Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@andrasteia píše: Více
Já nikoho na dálku nediagnostikuji, byl to můj partner, znám ho deset let. A díky synovi o té problematice již něco vím. Samozřejmě netvrdím, že jeho otec PAS má, ale hodně věcí tomu nasvědčuje. Ani jsem mu to nikdy neřekla, poradnu jsem mu navrhovala, aby se šel poradit jak k synovi přistupovat, když on ho odmítá.
U nás je to podobné, akorát bych naše prostředí nenazývala toxickým pro dítě. Manžel se tak nějak snaží se synem vztah navázat, ale prostě na něj nemá trpělivost a vše mu zakazuje, chybí mu asi empatie…Někdy mám pocit, že ho prostě nemá rád. On sám měl se svým otcem problém - ten se mu prý vůbec nevěnoval, tak asi nemá ten správný vzor. U nás už se rozvod skloňoval, ale zatím se to snažíme nějak držet. Já teda taky doufám, že si k sobě třeba najdou cestu, až bude syn větší. Pokud bychom se teď rozvedli, absolutně si neumím představit, že by k němu syn chtěl chodit. Takhle si s manželem občas pohraje, jdou na procházku…
Dobrý den,
Vám.. můj stojí za nic. Jde tu totiž o mě.
Narazil jsem na to náhodou když jsem hledal řešení stávající situace.
Pročetl jsem si to tu a pokud můžu pokusím se trochu představit.
Nejprve chci říct že svoje děti i svojí manželku miluju nade všechno na světě.
Když se přišlo první dítě bylo to pro mě velký šok nevěděl jsem co dělat a několikrát už Jsem paní řekl že si uvědomuju že jsem se choval jako idiot mrzí mě to ale bohužel to nemůžu vzít zpátky. U našeho druhého prcka už se chovám podstatně jinak už od narození.
Je pravda že domů chodím často ve stresu z práce, není pravda že bych tam hned všechny seřval a fláknul sebou na gauč a pustil si televizi. většinou v práci končím kolem 4. hodiny pak letím na nákup do města, obden vyzvedávat balíčky nebo nakoupit …lékárna a tak podobně.
Jsem rád když domu dorazím kolem 5 nebo půl 6. K tomu abych fungoval by mi bohatě stačilo mít 15-20 minut nato se převlíct najíst a pak můžu fungovat bohužel často nemám ani to, ale chápu že ani to mě neomlouvá.
Každý den když usnou děti uklidím aspoň kuchyň vyházím myčku nebo připravím na vaření každý den se ptám s čím můžu pomoct aby v tý kuchyni nestála do půlnoci.
V neděli je úklidový den uklízím nebo hlídám určitě se neválím ani nedělám něco naschvál je pravda že jsem teď dvakrát vypral špatně a v dětským prášku….
Malého jsem ještě donedávna uspával já koupal čistil zuby převlíkal všechno úplně v pohodě ze dne na den najednou nechtěl převlíkat a nechtěl koupat všechno musí maminka ale i teď se mi podaří ho uspat akorát nesmí být paní v dohledu, to je zle. Každý den po práci se dětem věnuju jdeme si hrát do pokojíčku aby se paní mohla aspoň najíst nebo něco připravit někdy je to lepší někdy je to horší někdy to se mnou zvládá někdy potřebuje jít za mámou… Úplně v pohodě chodíme na procházky jezdíme na výlety vydrží se mnou sám venku úplně v pohodě bez nějakýho stresu nebo nervozity nebo pláče.
Malého okřiknu úplně stejně jako ho okřikuje paní když už je to extrém nebo si může ublížit dostane plácnutí přes zadek stejně jako od mojí paní…. Bude pravda že na něj nemám takovou trpělivost jako má paní…
Určitě tady nepopisuju všechno a naprosto chápu že mi polovina z vás nebude věřit jenom bych chtěl podotknout že na internetu se hodnotí snáž než jaká je realita že ne všechno je růžový z mojí strany ale ani z druhé strany a jediný co můžu říct že se to snažím řešit jestli nedostatečně tak jsem asi opravdu tak špatný jako tady píšete paní jsem řekl když přišla S myšlenkou na rozvod že klidně půjdu psychologovi že klidně půjdu do poradny v podstatě cokoliv co navrhne jenom aby to nedopadlo takhle za tu dobu co jsme spolu sama řekla že jsem udělal obrovský pokrok zpětně i když mi to začátku rozčilovalo jsem schopnej si uvědomit že na tom bude mít podíl moje výchova bohužel asi víte že se s tím pracuje dost těžce A nejde to všechno najednou. Poslední co bych chtěl je nějak tyranizovat děti nebo manželku….
Edit: jen bych rad doplnil ze mám takovou větší vadu a to jsou blby kecy… například ze malej celou cestou rval ale pak přestal… reálně jsem nikdy nenechal ani jednoho pokakanyho nebo pocuranyho ani trpět hlady… a jak někdo psal tak ano vše musí být podle paní perfektní a nic není dost dobré.. proto mám pocit ze jsem neschopnej a odstrcenej… na náladě to nepřidá…
Příspěvek upraven 15.11.24 v 13:38
@Tom304 píše: Více
Pokud tomu budu věřit, my tu víme prd a nula, nula nic.
Tvoje žena tu píše, že se bojí Ti svěřit děti, představa, že jsi s nimi sám, je pro ni šílená, proto s Tebou zůstane, aby je chránila. Diskutuj s ní, tady to není potřeba. Zřejmě máte velké trable.
@Lojzísek píše: Více
@Lojzísek Já tady ani úplně diskutovat nechci jenom mě překvapilo jak má každej hned jasno jak se věci mají a nemají. Já jsem třeba už před dlouhou dobou mluvil s paní o tom že mi přijde že se nám vztah rozpadá že se točí už jenom kolem dětí že jsme rozděleny na paní děti její rodiče a pak jsem někde já kterej už jenom vozí jídlo a poštu. Že mi chybí jako moje partnerka bohužel se to nesetkalo úplně s pochopením. Včera v noci jsem jí to opakoval znovu že se snažím být upřímnej a jakej mám pocit možná i proto nemůžu být veselej. Každopádně na tom nezáleží tady mají všichni jasno. Paní jsem slíbil že budu pracovat na vztahu se starším synem a taky jsem jí požádal jestli budeme pracovat i na našem vztahu nejenom vztahu k dětem A já jí docela chápu teď už jenom na ní jak se rozhodne jestli to zachráníme anebo to skončí.
@Tom304 píše: Více
No, pokud tomu tady někdo věřil, po tvém příspěvku už asi nebude…ale co už…
Nejpodstatnější je, že tvoje paní má ze synova chování pocit, že se tě syn bojí a dost možná to tak bude. Zaměř se tedy hlavně na to a na to, proč má tvoje paní pocit, že ohrožuješ děti a to až tak, že zvažuje rozvod…
@Tom304 píše: Více
Máte dvě děti do tří let, které jsou náročné a ty se divíš, že je partnerka urvaná a vše se točí kolem dětí? za situace, kdy se tě dítko bojí a vše musí dělat ona? ![]()
Jen pro zajímavost, máš pocit, že její prosby a výtky se u tebe setkávají s pochopením? ![]()
@Keyllah Absolutně vůbec a poměrně často jí říkám že jí obdivuju. A je pravda že dělá většinu věcí kolem dětí protože je doma a já jsem v práci ale když jsem doma tak se neválím a starám se o děti pomáhám píšu to v předchozích příspěvcích jestli si vymýšlím nebo ne to už je na vás.
A ano sama mi řekla že za tu dobu co jsme spolu takže jsem se hodně změnil k lepšímu to jsou její slova a já nemám problém v tom pokračovat
@Tom304 píše: Více
a čemu jsou jí řeči, že ji obdivuješ?
to jsou jen řeči, tebe to nic nestojí a jí to v ničem nepomůže…
Takže si vymýšlí tvoje žena? to tím chceš říct? ![]()
@Tom304 píše: Více
Jistě, hodně jsi se změnil k lepšímu a proto měla dnes tu potřebu založit diskuzi o tom, jak se tě vlastní syn bojí a jak ona má strach nechat s tebou děti samotné
nepřijde ti to trochu divné? pokud jsi se tedy tak moc změnil k lepšímu? ![]()
@Keyllah Jak jsem psal, slíbil jsem že zlepším vztah se svým synem aby země neměl pocit že se mě má bát což není něco co bych chtěl… Chtěl bych funkční rodinu a ne bejt ten tyran za kterýho mě tady vykreslujete…
Moja zena mala so synom vacsiu trpezlivost ako ja, tiez som bol z neho obcas na prasky. Casom sa ukazalo, ze ma Aspergerov syndrom. To, ze sa zlostil a nefungoval ako vacsina jeho rovesnikov, nebolo tym, ze by sme nieco robili zle. Ale zistit to trva a u takych malych deti sa to asi ani neda. U nas sa to vyvrbilo az v skole.
Chce to iny pristup, veeeeeeelku trpezlivost a ma to znacne negativny vplyv na vztah.
@Keyllah Rozhodně nechci říct že si vymejšlí. Mám obrovské nedostatky a já o tom vím. Spíš by mě pak zajímalo pokud to teda není pravda protože to sama řekla proč mi lže že jsem se zlepšil..když to není pravda a plánuje rozvod.
@Anonymní píše: Více
No tak to vidíš, on se nezmění, i když si myslí, že jo. Navíc se vymlouvá a srovnává se s loserama. A ještě má pocit, že je všechno v pohodě.
Já celé dětství tátu nesnášela, když nebyl doma, velká úleva. Nesnášela jsem neděle, jen kvůli tomu, že byl víc doma. Přála jsem si, aby se naši rozvedli. Když jsme už dospívali, tak se to docela zlepšilo, začal chodit do kostela a jako člověk být trochu laskavější. Ale sebereflexe tam nikdy nebyla, vždycky měl pocit, že jeho hnusný chování má opodstatnění, nikdy si nepřipustí, že jsme ho jako děti nenáviděli, že nám nerozuměl, že byl zlej a nespravedlivej. Všecho pozapomínal. Na druhou stranu byl vždycky hodně pracovitý, zručný, nebyl líný, neopíjel se, hodně věcí nás z toho naučil, tak to mámě za to asi stálo. Na 3 děti si sama netroufala.
@Tom304 píše: Více
Tak jasno má každej vcelku logicky - usuzuje jen z toho, co píše zakladatel diskuze. Ale na nás kašli, my důležití nejsme. To „nejhorší“ o Tobě napsala Tvoje žena.
Hodně štěstí..