Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@werajsik píše:
Taky bych to nebrala na lehkou váhu. Zvláště pokud má tu opilost agresivní. To se někdy může stát, že ublíži tobě, nedej bůh malé. Můj otec byl alkoholik, když střízlivěl, házel vším co mu přišlo pod ruku. Bylo mu jedno jestli trefil zeď nebo nás.. Bylo to strašné utrpení. Máti se s ním nechtěla rozvést nejen kvůli nám dětem, ale také proto, že ani u své matky neměla zastání. Jednou už měla podanou žádost o rozvod, ale stáhla ji, protože ji obě matky (jeho i její) vpodstatě přemuvili. Je ale pravdou, že kdyby se rozvedli, neměla bych takovou sestru jakou mám. No to je jedno. Nicméně - roky omlouvání a slibování, že už to víckrát neudělá a bla bla bla. Nikdy to nedodržel. Neměla bys to nechat jen tak. Navíc se to může stupňovat teď je to za 3-4 měs. pak to bude 3-4 krát do měsíce. Nakonec 3-4 do týdne. Měla bys mu určit hranice, za které prostě nepůjde. A když jo tak rozvod. Na to chlapi nejlíp slyší. Jestli nechceš aby ti dítě vyrůstalo ve strachu, v jakém stavu příjde tatínek domů a jestli bude dělat bordel, tak to včas zastav. Sama za sebe ti můžu říct bylo to strašné a ikdyž teď na stará kolena seká latinu, už můj vztah k němu bude navždy narušen těmi jeho mnohaletými ekcesy. Pokud máš alepoň trochu ráda své dítě, neber to na lehkou váhu.
P.S. Zatím to je nábytek, pak můžou přijít na řadu facky a co pak. Toto není cholerik. Cholerika dokážeš vytočit i za střízliva. Vím o čem mluvím - jsem cholerik
Rada NEPODCEŇOVAT!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
hmmmmm,zajímavé a velmi poučné!!
Vždyť ti tady napsala vlastní zkušenost ze strany dítěte!!
@Anonymní píše:
to mi prave rekl že z me strany neciti podporu že je vsechno na nej vyrizovani..kde si pucit jak co vyresit
A myslíš, že by byla šance, kdybys mu tu podporu dala najevo, že by to ustalo? Změnilo se to, pochopila jsem, až s narozením dítěte? Změnil se nějak váš životní standard? Já ho nechci omlouvat, to v žádném případě - nevidíme do toho nikdo - ale třeba opravdu cítí obrovský tlak a ventiluje to takto nešťastně.
EX byl cholerik, pil taky „kvartálně“, pak přidával na intenzitě a ke konci vztahu byl v lihu několik dnů v týdnu.
Pak se omlouval, ale dělat s tím nic nechtěl, byl zralý na psychiatra. Poslední jeho počin byl, když mě chtěl praštit a já držela tříměsíční mimčo ![]()
Tohle se věkem nelepší, bohužel, já už bych do vztahu s raplem a akoholikem nešla, není o co stát. Pít začal až po 7-mi letech, když jsem podruhé otěhotněla, o první společné dítě jsme přišli. Teď máme svatý klid.
Nezlob se ale tohle jsou keci v kleci. Házet svou slabost na tebe?? No to je snad zlý sen. A to jako že on má hlavu z toho že všechno vyřizuje, musí potom zapít alkoholem??? To takové nějaké alibistické kecy měl i můj otec… Je to pouze výmluva proč ten alkohol vzít do ruky. V tomto případě to je slaboch. Ty nemáš starosti?? To má jen chudák chapec?? To bych mu řekla na svou obranu. Nesmíš ho omlouvat - toto je nejlepší cesta k tomu, že bude z tebe brzy týraná manželka.
Ono je docela na prd, že jste si zatopili půjčkama už takhle mladí, ale to mi (nikomu) nepřísluší hodnotit. Být Tebou, udělám dvě (resp. tři) věci:
1. začnu s ním mluvit o vašich finančních problémech, aby neměl pocit, že je na to jen on sám
2. souběžně s tím mu naznačím (nebo prostě řeknu narovinu), že pokud máte ušetřit a splatit dluhy, tak nebude pít (taky to stojí peníze)
3. a zkusím si najít nějakou občasnou práci, brigádu.
Já nevím, zkusilabych takový handl „něco za něco“ - já se budu víc zajímat a podporovat tě, a ty nebudeš chlastat. Pokud by to selhalo a on byl takový přád anebo na to nechtěl přistoupit, pak bych teprv uvažovala o něčem radikálním.
Příspěvek upraven 12.05.12 v 20:03
@eliskaanezka píše:
hmmmmm,zajímavé a velmi poučné!!
Vždyť ti tady napsala vlastní zkušenost ze strany dítěte!!
Jj jsou to zkušenosti ze strany dítěte. Musím se ale mamky zastat. Veškerou pozornost věnovala nám dětem, protože my jsme byly to jediné, co jsme jí zbyly. Dnes, i když už je vše v pořádku (naši letos budou slavit 30let manželsví), žijí v podstatě vedle sebe a né spolu. Ale může si taťka za to sám… A já mám k němu opravdu chladný vztah..
@Maddlen
V dnešní době, pokud člověk chce bydlet ve vlatním, to jinak nejde. My máme své vlastní bydlení, hypotéku nemáme, ale máme úvěr na 250 tis (na dokoupi bydlení). To zas chápu. Někdo nemá možnost si našetřit zruba 1,5 melounu na bydlení, aby si nemusel brát úvěr.
@werajsik píše:
@Maddlen
V dnešní době, pokud člověk chce bydlet ve vlatním, to jinak nejde. My máme své vlastní bydlení, hypotéku nemáme, ale máme úvěr na 250 tis (na dokoupi bydlení). To zas chápu. Někdo nemá možnost si našetřit zruba 1,5 melounu na bydlení, aby si nemusel brát úvěr.
Však já to chápu. Rozumím, že v dnešní době hypotéky jen frčí a lidem nic jiného nezbude. Já jsem to spíš myslela v duchu, aby nevytloukali půjčku půjčkou, protože zakladatelka v jednom přípsěvku psala, že jí muž vyčítá, že nic nezařídí - kde si půjčit a podobně… Cituji zakladatelku: to mi prave rekl že z me strany neciti podporu že je vsechno na nej vyrizovani..kde si pucit jak co vyresit Mi to tak vyznělo a proto jsem to napsala a musíš uznat že to není moc ideální přístup.
Příspěvek upraven 12.05.12 v 20:12
@Maddlen píše:
A myslíš, že by byla šance, kdybys mu tu podporu dala najevo, že by to ustalo? Změnilo se to, pochopila jsem, až s narozením dítěte? Změnil se nějak váš životní standard? Já ho nechci omlouvat, to v žádném případě - nevidíme do toho nikdo - ale třeba opravdu cítí obrovský tlak a ventiluje to takto nešťastně.
Já bych zas nemíchala hrušky s jabkama. Jedna věc je, že je ve stresu a že by mu asi jistě pomohlo, kdyby cítil tu podporu, jak říkáte. Druhá věc je, jak na ten stres reaguje. A stím by se měl snažit něco dělat, protože aby jezdil vožralej a nenechal si to vymluvit, div že zakladatelce nerozbil ciferník - to je trochu moc.
Jako dobře, zakladatelka mu dá tu podporu, ale může pak přijít nějakej jinej stres a jsme tam, kde jsme byli. Já bych s ním jednala jako s alkoholikem, feťákem, jakýmkoli jiným nemocným člověkem - tedy měl by šanci na pokračování vztahu jen pod podmínkou, že se bude léčit (zde půjde k psychologovi nebo psychiatrovi, neurolog nevím, jestli je tohle zrovna případ pro něj
) Věkem se to nezlepší ani náhodou, to si nedělej iluze.
Další věc je, že byste měli pořešit ty vaše dluhy, nevím jak to máte, ale to je asi na jinou diskusi. ![]()
Ješte chci dodat. Má zkušenost s otcem dost ovlivnila mé chování v dospělosti i ve výběru partnera. Je to víceméně abstinet. Teda né že by nepil vůbec, ale zas to nepřehání. Ikdyž vím že on má opilost spíš srandovní, je mi odporný když tahle přijde. Trápí to mě i jeho. Ale já za to nemůžu je to někde ve mně. jak vidím opilce, je mi zle a začnu se třepat. Nenech aby tvé dítko mělo někdy takové traumata… Pokud můžeš a máš v někom podporu (rodiče, kamarákda), stopni to včas…
@Gina108 píše:
Já bych zas nemíchala hrušky s jabkama. Jedna věc je, že je ve stresu a že by mu asi jistě pomohlo, kdyby cítil tu podporu, jak říkáte. Druhá věc je, jak na ten stres reaguje. A stím by se měl snažit něco dělat, protože aby jezdil vožralej a nenechal si to vymluvit, div že zakladatelce nerozbil ciferník - to je trochu moc.
Jako dobře, zakladatelka mu dá tu podporu, ale může pak přijít nějakej jinej stres a jsme tam, kde jsme byli. Já bych s ním jednala jako s alkoholikem, feťákem, jakýmkoli jiným nemocným člověkem - tedy měl by šanci na pokračování vztahu jen pod podmínkou, že se bude léčit (zde půjde k psychologovi nebo psychiatrovi, neurolog nevím, jestli je tohle zrovna případ pro něj) Věkem se to nezlepší ani náhodou, to si nedělej iluze.
Další věc je, že byste měli pořešit ty vaše dluhy, nevím jak to máte, ale to je asi na jinou diskusi.
Jo, asi jsou to dvě odlišné věci… ale podle mě to stojí aspoň za zkoušku (trochu ho podpořit) a pokud by to selhalo a nezměnilo se nic, pak je to jasné a pryč od něj. Zas věřím, že jsou lidi, co jsou fajn a v pohodě a pod tlakem se strašně změní… a to by možná stálo zakladatelce za to zjistitl dřív než ho opustí…
Nevím, přijde mi to takové umírněnější řešení než hned zdrhat. Já jsem z těch, co většinou radí ten odchod, ale zrovna tenhle případ mi přijde, že šanci má.
@Maddlen píše:
Jo, asi jsou to dvě odlišné věci… ale podle mě to stojí aspoň za zkoušku (trochu ho podpořit) a pokud by to selhalo a nezměnilo se nic, pak je to jasné a pryč od něj. Zas věřím, že jsou lidi, co jsou fajn a v pohodě a pod tlakem se strašně změní… a to by možná stálo zakladatelce za to zjistitl dřív než ho opustí…Nevím, přijde mi to takové umírněnější řešení než hned zdrhat. Já jsem z těch, co většinou radí ten odchod, ale zrovna tenhle případ mi připadá, že šanci má.
Né hned zdrhat - donutit ho jít k psychologovi jsem myslela
klidně ať jdou oba.
@Anonymní píše:
Je to fakt težký kdo v dnešní době problémy nemá že…určite to ješte vickrát zkusím ale kdyby to mělo časem zajít k tělesnému uletu tak to vubec uvažovat nemusím
To je fakt problémy máme všichni. Ale tím, že je bude splachovat v hospodě, to opravdu nevyřeší. Přeji hodně štěští ať se dílo daří. Důležité je vzít včas rozum do hrsti.
CO se týče těch financí. Můj manžel je hooooodně velký skeptik. A ikdyž máme peněz dost (jak měsíční přímy, tak i úspory) pořád má strach že jak já budu na mateřské nás neuživí. Je to taky peklo. Tím skepicismes se z něj stal notorický šetřílek. Ale já se prostě nedám. Prostě si s ním dost jasně (někdy i hlučně
) promluvím a pak je klid. Když vidím, že zase vystrkuje růžky, zavčas je zarazím zpět. Jako chápu, že má strach, ale on taky musí chápat mě, že mě hodně svazuje. I já mám starosti, stejně jako on. Důležité pro vztah je ale vzájemné pochopení. Pokud tvůj manžel nebude chtít chápat že i ty máš nějaké starosti trable (třeba právě s tím jeho chováním a pitím) a bude vidět pouze své starosti (ON ON ON), je to sobec a pochopení se nikdy nedočkáš.
Dať len jednu šancu a dosť… Vekom sa všetko bude zhoršovať…Pokiaľ si to mladý neuvedomí( a to si zrejme neuvedomí), bude to stále horšie. Hovorí zo mna vlastná skúsenosť. A vôbec nejde o to, či je to cholerik, alebo alkoholik. Je to jedno. A nakoniec sa dožiješ len toho, že ti vlastné už dospelé deti budú hovoriť, že by si sa mala rozviesť, lebo už s ním nikto nevie vydržať. Treba zachrániť, čo sa dá. Čím skôr.