Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@terinka4444 píše:
@Genovesa tvrdohlavec je někdy na budku, já je posílám vedle do místnosti, ať si tam ječí a pořvává, ječí na mě, ignoruju, Je vzduch, totální, moje dítě tedy neječí, myslím jako ječela by, já tohle aplikovala na vztekání, zabaralo to po čase, ale jakmile přešla z toho vzteku do fňukání, tak mazlit, jak chtěla.
Někdy si říkám, co bude asi v pubertě
No právě. Mně afekt nevadí, chápu, že se musí naučit ovládat teprve. Ale fyzické násilí je pro mě příliš. Právě kvůli horizontu let
. Máme v rodině případ, kde se to nezvládlo a je to peklo. Doslova. A pro všechny v domě. ![]()
To nemysli, to já chápu. Snažím se jen vymyslet radu, jako tě mlátí, když jí jdeš po vzteku pomazlit?
@terinka4444 To už většinou ne, pokud přijdu v době, když už je totálně vyšťavená z toho afektu. Třeba dneska ji z toho vřískotu bolelo v krčku.
Jenže prostě nepomáhá jí domluvit a pomazlit, protože třeba za 2 hodiny to udělá zase. Mazec.
@Genovesa píše:
Naslibuje hory doly a pak mě mlátí ještě hůř.
Vždyť jsou jí TŘI ROKY… v tu chvíli přece vůbec neví, co Ti slibuje.
Proto i to nelehnutí k ní vnímám jako neefektivní… jedině snad, že by Tě uhodila přímo při ukládání do postele, tam by ten tříleťák okamžitě viděl příčinu-následek… ale jestli se to stalo v nějakém časovém rozestupu, tak si to takhle malé dítě vůbec nespojí. Je to planý trest, bez efektu, bez významu, pro úlevu rodičům
Odkýve a naslibuje hory-doly, protože vůbec nechápe, co po ní chceš. Ona to přece nedělá schválně, že by Ti chtěla naschvál (nebo dokonce plánovaně) tím křikem nebo tlučením ublížit. Ona to v tu chvíli, v tom afektu, jenom nedokáže zastavit… v těch třech letech si v tom okamžitém záchvatu ani neuvědomí, co se vlastně děje, že dělá něco, co „slíbila, že už nikdy“.
Smysl mají maximálně tak výzvy typu „zkus o tom přemýšlet“, „co myslíš, že se teď stalo, proč se zlobím?“ atd… Ale nějaké SLIBY po dlouhém pohovoru (a jejich dodržování), to je mimo schopnosti takhle malého dítěte.
No, ucidíme, co bude zítra. Trvalo 2 hodiny, než usnula, pověděly jsme si, že se máme rády, i když se na sebe zlobíme. Pohladila jsem ji. Řekla jsem, že zítra, až se vyspíme, tak to bude zas dobré. A seděla jsem u ní v pokoji, dokud neusnula, jako obvykle. Tak snad to bude lepší, no
.
No, tak nedomlouvej, nech to být. Ona jak bude starší, tak ty afekty bude lépe korigovat. Chápu, že je to na palici, ale jak ten afekt odezní, tak to zkus nechat být, fungovat, jako by se nic nestalo. A v afektu neexistuje, vzduch, není. Jen koukej, ať si neublíží, ale není, nereaguj, až jak přejde do pláče. A pak to nech být, nedomlouvej, nechtěj sliby, pomazli, jakoby to před tím nebylo. Zkus to, třeba to bude lepší.
@BohunkaP Nedělám dlouhé pohovory. A není to tak, že by nechápala. Chytnu ji třeba pevně do náruče, dokud nepřestane mlátit. Kouknu jí do očí a oznámím jí, že mě kopat nebude, že to se nedělá. Ona na mě chvíli kouká a pak se vědomě napřáhne a přes varování uhodí/kopne znova.
Já to nemyslím zle,
jen se snažím hodit radu, co u nás fungovalo. A co jí zkusit nechytat a raději odejít, některé děti to pevné chycení špatně nesou, pak nemá šanci znovu praštit.
@terinka4444 píše:
Já to nemyslím zle,jen se snažím hodit radu, co u nás fungovalo. A co jí zkusit nechytat a raději odejít, některé děti to pevné chycení špatně nesou, pak nemá šanci znovu praštit.
Já vím. Jsem z toho jen fakt nešťastná. A mám pocit mernosti, navíc v noci toho moc nenaspím. I když s ní hraju hry, čtu s ní, pečem spolu, nudí se. Jak začne chodit do školky, bude líp.
@Genovesa píše:
Nedělám dlouhé pohovory. A není to tak, že by nechápala. Chytnu ji třeba pevně do náruče, dokud nepřestane mlátit. Kouknu jí do očí a oznámím jí, že mě kopat nebude, že to se nedělá. Ona na mě chvíli kouká a pak se vědomě napřáhne a přes varování uhodí/kopne znova.
Ano, tohle chápe… a TOHLE Ti samozřejmě udělá naschvál.
Ale není schopna pochopit význam slova „slib“ - tj. včera jsem mámě slíbila, že už ji nebudu bouchat, tak teď ji nepraštím, i když jsem naštvaná.
Ve chvíli, kdy přijde ten afekt, je mimo - neschopná uvažovat v relaci jakýchsi „slibů“… Vyžadovat slib typu „už to neudělám, nebudu Tě bouchat“ je zbytečné, k ničemu to nepovede… @terinka4444 to napsala dobře… nechtěj sliby, ignoruj ji a ve chvíli, kdy to přejde, dělej, že se nic nestalo. Až bude trochu starší, budete se o tom víc bavit, řešit to zpětně a snažit se to spolu nějak rozebrat, ale ani teď, ve věku mojí dcery, nějaké sliby ještě nejsou zvlášť efektivní.
@terinka4444 píše:
některé děti to pevné chycení špatně nesou
Ano, třeba ta moje.. jakýkoli pokus o kontakt (natož násilný, formou nějakého pevného objímání) v takovou chvíli celou věc jenom zhoršil a vygradoval do naprostého amoku.
@BohunkaP Opakuji, že slibovat začala sama, nikdy bych to po ní nechtěla.
@BohunkaP píše:
Ano, třeba ta moje.. jakýkoli pokus o kontakt (natož násilný, formou nějakého pevného objímání) v takovou chvíli celou věc jenom zhoršil a vygradoval do naprostého amoku.
Samozřejmě jsem zkoušela ji nechat být. Jenže ona mi to často udělá v koupelně, často ve vaně. Nemůžu ji tam nechat sedět a šílet, už vůbec ne samotnou. Ublížila by si.