Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Už jsou to dva dny a říkám si, že sme se pohádaly úplně kvůli kravině. Bohužel je magor přes pořádek tak s tím nic neudělám.
hele můj muž je taky magor přes pořádek, já jsem zas děsná bordelářka a žijeme spolu spokojeně už přes 15 let…tak mi řekni, jak je to méžný sim tě ![]()
prostě si to tak neber ![]()
Mám zkušenosti s bydlením ve dvougeneračním domě s tchýní. Už jsme naštěstí pryč, vydrželi jsme to „jen“ 4roky. nejde to. Bohužel jsou lidi různí…někde se sejdou povahy že se pohádají a udobří - oboustraně se pochopí, někde si vyhýbají a nekomunikují, to je sice tišší, ale jde to taky na nervy…, někde se nesnáší, a jiné… u nás to bylo tak, že tchýně lhala do očí, mluvila jen s manželem-to si stěžovala. se mnou toho moc nenapovídala, byla hrozně „zlá“, myslím si, že za to až tak moc možná nemohla neměla to v životě jednoduché. Chtěla aby ji pořád někdo litoval..soužití nešlo. Manžel byl se mnou, jí nesnášel, bála jsem se, že ji jednou řekne něco škaredého. Nyní jsme dům prodali, tchýni odstěhovali jinam do nájmu. My bydlíme v jiném domku sami. Jsem moooc ráda, že to tak dopadlo, nemohla bych takhle dál společně bydlet. Takže rada ode mne je: zkusit nějaké řešení, pokud se to ale opakuje a život si navzájem zkracujete, najděte si samostatné bydlení, je to pak jako v ráji… ![]()
@gavi píše:
Mám zkušenosti s bydlením ve dvougeneračním domě s tchýní. Už jsme naštěstí pryč, vydrželi jsme to „jen“ 4roky. nejde to. Bohužel jsou lidi různí…někde se sejdou povahy že se pohádají a udobří - oboustraně se pochopí, někde si vyhýbají a nekomunikují, to je sice tišší, ale jde to taky na nervy…, někde se nesnáší, a jiné… u nás to bylo tak, že tchýně lhala do očí, mluvila jen s manželem-to si stěžovala. se mnou toho moc nenapovídala, byla hrozně „zlá“, myslím si, že za to až tak moc možná nemohla neměla to v životě jednoduché. Chtěla aby ji pořád někdo litoval..soužití nešlo. Manžel byl se mnou, jí nesnášel, bála jsem se, že ji jednou řekne něco škaredého. Nyní jsme dům prodali, tchýni odstěhovali jinam do nájmu. My bydlíme v jiném domku sami. Jsem moooc ráda, že to tak dopadlo, nemohla bych takhle dál společně bydlet. Takže rada ode mne je: zkusit nějaké řešení, pokud se to ale opakuje a život si navzájem zkracujete, najděte si samostatné bydlení, je to pak jako v ráji…
A co když chlap řekne, že už si tady zvykl? Co potom?
@gavi, a jak se ta tchýně v tom vašem původním domku ocitla? Protože jestli ho manžel získal darem od rodičů a vy ji nastěhovali do nájmu, tak to je teda soda.
Příspěvek upraven 03.11.14 v 19:01
@Kaczenka píše:
@gavi, a jak se ta tchýně v tom vašem půvosním domku ocitla? Protože jestli ho manžel získal darem od rodičů a vy ji nastěhovali do nájmu, tak to je teda soda.
tak to mě přesně napadlo, když sem si to přečetla. fakt nestačím se divit ![]()
@MartinaIrena píše:
To určitě ano. Bylo to myšleno jinak. Jako že ten muž odešel od matky a má už jinou rodinu, novou. Ale někteří chlapi neustřihli pupeční šňůru a třeba se bojí konfliktu s maminkou a když se spolčí proti snaše v domě matky, tak prostě ta mladá nemá šanci. Rozumíš mi, jak to myslím?
Ano rozumím.
Dům byl můj, vzali jsme ji k sobě dobrovolně. Sice manžel nechtěl hned ze začátku, ale já nevěděla do čeho jdu…jsem ráda, že jsme to vyřešili.
Lenusek 11111, to je vždy s mužem tak trochu těžké, chlapi jsou takoví, že se jim moc stěhovat nechce. Ale když je to fakt špatné a naplánujete něco kde by bylo lépe oběma, promluvíte si, tak snad pro dobro by mohl každý chlap něco udělat. ![]()
@gavi Dobrý den, to máte štěstí, my tu máme tchýni jako věcné břemeno. Nevím zda by musela souhlasit při prodeji domu, určitě by musela mít svůj byt… a ten by se svým důchodem neuživila. Manžel je ve svým domě zvyklej. Ale máte pravdu měla bych klid.
@Anonymní píše:
@gavi Dobrý den, to máte štěstí, my tu máme tchýni jako věcné břemeno. Nevím zda by musela souhlasit při prodeji domu, určitě by musela mít svůj byt… a ten by se svým důchodem neuživila. Manžel je ve svým domě zvyklej. Ale máte pravdu měla bych klid.
Tak si s nima zkus na toto téma promluvit, někdy, až nebude zrovna dusná atmosféra. Řekni jim, že tě to trápí, že si tam lezete na nervy a jestli by se to nedalo nějak vyřešit dlouhodobě. Třeba, že by se dům mohl prodat a koupit dva menší byty, abyste byli každý ve svém a mohli se třeba navštěvovat… a uvidíš, co oni na to. Když nebudou souhlasit, tak se jich zeptej, co tedy navrhují. Pokud budou říkat, že jim to vyhovuje takto, můžeš vždycky namítnout, že to ale nefunguje.
@gavi píše:
Dům byl můj, vzali jsme ji k sobě dobrovolně. Sice manžel nechtěl hned ze začátku, ale já nevěděla do čeho jdu…jsem ráda, že jsme to vyřešili.
Tak to se potom omlouvám, když byl dům tvůj…
@Anonymní píše:
@gavi Dobrý den, to máte štěstí, my tu máme tchýni jako věcné břemeno. Nevím zda by musela souhlasit při prodeji domu, určitě by musela mít svůj byt… a ten by se svým důchodem neuživila. Manžel je ve svým domě zvyklej. Ale máte pravdu měla bych klid.
A ten dům byl čí, než se stala břemenem?
@gavi píše:
Mám zkušenosti s bydlením ve dvougeneračním domě s tchýní. Už jsme naštěstí pryč, vydrželi jsme to „jen“ 4roky. nejde to. Bohužel jsou lidi různí…někde se sejdou povahy že se pohádají a udobří - oboustraně se pochopí, někde si vyhýbají a nekomunikují, to je sice tišší, ale jde to taky na nervy…, někde se nesnáší, a jiné… u nás to bylo tak, že tchýně lhala do očí, mluvila jen s manželem-to si stěžovala. se mnou toho moc nenapovídala, byla hrozně „zlá“, myslím si, že za to až tak moc možná nemohla neměla to v životě jednoduché. Chtěla aby ji pořád někdo litoval..soužití nešlo. Manžel byl se mnou, jí nesnášel, bála jsem se, že ji jednou řekne něco škaredého. Nyní jsme dům prodali, tchýni odstěhovali jinam do nájmu. My bydlíme v jiném domku sami. Jsem moooc ráda, že to tak dopadlo, nemohla bych takhle dál společně bydlet. Takže rada ode mne je: zkusit nějaké řešení, pokud se to ale opakuje a život si navzájem zkracujete, najděte si samostatné bydlení, je to pak jako v ráji…
Podobné jako u nás. Jsem zvyklá, že rodina si pomáhá, u tchyně to ovšem funguje jinak. Jsme jako vězni v domě, skákat jak píská, nikdo za námi nesmí, všechno zařídit, zaplatit a stejně to není dost. Já jsem ta zlá (neřekne do očí), protože odmítám tento způsob života a jedu si s dcerou a mužem podle svýho. Naštěstí stavíme, takže budeme do dvou let pryč ale bude to ještě očistec. Už se jenom pozdravíme a tím to hasne. Já se k ní chovám slušně, když potřebuje, pomůžu (nebudu se snižovat k jejímu způsobu chování), ale starám se výhradně o svoji domácnost a ona ať si pro mě za mě někde pukne vzteky ![]()
@Kaczenka jejího manžela myslím… tehda byla dost nasr… když její manžel napsal dům na manžela, myslela si že jí dá půlku. Ale její manžel tu víc než 10 let není. Kdyby měla dědka tak by se starala o něj a nemluvila nám tady do toho.
@aleaa Ano to my taky řekla, že do takhle uklizeného bytu si mám brát lidi? že mě pomluví, ona si dolů nikoho nebere, prej aby jí nezáviděly nebo nepomluvily, já nevím co to je za povahu. Já mám ráda společnost a jsem ráda mezi lidma.