Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Věříte v Boha?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
6.9.16 10:11
@kačule.j píše:
@s.y.p.t.a to jsi mi neodpověděla na otázku.
@smurfka taky si myslim
Holky ale víra v Boha nejde vysvětlit slovy, nejde logicky zdůvodnit. Jestli čekáte, že se tady budeme přebíjet argumenty, zda je lepší věřit nebo nevěřit, tak to je hloupost.
Víra je o lásce, o hledání a o svobodné volbě každého z nás. Někdo je v ní vychovávaný a zůstane u ní, někdo se jí zřekne, někdo ji najde až v dospělosti, někdo ji ani nehledá, ale ona najde jeho.
To je věc, která se nedá vysvětlit. Já myslím, že každý inteligentní člověk by měl hledat smysl své existence, každému je asi jasné, že jeho život není dílem náhody a že všechno, co se v našem životě děje má nějaký hlubší smysl. I to dobré, i to zlé.
Nemá smysl taková diskuze, kde jedna strana jen čeká na protiargument té druhé, aby jí ho mohla omlátit o hlavu.
Každý je za svůj život zodpovědný sám, v tomto máme svobodu a pokud se někdy po smrti budeme někomu zodpovídat, tak v tom bude taky každý sám. Kdo hledá, najde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.16 10:22
@s.y.p.t.a mým smyslem života jsem,, já´´. Ze jsou veci pomíjíme, je přece dobre, vsechno porad nemůže byt stejne, to by te život stal za houby. to co píšeš mam i bez boha a není tedy pro me lepsi věřit, nic tím neziskam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.16 10:37
@s.y.p.t.a mi jsi taky neodpověděla na dotaz.
Kdo Tě nutí obhajovat víru?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.16 10:39
Pokud můžu dotaz na všechny věřící.
Pokud se vám něco stane a vy si řeknete: Pán Bůh mě miluje, proto mě křížkem navštěvuje.
Vám to opravdu jako důvod stačí a lépe se se situací srovnáte?
Ať už je to nemoc nebo úmrtí? Nebo cokoli jiného?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
smurfka
6.9.16 10:43
@hanyny píše:
Holky ale víra v Boha nejde vysvětlit slovy, nejde logicky zdůvodnit. Jestli čekáte, že se tady budeme přebíjet argumenty, zda je lepší věřit nebo nevěřit, tak to je hloupost.
Víra je o lásce, o hledání a o svobodné volbě každého z nás. Někdo je v ní vychovávaný a zůstane u ní, někdo se jí zřekne, někdo ji najde až v dospělosti, někdo ji ani nehledá, ale ona najde jeho.
To je věc, která se nedá vysvětlit. Já myslím, že každý inteligentní člověk by měl hledat smysl své existence, každému je asi jasné, že jeho život není dílem náhody a že všechno, co se v našem životě děje má nějaký hlubší smysl. I to dobré, i to zlé.
Nemá smysl taková diskuze, kde jedna strana jen čeká na protiargument té druhé, aby jí ho mohla omlátit o hlavu.
Každý je za svůj život zodpovědný sám, v tomto máme svobodu a pokud se někdy po smrti budeme někomu zodpovídat, tak v tom bude taky každý sám. Kdo hledá, najde.
tady přece nejde o protiargumenty a hádání..prostě nás " bezvěrce " zajímá, co se musí v životě člověka stát, aby najednou začal věřit..( nemluvíme o těch, co jsou tak vychovávání od malička, ale o těch co nevěří a najednou začnou ).. 
je to osamělost ( Buh je tedy mým přítelem ), je to nějaká tragedie, ( což bych si právě myslela že by člověk Boha zatracoval )..chápeš. Mi tady píšeme, že třeba nikdy nezačnem věřit a někdo píše, že určitě začnem, ale proč? co se stalo jim, že najednou zahodili všechno " racionální v co doted věřili" a začli něco uplně jiného. Chápu třeba alkoholiky nebo drogisty, nebo týrané, že tak žili a najednou nechtějí, chtějí mít lepší život..ale to je argument pro víru? mít lepší život? v čem potom 
Mi bezvěrci toto asi nechápeme, prostě co by se muselo v našem životě stát, abychom začli věřit..o to tady jde..ne o nějaké protiargumenty a vyvracení.
- Citovat
- Upravit
6.9.16 10:44
No jo, ale co když jde právě nejen o tento pozemský život, ale o ten život věčný. Co když se nás Bůh po smrti zeptá: „Proč jsi mě celý život odmítala, když jsi měla dost příležitostí k tomu, abys mě poznala? Tolikrát jsem na tebe čekal a ty jsi nepřišla. Místo toho sis udělala boha ze svého "já“." Co mu pak řekneme? Můžeme si risknout a tvrdit, že po smrti nic není? Jedna známá, těžká ateistka, která nadělala spoustu nepěkných věcí, říkala, přála bych si, aby po smrti už nic nebylo, ale bojím se, že je.
Asi neznáte tento vtip, který nemusí být tak úplně vtipem:
Přistoupí člověk po smrti před Boha a ten se na něj dívá. Člověk hned začne: Byl jsem celý život dobrý, nikoho jsem neokradl. A Bůh na to: „To je dobře a co dál?“. Staral jsem se o rodinu, pomáhal, přispíval potřebným. A Bůh zase: „To je dobře a co dál?“ Člověk pokračuje: Pečoval jsem o své rodiče, děti. A Bůh: „Ano, skvělé a co dál?“ Človíček už se začíná potit: „Nikoho jsem nezabil, nepomlouval, tvrdě pracoval.“ A Bůh zase: „Výborně a co dál?“ Člověk už je celý rozpačitý, nemůže si dále na nic vzpomenout a Bůh stále čeká… Vtom najednou člověk padne před Bohem na kolena a říká: Pane, ty jsi můj Bůh, smiluj se nade mnou hříšným. A Bůh ho obejme a vezme k sobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
smurfka
6.9.16 10:47
@s.y.p.t.a ano..ale já nevěřím, tudíž ani nevěřím že je něco po smrti..nemužeš se bezvěrce zeptat na to co řekne, když se ho buh po smrti zeptá…promin ale ted se trošku směju..ne tobě nebo víře, ale prostě té situaci..ty se bezvěrce zeptáš na to, co se stane až se ho po smrti zeptá buh…Já nevěřím že je něco po smrti, a pokud opravdu něco je a zeptá se mě.. nevím, myslím že jako bezvěrec bych se tak, jako tak nedostala do nebe nebo jo?
- Citovat
- Upravit
6.9.16 10:48
@s.y.p.t.a
A kde přesně před boha předstoupím? Zajímá mě místo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.16 10:55
@smurfka píše:
tady přece nejde o protiargumenty a hádání..prostě nás " bezvěrce " zajímá, co se musí v životě člověka stát, aby najednou začal věřit..( nemluvíme o těch, co jsou tak vychovávání od malička, ale o těch co nevěří a najednou začnou )..
Špatně čteš.
Nikdo nenapsal, že určitě začneš věřit. Jen, že nikdy neříkej nikdy a že stát se to může anebo, že jsou to odvážná slova - nikdy nezačnu…
Nikde nečtu, že někdo určitě věřit začne 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.16 11:46
@s.y.p.t.a po smrti me s největší pravděpodobnosti zpopelni a asi někam vysypou. Jestli neco je nebo není po životě, me přece nemůže ovlivnit v životě ted. Ziju tak, abych mohla jednou předstoupit před sebe a říct si, jo život to byl dobrej, bylo tam par chyb a úpletů, ale ničeho nelituji. Ty svůj život vkládám do rukou někoho jineho, protože jsi si nejistá a mas pocit, ze za vsechno musíš byt vděčná, ja žiji svůj život za sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.16 12:01
@hanyny ja bych se tak neptala, kdyby s. y.p. t.a nenapsala, ze si mysli, ze věřit je lepsi než nevěřit. Na základě toho příspěvku, jsem se ji tedy ptala, v čem je to lepsi. Nic ví, nic min.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.16 12:13
Nechme tedy ty, kteří absolutně odmítají život po smrti být. Je to jejich nevíra. Ale to, že nevěří, ještě neznamená, že posmrtný život neexistuje. Když si připustíme, že po smrti nemusí být konec, ptáme se, co bude dál? Věřím, že po smrti bude náš život pokračovat s Bohem v nebi. Věřím Pánu Ježíši, který řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i když umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky“ (Jan 11, 25-26). Většina lidí se aspoň trochu smrti bojí. Smrt je tak definitivní, tak tajemná. Znamená odloučení od všeho, co známe, a vykročení do neznáma. Umíráš sám a nebereš si s sebou ani své blízké, ani nic z toho, co ti patří. Smrt je realitou pro každého. Po smrti už nic ze svého pozemského života nezměníš. V okamžiku smrti duše opouští tělo a přichází před Boha, setkává se s ním tváří v tvář. Kde je to místo? Těžko si to dovedeme představit, jsme omezeni naším trojrozměrným světem. Čeká nás soukromý Boží soud, při kterém budeme stát tváří v tvář následkům rozhodnutí, která jsme během života učinili, slova, která jsme vyslovili, budou souzeny naše myšlenky, skutky a také to, co jsme neudělali a měli udělat. Uf, děsí nás to? Dobrá zpráva je, že můžeme Boha poprosit o odpuštění a třeba i hned a nečekat až po smrti. Často se říká, že dobrým životem si můžeme nebe zasloužit. Není to tak docela pravda. Vstup do nebe si nikdy nemůžeme „zasloužit“. Nebe můžeme pouze dostat darem. Ale musí to být nádherné místo, když Písmo svaté o něm mluví takto: „Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.“ Když se někdo z apoštolů ptal, co má dělat, aby byl spasen, řekli mu: „Uvěř v Pána Ježíše, a dojdeš spásy.“ A Pán Ježíš také řekl: „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ Já jsem se rozhodla následovat Ježíše Krista tím, že jsem se nechala pokřtít. Ale to není automatická vstupenka do nebe. To, že jsme se rozhodli pro Ježíše, musí být vyjádřeno naším jednáním a křest je důležitý začátek. Mnozí lidé bez vlastního zavinění zemřeli nepokřtění, ale Boží slitování je tak velké, že i tito lidé mohou přijít do nebe. Pokud však někdo zůstává až do úplného konce v zatvrzelosti vůči Bohu a zemře v takovém stavu, že se zcela svobodně a vědomě rozhodl proti Bohu, vylučuje se sám ze společenství s Bohem. A to je peklo - trvalé odloučení od Boží lásky, kde je člověk uvězněn v bolesti a neštěstí pýchy a sobectví.
Jedna řádová sestra mi vyprávěla takový vtip: "Až se jednou dostaneme z Boží milosti do nebe, budeme se třikrát divit. Za prvé: že zde nejsou lidé, o kterých jsme si mysleli, že zde budou. Za druhé, že jsou zde lidé, o kterých jsme si mysleli, že zde nebudou. A za třetí: že jsme zde my sami.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.16 12:25
Nemusí to být tak, že se obrátím k Bohu, až mě postihne nějaká tragédie, nebo se potřebuji dostat z drog, alkoholismu (ale znám i takové, kteří díky Bohu našli opravdu cestu ze svrabu, ve kterém byli). Prostě mohu se stát z vlastní vůle všímavější ke všemu, co se kolem mě děje, co prožívám, jak ubíhá můj život a připustím si, že to není jen tak samo sebou. Začnu se ptát a také hledám odpovědi. Moje cesta k Bohu byla dlooouhá a ještě není u konce. Jde jen o to, aby člověk chtěl věřit. Když nechce, nikdo v životě ho k tomu nedonutí. Musím vyjít na tu cestu sám od sebe a chtít…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.16 13:16
Pro odlehčení diskuse vám chci popsat úryvek z filmu „Než si pro nás přijde“. Je to moc hezky film o dvou onkologicky nemocným mužích, kteří k sobě, byť je každý úplně jiný, najdou cestu. Hrají zde dva herci, které mám osobně ráda - Jack Nicholson a Morgan Freeman. Letí spolu v soukromém letadle a tady je jejich rozhovor, který začíná pohledem z okénka na nádherné hvězdné nebe s měsícem:
„Tohle je nepopsatelně krásný. Hvězdy…, tohle se Bohu teda povedlo.“
„Ty věříš, že tohle všechno stvořila vyšší moc?“
„Ty ne? 95 procent lidí se teda mýlí?“
„95 procent lidí se pořád mýlí.“
„Tohle je víra.“
„Upřímně závidím všem lidem, kteří věří. Mně to nejde do hlavy.“
„Možná ti v tom tvoje hlava brání.“
„Všichni jsme tuhle diskusi zažili stokrát. Každá z nich vždycky narazí na stejnou zeď. Existuje kouzelná víla nebo ne? A přes tuhle zeď se ještě nikdo nedostal.“
„Tak v co vlastně věříš ty?“
„Já nechci v nic věřit. Žijeme, umíráme. Svět se bude točit dál a dál.“
„A co když se mýlíš?“
„Chtěl bych se mýlit. Když se mýlím, vyhraju.“
Smích obou…
„Jenže takhle to asi nefunguje.“
„Snad netvrdíš, že víš něco, co já ne?“
„Ne, já jenom věřím…“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.16 13:57
@smurfka píše:
tady přece nejde o protiargumenty a hádání..prostě nás " bezvěrce " zajímá, co se musí v životě člověka stát, aby najednou začal věřit..( nemluvíme o těch, co jsou tak vychovávání od malička, ale o těch co nevěří a najednou začnou )..
Nevím, co by se ve tvém životě muselo stát, abys začala věřit. Já jsem v tom byla vychovávaná od dětství, i když nijak fanaticky, ale svou cestu jsem si samozřejmě musela v dospělosti najít sama, jestli v tom budu pokračovat a přijmu víru s vlastním rozumem a budu se řídit tím, co po mě víra, potažmo církev chce.
Ale je kolem mě spousta lidí, co se obrátili až v dospělosti. Nikdo nebyl narkoman, alkoholik ani nic podobného.
Buď je inspiroval partner, kamarád, kamarádka, známý, většinou to u všech byla cesta postupná, kdy se začali ptát, zajímat, číst, chodit mezi věřící, až se sami rozhodli přijat křest a začít žít z víry.
Ale několikrát jsem slyšela nebo četla i svědectví lidí, kteří se obrátili náhle a zázrakem. Třeba jeden kněz, žije kousek o od nás, co se jako pravý ateista po cestě z nějaké diskotéky nebo baru (nevím přesně) stavil nad ránem v kostele a tam prožil setkání s Bohem a obrátil se vlastně během minuty. Takových je taky pár, ale to jsou zázraky, kterým lidé jako ty asi nebudou věřit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
