Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Syn nechce tátu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.11.24 21:04
Kluk se táty boji a má k tomu důvod. Dítě vycítí, zda je někdo hodný člověk, zda se umí postarat, zda má děti rád. Děti to poznají. A umějí to upřímně dát najevo. Není snadné být sama se dvěma dětmi, ale mít doma chlapa a být na ty děti sama i tak, je úplně k ničemu. A navíc chlap, který je v domácnosti a u dětí nepoužitelný a ještě je za to navztekaný, to je terno. Ubyla by práce a nervy a doma by byl klid, když by bydlel jinde. Umím srovnat, když jsem doma byla jenom s dítětem a pak i s mužem a potom s vnukem a s přítelem a bez přítele. Jednoznačně jen s tím dítětem to byla pohoda a bylo to snazší…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.11.24 21:07
@smile_xxx
Měla jsem na mysli, jestli mě nevytáčí o to víc, když jsem teď zavřená doma…
Druhé jsem chtěla a bylo to v tom období, kdy se zdálo, že všechno bude sluncem zalité…
On není vyloženě otec, co by nefungoval, s ničím nepomohl. Ale není to s hladkým průběhem.
Ke mně se chová hezky. Když děti usnou, nebo hlídají naši, tak se chová v podstatě normálně, komunikuje. Úplně jak když precvaknes dva odlišné programy. A to pak nechápe, proč jsem stále naštvaná. On je najednou happy.
- Citovat
- Upravit
Leontodon
14.11.24 21:09
Děti v tom, jak se cítí, nelžou a táty se nebojí pro nic za nic. Z toho cos popsala - jo dětem by bez něj bylo určitě líp.
- Citovat
- Upravit
14.11.24 21:12
Aneb nefunguje jako manžel a otec, proto si uděláme dva mimoše za sebou 
Proč, proboha? Tady je tolik věcí špatně.. Museli byste začít od gruntu, chtělo by to spousty dřiny a výsledek nejasný. ale zase máte dvě maličké děti, které si to nevybraly.
Abych se držela otázky. Ne, po nastoupení do práce to bude mnohem horší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.11.24 21:13
@Pe.M.1
Vnitřně to taky tak cítím, že to nemůže být jen tak, aby ho takhle odmítal. Malý je hodně citlivý. Jenom z toho všeho už ani sama sobě nevěřím, tak je fajn slyšet názor někoho jiného.
Už jen srovnání, že moji rodiče mu chybí a vyhledává je daleko víc než jeho. Všechno chce dělat s dědou, nikdy neřekne že s tátou…
Právě že už to vnímám, že když není doma, je vše snazší a klidnější.
Jediné čeho se bojím, kdybychom šli od sebe, tak že si bude chtít brát děti. A ta představa je pro mě úplně šílená 
- Citovat
- Upravit
14.11.24 21:18
@Anonymní píše: Více
Šílená? S tím člověkem sis zcela dobrovolně během dvou a půl roku pořídila 2 děti. Ano, jasně, že s nimi bude chtít být. Omezeně, ale nejspíš ano. Přijde mi jako typ, co děti není zvědavý a stavěný. Štvou ho, obtěžují, omezují. A to ony samozřejmě vycítí..
Zkus nějakou promluvu s tím, že mu zcela upřímně řekneš, jak to vidíš, tj. že uvažuješ o rozvodu. A uvidíš.. Moc šancí tomu, bohužel, nedávám. Ale třeba se probere „šokem“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.11.24 21:22
@Lojzísek
Znali jsme se dlouho, bylo mi s ním fajn, biologický hodiny tikaly. Ve snu by mě nenapadlo, že může být takový otec…
Jemu přijde vše v pohodě. Nechápe, co se mi furt nelíbí. A že se pořád snaží, jak být lepší. Když udělám humbuk, tak je chvíli lepší a pak nanovo. Ještě mi vyčte, že jak ostatní chlapi furt někde chlastají, jezdí po akcích a on je pořád doma a mně se to stejně nelíbí.
- Citovat
- Upravit
14.11.24 21:27
Není povinností dítěte mít rádo svoje rodiče. Tys vybrala dětem nefunkčního otce, kterého se bojí a od kterého jim chybí láska… 
Rozhodně je to do života ovlivní mít nefunkční mužský vzor a doma dusno a nepříjemno. Tvoje děti nebudou mít domov jako oázu klidu a bezpečí. Jako zázemí. To s takovým otcem nejde.
Těžko se v této situaci radí.
Pokud by se moje dítě bálo mého partnera a pokud by moje domácnost fungovalantakhle, asi bych vážně uvažovala o rozvodu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.24 21:29
@Anonymní píše: Více
V tom případě ho nezměníš, on se nezmění. Buď se s tím smíříš, max. si vydupeš nějakých pár změn, co jsou pro Tebe zásadní, nebo konečná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.24 21:29
Možná se mezi nimi něco stalo, možná je syn jen hodně vnímavý a vycítí, jak to doma máte a jaký „vztah“ k němu otec má. Děti se neumí přetvařovat, takze to, jak se vůči tátovi projevuje, je upřímne. To co popisujes, bych jako „prkotiny“ nebrala. Sama musíš zhodnotit všechna pro a proti, jestli ti bez něj bude lépe nebo ne. Ale jen na základě tvého popisu situace bych řekla, že máš doma dvě děti a puberťaka k tomu (podle chování manžela) a že ti, a hlavně dětem, bude bez něj lépe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.24 21:32
Tak hlavně, že sis s někým takovým musela udělat druhé 
a jinak, jak se ho má malý nebát, když na něj řve? Proč by ho měl chtít doma, když ho ignoruje?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.24 21:36
To je strašný čtení 
chlapečka je mi strašně líto. Špatný výběr otce, bohužel.
Jsem teď taky doma s druhým na rodičáku a vůbec si nedovedu představit, takto žít.
Pro manžela jsou naše děti vším. Věnuje se jim každý den. Přijde z práce a jdou na procházku nebo na hřiště, na zahradu. Krmí, přebaluje i oba koupe a obléká do pyžamek. Dýchal by pro nás.
Máš to těžké a tvým nástupem do práce se nic nevyřeší. Jen ti přibudou další povinnosti a starosti. Přeji mnoho sil 
Já bych s takovým chlapem nebyla, ale máte 2 malé děti no
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.24 21:38
@kavenka píše: Více
a až doroste to druhé mimino, bude se cítit úplně stejně jako ten 2,5 letý kluk, který vidí, slyší a hlavně cítí, že otci překáží, že ho nesnáší a nemá rád, a obtěžuje ho - to musí být rodinná idylka jedna báseň
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Holky, jdu si pro radu. Staršímu synovi je 2,5 a od mala je náročné dítě. Rok a půl se o něj manžel moc nezajímal a vše bylo na mně. Potom jsme si s manželem vyříkali určité věci a začal víc fungovat a snažit se. Když jsem byla v porodnici, tak to tak nějak s pomocí mojich rodičů zvládli. Začal ho brát na výlety a zdálo se, že si k sobě našli cestu. Manžel není moc trpelivy a na můj vkus má na tak malé dítě moc přehnané nároky a jsou situace, kdy se k němu nechová hezky. Malý ho zase začal odmítat a přijde mi, že se ho bojí. Kolikrát přes den se mě ptá, jestli je táta v práci a jestli přijede domů a že ho nechce, že chce jenom maminku. Já musím dělat všechno, jinak je šílenej řev. Od táty totiž nechce umýt, oblict, uspat,…nic a vše probíhá pod tlakem, násilím a řevem. Už se i stalo, že ho slyšel přicházet a běžel se schovat, nebo odhodí hračky a běží si sednout na gauč. Když je manžel doma, malý se ode mě nehne na krok, zlobí a brečí. A vůbec ho nevyhledává. Je to na palici, protože po celém dni se těším, že bych v klidu mohla něco udělat, jenže je to naopak a doma je řev a dusno. Došlo mi, že už jsem dospěla do fáze, kdy se netěším až se manžel vrátí domů, víkendy jsou horor.
Další věc je, že se manžel vrací domů zpruzelej, neusměje se, na děti není zrovna příjemný. On je ten unavený, věčně nemocný a má všeho dost. Zlepšilo se to v tom, že se snaží zapojit, jenže se nesnaží až tak, aby děti zabavil. Sedne si, kouká do mobilu, pustí písničky a děti nechá napospas. Což samozřejmě dlouho nevydrží.
Když mi pomůže s domácností, tak mám dojem, že dělá vše proto, aby mě akorát vytočil a už jsem ho příště s ničím neprudila. Třeba se aktivně hrne zapnout pračku, ale ke svým pracovním věcem je schopnej hodit moje spodní prádlo a vybrat to v dětském prášku. Pověsí to stylem, že při skládání (nežehlím) mi přidělá ještě více práce. Uvaří, ale tak že děti to nejí, protože je to pálivé. A i co se péče o děti týče, tak je tak flegmatický, že mám strach ho nechat hlídat, protože malého klidně nechá na kraji gauče. Atd. Jsou to asi prkotiny, ale když se to nasčítá, tak mě to dokáže vytočit doběla a mrzí mě to. Když něco řeknu, urazí se a příště to udělá just stejně. Nebo nechápe, že já bych tu práci ráda udělala sama a on by se tu chvíli staral o děti. On než aby měl děti na krku, tak půjde nějak udělat cokoli jiného.
Jsou dny, kdy si říkám, že by nám všem bylo bez něj líp a ulevilo se nám. Hlavně mě strašně mrzí a bolí ty řeči malého a vůbec nevím, jestli se mezi nimi něco nestalo a chudák ho kvůli něčemu opravdu tak nechce, nebo děti taková období mají?
Je to vše zhoršené taky tím, že jsem dlouho zavřená s dětmi doma a zlepší se to, až se vrátím do práce?