Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@adam75 Ano, řekl. Několik osob. Opakovaně. Včetně jejího manžela, mého manžela, jeho sestry, mé maličkosti. Ano, lidi, co jsou za všech okolností v pohodě, obdivuji. Pokud je u nich skutečně pohoda, je co závidět. Nemělo by se to ale plést s leností či sobeckostí. Neřeším, nechci, nemusím, pro nikoho se nepřetrhnu, hlavně že je klid. Některé ženské jsou zkrátka jiné (já). Pro mě pohoda = spokojenost ostatních, i když to stojí nějaké to úsilí. Například to cukroví. Tchán ho miluje, mohl by ho jíst po kilech. Celou dobu peču (s dcerou) s vědomím toho, že mu bude chutnat a já z toho budu mít radost. Ne za tchýni. Pro něj. Za odměnu, že je, jaký je.
Já lidi nehodnotím a nesoudím, takže termíny lenost a sobeckost se v mém slovníku nevyskytují. Ani vůči mně samé, ani vůči okolí. Respektuju, že lidi tráví svůj čas a prožívají svůj život tak, jak oni chtějí, i když mně se to třeba zrovna nelíbí - ale to je případně můj problém a nikoli jejich ![]()
Proč ses teda zmiňovala o tom, že tchyně, ač v důchodu, cukroví upéct nemůže? Jaký smysl mělo tohle sdělení, když o tchyni vlastně nejde?
@adam75 Jeeee, já už nechci. Chtěla jsem si zkrátka postěžovat jen tak a už se tu motám ve vysvětlování. Tchánova slova: „Babička prý letos péct cukroví nemůže, protože ji bolí záda ze zahrádky.“ Mám ráda tchána, miluje cukroví, já můžu. Tečka. Dál tu opravdu nechci ztrácet čas, každá jsme jiná, žijeme jinak, vzájemně se neznáme a evidentně nechápeme. To je fakt. Jdu se radši věnovat dětem. Díky za pochopení. Zakl.
@Anonymní píše:
@adam75 Ano, řekl. Několik osob. Opakovaně. Včetně jejího manžela, mého manžela, jeho sestry, mé maličkosti. Ano, lidi, co jsou za všech okolností v pohodě, obdivuji. Pokud je u nich skutečně pohoda, je co závidět. Nemělo by se to ale plést s leností či sobeckostí. Neřeším, nechci, nemusím, pro nikoho se nepřetrhnu, hlavně že je klid. Některé ženské jsou zkrátka jiné (já). Pro mě pohoda = spokojenost ostatních, i když to stojí nějaké to úsilí. Například to cukroví. Tchán ho miluje, mohl by ho jíst po kilech. Celou dobu peču (s dcerou) s vědomím toho, že mu bude chutnat a já z toho budu mít radost. Ne za tchýni. Pro něj. Za odměnu, že je, jaký je.
Ale ten první příspěvek zní úplně jinak. Jako unavená, zničená žena. Proto tady většina radí, že jaké si to člověk udělá, takové to má. To co považujete za sobeckost, lenost, tak někteří už dospěli do toho stádia, že někdy méně znamená více. Proč být na všechny naštvaná, když můžete něco vypustit a bude Vám lépe. Teď před Vánoci se tady takové diskuse množí - nemám ráda Vánoce, už aby bylo po Vánocích atd. A proč, protože většina dělá, co se od nich očekává nebo možná ani neočekává. Musí se počítat i s tím, že to někdo neocení. Pokud to dělá alespoň trochu s radostí, tak je to o něčem jiném. Samozřejmě Vánoce pro rodinu je nutné a žádoucí připravit, ale zároveň se žena nemusí obětovat do úplného vyčerpání, kdy si ty Vánoce nikdo neužije a hlavně ona sama. Pak od druhých očekává právě tu vděčnost a když nepřichází nebo v omezené míře, tak je to potom sprcha a rozladění.
@Anonymní píše:
@adam75 Jeeee, já už nechci. Chtěla jsem si zkrátka postěžovat jen tak a už se tu motám ve vysvětlování. Tchánova slova: „Babička prý letos péct cukroví nemůže, protože ji bolí záda ze zahrádky.“ Mám ráda tchána, miluje cukroví, já můžu. Tečka. Dál tu opravdu nechci ztrácet čas, každá jsme jiná, žijeme jinak, vzájemně se neznáme a evidentně nechápeme. To je fakt. Jdu se radši věnovat dětem. Díky za pochopení. Zakl.
To je ale něco úplně jiného, než cos psala na začátku. Z předchozích příspěvků kapal jed směrem k tchýni. Vidím značný mentální posun
Jen tak dál. Nehodnotím, povzbuzuji.
@Cuddy píše:
Snad se ti ulevilo. Delas si to slozite sama, chces dokonalost, kterou stejne nikdo neoceni a ty se strhnes.
amen
je to tak.
@adam75 píše:
Tvoje problémy na mou hlavu… počuraná postel? No to je vážně katastrofa a to ostatní taky. Místo vypisování na webu si radši srovnej vztahy s těmi, kterých se to týká.„Od konce listopadu peču cukroví, i pro tchána, který ho miluje a tchýně v důchodu evidentně nemá čas. Tak snad kousek kapra usmažit zvládne.“
„Skoro v 60 letech se z něj stává protivnej chlap, kterýho rozhodí jakýkoliv problémeček a dokáže ho zveličit jako by šlo o národní katastrofu.“**
Co to jako je?? Takhle uvažuješ o svých nejbližších? Zamysli se nejdřív nad sebou, než si začneš stěžovat
Příspěvek upraven 22.12.16 v 09:07každý je nějaký a Ty nemáš patent na pravdu. Jsi malinko nafoukaná, ne?
tak pro kazdyho je snad jeho problem ten nejvetsi ne? to ze ostatnim se to zda malicherny ho o nic nezmensuje.
@Anonymní píše:
Ale ten první příspěvek zní úplně jinak. Jako unavená, zničená žena. Proto tady většina radí, že jaké si to člověk udělá, takové to má. To co považujete za sobeckost, lenost, tak někteří už dospěli do toho stádia, že někdy méně znamená více. Proč být na všechny naštvaná, když můžete něco vypustit a bude Vám lépe. Teď před Vánoci se tady takové diskuse množí - nemám ráda Vánoce, už aby bylo po Vánocích atd. A proč, protože většina dělá, co se od nich očekává nebo možná ani neočekává. Musí se počítat i s tím, že to někdo neocení. Pokud to dělá alespoň trochu s radostí, tak je to o něčem jiném. Samozřejmě Vánoce pro rodinu je nutné a žádoucí připravit, ale zároveň se žena nemusí obětovat do úplného vyčerpání, kdy si ty Vánoce nikdo neužije a hlavně ona sama. Pak od druhých očekává právě tu vděčnost a když nepřichází nebo v omezené míře, tak je to potom sprcha a rozladění.
jojo to je nejvetsi pravda ![]()
Nejlepší je tu dva dny před štědrým dnem, při veškerém tom frmolu číst ty rejpálky co chytají za slovo. Zkrátka je to baví.
![]()
@Anonymní píše:
@jdukolem Moc děkuju, holt některé z nás to znají, jiní ne. Jsem šiša, ztrácím tu čas. Jen mě občas zajímá, co je a co není pro ostatní normální, získat trochu náhled, protože člověk, když si v tom žije, občas ztrácí soudnost a nadhled. Prostě nechci, aby se to tu zvrhlo na genderový stereotypy, ale někdy přemýšlím, jak by si to ti chlapi představovali, kdyby všichni, pokud se jim zrovna nechce, na to hodili bobek jako oni. Neremcali by nad prázdnou ledničkou? Nebolelo by je břicho hladem? Proč jsou kruci na zemi rozházený hračky? Proč nemám čistou jedinou košili? Proč to dítě pořád řve? Proč tu nechceš naše, vždyť jen sedí, tak co ti vadí?Všechno funguje = není důvod něco řešit. Aneb každý si to udělej, jak umíš, já chci svůj klid. A hlavně si tady nestěžuj, můžeš si za to sama.
Já to dělám…
Nestane se nic moc.
Hračky překročíme, košile si žehlí sám, jídlo objednáme, když je nutnost.
Dělám to proto, že tuhle vlastnost „musím udělat všechno a budu si na to stěžovat, to je moje odměna“ měla moje mamky (teď už je to starší paní a je v tom rozumnější). Každé Svátky pekla do noci kila a kila cukroví. Zlobila se proto, byla napadlá a když jí někdo řekl, tak už nic nepeč, urazila se a spustila podobný proslov „vy to takhle řeknete, ale ve skutečnosti cukroví chcete, já musím…“
NE NECHTĚLI JSME. Tisíckrát raději bychom měli vánoční pohodu a ne navztekanou mamku. A stejně pak v lednu bědovala, že „to nikdo nejí“… Proto já upeču jen pár kousků. Pro radost a aby to doma vonělo. Sní se to během Svátků a je klid.
To je těžké my jsme jako děti napečíno chtěly mít
a až později jsem „si“ byla ochotna připustit všechnu tu práci kolem..
A u mužů to bývá často stejné včetně toho, že ještě
nedospěli (nechtějí) do toho bodu, zjistí, kolik práce to vyžaduje.. viz diskuze zde, kde péče o domácnost a děti je po práci v práci automaticky brána jako „ženská“.. Netvrdím, že je tomu tak vždy, ale obecně si myslím, že chlapi chtějí také mít napečíno, navaříno, uklizíno, vyžehlíno, ale reálně tu práci za tím nevidí..
A to píšu z pohledu dítěte ve velké rodině, kde můj táta běžně pral, vařil, žehlil, věnoval dětem, co bylo třeba.. vlastně naše si z dětství nepamatuji sedět u tv, to až pozdě v noci a i tak podstatně častěji i v noci můj táta vařil nebo pekl
a k tomu pracoval „na domě a zahradě“, ale prostě dělal, co bylo třeba stejně jako má máma, ale běžné to fakt nebylo a není.
@Bábrdl píše:
Já to dělám…
Nestane se nic moc.Hračky překročíme, košile si žehlí sám, jídlo objednáme, když je nutnost.
Dělám to proto, že tuhle vlastnost „musím udělat všechno a budu si na to stěžovat, to je moje odměna“ měla moje mamky (teď už je to starší paní a je v tom rozumnější). Každé Svátky pekla do noci kila a kila cukroví. Zlobila se proto, byla napadlá a když jí někdo řekl, tak už nic nepeč, urazila se a spustila podobný proslov „vy to takhle řeknete, ale ve skutečnosti cukroví chcete, já musím…“
NE NECHTĚLI JSME. Tisíckrát raději bychom měli vánoční pohodu a ne navztekanou mamku. A stejně pak v lednu bědovala, že „to nikdo nejí“… Proto já upeču jen pár kousků. Pro radost a aby to doma vonělo. Sní se to během Svátků a je klid.
@Magdaleeena píše:
To je těžké my jsme jako děti napečíno chtěly míta až později jsem „si“ byla ochotna připustit všechnu tu práci kolem..
A u mužů to bývá často stejné včetně toho, že ještěnedospěli (nechtějí) do toho bodu, zjistí, kolik práce to vyžaduje.. viz diskuze zde, kde péče o domácnost a děti je po práci v práci automaticky brána jako „ženská“.. Netvrdím, že je tomu tak vždy, ale obecně si myslím, že chlapi chtějí také mít napečíno, navaříno, uklizíno, vyžehlíno, ale reálně tu práci za tím nevidí..
A to píšu z pohledu dítěte ve velké rodině, kde můj táta běžně pral, vařil, žehlil, věnoval dětem, co bylo třeba.. vlastně naše si z dětství nepamatuji sedět u tv, to až pozdě v noci a i tak podstatně častěji i v noci můj táta vařil nebo pekl
a k tomu pracoval „na domě a zahradě“, ale prostě dělal, co bylo třeba stejně jako má máma, ale běžné to fakt nebylo a není.@Bábrdl
Napečíno jo, ale stačilo by nám pár plechů (jako to dělám teď) a ne kila a kila. Klidně bych si odpustila tolik druhů, kdyby u nás panovala vánoční atmosféra a ne běhala uplakaná litující se mamka.
@Anonymní píše:
@adam75 Jeeee, já už nechci. Chtěla jsem si zkrátka postěžovat jen tak a už se tu motám ve vysvětlování. Tchánova slova: „Babička prý letos péct cukroví nemůže, protože ji bolí záda ze zahrádky.“ Mám ráda tchána, miluje cukroví, já můžu. Tečka. Dál tu opravdu nechci ztrácet čas, každá jsme jiná, žijeme jinak, vzájemně se neznáme a evidentně nechápeme. To je fakt. Jdu se radši věnovat dětem. Díky za pochopení. Zakl.
No, očividně taky sotva můžeš ![]()
Fajn, je dobrý si občas postěžovat, ale pak se nemůžeš divit, že ti všichni poradí, ať se na to tedy vykašleš. Honit se jako ta krá**, aby všichni byli spokojení a co ty? Ty nemáš nárok být spokojená, aspoň jednou za rok nebýt ta věčně uhnaná máma, co s horečkama matlá minizákusky (
)?
Opravdu by bez nich Vánoce byly ošklivé?
Já už se dávno povznesla nad to, být dokonalou, skvělou, úžasnou hypersuperbio matkou (co pak po nocích brečí do polštáře a chlastá nebo zobe prášky).
A světe div se, každé ráno znovu vyjde slunce ![]()
@Mar__tanka1983 píše:
No, očividně taky sotva můžeš
Fajn, je dobrý si občas postěžovat, ale pak se nemůžeš divit, že ti všichni poradí, ať se na to tedy vykašleš. Honit se jako ta krá**, aby všichni byli spokojení a co ty? Ty nemáš nárok být spokojená, aspoň jednou za rok nebýt ta věčně uhnaná máma, co s horečkama matlá minizákusky (![]()
![]()
)?
Opravdu by bez nich Vánoce byly ošklivé?
Já už se dávno povznesla nad to, být dokonalou, skvělou, úžasnou hypersuperbio matkou (co pak po nocích brečí do polštáře a chlastá nebo zobe prášky).
A světe div se, každé ráno znovu vyjde slunce
Pochybuju, že v noci brečí do polštáře. Většina takových superžen to dává rodině pěkně sežrat. V horečce matlají minizákusky a třískají u toho plechy a když jim někdo řekne, ať si jdou lehnout, vybuchnou, jak se to udělat MUSÍ ![]()
@Bábrdl píše:
Pochybuju, že v noci brečí do polštáře. Většina takových superžen to dává rodině pěkně sežrat. V horečce matlají minizákusky a třískají u toho plechy a když jim někdo řekne, ať si jdou lehnout, vybuchnou, jak se to udělat MUSÍ
Tak záleží, jaký je to typ ženy, znám i tiché trpitelky i ty, co mlátí plechama. A přesně, ony MUSÍ dělat věci, které po nich nikdo nechce (nebo by se nepoto, kdyby nebyly), pak se z toho hroutí a výsledek? Rodinná atmosféra napadrť, všichni naštvaní, děti vyděšené, svátky zkažený - a v těch slabších kusech zůstává tahle pachuť po celý život.
A to vše tuplem dneska, když si může ženská vlastně vše koupit - od cukroví po úklid…