Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Fofrník píše:
No já zjistil, že docela dobře můžu.
Neber to nějak osobně, jenom mě napadlo, ty by jsi nechtěl po smrti přijít do krásného světa, kde není už ani smrt, ani války, nemoci, ani žádné zlo, a kde to je tak už na věky? Přitom to Bůh nabízí každému.
@Reginaa Mě by zajímalo, kde udělali tvoji rodiče chybu. Znám hodně rodin, kde se rodiče s dětmi modli, chodí na mše a do náboženství, ale nikde to v dětech nevyvolalo odpor. Dost z nich už je dospělých a žijí dál ve víře a vedou k ní i svoje děti.
U vás to asi byla diktatura bez lásky, bez vysvětlení, bez povídání si o Bohu. Jinak si nedovedu vysvětlit, že ani jedno ze 3 dětí si z domu Boha neodneslo. Doufám, že se něčeho takového nedočkám u svých tří dětí.
Jinak musím říct, že mě překvapuje, jak je to celkem pěkná diskuze, až na pár vyjímek zde opravdu přispívají lidé inteligentní, bez hádek, urážek, vše se nese v takovém poklidu… To u těchto témat nebývá tak běžné, většinou se setkávám s velkou nenávistí ateistů vůči křesťanům, když je člověk schovaný za rouškou anonymity.
@s.y.p.t.a píše:
No jo, ale co když jde právě nejen o tento pozemský život, ale o ten život věčný. Co když se nás Bůh po smrti zeptá: „Proč jsi mě celý život odmítala, když jsi měla dost příležitostí k tomu, abys mě poznala? Tolikrát jsem na tebe čekal a ty jsi nepřišla. Místo toho sis udělala boha ze svého "já“." Co mu pak řekneme? Můžeme si risknout a tvrdit, že po smrti nic není? Jedna známá, těžká ateistka, která nadělala spoustu nepěkných věcí, říkala, přála bych si, aby po smrti už nic nebylo, ale bojím se, že je.
Asi neznáte tento vtip, který nemusí být tak úplně vtipem:
Přistoupí člověk po smrti před Boha a ten se na něj dívá. Člověk hned začne: Byl jsem celý život dobrý, nikoho jsem neokradl. A Bůh na to: „To je dobře a co dál?“. Staral jsem se o rodinu, pomáhal, přispíval potřebným. A Bůh zase: „To je dobře a co dál?“ Člověk pokračuje: Pečoval jsem o své rodiče, děti. A Bůh: „Ano, skvělé a co dál?“ Človíček už se začíná potit: „Nikoho jsem nezabil, nepomlouval, tvrdě pracoval.“ A Bůh zase: „Výborně a co dál?“ Člověk už je celý rozpačitý, nemůže si dále na nic vzpomenout a Bůh stále čeká… Vtom najednou člověk padne před Bohem na kolena a říká: Pane, ty jsi můj Bůh, smiluj se nade mnou hříšným. A Bůh ho obejme a vezme k sobě.
Neber to prosím osobně, ale mně to připadá, že doporučuješ věřit v boha „pro jistotu“. To by se mi teda nelíbilo, nemohu věřit (když to přeženu) jenom proto, že se bojím, co by se stalo, kdybych nevěřila.
@Reginaa ne žiji svůj život ted, snažím se ho žít na plno a užit si tu dobu tady. Nevidím důvod, žít ještě po životě. Je proste smrt, popel a to je vše. Nechápu, proč musíš,,zit'´´ ještě po životě? To je ti tento život málo?
@Reginaa píše:
Neber to nějak osobně, jenom mě napadlo, ty by jsi nechtěl po smrti přijít do krásného světa, kde není už ani smrt, ani války, nemoci, ani žádné zlo, a kde to je tak už na věky? Přitom to Bůh nabízí každému.
Já si raději prožiji tenhle život po svém, tak jak si myslím že je to k obrazu mému. Důvodů proč nevěřím je pěkná řádka. No věřící mi nevadí. To samé nemohu rozhodně říct o církvi. ![]()
@hanyny když si přečtes ty trochu negativní komentáře, tak zjistíš, ze většině ateistů nevadí věřící, ale církev. Bohuzel většina věřících ma potřebu do nejake církve spadat ač nevim, nač ten institut potrebuji.
Posmrtný život existuje, žijeme totiž ve svých potomcích. Ráj atd. si lidé vymysleli, protože nedokázali pochopit a vlastně si ani připustit, že už najednou nebudou.
Já se přiznám, že já celkově „koncept Ježíše“ vůbec nechápu. Pro mě bůh není někdo, kdo by plodil děti, ale cosi nehmotné, jakýsi smysl života na zemi, dobrá energie… neumím to vysvětlit. Takže „věřit v Ježíše“ - no mohu věřit, že někdy žila na zemi vyspělá duše, která se snažila ostatní učit. To beru. Ale pro věřit v NĚJ, milovaj jej? Mohu věřit tomu, co hlásal, jeho učení, ale proč to vztahovat na jeho osobu? To mi připadá značně egocentrické.
Obětování Ježíše „za nás“, zmrtvychvstání - nechápu to. V čem nám to jako mělo pomoct? Pokud jde o to, abychom se sami na základě nášho vnitřního přesvědčení zdokonalovali, a byli lepšími, laskavějšími - jak nám pomůže, že někdo kus práce udělá za nás?
Ještě tady někde zaznělo, že nebe se dává darem - jak pak to? Podle jakého vzoru se o tom rozhoduje?
@Reginaa píše:
Neber to nějak osobně, jenom mě napadlo, ty by jsi nechtěl po smrti přijít do krásného světa, kde není už ani smrt, ani války, nemoci, ani žádné zlo, a kde to je tak už na věky? Přitom to Bůh nabízí každému.
Pokud to nabízí každému, tak tam půjde veřící i nevěřící, ne? Alespoň já to tak chápu…
@kačule.j Na to se těžko odpovídá. Taky jsem si prošla obdobím, kdy jsem si myslela, že církev nepotřebuju, že já to mám s Bohem vyříkané a vyberu si z toho, co hlásá církev jen to, co se mi hodí. Čím víc jsem ale ve víře dozrávala, tím víc jsem si uvědomovala, že to je špatně, že to je na tom to povrchní. Že buď to přijmu se vším, nebo to není dobře. Ale k tomu jsem dospěla tím, že jsem se ptala, zajímala, potkala pár správných lidí, přečetla pár správných knih, navštívila pár duchovních obnov a na nich viděla na vlastní oči věci, o kterých tady ani nemůžu psát, protože by sis myslela, že jsem blázen.
Já netvrdím, že všichni členové církve jsou čistí jak lilie, to nejsem ani já. Ale to jsou všecko lidská selhání, to není o nauce té církve. A jak už jsem někde psala, znám několik kněží a všichni to jsou opravdu osobnosti s velkým O.
To, že selže nějaký kněz nebo vyšší církevní hodnostář je hrozné, ale neboj, podle našich pravidel my věřící víme, že tito lidé budou jednou daleko přísněji souzeni. Podle pravidla - Čím víc víš, tím přísněji budeš souzen.
Pro vás, co nevěříte v posmrtný život asi pramalá útěcha
. My věříme, že to, co odžijem tady na zemi je jenom mžik v porovnán s věčností.
@Reginaa píše:
Neber to nějak osobně, jenom mě napadlo, ty by jsi nechtěl po smrti přijít do krásného světa, kde není už ani smrt, ani války, nemoci, ani žádné zlo, a kde to je tak už na věky? Přitom to Bůh nabízí každému.
Mě představa věčného života trochu spíš děsí. Vím, že se předpokládá, že v tom krásném světě se bude všem líbit, ale být někde na věky věků a nemoct s tím nic dělat je takové skličující.
@J_Doe já zas mám problém s větou - víra je dar. Pokud je víra dar od boha, tak podle čeho vybírá, komu ten dar dá? A jak k tomu přijdou ti, kterým tento dar nebyl dán? Proč někdo dar víry dostane a jiný ne?
Příspěvek upraven 06.09.16 v 21:48
@hanyny ja jako laik, mam proste pocit, ze tím, ze se přihlásit do klubu církve, tak se stotoznujes s jejich radem, systémem atd a vlastně schvalujes, co ma církev na svědomí a ještě to vlastně ( troufne si říct, i finance) podporujes. I přes to, co se za ta staletí ve jménu církve odehrála, jsi se dobrovolně k teto skupině přidala. To je to, co nedokážu pochopit. Pro me je církev ta nejvíce zkorumpovaná organizace na světe, nikdy od ni nevešlo kousicek dobra.
@kačule.j A co třeba Matka Tereza - když uvedu jednoho z novodobých světců. Ani ona by u tebe nebyla za ten kousíček dobra? A patřila také k instituci.
Takových jako ona je v církvi tisíce, v novodobé i té starší a já myslím, že už kvůli těm lidem si církev nezaslouží nálepku, že z ní nevzešlo ani kousíček dobra.
@J_Doe píše:
Já se přiznám, že já celkově „koncept Ježíše“ vůbec nechápu. Pro mě bůh není někdo, kdo by plodil děti, ale cosi nehmotné, jakýsi smysl života na zemi, dobrá energie… neumím to vysvětlit. Takže „věřit v Ježíše“ - no mohu věřit, že někdy žila na zemi vyspělá duše, která se snažila ostatní učit. To beru. Ale pro věřit v NĚJ, milovaj jej? Mohu věřit tomu, co hlásal, jeho učení, ale proč to vztahovat na jeho osobu? To mi připadá značně egocentrické.Obětování Ježíše „za nás“, zmrtvychvstání - nechápu to. V čem nám to jako mělo pomoct? Pokud jde o to, abychom se sami na základě nášho vnitřního přesvědčení zdokonalovali, a byli lepšími, laskavějšími - jak nám pomůže, že někdo kus práce udělá za nás?
Ještě tady někde zaznělo, že nebe se dává darem - jak pak to? Podle jakého vzoru se o tom rozhoduje?
Ježíš Kristus je Bohem zaslíbený Mesiáš-Spasitel tohoto padlého světa. Věděli to i mudrci, které popisuje Nový zákon, proto se mu přišli poklonit, i když přišel na tento svět v těle, tak jako každý z nás, a narodil se v jesličkách, ve stáji, protože se pro něj nenašlo místo. Už jsem to zmiňovala dříve, na této planetě probíhá boj dvou duchovních světů. Tento svět, tak jak je, půjde do zahynutí. První lidé se kdysi nechali oklamat satanem, a kvůli jejich hříchu přišla na svět smrt. Bůh nás miluje natolik, že ustanovil plán záchrany lidstva, poslal na svět Spasitele, Ježíše Krista.Na něm se splnily všechny proroctví Starého zákona. Jeho smrt na kříži, to je zástupná oběť za hříchy každého z nás. Je to Boží amnestie pro každého, kdo to přijme vírou. Ježíš nám přišel mimo jiné představit Boha-Stvořitele takového, jaký opravdu je. On uzdravoval nemocné, odpouštěl hříchy, křísil mrtvé, vyháněl démony z lidí, krmil hladové…a jako největší gesto jeho lásky je zástupná oběť na kříži za naše hříchy. To je jediná Bohu přijatelná oběť.
Nikdo z nás se nemůže vykoupit sám, není v lidských silách odčinit naše hříchy.
Nikdo nemůže přijít k Bohu bez Ježíše. Ježíš sám říká:Já jsem cesta, pravda, i život. J 4,16 Takto to Bůh stanovil.