Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám to stejně…ale to je asi normální ne? prostě mamka je mamka a tchýně je tchýně. a to podotýkám, že mám super tchýni, ale není to matka no…
To, co cítíš, je normální. Pokud je vztah s mámou normální, bude tchyně vždycky až druhá babička. Je ale dobře snažit se to vyrovnávat.
A má tchyně naději na „vlastní“ vnoučata od dcery? Myslím, že potom se víc uvolní.
Když ono je to takový blbý, třeba když potřebuju hlídat, tak řeknu mamče, která bydlí v jiném městě, než tchýni, která bydlí kousek, ale jsem pak víc vklidu, nebojim se, že se něco stane, že jí malá upadne apod. řikám tchýni, že někam jedu a ona co malá a já že bude hlídat mamka a už vidim, že jí to neni úplně příjemný…
Hm, tak u nás je to naopak. Jsem klidnější a jsem radši, když mi děti hlídá tchýně, ač je od mojí mamky ještě o 5 let starší, poradí si lépe, je akčnější, i když má artrózu kolenou a děti jsou na ní více zvyklé. Do výchovy mi nekecá ani jedna, ani mamka, ani tchýně. Řeknou svůj názor, ale nechávají to na mě a na manželovi.
To je jasná věc, že víc důvěřuješ své mamince, navíc když ona je i vstřícnější a fyzicky zdatnější. Přirozeně své dítě budeš svěřovat někomu, z koho cítíš větší jistotu, že se postará dle tvých představ ![]()
No právě má jen syna..holky mě i ze začátku bylo nepříjemný, když si malou vzala a utěšovala jí, místo mě, teď už to nějak zvládám, ale ona si jí třeba vzala vedle do místnosti, zavřela se tam a utěšovala, mě to hrozně stresovala, jak tam malá brečela, prostě mám takový zvláštní pocity, když já má u sebe a to jí mám opravdu hodně ráda a doteď jsme si rozuměli na výbornou..
Já mám naštěstí skvělou tchýni, která se do ničeho nemontuje, ale zas taky malou vídá tak jednou za měsíc, někdy za dva. Takže ani hlídání nikdy nenabídla, za což jsem ráda
Asi bych jí ji ani moc dát nechtěla, hlavně kvůli tomu, že malá na ní není zvyklá. Je jasný, že máš lepší vztah ke své mamince. No nevím, co jí to zkusit tak nějak jemně vysvětlit, že jí nechceš moc zatěžovat, že je malá zvyklá na dlouhé procházky ![]()
No, já to mám naopak
Teda v těch radách ne, to si nenechám radit ani od jedné z nich, klidně vyslechnu, ale ony ví, že já mám trochu jiný přístup, takže to nic…ale jinak tchyně to umí s dětma mnohem líp, poradí si s nima, hodně se jim věnuje, když tam jsme, přes noc teda u ní ještě samy děti nebyly, jsou malé, ale i třeba na dvě hoďky nechám malého radši pohlídat tchyni než mamce, protože vím, že kdyby se cokoliv stalo, tak tchyně to s přehledem vyřeší, kdežto mamka to s malým zas tak neumí no… j
Taky mám lepší pocit, když je prcek u našich, ale oni jsou o 13 let mladší než tchán s tchyní. Nicméně snažím se rozdělovat ten čas spravedlivě, tchyni mrzí, že je malej u našich radši, ale to není stráveným časem, ale tím, že moje máma s ním hodně blbne a to dítě si to pamatuje, kde je větší „zábava“. Nicméně pokud máte dobré vztahy, v rámci ušetření citů tchyně bych se snažila čas dělit spravedlivě.. Pokud o to stojí.. Nebo se snad malé u tchyně už něco stalo? Nebo jde vyloženě o tvůj pocit?
No mně moje mamka taky moc neradí, spíš se zeptá, vyslechne, řekne, že to třeba dělali takhle a že se teď všechno mění, tchýně radí stylem-dej jí tohle a tohle, je jí tohle a tohle..
Mamu znam cely zivot a vim jak se chova za vsech situaci, vim, ze je to zodpovedny peclivy clovek a mam v ni po vsech smerech duveru.
Tchyne je mi vzdalena, nazory, zivotnim stylem, k detem se chova hezky, ale nejiste, neumi adekvatne reagovat na vznikle situace. Pro me je to v podstate cizi clovek. Deti bych ji na hlidani nedala, tedy aspon ne do doby, dokud si samy nereknou, co potrebuji a chteji.
Ale kdyz si vzpomenu na minule potencionalni tchyne, tak by mi hlidani nevadilo, byly proste jine.
Kazdopadne mama a tchyne pro me vzdy budou dve ruzne osoby, ke tchyni se snazim mit uctu a respektovat ji, pokud respektuje ona me.
Moje zchyne hlidani nikdy ani nenabidla, stejne bych jideti nesverila. Kdyz nekdo hlida tak jen moje mama
A že nechodí na procházky, tak malá nemusí být každý den na 4 hodinové procházce ne? To už je věc hlídajícího jak dítě zabaví…
Ahoj holky,
je tu spousty a spousty diskuzí na téma tchýně, ale mně by zajímalo, jestli to dokážu správně formulovat, jaký vztah máte k mamce a tchýní, co se týče svého mimča. Já mám svojí tchýni ráda, ale nějak si prostě od ní nechci nechat radit, co se týče malý, od mojí mamky si poradit nechám, když něco potřebuju ptám se jen mojí mamky, stejně tak hlídání, jsem spokojenější, když hlídá malou moje mamka, i když bydlí dál než tchýně. Tchýně je hodná, ale už taková pomalejší. Nevim, prostě je ještě jakoby ze starý školy, prostě dělalo se to za nás takhle, budeš to taky tak dělat apod.Moje mě vyslechne a řekne, no my to dělali takhle (např. příkrmy),ale teď se to dělá asi jinak. Tchýně už asi vnímá, že malá je u druhé babičky častěji, ale druhá babička vezme kočár a není pro ni problém jít na 4hodinovou tůru, to tchýně se na takový prochajdy už necejtí. Tchýně už začíná zjišťovat, jestli u druhý babičky taky brečí, jak jí vidí často apod. Nechci, aby z toho byla smutná, ale prostě to tak nějak vnitřně cítím, mám prostě k mojí mamce blíž, líbí se mi víc, jak se k malý chová a jak si poradí apod. Tchýně hrozně plaší, když malá brečí začne pobíhat a dělat úplně všechno najednou a malá brečí ještě víc, mamka si většinou nějak poradí..Máte to taky tak a co s tim dělat?