Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchánovci
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Nikoltea
5.10.11 20:41
- Citovat
- Upravit
5.10.11 22:44
Chci jen podotknout, ze ma tchyne mela prede mnou „skoro snachu“ ktera byla arogantni, sebemilujici, konfliktni a TUPA!!! kra.a, kterou zajimaly jen penize a pritel s ni zustal kvuli diteti.
Vztah se jim rozpadl, pritel zacal zit se mnou - troufam si rici s normalni, pratelskou, pracovitou a i kdyz nekdy prudsi holkou a zase jen rypala a byla zla… 
Takze nekdy to fakt jinak nejde! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nikoltea
6.10.11 17:34
Říkám hodné přátelské mají smůlu.Přítel se zastává maminky,ona je dobrá já su ta špatná,říkám mu a píšu prý nesmysly.Já to nebudu vypisovat.Zkrátka zastával se mamky.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.3.18 16:37
Zase tchánovci
Nechce se mi zakládat nové téma, protože je to vesměs pořád to stejné, ale potřebuju se vypovídat.
Bohužel bydlíme s tchánovcema, máme horní patro. Já tu být nechtěla, ale partner pořád jak to je super, že nemusíme platit nikde nikomu drahý nájem, že barák bude jeho apod., no tak jsme zůstali, že MOŽNÁ někdy. Svépomocí si rekonstruujeme druhé patro, bohužel ještě nemáme koupelnu a záchod, takže sdílíme dole společně.
Vše bylo ok, než se mi narodil syn. Od té doby totální hrůza - pořád jsem slyšela jen zezdola křik, jestli kojím, co děláme, pořád lezli nahoru, neklepali, prostě šílenost. Vytvořila jsem si na ně dost silnou averzi a kolikrát nechtěla ani na záchod, jen abych je nepotkala. Partner jim to sice říkal, ale prostě je to nejspíš nezajímalo. Je jim 70 let, takže asi tak.
No každopádně pro mě je to pořád hrozné, už je to rok a už jsem se dokonce objednala i k psychologovi, protože se bojím, že to sama nedám. Nemám se komu svěřit, přítel to necháme, jak mu něco řeknu, hádáme se. Tchánovcům nechci malého půjčovat, takže o to víc se hádáme, ale já je opravdu nenávidím. Pořád stojí dole na chodbě a čekají, až někam půjdu, aby se na mě a na malého vrhli, pořád mi stojí v cestě, nebo se na mě mačkají. Jsem dost samotář a tohle mi neskutečně vadí, jsem z toho hotová.
Tchýně navíc chodí dole po chodbě a pořád si nahlas mumlá hrozný věci.
Včera jsem malého koupala a slyšela jsem, jak si tchán zase otevřel dveře do obýváku, aby na nás mohl číhat, tak jsem strašně potichu utekla nahoru. A slyším, jak dole říká, že věří na karmu a určitě se mi to ve stáří vrátí.
Měla jsme sto chutí mu říct, že toho už se díky bohu nedožije… vím hrozně hnusný, ale mě fakt napadaj už šílený věci. potřebuju pryč, nemůžu tu dejchat.
K mým rodičům nemůžeme a ani bych nechtěla, chtěla bych, abysme bydleli sami. Ale hypo nám nejspíš nedaj, protože nemáme nic našetřeno atd. a do nájmu partnera prostě nedostanu, no a sama do něj samozřejmě na mateřské nemůžu.
Co byste radili… mám se prostě sebrat, vzít dítě a odejít třeba na pár dní k našim a prostě počkat, až si partner konečně uvědomí, že musíme pryč, nebo jsem opravdu na hlavu já a mám držet hubu a prostě být ráda?
Holky já už nevím. Chtěla jsem vždycky rodinu a být šťastná a teď se bojím, že do konce života na tom budu takhle 
- Citovat
- Upravit
29.3.18 16:43
Je to těžké. Dřív bydlely generace spolu a nějak to fungovat muselo. Určitě to není jednoduché, ale je zde vidět, že ti nijak záměrně neškodí, jen prostě evidentně milují vnouče, ale zase i chápu tebe, že potřebuješ mít svůj klid. Všechno má své pro i proti. Zase bude třeba dobré, až bude prcek starší, že budeš mít kdykoli hlídání, nevýhoda v podnájmu, že by vám to sebralo spoustu peněz, které byste mohli využít jinak. Tak jeď občas s prckem na pár dní k vašim ne na truc, ale aby byla změna, a abysis odpočinula.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.18 16:44
No jo holka našetřeno nic nemáte, kdyby vám řekli jděte tak bydlíte pod mostem - už kvůli tomu by ses měla naučit s nimi vycházet o dobrém…ono je to jak popisuješ není to nic co by se nedalo slušnou komunikací a vzájemnou vstřícností řešit… za mě se až tak toho tolik nestalo na to abys v sobě musela vypěstovat až takovou nenávist…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tunrida
29.3.18 16:56
Zakladatelko, nezlob se na mě, ale jsi nevděčná. Svou nenávist k partnerovým rodičům asi vyzařuješ na dálku a vlastně ani nemáš pořádný důvod k takovému vztahu. Jít do podnájmu? Partner má pravdu, spoustu peněz dá do kapsy někomu cizímu. Proč, když můžete žít v domě? Tak si udělejte koupelnu na svém patře a nemusíš chodit dolů k rodičům. Oni si dům postavili pravděpodobně sami, žijí v něm celý život a teď se o něj musí dělit se snachou, která je z nevímjakého důvodu nesnáší. Vždyť oni jsou také omezováni. Navíc milují své vnouče, chtějí si ho půjčovat, vidět ho a ty jim bráníš. Proč? Ještě nejsou tak staří, aby chvilkovou péči o malého nezvládli. A ty si můžeš v klidu odpočinout nebo dělat to, co potřebuješ. Co by za to leckterá maminka dala, kdyby měla hlídací prarodiče? Na jednu stranu ti fakt rozumím, chybí ti trocha soukromí. Na druhou stranu bych si musela nafackovat, kdybych se takhle chovala k rodičům životního partnera. Co on na to vůbec říká? Já ti nevím, mně by manžel asi takové chování fakt netrpěl.
Zkus se nad svým chováním zamyslet, zkus rodičům vycházet vstříc, nebraň jim v kontaktu s vnukem, chovej se k nim slušně a uctivě. Jsou to starší lidé, za jejich mládí běžně žili mladí se starými. Připadá jim to normální. Ale vůbec si neumím představit, jak musí trpět tím, že se chováš tak, jak se chováš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.18 17:05
@Anonymní píše:
Nechce se mi zakládat nové téma, protože je to vesměs pořád to stejné, ale potřebuju se vypovídat.Bohužel bydlíme s tchánovcema, máme horní patro. Já tu být nechtěla, ale partner pořád jak to je super, že nemusíme platit nikde nikomu drahý nájem, že barák bude jeho apod., no tak jsme zůstali, že MOŽNÁ někdy. Svépomocí si rekonstruujeme druhé patro, bohužel ještě nemáme koupelnu a záchod, takže sdílíme dole společně.
Vše bylo ok, než se mi narodil syn. Od té doby totální hrůza - pořád jsem slyšela jen zezdola křik, jestli kojím, co děláme, pořád lezli nahoru, neklepali, prostě šílenost. Vytvořila jsem si na ně dost silnou averzi a kolikrát nechtěla ani na záchod, jen abych je nepotkala. Partner jim to sice říkal, ale prostě je to nejspíš nezajímalo. Je jim 70 let, takže asi tak.
No každopádně pro mě je to pořád hrozné, už je to rok a už jsem se dokonce objednala i k psychologovi, protože se bojím, že to sama nedám. Nemám se komu svěřit, přítel to necháme, jak mu něco řeknu, hádáme se. Tchánovcům nechci malého půjčovat, takže o to víc se hádáme, ale já je opravdu nenávidím. Pořád stojí dole na chodbě a čekají, až někam půjdu, aby se na mě a na malého vrhli, pořád mi stojí v cestě, nebo se na mě mačkají. Jsem dost samotář a tohle mi neskutečně vadí, jsem z toho hotová.
Tchýně navíc chodí dole po chodbě a pořád si nahlas mumlá hrozný věci.
Včera jsem malého koupala a slyšela jsem, jak si tchán zase otevřel dveře do obýváku, aby na nás mohl číhat, tak jsem strašně potichu utekla nahoru. A slyším, jak dole říká, že věří na karmu a určitě se mi to ve stáří vrátí.
Měla jsme sto chutí mu říct, že toho už se díky bohu nedožije… vím hrozně hnusný, ale mě fakt napadaj už šílený věci. potřebuju pryč, nemůžu tu dejchat.K mým rodičům nemůžeme a ani bych nechtěla, chtěla bych, abysme bydleli sami. Ale hypo nám nejspíš nedaj, protože nemáme nic našetřeno atd. a do nájmu partnera prostě nedostanu, no a sama do něj samozřejmě na mateřské nemůžu.
Co byste radili… mám se prostě sebrat, vzít dítě a odejít třeba na pár dní k našim a prostě počkat, až si partner konečně uvědomí, že musíme pryč, nebo jsem opravdu na hlavu já a mám držet hubu a prostě být ráda?
Holky já už nevím. Chtěla jsem vždycky rodinu a být šťastná a teď se bojím, že do konce života na tom budu takhle
Toto už jsi sem psala. Já jsem zásadně proti bydlení s rodiči, a nebydlela bych ani se svými. Pokud už jsi teda na to přistoupila, pak jsi si měla předem ujasnit, za jakých okolností. Koupelna se dá jistě udělat i u váds nahoře. Pokud by neklepali, tak bych dala zvenčí kouli na dveře, to by nebyl až takový problém, ale ty jim vyloženě bráníš v kontaktu s vlastním vnoučetem, a to není od tebe vůbec hezké. Uvědom si, že bydlíte zadarmo v jejich baráku. Časem dítě vyroste, ty půjdeš do práce, a ještě budeš moc ráda, když ti ho babička s dědou pohlídají. Doporučuji ti návštěvu nějakého solidního psychologa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.18 17:08
@Anonymní píše:
Nechce se mi zakládat nové téma, protože je to vesměs pořád to stejné, ale potřebuju se vypovídat.Bohužel bydlíme s tchánovcema, máme horní patro. Já tu být nechtěla, ale partner pořád jak to je super, že nemusíme platit nikde nikomu drahý nájem, že barák bude jeho apod., no tak jsme zůstali, že MOŽNÁ někdy. Svépomocí si rekonstruujeme druhé patro, bohužel ještě nemáme koupelnu a záchod, takže sdílíme dole společně.
Vše bylo ok, než se mi narodil syn. Od té doby totální hrůza - pořád jsem slyšela jen zezdola křik, jestli kojím, co děláme, pořád lezli nahoru, neklepali, prostě šílenost. Vytvořila jsem si na ně dost silnou averzi a kolikrát nechtěla ani na záchod, jen abych je nepotkala. Partner jim to sice říkal, ale prostě je to nejspíš nezajímalo. Je jim 70 let, takže asi tak.
No každopádně pro mě je to pořád hrozné, už je to rok a už jsem se dokonce objednala i k psychologovi, protože se bojím, že to sama nedám. Nemám se komu svěřit, přítel to necháme, jak mu něco řeknu, hádáme se. Tchánovcům nechci malého půjčovat, takže o to víc se hádáme, ale já je opravdu nenávidím. Pořád stojí dole na chodbě a čekají, až někam půjdu, aby se na mě a na malého vrhli, pořád mi stojí v cestě, nebo se na mě mačkají. Jsem dost samotář a tohle mi neskutečně vadí, jsem z toho hotová.
Tchýně navíc chodí dole po chodbě a pořád si nahlas mumlá hrozný věci.
Včera jsem malého koupala a slyšela jsem, jak si tchán zase otevřel dveře do obýváku, aby na nás mohl číhat, tak jsem strašně potichu utekla nahoru. A slyším, jak dole říká, že věří na karmu a určitě se mi to ve stáří vrátí.
Měla jsme sto chutí mu říct, že toho už se díky bohu nedožije… vím hrozně hnusný, ale mě fakt napadaj už šílený věci. potřebuju pryč, nemůžu tu dejchat.K mým rodičům nemůžeme a ani bych nechtěla, chtěla bych, abysme bydleli sami. Ale hypo nám nejspíš nedaj, protože nemáme nic našetřeno atd. a do nájmu partnera prostě nedostanu, no a sama do něj samozřejmě na mateřské nemůžu.
Co byste radili… mám se prostě sebrat, vzít dítě a odejít třeba na pár dní k našim a prostě počkat, až si partner konečně uvědomí, že musíme pryč, nebo jsem opravdu na hlavu já a mám držet hubu a prostě být ráda?
Holky já už nevím. Chtěla jsem vždycky rodinu a být šťastná a teď se bojím, že do konce života na tom budu takhle
Já tedy nevím ale nechápu co tak hrozného se ti tam děje? Máš vypěstovanou vůči nim hodně silnou nenávist a dáváš to asi dost znát. Proč jim nechceš půjčovat malého? Vyloženě před nimi prcháš Našetřeno asi nic nemáte a partner na tomhle soužití nevidí nic špatného tak pochybuji že se bude chtít stěhovat jinam. Nebylo by lepší se naučit s nimi vycházet? Co by mi tedy hodně vadilo je ta společná koupelna a wc, to už jste mohli mí dávno své.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Myssicka
29.3.18 17:11
Ty jsi ale opravdu zralá na terapii. Jedna věc je vypěstovat si averzi, druhá věc je nějaká sebereflexe. Když už sis částečně přiznala, že problém je na tvé straně, tak musíš pracovat na tom, abys to vyřešila. Jdi jim malého dat na hodinu na hlídání, jdi se projít, uklidni se a ber to jako výzvu. Určitě to přežiješ a určitě to zvládneš. Bude to blbé přirovnání, ale to je jako bys trestala štěně za to, že si s tebou chce hrát. Od tchanovců mi to připadá úplně stejně přirozený, chtějí vidět vnoučka. Dítě od milovaného syna mají v domě a nemůžou se s ním ani pomazlit.
- Citovat
- Upravit
29.3.18 17:12
@Anonymní píše:
Nechce se mi zakládat nové téma, protože je to vesměs pořád to stejné, ale potřebuju se vypovídat.Bohužel bydlíme s tchánovcema, máme horní patro. Já tu být nechtěla, ale partner pořád jak to je super, že nemusíme platit nikde nikomu drahý nájem, že barák bude jeho apod., no tak jsme zůstali, že MOŽNÁ někdy. Svépomocí si rekonstruujeme druhé patro, bohužel ještě nemáme koupelnu a záchod, takže sdílíme dole společně.
Vše bylo ok, než se mi narodil syn. Od té doby totální hrůza - pořád jsem slyšela jen zezdola křik, jestli kojím, co děláme, pořád lezli nahoru, neklepali, prostě šílenost. Vytvořila jsem si na ně dost silnou averzi a kolikrát nechtěla ani na záchod, jen abych je nepotkala. Partner jim to sice říkal, ale prostě je to nejspíš nezajímalo. Je jim 70 let, takže asi tak.
No každopádně pro mě je to pořád hrozné, už je to rok a už jsem se dokonce objednala i k psychologovi, protože se bojím, že to sama nedám. Nemám se komu svěřit, přítel to necháme, jak mu něco řeknu, hádáme se. Tchánovcům nechci malého půjčovat, takže o to víc se hádáme, ale já je opravdu nenávidím. Pořád stojí dole na chodbě a čekají, až někam půjdu, aby se na mě a na malého vrhli, pořád mi stojí v cestě, nebo se na mě mačkají. Jsem dost samotář a tohle mi neskutečně vadí, jsem z toho hotová.
Tchýně navíc chodí dole po chodbě a pořád si nahlas mumlá hrozný věci.
Včera jsem malého koupala a slyšela jsem, jak si tchán zase otevřel dveře do obýváku, aby na nás mohl číhat, tak jsem strašně potichu utekla nahoru. A slyším, jak dole říká, že věří na karmu a určitě se mi to ve stáří vrátí.
Měla jsme sto chutí mu říct, že toho už se díky bohu nedožije… vím hrozně hnusný, ale mě fakt napadaj už šílený věci. potřebuju pryč, nemůžu tu dejchat.K mým rodičům nemůžeme a ani bych nechtěla, chtěla bych, abysme bydleli sami. Ale hypo nám nejspíš nedaj, protože nemáme nic našetřeno atd. a do nájmu partnera prostě nedostanu, no a sama do něj samozřejmě na mateřské nemůžu.
Co byste radili… mám se prostě sebrat, vzít dítě a odejít třeba na pár dní k našim a prostě počkat, až si partner konečně uvědomí, že musíme pryč, nebo jsem opravdu na hlavu já a mám držet hubu a prostě být ráda?
Holky já už nevím. Chtěla jsem vždycky rodinu a být šťastná a teď se bojím, že do konce života na tom budu takhle
přesně takhle bydlela známá a nakonec se rozvedli po 3 narozeninách jejich dítěte. Takže radím běžte pryč bude to jen horší. Začněte se nesnášet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.18 17:15
Taky mi pripadate nevdecna, ja bych do takoveho souziti nikdy nesla ani s vlastnimi rodici, to byla vase volba. Uzivate jejich dum a spolecne prostory zadarmo, nechapu tedy jakto ze nemate uz neco nasetreno, alespon na vlastni koupelnu a wc. Jestli jste nic nenasetrii doted, tak najem by stejne nebyl z ceho platit. Chapu, musi to byt sem tam na palici, ale z toho co pisete nevyplyva, ze by se k vam chovali spatne nebo vas nejak zasadne omezovali, jen chteji travit cas s vnukem. Neklepani se da vyresit zamkem nebo kouli u dveri.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Aha špatně jsem to napsala na tchýni se nepovyšuju jaké má kdo vzdělání,to je mi jedno.Špatně jsem to napsala a proto mě tak bylo pochopeno.Za to se omlouvám.Mám výuční list tak jak ona.O vzdělání to není,je to o tom jaký ten člověk je.Jestli jsem to špatně napsala tak se za to omlouvám.to jsem slyšela není to z mé pusy:člověk může být vzdělaný jak chce,ale když je hloupý tak mu nepomůže ani ta vysoká.