Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@LuciaP Dyslexie je porucha čtení, ta nemá s pravopisem nic společného. Porucha psaní se jmenuje dysgrafie, ale ta se týká jen úhlednosti písma (dysgrafici píšou nečitelně). Pravopis je do určité míry zasažen při jiné dys- vadě, ale, a to není nic na Luciu, její název sem psát záměrně nebudu.
Přesně tak, přesně tohle jsem myslela. Protože tady se každý pomalu vymlouvá na dyslexii, namísto co by třeba klidně napsal - hele mluvnice mi prostě nejde, asi jsem byl na to hloupý nebo líný. A tak se ohání tímto. A vlastně jen pro to obrovské nahromadění těch dyslektiček zde jsem si nastudovala, co vlastně jednotlivé dys - značí.
Zakladatelku naprosto chapu! Je matka a proste co rekne, to plati. Jestli se tchyne potrebuje camcat po navstevach, at se napred domluvi.
Urcite bych hned jednala a to slusne, ale nekompromisne. Tchyne je dospela osoba a pravidla by mela respektovat, pokud ne, smula.
Ja v tomhle musim jednat hned - okamzite stanovit hranice, jak nastane nova situace, popr. Pripomenout a pak uz zakrocit razne. Moje tchyne neni urcite spatna osoba, mam ji rada, ale ma neuveritelnou potrebu byt docenovana a ve vsem se angazovat, s tchanem ted trpi syndromem prazdnyho hnizda a jednu dobu to s nima bylo doslova nesnesitelny, to bylo citovyho vydirani a scen… Po dloooouhe dobe, ktera z moji (a vlastne i manzelove, ale prece jen jsou to jeho rodice) strany obnasela spoustu vysvetlovani, trpelivosti, znovu vysvetlovani, kousani se do jazyka, jeste vetsi trpelivosti a neustupnosti, je situace jaks taks urovnana - oba se snazi nas respektovat jako dva dospely jedince, kdyz s necim nesouhlasim nebo chci neco jinak, muzu to v klidu rict a obejde se to bez urazeni se, scen a citovyho vydirani, aby nakonec stejne tchyne musela ustoupit a prijmout, ze ji nikdo nechce ublizovat, jen uz holt mame svuj zivot a nepotrebujeme, aby nam porad stala za zadkem…
Ja se opravdu snazim si opakovat, ze to mysli dobre… a chci, aby vztahy mezi nama byly v poradku. Ale za dva tydny mam rodit a nedelam si iluze, ze ji zase trosku „nehrabne“, az bude mala na svete. Uz ted lita po nasem malomeste a vsude se camca, jak bude babicka. Takze u me v ramci zachovani dobrych vztahu existuje jen varianta hned ji zprazit a zklidnit, vysvetlit, ze to proste bude takhle, aby se nerozjela.
A myslim, ze vseobecne by to tak melo fungovat: „bude to takhle, protoze… Ja si preju, aby…, protoze…“ No a kdyz to nefunguje, tak proste pritvrdit „Ja uz vam to nekolikrat rikala a jestli to nebudete respektovat, tak…“
A strasne si tyhle pocity chci pamatovat, kdybych nahodou mela sklony byt ta premoudrela tchyne, ktera vi a umi vsechno nejlip…