Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zakladatelko,
chápu, že je to těžké, jsou to tvoji rodiče. Ale máš tohle zapotřebí? Musíš tohle jejich chování a kritiku snášet? Nemáš a nemusíš!
A klobouk dolů před tvým mužem, tohle někdo udělat mě, tak ho vynese v zubech z našeho bytu a už by sem nesměl. Napadlo mě, jestli tvoji rodiče k tobě nemají nějaký patologický vztah a nebo jestli náhodou nemají nějakou duševní poruchu.
v každém případě být tebou, tak vyhledám odbornou pomoc pro sebe. Když si popovídáš s psychologem, on ti pomůže si to v sobě srovnat, vyrovnat se s tím a navede tě ke správnému řešení. V každém případě bych kontakty s tvojí rodinou omezila na minimum.
Je mi tě líto, musí to být fakt těžké. ![]()
Takhle se přeci rodiče nechovají, promiň, ale je mi z nich na
přerušila bych styky, bez nich ti bude určitě líp a to kousání od matky v dětství ani nekomentuju, podle mě jsi byla regulérně týraný děcko ![]()
Nebudu ti psát „proč se s nima stýkáš?""odstřihni je“ atd. protože vím, že to vůbec není jednoduché, snadno se radí, ale rodiče jsou rodiče ![]()
No a teď, co s tím. Tvoji rodiče tě šikanují. Je to stejný princip jako šikana ve škole - agresor dominuje oběti a tím sám v sobě vzbuzuje příjemné pocity moci.
Předokládám, že oni jezdí k tobě, nejspíš se i aktivně hlásí, že. Já bych ty jejich „nájezdy“ omezila. (Hele, teď to nejde, protože…) Tím budeš vzácnější.
A taky bych zašla za nějakou dobrtou psycholožkou. Potřebuješ se ujistit, že problém nemáš ty, ale oni.
Jo a za normálních okolnotí je nejlepší, když se partner „drží“, ale tady doporučuju spolupráci. Nejlépe zvrátit to do roviny žertu „tati, ty a ty tvoje hrnce, ha ha“ Agresor musí vidět, že tě nezraňuje, naopak, že jsi mu k smíchu. Vím, že je to těžké ![]()
A hlavně - přetni ten začarovaný kruh, nechovej se podobně ke svým dětem A NEDOVOL, ABY SE K NIM TAK CHOVALI ONI. Pokud si to zkusí, nenechávej s nimi děti o samotě. Ona i ženská, keterou vycepovali v myšku se měná v tygřici, když jí jde o děti.
Rodice jsou sice rodice, ale Tvuj pripad zcela jinde. V podstate rodicovskou lasku, podporu a cit neznas.Je to smutne…Ja bych s nimi uplne prerusila styky a i bych se bala okamziku, kdy se mi zacnou navazet do meho ditete, nedejboze na nem praktikovat to, co na tobe
Mam peknou rodinu, jsi spokojena…obejdes se i bez nich! Drz se ![]()
Nejhorší na tom je, že až z toho bude mít tvoje dítě rozum, bude z tebe mít bžundu. Tím totiž zhazují tvou autoritu v očích dítěte a to tě nebude poslouchat.
Rodiče asi nepředěláš, asi těžko je dotáhneš do nějaké poradny (podle nich určitě nic špatného nedělají), ale můžeš omezit kontakt s nimi. A můžete jezdit vy k nim ne? Aspoň ti nebudou nikam lozit a až ti polezou na nervy tak se v klidu seberete a pojedete domů.
Jinak ze srde doporučuji přečíst si libovolnou knihu od Louise L. Hay, ideálně Láska se rodí v tobě. Naučit se říkat „ne“ a znát svou hodnotu.
to je šílený. Já taky neprožila moc hezké dětství, můj největší rpohřešek byl že nejsem kluk
doted si pamatuju na výprask, týden jsme nešla ani do školy a nejlepší na tom je že jsme dostala neprávem a když s eto vysvětlilo tak ani omluva prý škoda rány která padne vedle
tohle se stalo v 1. třídě a od té doby už ten vzath byl čím dál horší. V 19 mně dali na výběr, bud oni a můžu nadále žít u nich v baráku nebo přítel a to si pak mam hledat jiné bydlení. odstěhovala jsme se a od té doby je neviděla, ten klid mě za to stál. kolikrát jsme tam za den snědla jeden rohlík ani si nevšimli že nic nejim a k 18 narozeninám mně nedali nic, prý zapomněli
. mysli na svpje dítě co uvidí aby jí taky pak nechtěli vychovávat. Utnula bych styky jen na formální návštěvy, max Vánoce a narozeniny a nenech si vše líbit, jsi dospělá ženská a máš svoji rodinu tak si nenech kazit život
. Já vlastně až zpětně viděla co bylo špatně, doted vidim jak jsme šla poprvé do školy, všichni měli u sebe rodinu a já tam stála sama ![]()
Říkám si, jestli nejsem jen přecitlivělá, že to třeba přeháním, ale pak si vzpomenu na moje okolí, který zůstává civět s otevřenou pusou.
Můj muž u toho nejhoršího nadávání není, oni si počkají, když je třeba ve sprše, nebo jde s košem, párkrát to slyšel přes Skype (nebyl v záběru a máma si myslela, že jsem tu sama). On to ví jinak ode mě a nebo naše slyší v telefonu.
Jejich poslední návštěvu rozdýchávám už několik dní a pořád to nepřechází. Mám vztek, je mi do pláče. Ať udělám cokoliv, je to špatně - vždycky je někdo lepší. Oni vyvádějí, jako bych brala drogy a živila se prostitucí -hlavně máma, otec je spíš naočkovanej. Nikdy mě nepochválili, fuj hroznej pocit. Tou poslední návštěvou se mi připomněly ty věci z dětství. Když si na to vzpomenu, mám pocit, že se udusím, nemůžu dýchat.
Děkuju všem za reakce, chtěla jsem znát názor někoho jiného. Je těžký o tom mluvit.
@svycarka píše:
Rodice jsou sice rodice, ale Tvuj pripad zcela jinde. V podstate rodicovskou lasku, podporu a cit neznas.Je to smutne…Ja bych s nimi uplne prerusila styky a i bych se bala okamziku, kdy se mi zacnou navazet do meho ditete, nedejboze na nem praktikovat to, co na tobeMam peknou rodinu, jsi spokojena…obejdes se i bez nich! Drz se
Ono se říká, že nejsnáz se poradí sousedovi…
Ano, kopnout do zadku psychického upíra jde nejlíp, kdfyž vidíš, jak vysává jiné. Ale v reáli minimum lidí dovede zavrhnout rodiče nebo děti. ![]()
@Anonymní píše: Říkám si, jestli nejsem jen přecitlivělá, že to třeba přeháním, ale pak si vzpomenu na moje okolí, který zůstává civět s otevřenou pusou. …
Nejsi přecitlivělá a nepřeháníš to! Tohle je absolutně nepřijatelné chování vůči komukoliv, natož vůči někomu, koho mám milovat.
Dělá to na mě dojem, že jsi za celý život neměla ze strany rodičů pocit lásky a uznání. A proto po něm pořád toužíš, chceš ho, jsi ochotná pro to zkousnout a omluvit téměř cokoliv.
V takové atmosféře jsi byla vychována, zformována, přijde ti, že to asi není až tak zlé. Je. Změň sebe a změní se i chování okolí k tobě. Ostatní si k tobě dovolí jen to, co jim dovolíš ty sama!
Doporučuji okamžitou náštěvu psychologa a kurz asertivity. Než se ty dáš dokupy, styk s rodiči bych úplně přerušila. Od manžela bych očekávala zastání. I kdyby si ty nejhnusnější nadávky nechali až u toho nebude, tak může zareagovat i na ty mín hnusné, anebo se tě může zastat jen na základě toho, co ji mu řekla, ne co slyšel. Třeby u toho Skypu byla vhodná příležitost, aby zařval, že takto s jeho ženou nikdo mluvit nebude, i kdyby to byli její vlastní rodiče!
Drž se, zapracuj na sobě a všechno bude lepší. Nemusíš rodiče „ztratit“ navždy. Až se změníš, možná po letech k sobě najdete cestu a dovolovat si už k tobě nebudou (jako v příběhu co psal někdo výše). ![]()
Můj přítel to měl dost podobné s jeho rodinou. Trvalo mu to 2 roky, ale zjistil že kdykoli tam jede srovnává se pak psychicky několik dní, nic pozitivního mu nepředali a přijížděl domů akorát totálně psychicky vysátý a tohle prostě nemá cenu. Nyní s nimi není už přes rok v kontaktu a říká že by neměnil, že mu ten vztah nedával vůbec nic pozitivního a akorát ho ničil. Je mu občas líto, že nemá normální rodiče, ale není mu líto, že přišel o to co v reálu měl. Žije se mu lépe bez nich a já myslím že i tobě by bylo lépe.
Tohle všechno co popisuje má určitě velké následky na tvoje sebepojetí, psychiku apod. a pořád v tom asi žiješ, když se jim chceš pořád dokola zavděčit a ničí tě, když to stejně nikdy není dost dobré. A to je na tom to nejhorší, nejsi smířená s tím, že to nikdy dost dobré nebude a chceš jejich lásku kterou ale asi nikdy nedostaneš. Potřebovala by jsi se od nich oddělit a trochu se dát do kupy celkově. Teď máš svojí rodinu a ta tě opravdu potřebuje v pohodě a vnitřně spokojenou a dle toho co popisuješ to takhle moc nepůjde. ![]()
@Bábrdl a oni ti pripadaji jako rodice???
zrejme vec nazoru…