Tchyně - pozvala si neteř na obranu

Ahoj. Nějak se zase hrotí situace s tchyní. Stále žijeme v jednom domě, teď už máme oddělené vchody, tudíž se s ní prakticky nemusím potkávat. V minulosti mi hodně ublížila, neustále se nám montovala do rodiny a domácnosti, neustále manipulovala moje děti, vyvrcholilo to tím, že mojí starší řekla, že by bylo nejlepší, kdybych umřela, protože od doby, kdy je můj muž se mnou, je na tchyni ošklivý.
Teď cca rok se s ní snažím nepotkávat, když ji potkám, tak ji pozdravím, ona mě ne. Vyhýbám se jí. Ze začátku se snažila to vždycky narafičit tak, abych ji musela potkat, to jsem se jí vyhnula, i kdybych měla hodinu kroužit kolem domu.
Nicméně manžel i děti se s ní normálně stýkají. Manželovi jsem řekla, že se s ní vídat nebudu, je mi fyzicky špatně, jen když musím projít kolem jejích dveří nebo okna.
Teď na Vánoce můj muž cosi vyhrotil s dárky, vůbec jsem se toho neúčastnila, max. jsem vyslechla, z čeho je naštvaný (tchyně hodila dárky na mrazák v garáži a napsala SMS, že je tam máme, ač my jsme jí je předali osobně a popřáli hezké svátky. Navíc jsme jí umožnili oběd s dětmi na Štědrý den, akorát tedy můj muž prohlásil, že nechce s ní mít večeři u nás, protože vztahy jsou na bodu mrazu a ona vždycky dokonale ten večer zkazila tím, že kyselo nebylo dost kyselý a bramborák dost bramborovej.) Kdyby řekl, že ji tam chce, tak bych si asi od večeře odskakovala se vyzvracet, ale přežila bych to.
Po celou dobu, co jsem s mužem, mě tchyně pomlouvá u všech, kteří mě znají (pomlouvá teda i všechny ostatní, nikdo není dost dobrej, kromě ní, která je nejlepší).
Včera mi volala její neteř. Začala na mě ječet, že jsem kráva a jak se to chovám ke tchyni a že mi tchyně nechala celej barák (darovali ho manželovi, potom ho zastavili kvůli podnikání, zkrachovali, muž musel zaplatit nehorázné peníze, aby dům nesebrala banka, 90 % této částky jsem splácela s ním po dobu našeho vztahu + neustálá údržba taky ze společných peněz). Ano. Před rokem a něco jsme usoudili, že není spravedlivé, aby se čtyřčlenná rodina tísnila v malé 2+1 v patře domu a prakticky stejný prostor měla sedmdesátiletá žena s malým psem a požádali jsme ji (slušně) o možnost, že bychom udělali rekonstrukci. Ona začala ječet, že to nejde, neustále hledala nějaké důvody proč. Nakonec k tomu tedy došlo. Od doby, kdy se to dozvěděla, začala neuvěřitelným způsobem hustit do starší dcery (už je mě nebudete moct, řekni rodičům, aby mezi námi nechali dveře, teď budu úplně sama, bez vás umřu, vidíš, jak je na mě máma zlá), nutila ji i lhát. Sousedi mě nezdraví, protože jim nakecala, že ji týrám (jen si držím po tom všem odstup). Nejlepší na tom je, že tchyně zrovna na téhle neteři nikdy nenechala nit suchou. Když je v kontaktu, tak se usmívá a přetvařuje a za zády všechny pomlouvá. Já jen tuhle její hru už hrát nechci. Ona si myslí, že dostanu vynadáno a „srovnám se“.
Její neteř jsem velmi neslušným způsobem poslala tam, kde slunce nesvítí. Tchyni bych nejradši vystřelila na měsíc.
Omlouvám se za román.