Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
9letý syn je neskutečně drzý
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
16.12.20 09:05
@dog.s píše:
@Zatimtajnej Tak kdyz to mam opravdu brat podle psa, tam je to práce - hra a odměna.
Na decku bych praktikovala nejak takhle.Prosim, uklid si pokoj a budeme spolu - treba kreslit, hrát nejakou hru - dat si k tomu kakao a neco dobreho nebo vytvorit nejake karticky a pokazde, kdyz nasbira urcity pocet tak koupit nejakou hracku, kterou si vybere?
Je az divny jak mi to prijde podobny
Mladsim detem se beztak musi pomahat a nejaky „zelena kostka do krabice, modra kostka…“ je zabaví a je to úklid a zábava, potom odmena - mlska, pohádka, nejaka motivace… ta je dulezita vsude a u vseho a duslednost.
Jenom za pochvalu vlastne ani ten pes nepracuje, chvili ano, pak to zacne vochcavat na 10× pokus splní pak ho to omrzí…
pocitaji se do tohoto schématu i děti s poruchama?
Prala bych ti vidět, jak tu probíhali pokusy o učení s pritelovym dítětem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.20 10:46
@dog.s píše:
@Zatimtajnej Tak kdyz to mam opravdu brat podle psa, tam je to práce - hra a odměna.
Na decku bych praktikovala nejak takhle.Prosim, uklid si pokoj a budeme spolu - treba kreslit, hrát nejakou hru - dat si k tomu kakao a neco dobreho nebo vytvorit nejake karticky a pokazde, kdyz nasbira urcity pocet tak koupit nejakou hracku, kterou si vybere?
Je az divny jak mi to prijde podobny
Mladsim detem se beztak musi pomahat a nejaky „zelena kostka do krabice, modra kostka…“ je zabaví a je to úklid a zábava, potom odmena - mlska, pohádka, nejaka motivace… ta je dulezita vsude a u vseho a duslednost.
Jenom za pochvalu vlastne ani ten pes nepracuje, chvili ano, pak to zacne vochcavat na 10× pokus splní pak ho to omrzí…
Já s Tebou docela souhlasím, přesně tak jak popisuješ, to u nás fungovalo dokud byly děti mladší, formou hry a ono je to i bavilo. Měly motivaci, nějakou odměnu, zároveň soutěžily mezi sebou, takže povinnost nebraly ani jako povinnost, ani jim nedošlo, že se něco učí. Bylo to vlastně to samé, jako když se pes učí formou hry a pozitivní motivací. Takhle to u nás fungovalo i se psema. Máme tři psy, jednu krátce(dva týdny) tam uvidíme. Ale nejstarší má deset let a tam nebylo potřeba nikdy použít sílu. Je tedy pravda, že stoprocentně za každé situace poslechne jen mě, já jí odvolám i od zvěře. Děti sice miluje, máme jí od jejich tří let, takže spolu vyrostly a jsou to parťáci, ale, když si vzpomene, že jí to už s nima venku nebaví, sebere se a jde domu a volat můžou jak chtějí, to samé v lese, to by je neposlechla. Je to kokr paličák a oni u ní nemají takový respekt, takže když chce, má je na salámu. Tam kdyby ji nějak potrestaly, ničemu to nepomůže, jediné co můžou je držet ji na vodítku, aby jim náhodou, kdyby se jí chtělo neodešla. To je právě to, že ani u dětí ne vždy všechno vyřeší facka. A to je i ten případ s naším psem. Tam by musely děti zamakat na sobě, aby k nim měla víc respektu a když to neumí, tak jí musí zabránit v tom, aby jim zdrhla, takže vodítkem. Druhý pes, toho máme z útulku, bylo to odrostlejší štěně, byl od začátku hodný, učenlivý, rychle se vše učil a doháněl to co zanedbali jeho předchozí majitelé. Ten poslechne všechny, klidně i nejmladšího čtyřletého chlapečka, ale když dospěl, začal si na mě vyskakovat. Několikrát zavrčel a vystartoval na mě, když jsem si sedal vedle něho na gauč a to je právě ten moment, kdy jsem jednou jedinkrát použil sílu. Z toho gauče mazal ani nevěděl jak a na cestu ji ještě jednu chytnul. Od té doby už to nikdy nezkusil a zase šlape jak švýcarský hodinky. To byla právě ta situace, kdy to sedlo a přineslo ovoce. A to samé je i s dětma. Některý pes je složitější na výchovu jako štěně a dá to víc práce než s jiným, druhý se učí velice snadno až to vypadá, že sám, stejné jako děti, na některé funguje jen vlídné slovo, motivace a důslednost, jiné to zkouší vic a když tohle nefunguje, tak je potřeba zkoušet další možnosti. A to stejné je s dospívajícím psem nebo puberťákem. Ne každý pes to zkusí, ale ten náš přesto, že to bylo skvělý štěně s touhou se učit a šlo to samo, tak pak to prostě zkusil. Stejně jako dcera, která byla ta nejhodnější holčička široko daleko, ale na začátku puberty to začala zkoušet. A v plný parádě. Což je nejlepší brát v klidu a s úsměvem. Je to prostě takový období, potřebuje se vymezit, má na to nárok, máme pochopeni a toleranci, nějaké pubertální chování mě fakt nerozhodí, vlastně je to docela sranda, ale nesmí to překročit určitou mez. Stejně jako u toho psa v době dospívání. Dokud nedošel tak daleko, že po mě vyjel, řešil jsem to v klidu a jinak, když už na férovku vystartoval a neměl důvod, halt jsem použil trochu sílu. Rozhodne lepší, než aby nám přerostl přes hlavu, prošlo mu to a začal to zkoušet třeba na děti a v případě nejmenšího by to mohlo dopadnout dost ošklivě a taky by se ho malý začal bát, to prostě nejde takhle. Takže bylo lepší zkusit toto, zda to pomůže a ono pomohlo, už je to zas fajn parťák. A žádnou ujmu neutrpěl a rozhodně se mě nebojí, ba naopak nehne se ode mě. Je to totiž o tom, že mi ten pes důvěřuje, jen teď už ví, že šéfovat nebude, ví kde je jeho misto, má klid a nemusí bojovat. A je to pro jeho psychiku mnohem lepší. Samozřejmě, že s dětma je to trošku složitější, ale ten princip je dost podobný i ty děti potřebuji nějakou hranici, za kterou už prostě ne. A ne jen děti, všichni lidi. Ale u dětí je na rodičích, aby jim to ukázali, protože rodič ty hranice nastaví s láskou a překročení znamená maximálně nějaký mírný trest v jakékoli podobě, ale v dospělosti už by to překročení mohlo být mnohem krutější. Pak je jen otázka, jak daleko má každý tu hranici tolerance, my jí máme hodně daleko, ale přesto v té dálce nějaká je, prostě musí být.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.20 11:04
@Tomáš916 píše:
Já s Tebou docela souhlasím, přesně tak jak popisuješ, to u nás fungovalo dokud byly děti mladší, formou hry a ono je to i bavilo. Měly motivaci, nějakou odměnu, zároveň soutěžily mezi sebou, takže povinnost nebraly ani jako povinnost, ani jim nedošlo, že se něco učí. Bylo to vlastně to samé, jako když se pes učí formou hry a pozitivní motivací. Takhle to u nás fungovalo i se psema. Máme tři psy, jednu krátce(dva týdny) tam uvidíme. Ale nejstarší má deset let a tam nebylo potřeba nikdy použít sílu. Je tedy pravda, že stoprocentně za každé situace poslechne jen mě, já jí odvolám i od zvěře. Děti sice miluje, máme jí od jejich tří let, takže spolu vyrostly a jsou to parťáci, ale, když si vzpomene, že jí to už s nima venku nebaví, sebere se a jde domu a volat můžou jak chtějí, to samé v lese, to by je neposlechla. Je to kokr paličák a oni u ní nemají takový respekt, takže když chce, má je na salámu. Tam kdyby ji nějak potrestaly, ničemu to nepomůže, jediné co můžou je držet ji na vodítku, aby jim náhodou, kdyby se jí chtělo neodešla. To je právě to, že ani u dětí ne vždy všechno vyřeší facka. A to je i ten případ s naším psem. Tam by musely děti zamakat na sobě, aby k nim měla víc respektu a když to neumí, tak jí musí zabránit v tom, aby jim zdrhla, takže vodítkem. Druhý pes, toho máme z útulku, bylo to odrostlejší štěně, byl od začátku hodný, učenlivý, rychle se vše učil a doháněl to co zanedbali jeho předchozí majitelé. Ten poslechne všechny, klidně i nejmladšího čtyřletého chlapečka, ale když dospěl, začal si na mě vyskakovat. Několikrát zavrčel a vystartoval na mě, když jsem si sedal vedle něho na gauč a to je právě ten moment, kdy jsem jednou jedinkrát použil sílu. Z toho gauče mazal ani nevěděl jak a na cestu ji ještě jednu chytnul. Od té doby už to nikdy nezkusil a zase šlape jak švýcarský hodinky. To byla právě ta situace, kdy to sedlo a přineslo ovoce. A to samé je i s dětma. Některý pes je složitější na výchovu jako štěně a dá to víc práce než s jiným, druhý se učí velice snadno až to vypadá, že sám, stejné jako děti, na některé funguje jen vlídné slovo, motivace a důslednost, jiné to zkouší vic a když tohle nefunguje, tak je potřeba zkoušet další možnosti. A to stejné je s dospívajícím psem nebo puberťákem. Ne každý pes to zkusí, ale ten náš přesto, že to bylo skvělý štěně s touhou se učit a šlo to samo, tak pak to prostě zkusil. Stejně jako dcera, která byla ta nejhodnější holčička široko daleko, ale na začátku puberty to začala zkoušet. A v plný parádě. Což je nejlepší brát v klidu a s úsměvem. Je to prostě takový období, potřebuje se vymezit, má na to nárok, máme pochopeni a toleranci, nějaké pubertální chování mě fakt nerozhodí, vlastně je to docela sranda, ale nesmí to překročit určitou mez. Stejně jako u toho psa v době dospívání. Dokud nedošel tak daleko, že po mě vyjel, řešil jsem to v klidu a jinak, když už na férovku vystartoval a neměl důvod, halt jsem použil trochu sílu. Rozhodne lepší, než aby nám přerostl přes hlavu, prošlo mu to a začal to zkoušet třeba na děti a v případě nejmenšího by to mohlo dopadnout dost ošklivě a taky by se ho malý začal bát, to prostě nejde takhle. Takže bylo lepší zkusit toto, zda to pomůže a ono pomohlo, už je to zas fajn parťák. A žádnou ujmu neutrpěl a rozhodně se mě nebojí, ba naopak nehne se ode mě. Je to totiž o tom, že mi ten pes důvěřuje, jen teď už ví, že šéfovat nebude, ví kde je jeho misto, má klid a nemusí bojovat. A je to pro jeho psychiku mnohem lepší. Samozřejmě, že s dětma je to trošku složitější, ale ten princip je dost podobný i ty děti potřebuji nějakou hranici, za kterou už prostě ne. A ne jen děti, všichni lidi. Ale u dětí je na rodičích, aby jim to ukázali, protože rodič ty hranice nastaví s láskou a překročení znamená maximálně nějaký mírný trest v jakékoli podobě, ale v dospělosti už by to překročení mohlo být mnohem krutější. Pak je jen otázka, jak daleko má každý tu hranici tolerance, my jí máme hodně daleko, ale přesto v té dálce nějaká je, prostě musí být.
Naprostý souhlas. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.20 11:05
@Venetia To asi ne, protoze ve psim svete takove poruchy nejsou nebo nejsou tak viditelné.
Takové dítě bych přirovnala k labilnímu zvířeti nebo nějakému zkaženému výchovou a životem. S nimi je to těžší a vlastne celý život bude. Nikdy uz nebudou normální v chovani, možná tak za 5 let dřiny. Ale to už je pak o tom předvídat a situacím předcházet a obrnit se trpelivosti, u totoho typu se nepouziva vubec zadny fyzicky trest, ale spis neutrálni chovani, zadne ňuňu, proste čisté a rázné, aby vedel co se deje a nemusel váhat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.20 11:14
@Tomáš916 Jde o to, ze respekt se da získat i jinak a neplete se se strachem. A takovy respekt má mnohem vetsi moc.
Pes vas bere jako vzor a je to obraz chovani. A to ani pes nebere nekoho, kdo pouziva silu za autoritu, ale neumi ho cist a tak se boji a neví.
A ono to mlaceni ma i negativni efekt, nekdo z deti zvedne ruku a pes vyjede.. obvzlast se muze stat, kdyz to nezná a dostane jednou, dvakrat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.20 13:36
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.20 14:37
@Tamtama To jsi nepsala nebo jsem se překoukla. Tak pokud ma dite ADHD, tak je to nemoc a potrebuje jiny pristup.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.20 15:41
@dog.s píše:
@Tomáš916 Jde o to, ze respekt se da získat i jinak a neplete se se strachem. A takovy respekt má mnohem vetsi moc.
Pes vas bere jako vzor a je to obraz chovani. A to ani pes nebere nekoho, kdo pouziva silu za autoritu, ale neumi ho cist a tak se boji a neví.A ono to mlaceni ma i negativni efekt, nekdo z deti zvedne ruku a pes vyjede.. obvzlast se muze stat, kdyz to nezná a dostane jednou, dvakrat.
Tak asi máme divného psa, protože se ruky rozhodne nebojí, nemá strach a i když ho nejmladší dítko všemožně objímá a u toho rozhodně není v klidu, je to živé dítě, takže nedělá jen klidné pohyby a pes si ty jejich hry vysloveně uživá, když už nechce, odejde a malý chápe, že v takovém případě nesmí pejska otravovat. To co popisuješ, je nevyrovnaný pes, který neví co čekat, nevěří a má v hlavě guláš. To ale nezpůsobí jeden fyzický trest ve vhodnou dobu a okamžitě po tom co to ten pes zkusí. Jasně, chyba by byla, kdyby mu to prošlo a já za deset minut na to, když pes už o ničem neví ho šel trestat nebo na něj řvát, tak bude zmatenej jak lesní včela a je to hloupost, ale když je to okamžitá reakce na jeho nežádoucí chování, které se stupňuje, tak si to ten pes velice dobře spoji, není to totiž hlupák. Ale jasně, že důležité je, aby to byl jinak vyrovnaný pes, který nám jako své smečce důvěřuje a je tam vzájemné pouto. Jak říkám máme ho od většího štěněte, první fenku od sedmi týdnů a teď nově máme pětiletou, štěně od naší fenky, bohužel jsme ji tenkrát nevybrali dobrou rodinu i když jsme si celé roky mysleli opak, vše vypadalo, že má skvělý domov. Bohužel, do rodiny se narodilo dítě a pes, který byl celý život zvyklý, že je na úrovni toho dítěte to přestal dávat. Co myslíš, že se stalo, z postele šla na dvorek k příbuzným na řetěz k boudě. My se to dozvěděli a jeli pro ní, ten pes je úplně zblblej, ona má v hlavě solidní guláš, vůbec nechápe, že uplně není fajn lést na stul, krást jídlo, vynucovat si všechno kñučením. Není zlá, ale absolutně nevychovaná a zmatená. A to z ní udělali její majitelé, co jí měli pět let misto děcka. Tak hlavně, že jí pak bez milosti vyšpupli z baráku. To zas nepochopím já. A tím netvrdím, že jí měli trestat, to určitě ne, oni ji prostě nevychovali a v tomhle případě by to bylo akorát na škodu, protože ona vůbec nechápe, že dělá něco špatně a plesknout jí, tak z ní dost možná uděláme ještě většího labila než je. Ona potřebuje duslednost a čas a ono se to snad poddá, tam není na místě nějaké trestání. Ani by nevěděla za co. Ale když ten pes je normální, od začátku vychovávaný, vyrovnaný a přesně ví co smí a nesmí a přesto zkusí zamachrovat, protože chce šéfovat, tak je na miste ho pěkně vrátit zpět na tu správnou cestu i za cenu, že jednu chytne. A v takovém případě se nezačne bát nebo nebudete vědět co čekat. Ti majitelé, našeho štěněte, když mi volali na mě koukali jak na vraha, když jsem jim řekl, že když už to nechali zajít takto daleko, psa, kterého měli od štěněte absolutně nevychovali, nezbývá nic jiného, než zkusit milé fence trochu vycinkat. Ležela jim pod postýlkou s minimem a vrčela, báli se o dítě, ok. Ale misto aby to zkusili, strašně se pohorsovali jak je to špatně a za několik týdnů pes mazal z domu. Dost možná by to tak nedopadlo, kdyby to zkusili, když už to nechali zajít tak daleko, jasně, že by bylo mnohem lepší od začátku psa vychovávat a mohlo to jít třeba i bez toho, ale když už, tak za mě lepší zkusit všechno a poučit se z vlastních chyb, než se pohorsovat a psa vyhodit. To samé my s našim psem. Mohl jsem ho sbalit a odvést zpět do útulku, kde jsem si mohl zanadávat, jaký je to problémový pes a nechat ho tam. Raději jsem zkusil něco co normálně nedělám a ono to zabralo a už zase všichni žijeme v pohodě a v klidu. Vsadím se, že řada neplácačů by volila první možnost a chudák pes.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.20 16:37
@Tomáš916 Ne, to neni labilni pes. Vyrovnany pes neznamena, ze si necha srat na hlavu od kohokoliv. Neberu psum moznost komunikovat - muze si zavrcet, vzdyt to je fajn. Pes vrcenim upozornuje… kdyby neupozornoval a rovnou kousnul, to je teprve problem. Ale proc ho mam mlatit? pes sám od sebe neudela nic na co prisel sám, vzdycky to prameni od nás lidi..
hruba sila neni silnejsi… čoklum staci vynadat, pripadne ho vyhodit z gauce na zem viz. vas prispevek, nesnizim se uhodit bezbrane zvire
Jsou ruzne osobnosti psu, stejne jako my lidi. Nekteri jsou mouchy snezte si me, nekteri docela flegmousi a splachovací, pomatenci, vecny stenata a nekteri zase razantni a svehlavi atd. Nic z toho neni spatne. Je to osobnost.
Ja psa teda nebiju a nikdy jsem nemusela. Vzdycky funguje tón hlasu.
My totiz nejsme jeho smecka, my jsme lidi a pes neni blbej aby to nepoznal.
A pes si pamatuje velmi dobre, na majitele nevyjede, samozrejme si facku pamatuje, ale na dite, nekoho cizího, kdyz se naprahne ruka a on vyhodnoti ohrozeni, tak klidne muze. Neni to robot. A rozhodne ne kazdy pes, ale fakt to neznamena, ze je to labil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.20 14:00
@dog.s
Ja ti rozumim, i te docela chapu, i se mi tvuj pristup ke psum libi, docela bych ocenila, kdyby sis vzpomnela na tuhle diskuzi za takovych 10-15 let a napsala svuj pohled z odstupu tech let a zkusenosti (a nemyslim to vubec zle 
). 
Ale podle me clovek “nesnese” srovnani se psem, clovek proste pes neni a nelze na nej aplikovat s uspechem to, co na psa. A na deti s odlisnostmi (napr. to ADHD aj.) uz vubec ne. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.20 17:30
@DeeDee.518 píše:
Jenže pokud jsem slabší a nemám jak se bránit, tak si neotvírám h*bu, že jo… A to nehledě na to, kolik mi je. Nedostatek respektu vůči rodičům nejde přecházet. Není to ideální způsob, ale jakmile vám dítě zjistí, že ať provede cokoliv, tak maximální trest je, že mu bude máma hodinu hučet do hlavy něco, co ho vůbec nezajímá, máte zaděláno na solidní průser… Kdyby všechno šlo vyřešit vysvětlením a domluvou, nepotřebovali bychom věznice a nebylyby války
Takže říkáš, že při hledání partnera je důležité, aby si ženská nenašla partnera který je silnější než ona? Jinak je její vina, když se stane obětí domácího násilí? A samozřejmě i naopak.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.21 08:52
@Russet píše:
Já ti nevím, ale když nás učitelka flákla pravítkem přes prsty ve 2. třídě, zbožňování se nedočkala. Jako pozdravím ji, ale vždycky si na to vzpomenu. Radši vzpomínám na ty, co más nebily. A to pocházím ještě z generace, kdy učitel autoritu měl a nebylo radno si doma stěžovat. Protože učitel byl určitě v právz.
Ani mi nemluv… Chtěla jsem to napsat a překvapuje mě, že je nás více s takovou zkušeností, protože každý jiný s názorem “Doma jsme dostali ještě přidáno a bylo to super!” je s tím spokojen.
Pro mě byl tenhle Rakousko-Uherský drill šílený. Neměli jsme nikde zastání, i když jsme třeba v právu byli my, děti. U rodičů už vůbec, což docela bolelo.
Jednou na základce (4. třída) se ke mně učitel zachoval docela hnusně, dostala jsem pohlavek za sprosté slovo, které o přestávce vykřikla spolužačka. Já neřekla ani slovo, četla jsem si! Plesk, neee, prý jsem to byla určitě já, že to slyšel (ovšem špatně). Šla jsem s brekem domů, a? Táta mě seřval, že “Učitel má vždycky pravdu!” a mohla jsem být ráda, že mi nedal přes hubu.
Tu bezmoc budu mít v sobě navždy. 
Dítě bylo absolutní nic, kus ničeho bez jakýchkoli práv. Hrozná doba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
