Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchyně - pozvala si neteř na obranu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
27.12.19 11:44
@akavi píše:
V tu dobu, kdy si brali tu půjčku, se mnou ani nebyl. Já přišla až do toho největšího bahna. Teď jsem mu řekla, že s ní nechci mít žádný vztah a on to respektuje, nebo mu teda nic jiného nezbývá.
Ale ty se vůbec nechováš tak, že s ní nemáš žádný vztah. Pokud jsi schopná napsat, že bys od společné večeře odbíhala z tchyně zvracet, a když tě někdo konfrontuje s tvým údajným chováním vůči tchyni a ty ho velmi neslušně pošleš někam… to opravdu není tak, že s ní nemáš žádný vztah. Necháváš se neustále vytočit, vůbec to v sobě nemáš srovnané, a jen tím vyvoláváš další a další reakce.
Neteři jsi měla jasně říct „nehodlám se tady obhajovat po telefonu, jestli si chceš promluvit osobně, můžeš přijít na kafe tehdy a tehdy, ale bude u toho i můj manžel, protože bych byla nerada, aby někdo moje slova zase obrátil“.
Jediná cesta, která nezhorší situaci, je podle mého názoru chovat se korektně a zásadní vyjádření/komentáře/reakce dělat vždy ve dvou s manželem, aby i ti příbuzní/sousedé apod. zjistili, že to není tak, že ty za zády manžela podnikáš proti jeho vědomí kroky proti tchyni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.19 12:11
Připojuji se k nicku „zrcadlo“. Máš to nějaké psychosomatické, to zvracení atd. Tohle když zvládneš, tak se tvůj život velmi zlepší a nemusíš se nikam stěhovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.19 12:21
@Labužník mirabelka02 píše:
Připojuji se k nicku „zrcadlo“. Máš to nějaké psychosomatické, to zvracení atd. Tohle když zvládneš, tak se tvůj život velmi zlepší a nemusíš se nikam stěhovat.
Ano… Lidi si neuvědomují, že opakem lásky není nenávist. Nenávist je úplně stejně silný cit, jsou to takové sestry. Opakem lásky je lhostejnost.
Pokud se chce zakladatelce z tchyně zvracet, kdykoliv ji vidí, tak k ní chová extrémně silný cit, a těmi emocemi se nechává ovládat. Na tomhle musí zapracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.19 12:23
@zrcadlo píše:
Ale ty se vůbec nechováš tak, že s ní nemáš žádný vztah. Pokud jsi schopná napsat, že bys od společné večeře odbíhala z tchyně zvracet, a když tě někdo konfrontuje s tvým údajným chováním vůči tchyni a ty ho velmi neslušně pošleš někam… to opravdu není tak, že s ní nemáš žádný vztah. Necháváš se neustále vytočit, vůbec to v sobě nemáš srovnané, a jen tím vyvoláváš další a další reakce.
Neteři jsi měla jasně říct „nehodlám se tady obhajovat po telefonu, jestli si chceš promluvit osobně, můžeš přijít na kafe tehdy a tehdy, ale bude u toho i můj manžel, protože bych byla nerada, aby někdo moje slova zase obrátil“.
Jediná cesta, která nezhorší situaci, je podle mého názoru chovat se korektně a zásadní vyjádření/komentáře/reakce dělat vždy ve dvou s manželem, aby i ti příbuzní/sousedé apod. zjistili, že to není tak, že ty za zády manžela podnikáš proti jeho vědomí kroky proti tchyni.
To je pravda. Řeším to v rámci psychoterapie (původně jsem tam začala chodit kvůli PA při vztahové krizi). Je to vyřešenější v tom, že už nemám potřebu se obhajovat (poslání někam následovalo po „co ti je do toho“ a rozhodně bych dneska volila jiná slova, byla jsem v šoku poté, co mi žena, se kterou jsem mluvila párkrát v životě, začala nadávat do krav a hajzlů, aniž by mi dala prostor cokoliv říct).
Průšvih je v tom, že kdykoliv můj manžel neskočí, jak tchyně pískne, je viděno jako to, že ho k tomu navádím (a to opravdu ne, jen už za ním nechodím s tím, aby pro ni tu věc udělal, protože je jeho matka, stará a nikoho nemá), jelikož se tyto situace hromadí, tak je to podáváno s patřičnou dramatizací dál. Taky ji údajně nezdravím, není to pravda, když kolem ní projdu, tak ji pozdravím, ona mi neodpoví, nevím, co mám dělat víc. Snažím se chovat korektně, ale prostě pozitivní vztah už tam budovat nechci. Dala jsem tomu několik desítek dalších šancí a už nechci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.19 12:26
Já bych odešla. Teď, když už máš konečně vlastní příjem pro sebe, napsanou půlku splaceného baráku, který jsi dost sama zaplatila, tak to ti už nikdo nevezme. Platila jsi, živila jsi chlapa i jeho štětky, tak ti to po právu patří.
Jediný, nad čím se pozastavuji je to, že děti nevidí tu komplikovanou až zlou povahu babičky, chtějí k ní chodit a nechtějí se stěhovat nebo je jim to tolik proti mysli. Musí to vidět, nemohou být slepé. Musí vidět i tvou nespokojenost. A pokud jsou slepé natolik, že zvládnou komenty typu, že by bylo fajn, kdybys zemřela, tak jsi něco nezvládla ve výchově ty i manžel. Anebo mají k tobě velmi vlažný vztah stejně jako manžel. Jeho přístup k tobě sledují od narození, je jim vzorem. Přání smrti matce by mělo být pro dítě silná káva, tedy pro dítě, které rozumí tomu, co znamená smrt. Neodpustitelné.
Mně, kdyby ve věku nad 10 let, kdy jsem asi pochopila smrt, babička něco takového řekla o matce, tak má utrum. A ještě bych byla drzá a myslím, že hnusná na tu babičku na věky.
Já bych se právě teď, po novém roce odhodlala k ráznému řešení. Oni to hůř nebude. Děti do střídavé péče nebo dle věku jejich volba. Když uslyšíš, že chtějí být v tom všem s otcem, tak máš nějaký obrázek o tom všem. A jestli ti je 35, tak bych se rozvedla. Klidně bych začala znovu, klidně bych případně měla další dítě s novým partnerem, kdyby se někdo objevil. Nejsi stará, ale je nejvyšší čas to rozlousknout.
Pak je tu ještě jeden důvod k odchodu. Babka je stará, budeš nucena jí posluhovat, až nebude moct. To bych si ráda nechala ujít po tom všem.
Nové bydlení bych si našla v rámci města, aby děti neměly daleko a neměnily školy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.19 12:43
@LaPaloma píše:
Já bych odešla. Teď, když už máš konečně vlastní příjem pro sebe, napsanou půlku splaceného baráku, který jsi dost sama zaplatila, tak to ti už nikdo nevezme. Platila jsi, živila jsi chlapa i jeho štětky, tak ti to po právu patří.Jediný, nad čím se pozastavuji je to, že děti nevidí tu komplikovanou až zlou povahu babičky, chtějí k ní chodit a nechtějí se stěhovat nebo je jim to tolik proti mysli. Musí to vidět, nemohou být slepé. Musí vidět i tvou nespokojenost. A pokud jsou slepé natolik, že zvládnou komenty typu, že by bylo fajn, kdybys zemřela, tak jsi něco nezvládla ve výchově ty i manžel. Anebo mají k tobě velmi vlažný vztah stejně jako manžel. Jeho přístup k tobě sledují od narození, je jim vzorem. Přání smrti matce by mělo být pro dítě silná káva, tedy pro dítě, které rozumí tomu, co znamená smrt. Neodpustitelné.
Mně, kdyby ve věku nad 10 let, kdy jsem asi pochopila smrt, babička něco takového řekla o matce, tak má utrum. A ještě bych byla drzá a myslím, že hnusná na tu babičku na věky.Já bych se právě teď, po novém roce odhodlala k ráznému řešení. Oni to hůř nebude. Děti do střídavé péče nebo dle věku jejich volba. Když uslyšíš, že chtějí být v tom všem s otcem, tak máš nějaký obrázek o tom všem. A jestli ti je 35, tak bych se rozvedla. Klidně bych začala znovu, klidně bych případně měla další dítě s novým partnerem, kdyby se někdo objevil. Nejsi stará, ale je nejvyšší čas to rozlousknout.
Pak je tu ještě jeden důvod k odchodu. Babka je stará, budeš nucena jí posluhovat, až nebude moct. To bych si ráda nechala ujít po tom všem.
Nové bydlení bych si našla v rámci města, aby děti neměly daleko a neměnily školy.
Ve výchově jsme nezvládli to, že jsme dali tchyni velký časový prostor pro trávení času a tím i manipulaci starší dcerou (prostřednictvím sladkostí, litování se, že brzo umře, že je sama a co by bez ní dělala, že až bude mít sourozence, tak ji nebudeme mít rádi, ale babička ji vezme k sobě atd., vždycky jsem to malé vysvětlila, tchyni požádala, ať už tohle nerozjíždí a jelo se dál, bo jsem byla taky zmanipulovaná a bylo mi jí líto). No nic. Noje blbost. Dcera mi z toho přišla dost rozsekaná, brečela snad dva dny, že odejdu nebo umřu, protože babička to chce. Uklidňovala jsem jí tím, že to tak nemyslela atd., aby z toho nebyla smutná. Možná moje blbost, malá na to rychle zapomněla.
Děti tu chtějí zůstat, protože se tu narodily a vyrostly, hodně řeší psa. Zároveň nechtějí, abychom odešli jeden z nás rodičů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.19 12:58
Tak vidíš - děti chtějí zůstat, kde jsou, tak je nikam netahej. Zvládni svoji psychosomatiku a uvidíš, jak se tvůj život zlepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.19 13:08
@akavi To, co jsi popsala ve své odpovědi by mně na radikální řez a pěknej bugr stačilo. Tchyně by neměla možnost kontaktu s mojí dcerou. Kdybys toto někde řekla u psychologa, tak uslyšíš, že máš větší problém než si myslíš. Schválně to někde prober do detailů a uvidíš.
Podle mně to je naprosto nepřijatelný a škodlivý. A taky se tím velmi snížila tvoje cena v očích dcery, protože v ní je zasetá nejistota ohledně tvého vztahu k ní. Babičku kryješ, a sklidíš za to stejně jen pohrdání a nadávky. Ale asi to tak chceš.
Mimochodem, někdy děti nerozhodují o tom, co je nejlepší. Už proto, že to nepoznají. U vás doma to evidentně nepoznají a to je nenormální. Je to proto, že to sama kryješ.
A je to další důvod proto odejít a začít nový život, ideálně mít ještě dítě s někým jiným. Tato dcera je už jejich. Bude stát při nich, protože ona nezná tvoji cenu. Tu si sama snížila tím, že dceři vysvětluješ sprosťárny jako omluvitelné záležitosti, a to dlouhodobě. Přestaň to krýt. Prostě připusť veřejně, že ti ta tchyně tu smrt asi přeje, když to říká dítěti. Myslím, že sociálka by asi zakročila, kdyby toto věděla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.19 13:26
@LaPaloma
U psycholožky jsem to popsala tak, jako kdybych dcery posílala do Perníkové chaloupky. Je mi z toho blbě. I když se odstěhuju, tak se s ní budou stýkat. A obávám se, že by na ni manžel přenesl nějaké hlídání. To to radši budu mít aspoň částečně pod kontrolou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
PaníKadrnožková
27.12.19 13:46
@zrcadlo píše:
Ale ty se vůbec nechováš tak, že s ní nemáš žádný vztah. Pokud jsi schopná napsat, že bys od společné večeře odbíhala z tchyně zvracet, a když tě někdo konfrontuje s tvým údajným chováním vůči tchyni a ty ho velmi neslušně pošleš někam… to opravdu není tak, že s ní nemáš žádný vztah. Necháváš se neustále vytočit, vůbec to v sobě nemáš srovnané, a jen tím vyvoláváš další a další reakce.
Neteři jsi měla jasně říct „nehodlám se tady obhajovat po telefonu, jestli si chceš promluvit osobně, můžeš přijít na kafe tehdy a tehdy, ale bude u toho i můj manžel, protože bych byla nerada, aby někdo moje slova zase obrátil“.
Jediná cesta, která nezhorší situaci, je podle mého názoru chovat se korektně a zásadní vyjádření/komentáře/reakce dělat vždy ve dvou s manželem, aby i ti příbuzní/sousedé apod. zjistili, že to není tak, že ty za zády manžela podnikáš proti jeho vědomí kroky proti tchyni.
Hele, dobry 
vzala jsem si z toho taky neco pro sebe 
- Citovat
- Upravit
27.12.19 17:02
@akavi Já už nevím, kolik je tvé starší dceři. Ale pamatuji si informace ohledně chování manžela, vašeho společného konta, tvého čištění hlavy běháním a slabostí pro řešení situace ze dřív. Oproti tomu je zde změna v majetkovém vypořádání a uspořádání financí. Konečně aspoň něco. To je dobrý začátek. Měla bys nějak pokračovat ve vymezování bariér, přes které nikdo nepoleze. Podle mně manžela ani moc nepotřebuješ. Snášíš to vše hlavně kvůli dětem. A myslím si, že si namlouváš, že máš nad něčím ČÁSTEČNOU KONTROLU. Podle mně nemáš nic, oni mají navrch. I když manžel s matkou netáhne za jeden provaz, tak zrovna tak není schopen jí zavřít kušnu. Sebe zrovna tak měnit nechtěl a prděl na tebe v jistých věcech dlouhodobě.
Začala bych tím, že bych dětem NEKRYLA žádné sviňárny, naopak bych proti všemu viditelně vystoupila i před manželem. Cílem je, aby děti viděly, jak dobře se v tom domě máš a znaly realitu a mohly pochopit odchod. Řekla byc jim, že babička taková prostě je, a proto to říká. A proto se ty s ní potkávat nechceš.
Stejně ti jednou bouchnou saze a skončí to nějak hekticky, nepromyšleně
nebo skončíš na nějaký kolaps v nemocnici/cvokárně. Až ti bude zle, oni se o tebe nepostarají. Hraješ si s hady a trvá to moc dlouho.
Já to vidím jako projev zbytečné slabosti. Pokud už jsi schopná osamostatnění, tak se dohodni s manželem na způsobu péče, dětem oznámíš výsledek dohody. Kvůli psovi a dětem se ničit nemusíš. Ničíš si svoje děti, když toto poslouchají.
Když babička řekne dítěti, že ho matka nebude mít ráda až bude sourozenec, tak brojí i proti sourozenci stejně jako proti tobě, a že brzo umře a takové voloviny, tak ti dítě ničí. I když ty si myslíš, jak jsi to zachránila, tak nezachránila. Zůstane to tam a snižuje tvoji celkovou hodnotu pro ně. Akorát tam jsi za milku, nakonec to víš od neteře. Zdalipak jsi donutila manžela, aby jí šel vysvětlit, co si k tobě může dovolovat ohledně vašich majetkových vztahů? Jestli nic, tak chyba. To jsi měla hoodně rozmáznout a dát najevo, jak ti to vadí - jelikož jsi ty ta majitelka domu, která jedné sprosté staré milce umožnila podnikání a ještě zaplatila její dluhy. Potkat se tvoje neteř se mnou, tak mi jde doživotně z cesty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.12.19 18:03
@akavi ahoj, nečetla jsem celou diskusi, jen úvodní příspěvek.
Podobné jsem to měla jen ne s tchýni, ale vlastní babičkou. Jak tu někdo psal, že opakem lásky není nenávist, ale lhostejnost, tak ti můžu říct, že i po letech, co jsem z toho venku, tu nenávist nemám úplně zpracovanou. Můžu ti říct, že u nás probíhalo naprosté peklo, totálně rozeštvana celá rodina a to doteď, dokonce i vztahy na vesnici, kdy doteď mě někteří nezdraví. Těch pomluv, co se nadělala, každé slovo překroucené, denně její slovní útoky a intriky po příbuzných. Ona vypadala jako pohádková babička, maličká, šedé vlasy, dobrotivý úsměv… Nikdo neviděl, co za bestii se z ní stává za dveřmi. Manžel byl dlouho na její straně, před ním k ničemu nedocházelo, a pokud jsem si na ni stěžovala, dokázala i jeho zmanipulovat, že jsem zla já. To až po čase zjistil, s kým má tu čest. Dnes bych to řešila jinak, a hlavně teď mám čistou hlavu, to je každý chytrý. Ale tehdy v té době jsem byla mladá, hledala chyby v sobě, nedokázala jsem se bránit a taky ta denní masírka, já byla úplně zdeptaná a na dně. Narozdil od ní, ona tím žila a z každé hadky nabírala sílu. Teď je v domově důchodců, protože jsem jí údajně týrala, to týrání přišlo jako dodatečná verze, proč ji tam její vlastní děti daly. Realita je ta, že ji přesvědčili, ať tam jde a chtěli si zabrat její patro v domě. V momentě, kdy jsem řekla ne, vymysleli si, že jsem ji kromě jiného týrala.
- Citovat
- Upravit
28.12.19 07:44
@LaPaloma píše:
@akavi To, co jsi popsala ve své odpovědi by mně na radikální řez a pěknej bugr stačilo. Tchyně by neměla možnost kontaktu s mojí dcerou. Kdybys toto někde řekla u psychologa, tak uslyšíš, že máš větší problém než si myslíš. Schválně to někde prober do detailů a uvidíš.
Podle mně to je naprosto nepřijatelný a škodlivý. A taky se tím velmi snížila tvoje cena v očích dcery, protože v ní je zasetá nejistota ohledně tvého vztahu k ní. Babičku kryješ, a sklidíš za to stejně jen pohrdání a nadávky. Ale asi to tak chceš.Mimochodem, někdy děti nerozhodují o tom, co je nejlepší. Už proto, že to nepoznají. U vás doma to evidentně nepoznají a to je nenormální. Je to proto, že to sama kryješ.
A je to další důvod proto odejít a začít nový život, ideálně mít ještě dítě s někým jiným. Tato dcera je už jejich. Bude stát při nich, protože ona nezná tvoji cenu. Tu si sama snížila tím, že dceři vysvětluješ sprosťárny jako omluvitelné záležitosti, a to dlouhodobě. Přestaň to krýt. Prostě připusť veřejně, že ti ta tchyně tu smrt asi přeje, když to říká dítěti. Myslím, že sociálka by asi zakročila, kdyby toto věděla.
Psycholožka mi řekla, že to je na odchod, jinak ve 40 umřu na rakovinu žaludku. Vidím na sobě, že jsem za poslední rok a půl zestárla nejmíň o deset let. Na druhou stranu i ty malé posuny byly na moji povahu hodně velkými skoky. Došlo k velkému omezení styku dětí s tchyní. Jen mě štve, že na mě poštvává celé okolí. Nežije se mi tu dobře. Včera jsem hledala možnost obecního bytu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.19 07:45
@Anonymní píše:
@akavi ahoj, nečetla jsem celou diskusi, jen úvodní příspěvek.Podobné jsem to měla jen ne s tchýni, ale vlastní babičkou. Jak tu někdo psal, že opakem lásky není nenávist, ale lhostejnost, tak ti můžu říct, že i po letech, co jsem z toho venku, tu nenávist nemám úplně zpracovanou. Můžu ti říct, že u nás probíhalo naprosté peklo, totálně rozeštvana celá rodina a to doteď, dokonce i vztahy na vesnici, kdy doteď mě někteří nezdraví. Těch pomluv, co se nadělala, každé slovo překroucené, denně její slovní útoky a intriky po příbuzných. Ona vypadala jako pohádková babička, maličká, šedé vlasy, dobrotivý úsměv… Nikdo neviděl, co za bestii se z ní stává za dveřmi. Manžel byl dlouho na její straně, před ním k ničemu nedocházelo, a pokud jsem si na ni stěžovala, dokázala i jeho zmanipulovat, že jsem zla já. To až po čase zjistil, s kým má tu čest. Dnes bych to řešila jinak, a hlavně teď mám čistou hlavu, to je každý chytrý. Ale tehdy v té době jsem byla mladá, hledala chyby v sobě, nedokázala jsem se bránit a taky ta denní masírka, já byla úplně zdeptaná a na dně. Narozdil od ní, ona tím žila a z každé hadky nabírala sílu. Teď je v domově důchodců, protože jsem jí údajně týrala, to týrání přišlo jako dodatečná verze, proč ji tam její vlastní děti daly. Realita je ta, že ji přesvědčili, ať tam jde a chtěli si zabrat její patro v domě. V momentě, kdy jsem řekla ne, vymysleli si, že jsem ji kromě jiného týrala.
Ty jo. To je hrůza. Nejhorší mi na tom přijde přesně to, že se navenek prezentují jako nejhodnější lidi na světě a každej tě má za zmetka, že jim nelíbáš nohy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
