Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mam to stejne jako ty
cítím take ten divny pocit jen když si ma tchyně malého na chvili vzít. Raději malého půjčují extchyni a tchanovi. Tchyně mi uz i par věci udělala za zády a nemám k ni žádnou důvěru. Navíc je na tom s pohybem hodně špatně. Ceka ji operace kyčle. Povolujeme ji jenom s malým sedět nebo se pohybovat kolem nej, ale ohnout se k němu ji moc nejde
. Bojíme se, ze by malého mohla upustit.
.
Mně ty moje pocity trápí, protože ona je fakt hodná, ale jen jí to tak prostě nejde a já nemám tu jistotu, když je u ní..prostě to asi nechámjak toje, větší hlídání moje mamka, dokud je malá malá:-) až bude větší, nebude se muset nosit, tak to nějak vyrovnáme..i když tady budou asi rozdílný názory vždycky..
Já čekám miminko každým dnem a i když bydlíme s tchýní v jednom baráku, tak až se mimčo narodí přijede moje mamka, aby mi pomohla v začátcích, s tchýní by to nedopadlo dobře. Prostě nevidím naprosto nic špatného na tom, že u sebe chci mít svojí mámu, tchýně to asi moc dobře nevezme…Vztahy máme jak na houpačce, ona hlavně musí pořád do něčeho kafrat, radit a pořád se do něčeho plete, ke mě a k manželovi se chová jak k malým dětem a naprosto nás v ničem nerespektuje
Bohužel moje mamka bydlí docela daleko, takže mimčo uvidí jednou za čas když se navštívíme, ale to tchýně taky, protože jí nezvládnu mít každý den u sebe a u dítěte, ona je z malých dětí celá vyjevená, neví co s nima, takže tady mam obavu a vůbec si nedokážu představit, že by mi měla dítě hlídat i jenom chvíli ![]()
Mám dvouletou dceru a dvě babičky (mimo jiné)
. Moje mamka mi hodně pomáhá, hlídá ji, bere si ji k sobě přes noc, na výlety. Dcera ji má ráda, je u ní spokojená, všechno spolu zvládnou. Tchyně má mnohem méně času, má spoustu vlastních aktivit, to jí nemám za zlé, respektuju, že vnoučata nemusí být středobodem jejího vesmíru. Tchyně chodí hlídat jednou za týden na 2-3 hodiny, občas k nim jdeme na návštěvu. S malou to umí, já bych neřekla, že líp než moje máma, ale nestranný pozorovatel možná jo. Blbne s ní, dělá opičky, často jí nosí v náručí, umí říkanky, je asi vřelejší než moje mamka. Nic jí neodepře, nevychovává, i mě u nich nutí abych „ji nechala“. Ono v tom krátkém čase, co jsou spolu, není zas tak nutné něco od dcery chtít. Potíže nastávají, když se moje mamka objeví ve dveřích. Malá začne fňukat, že má přijít „lepší bába“. A dobře ví, co tím myslí. Za chvilku dá naštěstí pokoj a je s mamkou v pohodě. Tchýni to nedělá. Je mi líto mamky, i když ta zatím tvrdí, že je jí to jedno. Mně to jedno není, mamka se mi snaží pomoci, vnoučata jsou pro ni vším a tohle poslouchat určitě nechce. S dcerou taky blbne, ale tak nějak jinak, umírněně, není tak exaltovaná. Nemáte nápad na nějakou dobrou strategii? V jakém věku si dítě nechá vysvětlit aspoň to, že to babičce nemá říkat? Nebo mamce naznačovat, ať jí víc rozmazluje? Stejně jí asi nepředělám. Nebo to nechat plynout? Mám ale obavu, aby mamka ten kontakt nezačala (byť podvědomě) omezovat, což by byla škoda hlavně pro dceru a pro ni, já bych si nějaké hlídání sjednala.
Je to dite s tim podle me nic moc nenadelas. Tyhle veci si uvedomi az bude dospela a bude umet ocenit tu peci, kterou ji tvoje mamka venovala. Prirovnala bych to k tomu kdyz prisel nas tata domu a my z nej byly cele poprdene. A pritom to teplo domova, peci, starostlivost atd zajistovala mamka. Dneska to ocenuju, ale jako dite jsem to vnimala pocitove.
Edit: btw myslim, ze me tohle taky ceka. Moje mamka i tchyne jsou uplne jine a myslim, ze dcera bude taky " nadsenejsi " z tchyne, protoze je energictejsi atd a uz ted je mi z toho smutno.
@Teres píše:
Mám dvouletou dceru a dvě babičky (mimo jiné) . Moje mamka mi hodně pomáhá, hlídá ji, bere si ji k sobě přes noc, na výlety. Dcera ji má ráda, je u ní spokojená, všechno spolu zvládnou. Tchyně má mnohem méně času, má spoustu vlastních aktivit, to jí nemám za zlé, respektuju, že vnoučata nemusí být středobodem jejího vesmíru. Tchyně chodí hlídat jednou za týden na 2-3 hodiny, občas k nim jdeme na návštěvu. S malou to umí, já bych neřekla, že líp než moje máma, ale nestranný pozorovatel možná jo. Blbne s ní, dělá opičky, často jí nosí v náručí, umí říkanky, je asi vřelejší než moje mamka. Nic jí neodepře, nevychovává, i mě u nich nutí abych „ji nechala“. Ono v tom krátkém čase, co jsou spolu, není zas tak nutné něco od dcery chtít. Potíže nastávají, když se moje mamka objeví ve dveřích. Malá začne fňukat, že má přijít „lepší bába“. A dobře ví, co tím myslí. Za chvilku dá naštěstá pokoj a je s mamkou v pohodě. Tchýni to nedělá. Je mi líto mamky, i když ta zatím tvrdí, že je jí to jedno. Mně to jedno není, snaží se mi pomoci, vnoučata jsou pro ni vším a tohle poslouchat určitě nechce. S dcerou taky blbne, ale tak nějak jinak, umírněně, není tak exaltovaná. Nemáte nápad na nějakou dobrou strategii? V jakém věku si nechá vysvětlit aspoň to, že to babičce nemá říkat? Nebo mamce naznačovat, ať jí víc rozmazluje? Stejně jí asi nepředělám.
Upřímně, jakmile začneš dcerce říkat, co má říkat, prostě když začneš hledat onu „strategii“, začneš jí učit lhát.
Hele, je asi hloupý, že prostě dcerka jednu babičku má radši než druhou, ale upřímně, to já měla taky, taky jsem prostě radši měla jednu než druhou (mimochodem, byla to tchýně), a taky dneska vím, že moji synové dávají jasně přednost tchýni před mojí matkou. A upřímně, jsem docela sobecky ráda, že toho můžu utéct právě tím nekomentováním a pokrčením ramen. To už si prostě musí přebrat ty dvě, jaké chtějí být babičky a jak chtějí zůstat v jejich vzpomínkách. ![]()
@Emilie-taky cítím, že učit jí něco neříkat, je hodně špatně. Asi nejlíp nijak nereagovat, nerozmazávat to. Mě to hlavně mrzí kvůli tomu nepoměru času, ketrý s dcerou babičky tráví. Říkám si, jestli by to tak bylo, kdyby jí druhá babička měla na dva dny, myslím, že by obě zjistily, zač je toho loket…Ono uvařit, uklidit, dát spát, zařídit svoje nutné věci nejde bez lehkého tlaku.
Asi nejlepší je nechat to plynout, doufat, že mamka si to nebude moc brát a že dcera si bude rozumět s mamkou třeba právě pro ten společně strávený čas, že jí bude líp znát, vědět, co si myslí…
@Teres Ahojky, u nás je to podobně. Moje mamka respektuje moji výchovu( když je zakázaná televize, tak i u ní, necpe mi děti kýblema sladkýho a párkama, protože to sama nedělám, nepromíjí jen tak vztekání a lhání a je prostě důsledná jako se snažím být já). Tchýně pravý opak. Chce být ta oblíbená, takže co je u mě zakázáno, u ní povoleno, rozmazlování v jídle, výchova nula. Co z toho plyne? Syn preferuje tchýni, enormně, manželovi na to nepřijde nic špatného, takže s tim nic nenadělám, přestože mě to vůči máme mrzí a taky mi to rozmazlování vadí. Syn jednou možná pochopí, že to s nim moje máma myslí dobře snad o trochu víc než tchýně, ale do té doby se můžem stavět na hlavu a prd z toho ![]()
@Teres píše: @Emilie-taky cítím, že učit jí něco neříkat, je hodně špatně. Asi nejlíp nijak nereagovat, nerozmazávat to. Mě to hlavně mrzí kvůli tomu nepoměru času, ketrý s dcerou babičky tráví. Říkám si, jestli by to tak bylo, kdyby jí druhá babička měla na dva dny, myslím, že by obě zjistily, zač je toho loket…Ono uvařit, uklidit, dát spát, zařídit svoje nutné věci nejde bez lehkého tlaku.Asi nejlepší je nechat to plynout, doufat, že mamka si to nebude moc brát a že dcera si bude rozumět s mamkou třeba právě pro ten společně strávený čas, že jí bude líp znát, vědět, co si myslí…
Teď ještě ne, ale jednou si to přebere ![]()
@Peťule1013 píše:
@Teres Ahojky, u nás je to podobně. Moje mamka respektuje moji výchovu( když je zakázaná televize, tak i u ní, necpe mi děti kýblema sladkýho a párkama, protože to sama nedělám, nepromíjí jen tak vztekání a lhání a je prostě důsledná jako se snažím být já). Tchýně pravý opak. Chce být ta oblíbená, takže co je u mě zakázáno, u ní povoleno, rozmazlování v jídle, výchova nula. Co z toho plyne? Syn preferuje tchýni, enormně, manželovi na to nepřijde nic špatného, takže s tim nic nenadělám, přestože mě to vůči máme mrzí a taky mi to rozmazlování vadí. Syn jednou možná pochopí, že to s nim moje máma myslí dobře snad o trochu víc než tchýně, ale do té doby se můžem stavět na hlavu a prd z toho
Ale pravdepodobe bude uz vzdy vic tihnout ke tchyni.Az do dospelosti. I ja jako dospela si myslim, ze babicky a dedeckove maji byt proste trochu rozmazlovaci a edodrzovat striktne veskera pravidla nastavena z domu.
Lepsi baba - neslysela to doma? ![]()
Jinak nech to byt… Babicka - tchyne je ji holt vzacnejsi. A mamka je predpokladam rozumny dospely clovek a kvuli takove prkotine nezacne omezovat styk s vnuckou.
@Immortalkova -nikdo dceři samozřejmě neřekl, kdo je lepší bába. Ale význam slova lepší, nebo spíš ta druhá, jiná, zná. Stačí že řeknu, že tahle pastelka je rozbitá, že jí přinesu jinou, lepší. Babičky pojmenované jsou, i to dceři říkám, jaká babička přijde, ale to zatím moc nebere. Asi zase řeším věci, které se vyvrbí úplně jinak. Naši mají bazén, spoustu hraček, budujou teď prolejzačku, mamka řídí auto a je pro každou akci, tchýně je hodně úzkostlivá a nic moc sama nevymyslí, tak třeba je to jen otázka pár let, co bude pro děti lákavější. Aby bylo jasno, nechci tvrdit, že tchýně je strašná a nechci jí děti svěřovat. Chci jen, aby to nebylo tak nespravedlivé, ale dcera je chytrá, tak snad k tomu dospěje sama, že by to babičce mohlo být líto.
No prostě mamka je mamka
. Já mám taky tchyni, ale děti hlídá mamka, tchyně má vnoučata ráda, ale ještě radši o nich jen mluví a ukazuje fotky, živé je taky vidí ráda, ale tak max. 1× za měsíc. Jinak má svoje aktivity a svoje kamarádky. Ze začátku mě to mrzelo, protože se dušovala, jak bude vozit a brát si malé na výlety, no zůstalo jen u řečí. Takže její smůla, kluci mají radši mojí mamku
Ale co mě vytáčí, že když tam přijdeme, hned jim cpe bonbony a sušenky, já jim je asi nedávám. Tuhle jsem už řekla, že už ty sladkosti stačí, no a bylo z toho kázání, že jim to jednou za čas neuškodí a že co zuby, to je stejně rodové, no hrůůůůza. Naštěstí se umím ozvat, takže jsem jí to vysvětlila, že takhle teda NE ![]()
Určitě je to o pocitech malé, a ty nepředěláš - já jsem měla vždycky raději babičku (tchýni od mamky), a to mě sekýrovala a stavěla do latě už od mala. Je možné (pouze možné, neříkám, že to tak je všude) že kdyby tvoji malou vychovávala tchýně stejným způsobem jako tvoje mamka, stejně bude mít radši tchýni.
Snažila bych se naučit malou, že nic není lepší nebo horší. A to prosím pěkně i do života - já jsem na tohle trochu vysazená, pardon
Nejradši bych tyhle slova vyškrtla ze slovníku jazyka českého ![]()