Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Mně to přitažené za vlasy nepřijde. Pro někoho, kdo něco podobného nezažil, bývají příběhy těch, kteří byli v dětství týráni či zneužíváni, vždy těžko uvěřitelné.
Možná to píše někdo, kdo je intelektuálně méně zdatnější, možná troll, každopádně existují i skuteční přeživší všeho možného. Jsem jednou z nich. Každopádně mám dnes vlastní rodinu, potýkám se desítky let s posttraumatickou stresovou poruchou, ale jsem skutečná.
Ale tak já to taky nevylučuju, ale pokud se ke mně někdo podobně hrozně opakovaně už choval, pak nemám důvod ho vůbec vyhledávat, zvlášť pokud je to máma, které je to asi jedno.
@Smutna.Romi píše:
@kemeny13 Ano je to pravda a jsem prostě blbá a proto tam chodím. Nemam důvod lhát. Kdyz jsem zůstala na ulici nepomohli mě. Musela jsem se ze všeho vyhrabat sama.Mas pravdu chodit tam už nebudu ale samota je taky zlá.
Tak jestli jsi sama tak to je mi moc líto, ale uznej, že tohle je horší než nic.
@Anonymní píše:
Proč s nimi udržuješ styky? Nemá to smysl. Soustřeď se na vlastní život, vlastní rodinu, pokud jsi ji už založila. A hlavně vyhledej pro sebe pomoc psychoterapeuta.
Byla jsem týrané a zneužívané dítě, vím o tom své. Bezpodmínečně potřebuješ pomoc odborníka, ne udržovat kontakt s toxickými lidmi.
Asi máš pravdu
@kemeny13 píše:
Ale tak já to taky nevylučuju, ale pokud se ke mně někdo podobně hrozně opakovaně už choval, pak nemám důvod ho vůbec vyhledávat, zvlášť pokud je to máma, které je to asi jedno.
Zkus si to představit takhle. Je to jako když uvážeš psa na řetěz, budeš ho roky týrat. Pak ho odvážeš a on bude tak moc zpracovaný a dezorientovaný, že stejně zůstane v roli, které přivykl. Bude dál poslušný a dál se nechá i týrat. Na to, aby se z toho člověk dokázal sám vymanit, potřebuje určitým způsobem sám procitnout, vnímám sám sebe a svoje potřeby. A to většinou trvá mnoho let a je k tomu potřeba pomoc, pomoc blízkých přátel, pomoc odborníků. Není to vůbec jednoduché.
@Anonymní píše:
Zkus si to představit takhle. Je to jako když uvážeš psa na řetěz, budeš ho roky týrat. Pak ho odvážeš a on bude tak moc zpracovaný a dezorientovaný, že stejně zůstane v roli, které přivykl. Bude dál poslušný a dál se nechá i týrat. Na to, aby se z toho člověk dokázal sám vymanit, potřebuje určitým způsobem sám procitnout, vnímám sám sebe a svoje potřeby. A to většinou trvá mnoho let a je k tomu potřeba pomoc, pomoc blízkých přátel, pomoc odborníků. Není to vůbec jednoduché.
Nemyslím, že by každý uvažoval stejně. Uvedu příklad, můj muž byl vždy doma skutečně ten poslední. Vloni když zemřela jeho matka se až několik měsíců po pohřbu dozvěděl, že matku 2 roky zpět okradli nějací šmejdi. Patrně bylo vše trochu jinak, ale on se zařekl, že už bylo všeho dost a nejen díky tomuto se sestrou ukončil veškeré kontakty.