílení, lásce, pomoci, podpoře…
@neila píše:
je smutné jak to vnímáš… jestli svým dětem říkáš, jak se na jejich svatbu těšíš, tak už teď jim to podsouváš a v podstatě jim nedáváš na výběr. Pocit viny by je jistě sežral, takže svatba nejspíš proběhne podle tvých představ
Já se taky o děti starám, dělám první poslední. Jako každá máma. Ale nezištně. Neočekávám, že se mi budou revanšovat tím, že se vzdají svých snůKdyž se rozhodnou pro klasickou veselku, budu stejně šťastná jako když do manželství skočí někde na Bali ve dvou
Svatba sama o sobě není přeci vůbec důležitá, důležité je, že vztah k ní dospěje
Aspoň já to tak vnímám
Myslím, že se nemáme šanci pochopit.
Pro mne, když mi moje maminka (a to už jsem byla dost „stará“), říkala, že se těší na moji svatbu, vůbec jsem necítila žádný „tlak“. Měla jsem radost. Povídali jsme si o různých věcech, ona i ledacos zařídila, byla to NAŠE událost.
Jo, už jsem konečně našla způsob, jak ti to snad vysvětlit.
![]()
Moje svatba byla NAŠE událost. Moje, mého muže, mojí rodiny a jeho rodiny, které se tam staly „jednou rodinou“. Nešlo jen o nás snoubence, byla to oslava našeho sňatku, který má vliv i na ty ostatní.
Uff, ani nevíš, jak se mi ulevilo, že jsem našla ta správná slova. Furt jsem kolem toho vy mysli kroužila a nechápala, jak ti to přiblížit.
Ty to vidíš tak, že svatba je TVOJE událost., nebo TVOJÍ dcery. TVOJÍ vnučky. atd.
Pro mne to byla NAŠE událost. A snažím se tak vychovávat i svoje dítě..
@Bábrdl píše:
Ano.
A nestydím se za to. Já očekávám, že se mnou moje dítě bude chtít sdílet svůj svatební den. Stejně jako očekávám, že mi v případě nouze pomůže a stejně jako jsem si jistá, že já pomůžu jemu. To je pro mne rodina. O sdílení, lásce, pomoci, podpoře…
Asi tak.
Očekávání a výchova k tomu, aby byla zdravá očekávání naplněna, se ale dnes nenosí.
A pak se divíme, že ani dva lidi ve vztahu nejsou ochotni nějaká očekávání naplňovat a berou požadavky partnera jako něco obtěžujícího.
A to nemluvím o běžných požadavcích rodičů na dospělé děti.
Vychováváme jájínky.
@terinka4444 píše:
@neila a nějaká úcta dětí k rodičůn nic? Nemá rodič nárok sdílet s nimi jeden z nejdůležitějších dnů? Jinak je rodič uzurpátor? Nedělám já jako rodič to, po čem ony touží a co je pro ně důležité? Sakra dělám, každý každičký den. A když pak jako máma s tátou budeme chtít být na svatbě svého dítěte, tak jsme uzurpátoři. To je fakt super. No tak upřímně doufám, že předávám svým dětem své životní hodnoty, kde je něco takového nenapadne.
No vidíš, a nám máma celý život říkala - až se jednou vdáte, tak si to holky udělejte podle sebe. Klidně se vezměte jenom ve 2, mě to vadit nebude. Dost drsně se přesvědčila, že nejdůležitější je, že to manželství klape a ne, kdo bude na svatební fotce.
A nemyslím si, že by nám předala špatné hodnoty nebo nás špatně vychovala.
Nečetla jsem reakce.. ale asi bych udělala svatbu tak, že bych pozvala jenom rodiče- ne prarodiče, jenom prostě s rodiči..
myslím, k že asi všichni pochopí proč- v rodině, že chceš mít klid..
Ale svatbu bez rodičů bych nedělala.. Jestli už teď pochybuješ, tak tě to pak bude zpětně mrzet…
@Sany80s píše:
Asi tak.
Očekávání a výchova k tomu, aby byla zdravá očekávání naplněna, se ale dnes nenosí.
A pak se divíme, že ani dva lidi ve vztahu nejsou ochotni nějaká očekávání naplňovat a berou požadavky partnera jako něco obtěžujícího.
A to nemluvím o běžných požadavcích rodičů na dospělé děti.
Vychováváme jájínky.
Tohle je úplně mimo mísu.
Já nevím jak si to představuješ, ale třeba já osobně mám skvělý vztah s rodiči (je jim přes 70 let), se sourozenci i s manželem, s kterým mám 3 děti a 12 let úžasný vztah, ve kterém kdyby nebylo x kompromisů (to budou ty požadavky a jejich akceptování) tak by asi nic z toho nebylo
A ještě dobře vycházíme i s tchány a dědou manžela (já už bohužel nemám)
Nevím, co si chtěla říct svým příspěvkem, ale já říkám, že když si někdo udělá něco po svém (ale ne proti vůli rodičů), tak to ještě neznamená, že je bezohledný asociál, který nezná spokojený a šťastný život a s**e na své blízké ![]()
Tak já zatím nečetla všechny příspěvky, ale nedá mi to a musím reagovat.My máme v rodině vztahy taky nic moc, spíš z mojí strany a z manželovo jsou super jen jeho rodiče. Jinak ostatní katastrofa. Pomlouvaj, závidí, dělají zle. A to i prosím moje máma. Jsme svoji 2 roky, ale na svou svatbu nerada vzpomínám a jsem šťastná, že je to za mnou. Údajně bylo v plánu, vzít se se svědky a po obřadu jet s nimi na prodloužený víkend. Mluvili jsme o tom s rodinou, ty to uvítali a ve finále byli ještě rádi, že nemusí utrácet za oblečení…Nejsou na tom nikdo fin. dobře, z mé strany spíš hodně bídně, dluhy, exekuce..Když se blížil termín svatby, tak asi 14 dní před obřadem mě začala moje máma hrát na city, že mě neuvidí se brát. Začal i strejda s tetou, že je to přeci moje první svatba. Z manželovi strany zas hudrovala babička, švagrová. Tchýně s tchánem byli spíš pro, aby jsme se vzali jen se svědky, že je to hodně starostí a peněz. Nakonec nám to nedalo, řekli jsme si, sami máme dítě, taky by nám mohlo být líto, kdyby nás na svatbu nepozval.Tak jsme nakonec naplánovali, že se to udělá u nás doma. Nakonec to vyšlo 25lidí, kamarády jame nevzali.Ale,od té doby stres jako prase, ty co nejvíc řvali, ať uděláme obyč. svatbu, s ničím nepomohli, nenabídli se, paradoxně mi pomohla nejvíc tchýně s tchánem, kteří dělali ještě jednohubky po nocích, zařídili mi ubrusy, vyžehlila, co bylo potřeba, stále mi volali, jestli nepotřebuji a něčím pomoct. Já s manželem zařizovali posezení, alkohol, jídlo. Dělala jsem guláš a naložila 5kg masa ma gril.Den před svatbou jsem celý probrečela, bylo mi to líto, že ani máma nezavolala, zda potřebuji s něčím pomoct, přitom to sama navrhla. Ozvala se jen, že potřebuje, aby pro ní manžel před obřadem sjel, že se nemá ke mě, jak dostat
Taxi k nám stojí 150kč. Když všichni přijeli, tak jsem kolem nich se svědkyní lítala jak deb. l.Většina to pojala tak, že se jdou zadara ožrat a najíst. Nejvíc mě vydeptala jedna babička, která komentovala dost ostře, že nemáme výzdobu aut, že musíme jet odděleně v autě na obřad, že se musí udělat přípitek a rozbít talíř. Celý večer byla nas. aná, že nemáme tradiční svatbu
Celý den jsem byla ve stresu, jelikož, kdyby nebylo svědkyně a tchýně, manžela, tak bych nestihla ani nosit na stůl. Ani moje máma se nezvedla aby si otevřela víno
Ve finále se tam všichni ožrali, mámy přítel začal dělat do mojí švagrový, strejda se pod stolem poblil a nakonec nám to stejně většina pomluvila. Svatba nás vyšla na 25000,dala nám peníze jen tchýně s tchanem kteří nám pomáhali, svědkové, švagrová, zbytek přišel s prázdnýma rukama, nedonesli ani flašku, nic. Nenabídli se s pomocí…Omlouvám se za tak dlouhý příběh, ale muselo to ven.Je to taková ukázka, že ne každý svatební den může být krásný. Vlastně jsem dlouho vzpomínala, jak by to bylo fajn, udělat si to po svém, v klidu, bez uklízení bordelu ještě týden potom. Pokud jsou v rodině špatné vztahy, vzala bych se podle sebe. Když pozveš jen mámu, tak zbytek se nase. e,že jsi je nepozvala taky Hanka