Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak je tam nedavej, kdyz jsou z toho deti nešťastný. Je to jednoduchý.
Babka co se vysmívá dítěti, a dělá mu naschvály. Uplne zbytecny stres pro děti
Vybodni se na prarodiče a děti jim nedávej. I ten malej človíček si zaslouží respekt a nějakou úctu. Ne potřebu ho převychovat, zlomit a ještě se mu vysmívat. Taky neberu děti na akce, který jim nevyhovují. Dítě s problematickou pozorností a nesnášenlivostí hlasitých zvuků netahám do kina, proč jako? K životu to nepotřebuje. Docela koukám na ty názory tady. Doufala jsem, že už jsme dospěli v postojích k dětem dál, že je nějaký respekt k jejich potřebám, ne, že se je budem snažit násilím někam nacpat. Nutit introverta být hvězdou diskuze, to akorát vede ke zlomení jeho sebevědomí, změna musí nastávat pomalu, přijít zevnitř, ne s bičem v ruce a výsměchem. Já taky byla těžce introvertní dítě, já jsem nedokázala ani mluvit s dospělýma, ale asi jsem měla v okolí pochopení, nikdo mě nenutil, nikdo se neposmíval. Postupně se to překlopilo do druhýho extrému… ![]()
Dělej jak cítíš a nenech dětem ubližovat. Interakce se společností se dá učit i jinak, citlivě.
@Anonymní píše:
My o hlídání nestojime a nepotřebujeme ho. Prarodiče chtějí sami.
V tom případě nechápu, co řešíš resp. v čem je problém - máš přece ideální výchozí pozici.
Děti k prarodičům nedávej „na hlídání“, ale prostě s nimi jezděte na návštěvu (aby byl vždycky přítomen jeden rodič a mohl chování dětí i prarodičů korigovat).
A pokud to prarodičům bude vadit, stačí vysvětlit, z jakého důvodu to je - že děti mají specifika, podle kterých je potřeba s nimi zacházet… a že samy k nim začnou zase jezdit teprve tehdy, až to babička s dědou budou respektovat.
O hlídání nestojíte, dítě jezdí domů rozhozené a s pláčem, ale stejně je tam dáváte, protože prarodiče chtějí… ![]()
Jsme teď v podobné situaci, tchyně nerespektuje dceřiny psychické problémy, ač jí bylo opakovaně i psycholožkou vysvětleno, jak se k ní chovat a co (ne)říkat, je to marný, podle ní jen hraje divadlo. Takže už se budou vídat jen v naší přítomnosti, momentálně asi ani to ne, protože dcera nechce.
@Serpentini ano, letos tam byli 2 dny, protože chtěli. Zase tam dlouho nepojedou. Ale bába to řeší, i když tam jsme my. Odtahne dítě pryč a valí do něj. Proto se ptám, jestli to někdo prarodičům vysvětlil.
No docela tady koukam na ty nazory, prece respektovat dite neznamena se mu podrizovat ne?! Kdyz je dite male, nebo temperamentni apod, tak proc ho budu tahat do kina na hodinovy film, kdyz tam nevydrzi, nebavi ho to…tak je lepsi ho vzit na hriste, do herny…dite, ktere si radsi hraje samo, proc ho budu nutit prosazovat se v cizi parte…lidi jsou ruzni, maji ruzne povahy a jit proti tomu, akorat mu spadne sebevodmi na nulu, nebude si verit, bude si myslet, ze takovi, jaky je, neni dost dobry, a to je prece blbost…kazdy nemusi byt v dospelosti jak Vladimir Mensik…a ADHD je dost problem a realna vada, kdy se musi s detmi zachazet jinak, spousta jich potrebuje medikaci…mluvim o detech, ktere tu diagnozu opravdu maji, neni to neco, ze se nad tim mavne rukou, ze je dite zlobive a je potreba ho zlomit…pokud nejsou schopni prarodice respektovat, asi bych jim deti zatim nenachavala, mozna az budou starsi…podle me se ma dite podporovat a rozvijet v oblastech, ktere mu jdou a bavi ho, ne se ho snazit predelat, podle toho, jak si myslim ja, ze by to melo byt
@Anonymní píše:
Ale musí se to dělat s citem. Syn zvládá vše, co potřebuje. Jede sám autobusem, koupí si lístek, koupí si zmrzlinu, zvládne jednoduchý nákup, jede na tábor. Ještě loni měl problém i s tou zmrzlinou, ale my ho netlačíme. Respektujeme jeho tempo. Babička ho do všeho tlačí a nutí. Po návštěvě to bylo několik kroků zpátky.
Pak mi doma kluk brečí.
To stejné s kinem. Pokud vím, že to nedává, tak ho nevezmu na hraný film a nesednu si doprostřed řady. Hlavně když vím, že dítě nesnese hlasité zvuky a tu a tam musí ven na oddych.
Vše se dá nějak nacvičovat.
Navíc kino není věc, co je potřeba k životu. Osobně kina nemám ráda, nevydržím tam tak dlouho sedět, tak to nevyžaduju ani po dítěti.
proc to tem detem delas, ze jim nechas tak ublizovat? takhle se prece nechova prarodic, ktery ma sva vnoucata rad. prarodice bud nemaji zadnou empatii nebo jsou uplne hloupi a takovym lidem prece nikdo pricetny deti nesveri.
@Anonymní píše:
@Serpentini ano, letos tam byli 2 dny, protože chtěli. Zase tam dlouho nepojedou. Ale bába to řeší, i když tam jsme my. Odtahne dítě pryč a valí do něj. Proto se ptám, jestli to někdo prarodičům vysvětlil.
Jo, to ta naše dělá taky. Sedíme na zahradě, ona řekne „pojď se mnou do kuchyně, já ti něco dám“. Pak doma z plačící dcery vypáčím, že se jí tam zase ptala, jestli u ní bude spát a když řekne, že ještě nechce, tak na ni furt doráží, proč ne, protože přece k tomu nemá důvod. I když ví, že přesně takový nátlak a vydírání jí opět zhoršují úzkosti. Takže ne, někomu to prostě nevysvětlíš, respektive nám se to rok nedaří a už jsem to asi vzdala ![]()
Děti bych nedávala někam, kde jim někdo nadává…
Diagnóze nepomůže, když to bude někdo komentovat…s introvertem fakt zamává věta typu: On je taková pecka, sedí a nemluví…Ten náš je takovej pomalej…a podobné.
Netýká se to jen introvertů. vždy komentování nějakého osobního projevu, ničemu nepomůže…je to jako: Ježiš, ty dneska nějak koktáš…Nekousej si nehty…většina dětí bude koktat víc a víc a nehty si sežere…má se od problémů odvádět pozornost…vidím, že se dítě na party nějak necítí, tak mu nabídnu, že si zmrzlinu třeba dáme spolu…
Ježíš ty tchyně to je děs:( teď o prázdninách je to často téma diskuzi
soucitim s vámi:( já mám tchyni ještě asi ok ale zas si lezeme na nervy my dvě:( ona je generál a nerespektuje jiný názor, na děti je ale fajn, věnuje se jim. Samozřejmě její rady z dob komunismu jsem si taky vyslechla. Doktorum a internetu nevěří ani tchán, proste oni to ví nejlíp(to mě úplně vytáčí)!! Syn špatně mluví a od mala je to sním těžší ale už si zvykli a nehodnoti, ale on se i syn lepší jak je větší
Mě fascinuje, že to co je u mě jako dospělého normální, je u dítěte pro mnohé rozcapenost. Včera jsem dala cca 13 stovek za vstup na letadlovou loď, bylo tam teplo a protože jsem můstek už viděla, nelezla jsem tam, protože mě nikde anglické výklady nezajímají, neberu si tablety a neposlouchám je (přečtu si nějaký výklad na tabuli a zbytek dogooglim pokud chci). Spěchám na jídlo, chci ho a na tu nezdravost z kantýny se těším..
Když tohle udělá děcko je rozmazlené a nevyzrálé a bla bla bla. Mně přijde normální, taky mě trilion věci nebaví a na tom vyletu si udělám přesně jen to, co mě z toho baví. (Samozřejmě vydržím sedět apod, nemám žádnou poruchu). Jako dospělá to udělat mohu ale dítě je nuceno aby ti atrakci prožilo se vším všudy.
Já ty výlety dělím na výlety pro rodiče a pro dítě, rodič jde na ten zámek nebo k jezeru, děcko jde na tu zmrzlinu, langoš a nějakou interaktivní věc ![]()
@Tarinka ty kecy má právě i před námi. Nebo to nucení syna být hvězdou skupiny. Já odešla na WC a než jsem se vrátila, vodila syna jak opičku a nutila ho, aby se vybavoval. Pak ho zjezdila, pak zjezdila mě a nakonec jsme šli domů dřív.
Syn ji dokonce už vmetl, že ty její blbý kecy poslouchat nebude
Styděla jsem se, má to od nás, ale nedivím se mu.
Výrazně bych omezila návštěvy a nenechávala děti s babičkou samotné - ani v té kuchyni
.
Taky si totiž myslím, že se nejde s každým domluvit. Zkusila bych to, ale když ne, tak ne. ![]()
Ale musí se to dělat s citem. Syn zvládá vše, co potřebuje. Jede sám autobusem, koupí si lístek, koupí si zmrzlinu, zvládne jednoduchý nákup, jede na tábor. Ještě loni měl problém i s tou zmrzlinou, ale my ho netlačíme. Respektujeme jeho tempo. Babička ho do všeho tlačí a nutí. Po návštěvě to bylo několik kroků zpátky.
Pak mi doma kluk brečí.
To stejné s kinem. Pokud vím, že to nedává, tak ho nevezmu na hraný film a nesednu si doprostřed řady. Hlavně když vím, že dítě nesnese hlasité zvuky a tu a tam musí ven na oddych.
Vše se dá nějak nacvičovat.
Navíc kino není věc, co je potřeba k životu. Osobně kina nemám ráda, nevydržím tam tak dlouho sedět, tak to nevyžaduju ani po dítěti.