Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
9letý syn je neskutečně drzý
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.12.20 20:58
@luloinka píše:
Však nepíšu nic o zbožňování, pouze o autoritě. O které si dnes učitelé ve většině případů mohou nechat jen zdát.
Ale ona tu autoritu stejně neměla. Jen ji prostě nikdo radši neprovokoval, protože by ho flákla. Tomu říkám vítězství.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.20 20:59
@Russet píše:
A bouchneš ho za co? Já to totiž zkusila a absolutně žádný výsledek. Jako starší jsem při facce nebo nářezu cítila hrozný strach a bezmoc. A to jich zas tolik nebylo. Ale pamatuju si ten šílený pocit. Že ta jindy vlídná osoba dokáže tak ublížit. A to jsem byla celkem hodné dítě. Poslušné. Stačilo se podívat a poslechla jsem
Taky si to pamatuju. A ta bezmoc. Príma vzpomínky na dětství.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.20 21:01
@Russet píše:
A bouchneš ho za co? Já to totiž zkusila a absolutně žádný výsledek. Jako starší jsem při facce nebo nářezu cítila hrozný strach a bezmoc. A to jich zas tolik nebylo. Ale pamatuju si ten šílený pocit. Že ta jindy vlídná osoba dokáže tak ublížit. A to jsem byla celkem hodné dítě. Poslušné. Stačilo se podívat a poslechla jsem
No kdybych ti měla popisovat situace a okolnosti, za kterých to vede k té výchovné, tak tu budeme do rána. 
A určitě jako zkušená matka víš, co umí děti předvádět. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.20 21:02
@Russet Ty si kráva, viď? Jedno výchovne placnuti přes zadek není rozhodně bití. Vy co to všechny odsuzujete, běžte se zeptat svých babiček a dedecku, jak se vychovavalo dříve a nemyslím si, že by ti jedinci byli nijak vyvrhel společnosti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.20 21:03
@Šmoulice píše:
No kdybych ti měla popisovat situace a okolnosti, za kterých to vede k té výchovné, tak tu budeme do rána.
A určitě jako zkušená matka víš, co umí děti předvádět.
Rozhodně nemám vždy spolupracujícího andílka. Ale pokud bych ho flákla, spíš se zatvrdí a udělá to, co nechci. Odvést pozornost, zklidnit sama sebe, nechtít po něm něco, když je přetažený a hladový.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.20 21:03
@Anonymní píše:
@Russet Ty si kráva, viď? Jedno výchovne placnuti přes zadek není rozhodně bití. Vy co to všechny odsuzujete, běžte se zeptat svých babiček a dedecku, jak se vychovavalo dříve a nemyslím si, že by ti jedinci byli nijak vyvrhel společnosti
@admin
Prosím odtajnit.
Moje babička bita nebyla. Můj děda mě nikdy neuhodil. S druhou stranou prarodičů jsem se nestýkala. Jak se bylo dítě vychováváno, většinou i praktikuje na svých dětech. A v každé generaci jsoun slušně a špatně vychované děti.
Příspěvek upraven 12.12.20 v 21:06
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.20 21:04
@Anonymní píše:
@Russet Ty si kráva, viď? Jedno výchovne placnuti přes zadek není rozhodně bití. Vy co to všechny odsuzujete, běžte se zeptat svých babiček a dedecku, jak se vychovavalo dříve a nemyslím si, že by ti jedinci byli nijak vyvrhel společnosti
@admin … prosím o odtajnění 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.20 21:05
@Anonymní píše:
@Russet Ty si kráva, viď? Jedno výchovne placnuti přes zadek není rozhodně bití. Vy co to všechny odsuzujete, běžte se zeptat svých babiček a dedecku, jak se vychovavalo dříve a nemyslím si, že by ti jedinci byli nijak vyvrhel společnosti
Ty si bila taky bitá, viď? 
že to tak poznamenalo tvoje sebevědomí, že se stydíš napat názor pod svý nickem.
Nějaká psychoterapie by možná mohla pomoct
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.20 21:18
@Russet píše:
A ránou dítě předěláš? Já teda vidím jen uvolnění nahromaděného vzteku a pak asi pocit provinění toho, kdo praštil
U meho nejstaršího sprátěte jsme kdysi zkoušeli různé metody… Po památné scéně, kdy se hodinu a půl válelo po zemi a na každý pokus o řešení začalo ječet ještě víc, jsem to už nevydržela a šoupla jednu přes zadek. Dítě se propjalo do luku, rozbrečelo se a pak se nechalo konečně obejmout a utešit. Ta jedna přes zadeček byla impuls, který zabral a dostal ho z afektu. 
I v akutní pubertě to bylo tak, že jak se dostalo do nějakého vzorce (do totální negace) nezabralo nic - jen to fakt razantně utnout.
Většinou to šlo i jinak, ale jednou za čas ne. A pak se u nás teda řešilo. S akutní pubertou zmizel i tenhle problém, s děckem se najednou dá rozumně domluvit, vztahy máme super a na rozdíl od spolužáků nám volá i v případě, když se s partou dostali do úzkých.
Prostřední pohoda, tam se dalo odjakživa domluvit naprosto na všem, až na jednu situaci ve třech letech, kdy si prostě muselo zkusit, zda to myslím vážně. Myslela jsem - a od té doby máme jasno.
Jenže teď má nejmladší sladkých třináct a znovu se nám to všechno vrátilo. Na rozdíl od nejstaršího nás dopředu nic nevarovalo, před pubertou bylo tohle děcko absolutně pohodové - zato teď… 
Jojo, teď je to chvílemi vážně docela síla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.20 21:20
@Anonymní píše:
Dusledna jsem. On umi byt hodny a bez odmlouvani jit udelat co ma, ale posledni dobou je k nevydrzeni. Cokoliv potrebuju, tak donese, pomuze bez reci to same kdyz on potrebuje. Me vytaci, kdyz ma neco nakazane a to x krat reknu, tak nejen ze neposlechne, ale hubuje u toho a to dost.
Mám doma to stejné. Manžel dělá, že neslyší, tak si víc dovoluje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.20 21:22
@Anonymní píše:
Ja vychovu zvladla a snad zvladnu, nez me vyleti ditko z hnizda. Ja mam poslusne dite, nekdy proste zazlobi, az posledni dobou dni je k nevydrzeni. Jinak co potrebuje udelam a totez i z jeho strany. Mame to oboustranny. Uceni zadny problem. Jediny co resim poslednich par dnu je hudrovani nad tim co ma udelat a to ze jsem dala synovi vychovnou se vubec nestydim a uz vubec ne, ze jsem nezvladla vychovu.
Dyť je normální, že děti zlobí, s covidem to nemají taky jednoduché, škola, chození ven atd. Takže se nedivme, mám doma dva puberťáky, takže si taky užijí dost vypjatých situací, že já jako matka je vůbec nechápu a oni mají tu svatou pravdu. Potom narazí a je fajn slyšet, že jsem mėla pravdu. Navíc, jako jediná ženská v domě si musím udržovat aspoň nějakou autoritu..
Jsme navíc zvyklí si hodně povįdat, svěřovat se jeden druhému a málokteré téma mám mezi klukama jako tabu.To už i manžel kolikrát žárlí, že mě se kluci svěří s kdečím, ale jemu ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.20 21:42
@Berry77 píše:
Fyzické napadání? Ty máš fakt dost
No a co to je? Pohlazení?
Fyzické napadení to je. Tečka. Akorát to nezní tak dobře jako jedna výchovná, co? Nebo,,plácnutí".
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.20 21:43
Ja obvykle moc neprispivam, ale diskuze me zaujala a celkem koukam kolik se tu seslo neprijemnych komentaru a pritom rada zadna. 
Rodic je predevsim clovek a ne stroj. A kazde dite je jine, jsou i urcite rozdily mezi pohlavim a zaroven temperamentem deti, neco je proste dane.
Nebudu hodnotit lidi okolo, ale popisu jak to delame u nas, treba to nekomu pomuze. 
Nemam nenarocne deti, jsou situace, kdy nefunguje absolutne nic. V tu chvili je treba to razne a rychle utnout, jinak se to rozjede. Zpusobu, jak to utnout je mnoho a ne vzdycky funguje ten stejny. 
Co jsme zkouseli u nas, nejvic se osvedcilo obejmout, prerusit vse a pak si o tom v klidu promluvit (kdyz uz byl rev a slzy).
Dalsi reseni, co jaks taks funguje je otocit konflikt na sebe (coz ale ne vzdycky jde) a zeptat se ditete, jak by se tvariĺo, kdybych se napr. ja misto vareni obeda nebo spravovani puncochacu venovala treba cteni a na ostatni kaslala.
Obcas zafungovalo zakriceni, ale ne bezne, ale uz fakt rev tygra. To se zarazili vsichni a opet byl prostor pro vymezeni situace a toho co s tim budeme delat.
Situace, kdy slo o zivot jsem resila naprosto razantne a mozna agresivne, ale stalo se mi to vzdycky jen jednou, takze to asi efekt melo, a to kdyz se napr. dite (vetsinou byly mensi, ale ne uplne male, aby to nechapaly) ritilo do silnice nebo zlobilo na nastupisti u vlaku, to jsem byla opravdu nekompromisni a myslim, ze nekdy takove situace nastat mohou, ne ze ne. 
Prekvapive, jak uz tu nekdo psal, tohle zazivame jen s jednim ditkem ze tri, proste je takove, na jedno dite se staci jen zamracit a hodi zpatecku. Chapu, ze deti jsou rozdilne a nekdy opravdu dost a pritom pristup byva podobny, protoze rodic a vychovny styl je podobny. Myslim, ze je dobre zachovat chladnou hlavu i v te vypjate situaci, i kdyz ne vzdycky se podari (sama jsem dost emocionalni). Kdyz se to nepodari, asi se z toho nehroutit, ja klidne diteti/detem priznam, ze jsem situaci nezvladla uplne tak, jak bych chtela, naopak i deti priznaly i svuj podil. Dobre je si to na konci vyrikat, vysvetlit a neodejit od sebe nastvani, ale ujistit se, ze se mate radi, jen toto vam/jim vadi a proc, a jak to treba budete resit priste. Preji hodne stesti ve vychove vsem, nektere zkusenosti si clovek musi zkratka zazit na vlastni kuzi. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.20 21:47
Dokážu si představit takové dítě jak jedná s rodiči jako dospělý. V negativním smyslu. Jedno takové dítě znám. A už se i s mámou pere. Jedná s ní jak s hadrem na podlahu, ale ona si za to může sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.20 21:48
Je to vekem. Jde do predpuberty. Mysli si, ze je king. Bojuje sam se sebou i okolim.
Obrn si nervy a vydrz.
Mam takovou drzou slecnu ve druzine. Snazi se byt zajimava v kolektivu. Je presne v tomhle veku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
