Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
zjevně nezralý chlap.
Nemyslím, že by měl zájem o střídavku. Jak tu někdo psal o odděleném bydlení, tak by to asi nebyl špatný nápad.
@Anonymní píše: Více
Mám dvě dcery a obě mě jako tátu zbožňují - nicméně obě tu a tam prohlásí, že tátu nechtějí a chtějí mámu. Jde o různé činnosti - čištění zubů, umývání, čtení pohádek… Žena má prostě jiný přístup a děti to velmi rychle vycítí. Má žena je však velmi rozumná a pozná to sama a tak dětem sama domluví, aby si nevymysleli, dneska prostě čte pohádku na dobrou noc tatínek, ona ještě musí něco udělat do práce a šmitec. Konec tyátru a ty bys měla být dostatečně rozumná a schopná poznat, jaký je tvůj muž a jak vychováváš dítě ty sama. Nikdo tady nepozná, zda máš doma rozmazleného fakana nebo prasteneho může.
@smile_xxx píše: Více
Vidím to stejně… Hrůza, děs, ale sen o rodince je třeba naplnit, takže dvě děti bleskově za sebou, akorát taťka jaksi chybí. Tohle fakt nepochopím, ještě plánovaně. A to soužití s člověkem, který je poškozuje… Ten děti nikdy nechtěl. Buď je psychicky nemocný nebo má v době hluboce zakořeněné patologické vzorce, tj. nepoužitelný. Tohle, obávám se, nespraví terapie…
@Anonymní píše: Více
Jako že když se vrátíš do práce, tak se z chlapa stane milující otec, kterému přestanou být děti na obtíž a bude normálně fungovat? To asi těžko.
Byla jsem na tom podobně. On dítě strašně chtěl, chtěl rodinu. Když se syn narodil téměř si ho nevšiml, nesáhl na něj. Nikdy ho sám od sebe nepochoval, o tom, že by se o něj postaral nemohla být ani řeč. Nic nepomohlo, žil si prostě dál svůj život jako za svobodna. Když jsem nutně potřebovala odejít hodil ho na krk svojí mámě se kterou jsme bydleli.
Po necelých třech letech jsem odešla, ignoroval i mě, nedalo se to vydržet.
Syn ho potom samozřejmě odmítal, nechtěl k němu jezdit… otec se tomu strašně divil ![]()
No trvalo to čtyři roky, teď je synovi sedm a jede tam celkem rád, ale jen na jeden den, nespí tam a stejně je spíš celý den s babičkou. S otcem jede na výlety, to se mu teď zalíbilo. Jinak si na něj ani nevzpomene.
Já se to snažila nějak urovnat, mohl za synem ke mě do bytu na návštěvy, chodila jsem s nimi ven, jezdila na výlety. Valný úspěch to nemělo. Stálo mě to a stojí hodně nervů a obětování vlastního času. Teď už na to teda kašlu, syn už se rozhodne sám co a jak chce.
@berua13 píše: Více
By mě. zajimalo, co tihle otcové od svých synů ve stáří nebo v nemoci čekají. Asi taky ignoranci.
@Edding444 píše: Více
To netuším…on byl i teď hrozně překvapený, že k němu syn nechce… samozřejmě jsem za to mohla já, protože jsem se s ním odstěhovala. ![]()
Ale jsem zvědavá jak to dopadne, teď k němu syn jede, užije si výlet, volný den kdy nic nemusí. Já s ním absolvuji všechny „nepříjemnosti“ jako doktory, školu, nutim ho se učit a tatínek obstarává jen zábavu.
@Anonymní píše: Více
Ty bláho, docela i chápu, že když neměl otce, neměl vzor, výchova tedy nevím jakou měl. Ale že nechtěl děti a tedy šel do druhého…
Možná by fakt stálo za to, kdybyste si vy 2 zašli do poradny
@Edding444 píše: Více
A o syna se taky bojím podobně jako zakladatelka. Je k němu hrozně necitlivý.
V květnu byl syn na ošetření zubů v narkóze, vytrhali mu a ošetřili šest zubů (má PAS)… dělali mu to v pátek, sobotu doma prozvrscel, v neděli ráno pohotovost…odvezl si ho domů, všechno jsem mu řekla co a jak. No a on ho odpoledne vzal na výlet, kluk nejedl, nepil…v pondělí skončil na infuzích
![]()
@Edmond Dantes píše: Více
vaše situace je trochu rozdílná a to v tom, že od tebe tvoje dcery neutíkají s tím, že se tě bojí a z toho důvodu se před tebou neschovávají. Tak jak to máte vy, máme doma také, s tím rozdílem, že syn první dva roky výrazně preferoval tatínka, pak pár let mě a teď to tak nějak dělí, podle dané činnosti…pokud zakladatelka píše, že chlap chodí zpruzenej z práce, už mezi dveřma řve atd, tak tady u těch dětí půjde opravdu spíš o ten strach, o tu nepohodu s ním, než o dětskou preferenci, jak je to u nás dvou ![]()
@Anonymní píše: Více
Tohle je podle mě iluze. Když je bude mít jednou za čas a většinou ú babičky, tak i když třeba projednou nedostanou najíst, poškodí je to mnohem méně než život dennodenně bez úniku 24/7 v toxickém prostředí. Takovým postojem je nechráníš, ale přímo poškozuješ.
@berua13 píše: Více
Podle mě trpí nějakou poruchou a nedivila bych se, kdyby měl nějakou formu PAS. Možná na tom je stejně i zakladatelčin manžel. Ale když ji v prvním těhotenství zcela vážně drtil tím, že dítě není jeho (a určitě má v rukávu spoooustu dalších lahůdek ze společného soužití a rodičovství), je ta ženská na hlavu též, že si s ním ihned uplete další dítě, protože ho prostě chce. Teď je v solidní pasti, ať už spolu budou nebo ne, chudáci děti. Přikláněla bych se k tomu „nebýt spolu“, třeba je fakt bude chtít vídat jen sporadicky. Nebo nějaká poradna? Zkusit se to může, ale tak nějak tuším, že on nevidí důvod, proč by tam měl jít…
@Lojzísek píše: Více
Taky si myslím, že je autista. Teď zpětně vidím, že to u něj bylo už před narozením syna, určité náznaky, které já jsem neviděla ![]()
Syn je po něm.
Druhé dítě by taky klidně chtěl, vůbec si nepřiznal, že je něco špatně a tlačil na mě s druhým dítětem. No ani omylem.
Poradnu jsem mu taky navrhovala, ale kdepak, on přece žádný problém nemá.
Prosím, nediagnostikujte takhle na dalku lidi🙏, je to opravdu podlé. Lidi s PAS nejsou sobečtí a necitelni k okolí víc nez neurotypicti.
Obzvlášť pokud pas už dítě s PAS, tak přece nechceš prispivat k takovehle stigmatizaci.