Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vadilo by Vám to? Přeháním?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.7.26 17:10
@Anonymní píše: Více
Tak to bych si taky vyrazila s nějakým,,kolegou" a pak mu vyprávěla, jak to bylo super a jak jsme si skvěle pokecali a že určitě brzy vyrazíme spolu zas. 
Když to nedokáže respektovat jinak…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.26 17:12
@Anonymní píše: Více
tak tohle dělají gayové, svěřují se ženám, protože muži jim nerozumí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.26 17:37
At uz s ni neco ma nebo nema, podstatne je, ze vi, ze ti to vadi a neni ochoten se kamaradky vzdat. Bud to prijmes a naucis se s tim zit (ale nepredpokladam, ze jsi schopna se najednou prepnout), nebo pujdete od sebe. Vic moznosti asi neni. Jako zena, ktera ma i muzske kamarady - pokud by to doslo do stadia, kde by to partnerovi vadilo, bych kontakt minimalne omezila, protoze on je pro me dulezitejsi nez jakykoliv kamarad. A ten tvuj misto toho „obnovuje duveru“ vypravenim ti o tom, o cem si povidali a na cem se domlouvali, aby z toho vysel „cisty“, tvoje pocity jsou mu jaksi u zadele. Tak to vidim ja, bohuzel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.26 17:45
Tak mezi kolegy se probere kdeco, ovšem tohle už je moc…
na druhé straně asi budeš docela žárlivá stíhačka, takže těžko radit.. žádná ultimáta bych mu nedávala.. ale pokud mu nevěříš, tak vztah bez důvěry nemá smysl, možná nejste kompatibilní..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.7.26 17:53
No, vždycky když sem měla s kolegou takový hodně přátelský vztah tak to skončilo dřív nebo později posteli. Takže asi tak.
- Citovat
- Upravit
2.7.26 17:54
@Anonymní píše: Více
Tak pokud sám říká, že jemu by to taky vadilo, tak evidentně sám vnitřně vnímá, že tam něco není ok. A pokud tohle vnímá, tak proč v tom pokračuje?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.26 18:05
@Silverine247 píše: Více
Přesně, přece kamarád není víc, než partner. Já se kámošila s jedním bývalým dost dlouho, byl mnohem déle můj kamarád než partner, nevyhovovali jsme si v posteli, můj tehdejší přítel, teď už manžel, když slyšel ty katastrofické historky, věřil mi, že tam opravdu nevěra nehrozí, ale tedy neprobírala jsem žádné detaily ze vztahu, ale měli jsme s bývalým společné zájmy a jelikož to byl i spolužák manžela, vyráželi jsme ven spolu nebo v partě. Přatelství skončilo, jakmile si bývalý našel přítelkyni, která si nepřála, abychom se stýkali. Přestala jsem i chodit na koncerty kapely (byl to muzikant), protože kamarádů má člověk víc, partnera jen jednoho. Neměla jsem mu to za zlé, ani jí, přála jsem jim štěstí, jsou teď spolu a mají 2 děti. Já už se s tím kamarádem nikdy nesešla ani mu nenapsala, párkrát jsme se potkali a něco vím přes společné známé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.26 18:32
@Livi92 píše: Více
protože si zakladatelky vůbec neváží a je mu celkově u pr.. zadní části těla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.7.26 19:15
@Ani123200 píše: Více
S tím jsme měli od začátku tak nějak problém. Jednou to udělal, vzdal se kvůli mě jednoho kamaráda (on chodil často po klubech, opíjel se, hledal známosti na jednu noc), jenže tím, že jsme spolu začali být, tak se toho přítel vzdal a vyčítal mi to, že to byl super kamarád a že ho mrzí že už se s ním nebaví, že by se rád vrátil do těch let. A do teď když mi něco vadí, tak není schopný to utnout. Potom mi jen vyčítá, že je utlačovaný a necítí se svobodný, když se tim trápím. Přitom jsem po něm nikdy nechtěla aby se najednou přestal bavit se všema holkama ve svém okolí, že musí sledovat na ig jen mě a kdesi cosi. Jen tahle kolegyně mi vadí skrz to, že jsou s ní pořád nějaké drama a už mě to nebaví řešit. Třeba ostatní jeho kolegyně jsou úplně v klidu, mají spolu taky super vztah, ale nevadí mi to, protože nic takového neřešíme, nechtějí spolu chodit ven, udržují čistě pracovní vztah. Nic víc v tom není. Ale tady u téhle se dost bojím jak to skončí, ona sama ve vztahu není spokojená a často když něco chce, tak požádá mého přítele, aby ji vyměnil třeba světlo u auta atd.
- Citovat
- Upravit
2.7.26 19:36
@Anonymní píše: Více
podle tohoto je tvůj partner ještě hodně nedospělý jedinec
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.26 20:07
@Anonymní píše: Více
Pak je otázka, jestli jste oba ve stejné životní fázi. My s mužem i po tom, co jsem se přestala bavit s tím kámošem, chodili dál po klubech a koncertech, stejně jalo bývalý dál jezdil se svou kapelou…a když jsme byli s partnery připravení se usadit, skončit s pařením a mít děti, tak jsme to udělali. Když on má jakoby pocit, že kvůli tobě si něco odpírá, není to dobré. A pokud ona má svého přítele a tvého žádá o pomoc s opravami…no to je dost zvláštní, nedivím se, že ti to vadí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.26 22:58
@Anonymní píše: Více
Rozumím, že žárlíš. V práci trávíme hodně času a pracovní vztahy někdy umí být hodně silné. Navíc doopravdově se může stát, že Vy dva se rozejdete a on jednou bude s ní. A také se to stát nikdy nemusí. Já za svůj život měla dva pracovní „manželé“ - kolegy, se kterými jsem musela velmi úzce spolupracovat. Prakticky jsme spolu trávili hodně času každý pracovní den dohromady hodně let. Měli jsme společný silný vztah, hodně jsme věděli o svém soukromém životě, znali jsme své rodiny. Když jeden z nás chyběl, druhý musel makat za dva a těšili jsme se, když budeme opět ve dvojici. Navíc tak jsme byli i výkonnější než prostý součet dvou úvazků - když naše mozky spolupracovali, dokázali toho víc. Určitě jsme se občas vídali i po práci, ne moc, ale ano. A určitě jsem v té době na ně hodně myslela, po přítelovi a rodině to byli lidé, se kterými jsem trávila nejvíc času. Určitě to mezi námi i lehounce jiskřilo. Z druhé strany, když dva musí spolu hodně úzce spolupracovat, také vědí o všech svých mouchách navzájem a určitě ani s jedním z nich nic nehrozilo. Přes to je mám dodnes ráda, i když už s nimi netrávím čas v práci. Jednoho z nich jsem pár let neviděla a když na něho teď myslím, tak se mi stýská.
Také rozumím Tvé touze, aby Tě poslechl, abys měla možnost „zakázat“ mu přátelit se s různými lidmi. Že v Tvé hlavě by se tím vyřešil „problém“. Navíc určitě toto je hodně rozšířená taktika v mnoha vztazích.
To neznamená, že je to zralá taktika, že je správná a že máš na ní právo. Některý muž na to přistoupí, jiný ne a neznamená, že ten druhý je „horší“ muž. Ještě nikdy jsem ve vztahu nevěrná nebyla, ale kdyby můj bývalý, nebo nynější muž měl tendence mi někoho zakazovat, špatně by pochodil. To, že někoho miluji, neznamená, že dotyčný má právo vymazávat z mého života jiné lidi, je jedno, jestli kamaráda záletníka, rozvádějící se kamarádku, nebo bratra opilce. Srdce nás všech je široké a má mnohem větší kapacitu, než jen milovat jednoho člověka a konec. Popravdě mě samotnou by nenapadlo ani mému dítěti zakazovat, s kým se má kamarádit a s kým ne. Už vůbec ne svému muži.
Co se stane, když mu někoho zakážeš a on tě poslechne - tomu druhému to bude celý život líto a bude to vnímat jako oběť, kterou budeš muset nějak splácet a kdykoliv budete mít krizi, toto bude na seznamu, čeho se kvůli Tobě vzdal. A co se stane s Tebou - Tvou žárlivost to nijak nevyřeší, jen na chvíli jí umírní, pak zvětší. Doopravdová, trvalá cesta je práce na svém sebehodnocení. Proč by chtěl jinou, když Ty jsi tak fajn?
Ano, může se stát, že to cítíš správně. Mezi nimi je chemie a něco do budoucna hrozí. A jak to můžeš vyřešit, není tím, že jim zakážeš spolu se bavit (navíc v práci se stejně budou vídat, nebudeš spokojená, dokud se nezaměstná jinde). Ale že budete pracovat na svém vztahu, aby Vám spolu bylo fajn. Za Tvé žárlení nemůže přítel, ale nejčastěji jsou to staré pocity z dětství.
A teď osobně o mě. Někdy dávno, na počátku vztahu, nejde říct, že jsem úplně žárlila, ale registrovala jsem vztah mého muže a jeho kamarádky, kterou znal déle, než mě. Zdál se mi nebezpečný a měla jsem pravdu. Následně se můj muž se mnou rozešel a oni dva se dali dohromady. Dlouho mu to nevydrželo, asi po dvou měsících mě zkontaktoval, jestli by jsme to nezkusili spolu znovu, že ten vztah byl omyl. Brala jsem to tak, že dělá důležité rozhodnutí na celý život a má právo se rozhodovat a rozhodnout. Ta druhá byla také hodně fajn, určitě sdílela jeho geniální mozek (já geniální nejsem) a určitě byla finančně lépe zabezpečená. A také krásná. Stejně jsem se nedivila, že si vybral mě.
Mě v té době se dělo to samé, co jemu. Mezitím, co byl pryč, jsem také měla možnost víc se vidět s muži, které jsem měla ráda a kteří se mi dvořili a opět, podruhé jsem si mohla vybrat toho, o kterém jsem si myslela, že se k němu nejvíc hodím (svého muže). Už pak nikdy jsem žádnou ženu registrovat nemusela a když to mezi ním a nějakou zrovna lehce jiskří, hodně mu ty pocity přeji. A také jsem ráda, přece jsem si vybrala úžasného muže a je normální, že i jiné ženy to vnímají a oceňují, co já na něm i po těch letech vidím. Stejně vím, že mě nepodvede, cítím jeho lásku, i když o ní zrovna nemluví. A jen tak mimochodem, vlastně o životě dané ženy můj muž dnes nic netuší. Ví, že se může vídat s kýmkoliv, ale nějak tento jejich vztah v čase nevytrval. Z mužů, kteří se mi v té době dvořili, jsou v současnosti naší kamarádi a rádi je s jejich rodinami vídáme, i když jen sporadicky. I můj muž je rád vídá (aby ne, jeden byl z jeho nejlepších kamarádů z mládí. A kdyby trval na tom, že tohoto kamaráda vídat nebudeme, moc by toho nevyřešil, vlastně se mi líbí většina jeho kamarádů - prostě mám fajn muže, který má fajn kamarády). Naštěstí můj muž o sobě ví, že je fajn a není žárlivý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.26 23:21
@Bramborova píše: Více
Tak to je zajímavá story, jste dobří s manželem, že to takhle máte. Ale lidi jsou různí. Já jsem třeba v práci 10 let a podrobnosti ze svého vztahu tam s nikým nerozebírám. A vlastně celkově s nikým kromě manžela. Můžu říct: haha, ten zase bude sedět s pivkem na gauči a usne při zprávách…ale nějaké vážnější věci nesdílím. Sdílet něco takového s někým je pro mě velice intimní. Manžel je taky introvert. Známe se 15 let a oba jsme nejnovější blízkou osobou toho druhého, s ostatními našimi kamarády se známe déle. Nepočítám tedy naše děti. Takže vím, že jakmile by navázal vztah s někým novým, nebude to jen tak. Ani u mě. Ale jiní lidé naopak navazují vztahy snadno a není to taková velká věc. Zakladatelka může do toho projektovat, jak to má ona, že třeba ona by se muži, o kterého by nestála romanticky, takto nesvěřovala, její přítel to může mít jinak. Jenže zakl. psala, že i jemu by toto u ní vadilo, ale toleroval by to. Ale rozhodně ten jeho vztah s kolegyní je za mě nad rámec toho, co je běžné. Tobě s manželem by to nevadilo, ale většině lidí zkrátka ano. Já bych ani si nemusela myslet, že spolu budou fyzicky něco mít, ale vadila by mi ta intimita ve svěřování se. My to s mužem máme jen spolu, takovou míru upřímnosti. I tak je třeba 10 % věcí, co neřeknu ani jemu a nechám si pro sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.26 00:13
@Ani123200
Jak by jsi reagovala, kdyby se partner v tomto časem změnil? Naučil se být otevřenější a měl třeba hodně blízký, důvěrný vztah s někým dalším? Klidně třeba s kamarádem, s dcerou, se svou sestrou?
Co by jsi dělala, kdyby Ty jsi to časem měla jinak a manželi by to vadilo? Třeba by jsi poznala hodně fajn sousedku a fakt by jste se zdůvěřovali?
Přeji, že muž je zároveň Tvůj nejlepší kamarád. Pro mne můj muž také. Ale je fajn mít také kamarádku, které můžu říct, jak strašně mě zrovna štve (máme tři malé děti, oba toho máme až nad hlavu a někdy máme malicherní spory, kdo toho udělal víc. A je moc fajn říct to kamarádce a dozvědět se, že to u nich se to děje také, v bleděmodrém místo lehce zeleném.) A kolegu, se kterým můžu řešit svou práci třeba klidně celou hodinu vkuse. To by manžel určitě nepřežil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
