Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vzdyt ti nic nedelaji, akorat chteji videt vnouce. Mozna kdybys jim ho obcas pujcila, necihali by porad
nevim, cim si pomuzes tim, ze pujdes ke svym rodicum. Jim bys dite asi pujcovala, ze? Jinak maji pravdu, mas syna, takze jednou se ti to mozna vrati, az budes mit snachu.
Mám známou, co si vypěstovala averzi na tchánovce už jen z principu, že jsou to tchánovci. Taky bydlí na nima, ale nic nesdílejí a nemají ani společný vchod, takže je nevidí, když nechce a to ona fakt nechce.
Já to vidím z obou stran. Před dětma mluví o babičce jako o bábě a babička s dědem vnoučata skoro nevidí a to je mají „před nosem“. Nepouští je tam, když už, tak je za 5 minut volá zpátky. Pak je naštvaná, když se baví s našima dětma. Ona je celkově naštvaná na celý svět. Všechno je špatně - bydlení na vesnici, bydlení s tchánovci, práce,… atd. Ale chlapovi otěhotněla schválně po snad 3 měsících, co se znali ![]()
Jako nejdou to tchánovci roku, děda je vejpitka. Ale babička je fajn, s ní by řeč byla.
Zkus se na to podívat z jiné strany. Proč jim malého nedáš nebo tam sem tam nezajdeš? Pak by nemuseli číhat, aby viděli vlastní vnouče. Co až bude běhat a sám tam bude chtít?
Proč ti vlastně vadí? Jen tím, že jsou???
Prosím anonym, nepíšu o sobě.
Určitě jsem to sem nepsala. Takže si to možná pletete s něčím jiným…
Našetřeno nemáme, samozřejmě, protože to dáváme sem, už jsme si tu zrekonstruovali svépomocí vše kromě koupelny, která sežere nejvíce peněz, takže na to teď není. Ale nemyslím si, že by se tím něco změnilo.
A ano, asi máte pravdu, že jsem nevděčná, ale já jsem tu žít nechtěla. Bohužel co jiného jsem mohla dělat a co jiného můžu dělat teď - nic.
Není moc co poradit, vím. Když partner pryč nechce stejně tu budeme muset být.
Jo nejspíš máte pravdu, že je to prostě moje vina. Vím, že kdybychom tu nebydleli a oni nedělali co dělají, vůbec by mi nevadili, přijet jednou za čas na návštěvu by bylo super, ale takhle, když vám xkrát přijdou nahoru a pořád otravují, tak každému by to za čas začalo vadit, i když si myslíte, že ne.
Ale díky za upřímnost. Holt se s tím budu muset sama vyrovnat, aby se tu žilo lépe.
@Anonymní píše:
Určitě jsem to sem nepsala. Takže si to možná pletete s něčím jiným…
Našetřeno nemáme, samozřejmě, protože to dáváme sem, už jsme si tu zrekonstruovali svépomocí vše kromě koupelny, která sežere nejvíce peněz, takže na to teď není. Ale nemyslím si, že by se tím něco změnilo.A ano, asi máte pravdu, že jsem nevděčná, ale já jsem tu žít nechtěla. Bohužel co jiného jsem mohla dělat a co jiného můžu dělat teď - nic.
Není moc co poradit, vím. Když partner pryč nechce stejně tu budeme muset být.
Ty to popisuješ, jako když by jsi nebyla ani dospělá a svéprávná. On ti někdo držel pistoli u hlavy, když jste se tam stěhovali, nebo co?
Pokud něco nechci, tak to prostě nechci, a nikdo by mě nedonutil ani párem volů, abych se někam stěhovala, když sama nechci. To bych raději volila rozchod, a našla si partnera, který mě nebude do takových věcí nutit.Ty jsi na to přistoupila, to je zásadní věc. A pokud si to budeš neustále zošklivovat, tak to stejně dopadne vašim rozchodem. Proč si s nimi někdy nesedneš jen tak, na kus řeči. Staří lidé si rádi povídají. Kup občas zákusky, nebo upeč buchtu, vem malého, a jdi si na chvíli k nim sednout.Oni se potěší s malým, a pokud si s nimi zavedeš, třeba jednou týdně posezení na hodinku u nich, pak už nebudou muset číhat, aby vůbec viděli vlastní vnouče. Pochop taky trochu i je. Svým rodičům by jsi taky odmítala ukázat jejich vnouče? ![]()
@Anonymní píše:
Jo nejspíš máte pravdu, že je to prostě moje vina. Vím, že kdybychom tu nebydleli a oni nedělali co dělají, vůbec by mi nevadili, přijet jednou za čas na návštěvu by bylo super, ale takhle, když vám xkrát přijdou nahoru a pořád otravují, tak každému by to za čas začalo vadit, i když si myslíte, že ne.
Ale díky za upřímnost. Holt se s tím budu muset sama vyrovnat, aby se tu žilo lépe.
Nádodou jsi dobrá, i žes to uznala a nehádáš se. Já ti ale samozřejmě věřím, že je to náročné. Víš, jak se říká, že 100× nic umořilo osla. Vícegenerační bydlení je prostě vždy náročné a hodně o kompromisech. Držím ti pěsti. ![]()
Ano, zřejmě se ti to karma vrátí. Tvá snacha bude něco jako ty a ke vnoučeti se jen tak nedostaneš. Opravdu na to věřím.
Budeš to muset v sobě překonat, smířit se s tím, rezignovat, prostě to vzít tak jak to je a žít - spolužít. Hlavně se zbav té nenávisti, protože oni ji k Tobě určitě nepěstují, dost možná, že jim jsi úplně jedno a ničíš sebe jenom. Zkus pochopit je, zkus se vcítit do nich, zkus nemyslet na sebe, vyhledávej kontakty s nimi, stanov si jeden den, dva dny v týdnu, kdy za nimi dolu přijdeš ze své vlastní iniciativy a tyto dny dodržuj. Stanov si třeba půl hodinu, hodinu. Oni pak nahoru nebudou mít takovou potřebu chodit. Dala bych klíč do dveří a zamykejte si. Koule mi přijde divná. Dále poradím ještě jednu zásadní věc - vciť se do svého dítěte. Představ si, že máš babičku a nesmíš k ní jít. teď je mu to asi fuk, ale až bude chodit? Jak mu asi bude, když nebude moct dolu jít? Nechci být hnusná, ale na závěr jen připomenu, že jsi psala, že jim je 70 let… Je to tedy už jen na chvíli.
Nebourej rodinu a nikam se prosím Tě nestěhuj, je to zbytečný. Hodně štěstí přeji.
@lenkahav píše:
Budeš to muset v sobě překonat, smířit se s tím, rezignovat, prostě to vzít tak jak to je a žít - spolužít. Hlavně se zbav té nenávisti, protože oni ji k Tobě určitě nepěstují, dost možná, že jim jsi úplně jedno a ničíš sebe jenom. Zkus pochopit je, zkus se vcítit do nich, zkus nemyslet na sebe, vyhledávej kontakty s nimi, stanov si jeden den, dva dny v týdnu, kdy za nimi dolu přijdeš ze své vlastní iniciativy a tyto dny dodržuj. Stanov si třeba půl hodinu, hodinu. Oni pak nahoru nebudou mít takovou potřebu chodit. Dala bych klíč do dveří a zamykejte si. Koule mi přijde divná. Dále poradím ještě jednu zásadní věc - vciť se do svého dítěte. Představ si, že máš babičku a nesmíš k ní jít. teď je mu to asi fuk, ale až bude chodit? Jak mu asi bude, když nebude moct dolu jít? Nechci být hnusná, ale na závěr jen připomenu, že jsi psala, že jim je 70 let… Je to tedy už jen na chvíli.Nebourej rodinu a nikam se prosím Tě nestěhuj, je to zbytečný. Hodně štěstí přeji.
To je krásně napsané. ![]()
@ka2ka píše:
To už jsi sem dávala ne?
Taky mam pocit, ze uz to tu nedavno psala ![]()
Pro anonymni: rozhodnout se musis sama. Je to tvuj zivot, tvuj partnersky vztah.
@cecetka sice anonymní píše že ne, ale mám pocit že to je snad skoro to samý ![]()
Já asi půjdu proti proudu… Já teda nemám takovou zkušenost, ale moje švagrová ano..
Donedávna měla skvělé vztahy s mámou a ted už rok a něco bydlí tak, že oni nahoře, tchán, tchýně dole..
Dokud nebylo dítě, tak to měli tak jako dřív, prostě oni dole, oni nahoře.. Najednou se narodila mala, ona jakoby dospěla, chtěla prostě si zařizovat mít svoje..
Hned co bylo, tak za dva měsíce, mi druhá švagorá říkala, jak je na ni naštvaná, že máma ji chce jenom pomoct, a že ona je držkatá, a jenom na ni hučí.. Že šla stírat schody-co patří k vrchnímu bytu, a máma ji začala do toho kecat, proč to dělá, a že to dělat, nemá, že to udělá.. Samozřejmě ji to naštalo, má 27 ne 15 let.. Jenomže to je tak pomalu se vším..
Co jsem tak vypozorovala, tak prostě se ty vztahy kazí.. Ona něco nachystá pro nás, jdem nahoru, podívat se na malou, ona nachystá pohoštění a tchýně hned za 10 mimn nese talíř buchet a nebo řízky. Je vidět jak je hodně naštvaná..
A to jsou vlastně matka s dcerou…
Já bych asi řekla takto.. že toto nemá nic společného s vděčnosti.. Prostě naše od - do, vaše od do.. a brát to jako soukromí.. Pak by nemusel nikdo na niho číhat..
At se nikdo na mě nezlobí, ale myslím, že základní chyba je ta, že prarodiče vidi svoje 30 leté dospělé jako jejich děti
a pořád řeší, co dělají, jak dělají, proč to dělají a v závěru, to stejně dělají blvě. Poradit ok, ale nechat žít..
Myslím, že by se to vyřešilo..
Takže se vlastně zakladatelce nedivím, pokud je tam sledována co kde a jak…co se týká vnoučete, to ja pak otázka jak to tam mají
Zakladatelko, ja Ti rozumim a chapu Te, takovahle situace je na palici. Mit x krat denne doma tchyni/rodice to se neda. Zkus se s nimi treba dohodnout na pravidelnem hlidani 2× tydne a rict jim, ze zbytek tydne si budete delat svuj program. Nemas povinnost byt jim nadosmrti vdecna, ze u nich bydlite. Nenech si to znechutit.
Jestli chces, napis mi SZ.