Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj všichni, je těžké to psát v prosince 2024 mi náhle zemřel manžel, úžasný člověk. Měli jsme se rádi a byli na sobě závislí. Spolu máme tři děti. 13,9 - holky a kluk 6. Manžel měl IT-firmu se společníkem, moc se nedařilo, ale říkali jsme si, že bude líp. Já jsem se snažila dát dětem, co bylo v mých silách, protože on trávil dny i noci v práci. I to byl důvod, proč jsem po mateřské nechtěla nastoupit, do jiné firmy. Děti mají rádi tenis a hrají ho všichni tři, jedno lépe, druhé hůř. I já jsem začala hrát a protože jsme tam jezdili každý den, jsme tam jak doma. Sama najednou nevím, jak situaci ustát. Zmizel mi životní partner, přestal mě těšit svět a děti kromě nákupu a obsluhy mi dávají najevo, že chtějí hlavně kamarády. Brala jsem chvilku antidepresiva, ale situaci mi nevyřeší. Zkoušela jsem sestavit rozpočet, ale nevím, co přijde. Sirotčí důchody jsem vyřídila a přemýšlím, jak žít dál. Zkusila jsem se i seznámit přes seznamku, ale nejdřív to bylo moc brzo a i nyní nemám moc, co nabídnout. O víkendu vozím děti na tenisové turnaje, sama tam jen koukám, ale člověk se dostane mezi lidi. Pracovně je to snad ještě horší než osobně. Společník ve firmě manžela mi neustále říká, že nemám pro firmu přidanou hodnotu a ať jdu… Hrozí mi ještě zabavení služebního auta atd.. Finančně značně nevýhodné. Ve firmě si každý chce udržet své teplé místečko, takže na mé straně nikdo moc nestojí. Žijeme v domě, náklady na provoz obří, z platu na poloviční úvazek, se stylem, musím k dětem, je nemám dlouhodobě šanci platit. Prostě si nevím rady, jak dál. V práci si každý jede homeoffice, hodně lidí zneužívá, že tam není nikdo, kdo by je kontroloval. Ještě je třeba zdůraznit, že za firmu, přestože je s. r.o. ručím celým majetkem, což jsem se dozvěděla tak před 14 dny. Ufff Často mám sobecké myšlenky na sebevraždu, hlavně když některé z dítek začne být sobecké a drzé. Necítím se moc na boj ve firmě. Hlavu mám moc dole. ![]()
Manžel jako jediný živitel rodiny neměl pojistku? ![]()
Podíl ve firmě prodej, co jiného, když neumíš ani rozdělit práci a ověřit výkon lidí
, auto kup z toho.
Seznamku radši nekomentuju, „nejdřív“ bylo moc brzy - půl roku po smrti životního partnera už není moc brzy? Věnuj se detem, zkus zapojit prarodiče (že by třeba místo dárků koupili věci na tenis, turnaje atd.), a zajdi si pro antidepresiva. Fakt nemáš nikoho, kamarádku/sourozence, komu by ses mohla vykecat a probrat to s ním? Jsi prostě ukázka ženy v domácnosti, která ztratila kontakt s realitou. Ale nechce se mi věřit, že jste neměli pořádné pojistky.
Firmé se nedaří, ty za ní ručíš celým majetkem a ještě smènkami, jak jsi psala v druhé diskuzi. Proběhlo už dědické řízení? Víš vůbec, jaké měl manžel závazky, pojistky, kde všude měl uložené peníze a kolik má kde dluhů? O to bych ae zajímala v první řadě, ne o tenis.
Hele tohle je na to si vzit financniho poradce, ne-li advokata, zjevne se moc neorientujes v tom jaka prava a povinnosti pro tebe v s. r.o. plynou, jake mas pravomoci a tak. Od toho bych se odpichla. Abych mela jistotu ze nedostanu sebe a deti do pruseru. Barak muzes prodat vzdycky a jit do mensiho. Pak teprv res podruznosti
@xkytek píše: Více
Jak se stalo, že ručíš za s. r. o. celým svým majetkem?
Rozdělila bych to na pár veci:
1.vyrovnani se se ztrátou manžela- je to těžké období, AD mohou pomoci. Minimálně psychologická pomoc je na místě, existují také podpůrné skupiny pro ovdovele, I pro ty v mladším věku.
2.firma - prodat spolecnikovi a pryč. Evidentně tomu nerozumíš a nedopadne to dobře
3.velky dum - je na hypotéku? Co poplatily pojistky? Uplatis provoz? Pokud na něj nemáte, opět prodat a najít něco menšího.
4. Děti- i děti se musi vyrovnat se ztrátou otce. Nestahuj je k sobě, nech je žít. Ale nebude to jen tak, děti budou potřebovat spousty opory.
5. Nový partner - až si vyresis to důležité, tedy body 1-4, tak pak můžeš přemýšlet o někom novém. Ale bez touhy najít dalšího živitele a někoho, kdo se o tebe postará.
@Svetluska55 píše: Více
Líp bych to nenapsala
opravdu zbývá jen zůstat nohama na zemi a řešit existenční záležitosti, nikoliv seznamku…
osvč na živnost ručí svým majetkem, s. r.o. nikoliv - to snad ví už děcka na zš, takže to je celé divné, záleží co dědické řízení, pojistky, závazky, dluhy…
smířila bych se s prodejem velké nákladné nemovitosti a našla v okolí něco menšího méně nákladného, kde by děti stále měly své soukromí, ale žádná extra vila to být fakt nemusí ani nemůže…
až se vyřeší tyhle zásadní existenční věci a sedne si smutek a žal, tak až potom lze hledat parťáka… teď to fakt není na pořadu dne.
Pokud dětem začíná puberta a jsou v opozici, bolí to, ale je to prostě život, taky to nemají snadné, mně na tohle pomohl pes… ostatně jako na vše v mém životě ![]()
Musí to být těžké a nedovedu si ani představit, jak moc
Posílám hodně síly.
@xkytek píše: Více
Pokud to chápu, máš podíl ve firmě. Prodat. Sobě najít práci, co vás uzivi. Vykašli se na seznamku. Prodej dům, kup Vám byt. Osekej výdaje. A dopřej si čas na srovnání sebe sama. Ale ty praktické starosti tě paradoxně podrží.
Jinak, sirotčí důchody musí být snad slušné, ty máš vdovsky, aspoň na rok, ne? Pokud s tím neutahnete současný provoz, zbav se domu. Pokud je dětem 13 A9, musíš je učit samostatnosti, nejsou to prckove. A ještě, možná teď prostě není čas na poloviční úvazek a denní trajdani na tenis.
@jkra souhlas, až na ten byt.. to by pro děti byla další obrovská ztráta, zvláště, pokud nyní má každé svůj pokojíček.. stačí menší domek 4kk, nebo ten byt teda aspoň 4+1, aby se tam všichni komfortně naskládali a necítili ještě další mega ztrátu.. ono když jsou od mala zvyklé na dům, je to další obrovská změna…
prodat podíl ve firmě určitě ano, najít si vlastní slušnou práci na plný úvazek ano a prodat velký barák ano.. ale vše hodně uvážlivě a ohledně firmy rozhodně s právníkem… tam to nezní vůbec jako přátelské prostředí…
@Lucy75 píše: Více
Já to chápu. Ale nevíme, pokud to neutahne, tak to je řešení. A ano, právníka, ta firma zní velmi divně a zakladatelka zaplace bez právníka.
Je mi moc líto, čím procházíš.
Z tvých slov je cítit obrovský smutek, ale i síla – i když se ti teď možná zdá, že žádnou nemáš. To, že zvládáš péči o děti, řešíš věci kolem firmy a přesto se snažíš jít dál, je fakt silné.
Rozumím, že je toho na tebe moc a že už nemáš sílu bojovat. Ale nejsi v tom sama. Zkus si najít někoho, s kým to všechno můžeš probrat – třeba terapeuta nebo právníka ohledně firmy. Jsou i organizace, které pomáhají ženám v těžké životní situaci – možná by stálo za to se na ně obrátit. Děti tě potřebují, i když to někdy nedávají znát. A svět může znovu začít dávat smysl – jen to teď chvíli potrvá. Držím ti palce a posílám sílu ![]()
Já teda nevím, proč jí všichni radíte všeho se zbavit a jít nejlíp bydlet pod most? To bych to pak taky chtěla zabalit.
Nebylo by právě naopak lepší vzít to jako výzvu udržet, převzít to, co muž nebo s mužem vybudovali? Asi by nebyl moc šťastný, že to dělal všechno nadarmo. Zvlášť, když ho to stálo ten drahocenný čas, kdy nebyl doma s rodinou. Samozřejmě je potřeba si vzít k ruce různé poradce atd. Ale nevzdávat se!