Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchýně se nepostaví vlastní mámě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Velikost písma:
20.12.17 11:43
@inkakřivák Vztahovacna a jeste k tomu slovickareni. Bohuzel a mozna bohudik nemam na tuto diskuzi prostor, staram se o dost narocne miminko a jsem rada, ze to delam nezjistne.
Zakladatelce radim to stejne, uzivej si miminka, chtela jsi radu a misto toho je tu same poucovani…
20.12.17 12:35
Propána i vztahovačná? Mne to skutečně zajímá, kdo tu něco takového mohl napsat, že si porodil děcko, aby se o něj staralo. To je jak s tím věkem, zeptám se na věk a dostanu sodu, že jsem agresivní. A tomu se říká debata. vymyslet hovadinu, hodit ji do placu a když někdo žádá o nějakou informaci, tak ho osočit. než jsi tu napsala tuto větu, měls to zde třikrát překopírované, pokud tu někdo něco takového řekl.
A jo, starej e o miminko, třeba se ti to jednou vrátí v radosti z něj a jeho života.
20.12.17 12:55
@inkakřivák píše: Pro mne je péče o rodiče prostě normální. Protože na to už jsem se tu taky ptala jednou - zač si vlastně zaslouží rodiče naši úctu a lásku, pokud by to nemělo být za to, že se o nás starali, živili nás, utírali nám sopel a slzy a zadky, semtam něco zakázali, semtam něco koupil. Ano, totéž děláme my pro své děti, a za to od nich snad očekáváme tu úctu a lásku. A doufáme, že se na nás ve stáří nevykašlou. Takhle to vidím já.
V
Nemam cas hledat ty dalsi prispevky, ale rec o utirani zadku a naslednem ocekavani ucty a lasky je tady. Jenomze takhle to neni, lasku a uctu si clovek nevynuti utiranim telnich vymesku. Rodic se mohl svobodne rozhodnout zda chce dite ci nikoliv. Dite si nemohlo rozhodnout zda se chce narodit, ale muze si nastesti rozhodnout zda si rodic zaslouzi peci ci nikoliv
Příspěvek upraven 20.12.17 v 12:59
20.12.17 12:57
Ano? A zač očekáváš od svých dětí úctu a lásku, když ne za to, že je miluješ a staráš se o ně a pečuješ a nevykašleš se na ně? Já si myslím, že právě takto se ta láska v rodině rodí. Protože jestli ne, tak proč potom tolik holek nesnáší třeba svoji mámu, protože - nikdy se o mne nestarala, nikdy se o mne nezajímala, kašlala na nás. V čem? Jak?
Všimni si, že i v tom citovaném příspěvku se na to ptám - a přesto jsem nedostala odpověd. Zač? Já předpokládám, že mateřská láska se projevuje i takto, i tím utíráním zadků, ne? Anebo proč v tom tedy nenechat ty děti, dokud se neumyjí samy?
20.12.17 13:29
@inkakřivák jsem možná divná, ale od svých dětí očekávám především že se budou chovat podle toho co jsem se jim snažila vštěpit - aby byli slušní lidi, nekradli, nelhali apod. Určitě od nich neočekávám úctu a lásku, ta buď vznikne nebo ne. Doufám že u mých dětí vůči nám rodičů vznikla a vše tomu nasvědčuje. A promiň - já jsem své děti přivedla na svět aniž bych se jich ptala, tak mám povinnost se o ně postarat úměrně jejich věku a nikoliv že by mi za to měly být vděčné. To považuji za samozřejmost.
Navíc v dnešní době je běžné, že se dítě odstahuje na druhý konec světa (práce, vztah..)a znamená to tedy, že své rodiče nemiluje když jim nemůže pomoci s nákupem, doprovodem k lékaři apod?
20.12.17 13:36
Dobře, to beru a je to pěkné. Ale znovu se zeptám - na základě čeho si myslíš vzniká ta láska k rodičům? Myslím si že právě na základě té výchovy a k výchově patří všechno, výchova ke slušnosti, morálce, výchova k hygienickým návykům - a navíc, já si myslím, že právě k morálce a slušnosti patří ta péče o staré lidi, tedy i rodiče. jednoduše slušně vychované dítě určitě nenacpe své rodiče do domova nebude tam jezdit pouze za účelem vyzvednutí důchodu, ne? Slušně vychované děti se o své rodiče postarají, pokud to jen jde - a pokud už ne, pak hledají řešení. I třeba za cenu toho, že se vrátí blíž, aby jim mohli pomáhat. A neříkej, že bys to nechtěla, protože oni by se tě asi neptali. Pokud tedy jsou slušně vychovaní. Jednoduše - moje maminka nám taky občas říkla dejte mě někam, jsem už jenom na obtíž - ale nikdy bych ji nikam nestrčila. Fajn, seděla u TV, krmili jsme ji a doprovázeli na záchod a pak i přebalovali a převlíkali, ale jako slušně vychovaní lidé ji přece nedáme do ústavu, ne?
20.12.17 13:56
@inkakřivák píše:
já si myslím, že právě k morálce a slušnosti patří ta péče o staré lidi, tedy i rodiče. jednoduše slušně vychované dítě určitě nenacpe své rodiče do domova nebude tam jezdit pouze za účelem vyzvednutí důchodu, ne? Slušně vychované děti se o své rodiče postarají, pokud to jen jde - a pokud už ne, pak hledají řešení. I třeba za cenu toho, že se vrátí blíž, aby jim mohli pomáhat. A neříkej, že bys to nechtěla, protože oni by se tě asi neptali. Pokud tedy jsou slušně vychovaní. Jednoduše - moje maminka nám taky občas říkla dejte mě někam, jsem už jenom na obtíž - ale nikdy bych ji nikam nestrčila. Fajn, seděla u TV, krmili jsme ji a doprovázeli na záchod a pak i přebalovali a převlíkali, ale jako slušně vychovaní lidé ji přece nedáme do ústavu, ne?
promiň, ale v tomhle se neshodneme. Výslovně bych nechtěla aby se mé dítě vrátilo ze světa jen aby mi mohlo pomáhat. A pokud budu ještě vnímat, za výraz lásky budu považovat fakt že mi přiletí třeba 1×ročně dovykládat osobně to co mi bude vykládat třeba přes skype. A už vůbec nechci aby si mě pamatovali jako člověka, kterého na konci života přebalovali - od toho jsou opravdu příslušná zařízení. Bohužel takový je život i když je to samozřejmě smutné, ale konce k němu patří
20.12.17 14:11
@e008 však já vím a neočekávám že se to potká s pochopením, jen chci Ince ukázat že opravdu ne všichni starší lidé uvažují jako ona a nemají potřebu bránit svou věkovou skupinu (tipuji že jsme věkově někde podobně)
20.12.17 14:12
@MarcelaN Tak tohle mám úplně jinak. Jsem strašně vděčná za to, že maminka byla do poslední chvíle doma. A vůbec na ni nevzpomínám, jaká byla v té posteli - a když, tak si leda s chlapem řekneme, kdyby tak ještě byla. I kdyby byla v té posteli a museli jsme se o ni starat. Já bych opuštěná jako pes někde v ústavu na stará kolena zůstat nechtěla. Skutečně ne.
A možná tě to překvapí, ale kdykoliv se objeví jakýkoliv problém - já nevím, třeba když měl chlap potíže s arytmií a já nemám řidičák, tak se obě děti okamžitě a střelhbitě nabídly s odvozem a nakonec stejně dojeli oba. pro jistotu. Prostě to máme jinak - a jsem ráda, že oni taky. že nedají přednost své kariéře nebo volnému času před pomocí rodičů. Ale zase my jim klidně nakoupíme, když jedeme na nákup, kdykoliv pohlídáme a pomůžeme taky. Asi tak. Prostě - máme to jinak.
20.12.17 14:34
@inkakřivák ale to je v pořádku a každému vyhovuje něco jiného. Já si zase třeba nedokážu představit, že bych neměla řidičák a byla závislá na odvozu kýmkoliv, když si chci někam zajet. Jsme naprosto rozdílné ale nemyslím si, že kterákoliv z nás je ta horší či lepší.
A jestli někdy mé děti jednou dají přednost kariéře či volnu před pomocí nám? Já teda doufám že opravdu ano a nemyslím že by na tom bylo něco špatného. Ke konci života tu pomoc budeme potřebovat čím dál více intenzívněji a opravdu bych nerada, aby to bylo čím dál více na úkor života jejich. Oni mají povinnost se postarat především o své děti - a k tomu prostě ten čas potřebují
20.12.17 15:00
No jsem ráda, že to chápeš přesně tak. Já to taky neberu jako dogma. My jsme prostě takoví. A fakt je, že ty naše děti to jako úkor neberou. Protože oni se takto starají dobrovolně, je to pro ně stejně samozřejmé jako ta péče o děti. Prostě jsme takoví. Já řidičák nemám, a i kdybych chtěla, už bych ho nedostala ze zdravotních důvodů. Ale to mi nevadí, kam chci, tam zajedu hromadnou. Autobus i vlaky mi jezdí všude.
Zase na druhou stranu si fakt neumím představit tu situaci, že bych zavolala tak jako nedávno - ve stylu táta má chřipku a já potřebuji odvézt po operaci a nechci, aby lezl z postele - a oni by mi řekli sorry jako, máme volno. Protože to je úplně mimo pro mne. No důležité je jedno, že to každá máme tak, jak nám to vyhovuje.
20.12.17 15:28
@inkakřivák
Tak hlavně u vás to děti viděly, že jste se starali o babičku až do posledních chvil a to prostě je ten největší příklad.
My to máme taky tak. Babicka byla až do konce s prababičkou a pak s dědou a druhá prababička a děda byli s námi. A pratetu si zase její synové vzali k sobě, když už sama nemohla. A ani v jednom případě nepadlo slovo o duchodaku a nebo dlouhodobé léčebně.
Ateď mamka počítá s tím že se o svoji mamku prostě s tetou postarají až to bude potřeba. Teď je babička zatím soběstačná a je jasné, že skoro nikdo nechce být dětem na obtíž. Protože ví, že to není jednoduché. Ale myslím si, že každý doufá, že až to přijde, tak bude mít blízké u sebe. Aspoň všichni u nás to tak měli, že by chtěli dožít doma.
A nás to taky čeká. Nedovedu si představit že bych strčila mamku někam do domova a nazdar. Teda pokud by si to ona sama výslovně nepřála a nebo pokud by to třeba nebyl Alzheimer nebo něco co by se nedalo zvládnout. A taky vím že to po nás nechce, abysme kvůli ní nepracovaliba ona byla na nás závislá. Ale to vlastní mámě, která pro tebe vždycky dýchá, udělat nemůžeš.
Ale chápu, že někdo, kdo tohle v rodině nezažil, to třeba ani chápat nemůže. Protože spousta lidí vytěsnila stáří někam pryč.
A jinak chápu Marcelu, že děti omezovat nechceš, ale pokud si je dobře vychovala a ony od tebe cítí lásku a podporu, tak se ti vrátí jako bumerang 
20.12.17 17:48
@P4ja Přesně tak. Protože dobře slušně vychované děti ty rodiče prostě neopustí. A my měli kliku, že neležela maminka dlouho a ve chvíli, kdy to začínalo vypadat na umělou výživu a elektrické plíce, jí povolilo srdce. Prostě pomaličku zhasla. Postupně.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
