Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Věříte v Boha?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.9.16 14:30
@Jana525 píše:
Verim a neni to zadny kouzelny dedecek na oblaccich a ani neumi uzdravovat nemocne a konat zazraky. Je to proste laska, vira, pocit, vdek, pokora…
Nepotrebuji chodit do kostela ani se stykat s ostatnimi vericimi, je to proste ve mne.
ano, není to „kouzelný dědeček“, ale jak umí mocně uzdravovat a jaké zázraky dělá, to byste teda koukala… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.16 21:29
@pavlaac píše:
Bůh nás miluje pořád, ikdyž ho odmítáme… rodiče také vydírají své děti, když jim říkají, jak se správně mají chovat? když jim říkají: „tohle nedělej, spálíš se“- taky je tím vydírají?
Rodiče nevydírají, rodiče vychovávají. POkud je dítě neposlechne, nečeká ho věčné zatracení… Možná se jednou - dvakrát (víckrát) spálí, ale vždy má možnost své chování/ konání zlepšit. KOneckonců smyslem výchovy nemá být naučit děti slepě poslouchat, ale pochopit, co je správné.
Pokud mně bůh říká, „tohle nedělej, jinak tě čeká věčné zatracení“, pak nepřipouští chyby, ale hlavně, není tam možnost nápravy. Je to prostě „navěky věků“.
Poked by existovala reinkarnace (v kterou já věřím), pak dává smysl, že bůh po skončení pozemského života „promluví hříšníkovi do duše“, a on se v dalším životě bude snažit zlepšit - t. j. něco se během inkarnací naučit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.16 22:00
@pavlaac píše:
„Nikdy jsem nijak v Boha nevěřila, nevadilo mi, když jsem MUSELA chodit do kostela…“ tak co pak čekám, Bůh se nikomu nevnucuje a nemůžu čekat, že mi pomůže hned, jak budu chtít já… Bůh o nás ví vše, ví, co je pro nás dobré a ikdyž to v tu danou chvíli nedokážeme pochopit, tak někdy nám zvolí „v naších očích“ to horší, ale přitom to mohlo dopadnout mnohem hůře…chceme se stavět na roveň vševědoucího a myslíme, že sami víme vše lépe…
Já jsem pomoc až tak nepotřebovala, nejednalo se o mě. Já od „něj“ nečekám vůbec nic. Ten zážitek bly tak silný a zdrcující, že prostě mě to přesvědčilo v tom, že víc, než víra v sebe samu není. Alespoň pro mě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.16 23:15
@J_Doe máme celý život abychom se napravili, kdo nechce, tak prostě nechce- teď ani potom..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.16 23:30
@J_Doe možná je to zvláštní- ale i věřící chybují, stále klopýtají.. jde tu jen o to- přijmout Boha jako svého Otce, který smazal naše provinění… pokud dítě plive rodiči do tváře, nechce mít nic s ním společného… nevím, co nakonec tomuto rodiči zbývá, než se otočit zády…
na tomto světě Bůh je, žehná nám… pokud s Ním nechcem mít nic společného, tak se pak(tím myslím po smrti) jen otočí zády (odejde)… podobně jako kdyby zmizelo Slunce z blízkosti Země. nebudete mít poblíž Boha, nebudete mít poblíž Lásku.. co nám bez lásky zůstane?- věčné utrpení?
Příspěvek upraven 11.09.16 v 23:50
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.16 23:37
@Mantinell vidíte, nečekáte od „něj“ vůbec nic, a přitom Vám toho tolik dává.. koukněte kolem sebe, co vše máte a za co můžete být vděčná.. jinak hodně štěstí..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.16 08:30
@pavlaac vděčná můžu být jen sama sobě a své rodině. Štěstí i Vám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.16 09:11
@pavlaac láska? Zůstane, v mých dětech, které na me budou vzpomínat. Proč hledat lásku v bohu, když mi daji moji blizni? Zrejme te lásky ze svého okolí mate mate nebo si ji tak nevazite, jako od boha. To je vůči te rodině trochu nefer ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.16 09:23
@Geroma ty jsi asi jediný člověk, se kterým bych si o víře i rada povídala. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.16 13:18
Bůh je nekonečně dobrý. Všude v Bibli nám říká, abychom se nebáli (Gn 15,1, Mt 10,28). Bůh nás nesmírně miluje. Tak moc, že se dokonce stal člověkem a zemřel za nás. A udělal to i přesto, že věděl, že každý jeho oběť nepřijme. Bůh vášnivě touží po tom, aby byl každý spasen (1 Tim 2,4). Tak jako každá maminka by udělala cokoliv, aby zachránila své dítě, tak Bůh dělá i nemožné, aby nás k sobě přitáhl a zachránil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.16 13:23
@s.y.p.t.a prosím te a zachránil před čím? Nemam pocit, ze musím byt před něčím zachráněna a uz vubec jsem se nikoho neprosila, aby pro me zemřel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.16 13:26
@pavlaac píše:
@J_Doe možná je to zvláštní- alei věřící chybují, stále klopýtají.. jde tu jen o to- přijmout Boha jako svého Otce, který smazal naše provinění… pokud dítě plive rodiči do tváře, nechce mít nic s ním společného… nevím, co nakonec tomuto rodiči zbývá, než se otočit zády…
na tomto světě Bůh je, žehná nám… pokud s Ním nechcem mít nic společného, tak se pak jen otočí zády (odejde)… podobně jako kdyby zmizelo Slunce z blízkosti Země. nebudete mít poblíž Boha, nebudete mít poblíž Lásku.. co nám bez lásky zůstane?- věčné utrpení?
Tvé poučování a dělání ze sebe něco víc než ostatní, protože Bohu lépe rozumíš než tito „špatně věřící“ mi připomnělo jeden zážitek. Komunikovala jsem s rodinou, která byla (jak se maminka označila) silně věřící. I když jsme vůůůbec neřešili otázku víry, bylo mi nepříjemné, že mi pán napsal do zprávy:
„Jsme křesťané a proto i nějaké věci, které nejsou spojené s naší vírou, která je založena na písmu svatém a ne na lidském učení, tradicích a ustanoveních, proto se některých akcí účastnit nebudeme, právě proto, že nejsou v souladu s písmem-Biblí. Ale to se dostáváme trochu někam jinam, i když do důležitých záležitostí, protože né vše (a je toho hodně), co se dnes učí, že je křesťanské, s Bohem nic společného nemá a je naopak v rozporu s písmem. My se máme bát Boha, ne člověka.“
V takových případech si říkám, kdo jim takhle vymyl mozek? 
A proč, jaký to má smysl?
Ač jsem nevěřící, toleruji ostatní. Proč různá odvětví náboženství se navzájem netolerují? Vždyť v podstatě i Islám brojí proti „nevěřícím“ a nezajímá je, že spousta obětí věřila jen v jiného Boha. Kdyby přišel nějaký chytrák a z Bible by pochopil, že ostatní jsou zatracení a proto je lepší je vyzabíjet - tak hurá do toho! 
Z mého pohledu je smutné, když někdo slepě a doslovně věří čemukoliv a chce ostatní přesvědčit o své víře nebo o své pravdě. Třeba nacisté to z jejich pohledu taky mysleli dobře…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.16 13:30
@s.y.p.t.a píše:
Bůh je nekonečně dobrý. Všude v Bibli nám říká, abychom se nebáli (Gn 15,1, Mt 10,28). Bůh nás nesmírně miluje. Tak moc, že se dokonce stal člověkem a zemřel za nás. A udělal to i přesto, že věděl, že každý jeho oběť nepřijme. Bůh vášnivě touží po tom, aby byl každý spasen (1 Tim 2,4). Tak jako každá maminka by udělala cokoliv, aby zachránila své dítě, tak Bůh dělá i nemožné, aby nás k sobě přitáhl a zachránil.
Jestli tomu rozumím správně, systém „spasení vs nespasení“ si vymyslel bůh sám, sám určuje, kdo spasen bude, a kdo ne. A teď chce, abychom tím systémem procházeli. Proč?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.16 16:17
I když jsme se Boha „neprosili,“ on za nás opravdu podstoupil bolestnou smrt. Proč? Člověk je svobodný a již první lidé tu svobodu zneužili k tomu, aby se postavili proti Bohu. Tak se od něj vzdálili a uzavřeli si cestu k němu do nebe. Skrze tento pád člověk přišel o svoji blízkost s Bohem, zdroji života a lásky. A Bůh tu vzdálenost přemostil křížem, na kterém sám zemřel. Pro nás je to stále nepochopitelné. Ale můžeme pochopit Boha? Jednou jsem zaslechla přirovnání, že toho víme o Bohu tolik jako housenka o kvadratických rovnicích 
. Kdyby rodičům někdo řekl: „Jste ochotni zemřít, aby vaše dítě žilo?“ Víme, co by řekli. A co teprve milující Bůh, který je Láska sama. Kolikrát nás trápí, že se nám naše děti vzdalují, že upadají do různých chyb, bolestivě si razí cestu životem. A my je musíme nechat, ale jsme tu pro ně vždy, když nás potřebují. Respektujeme naše děti. Jako ten Otec z Bible čekal až se k němu jeho marnotratný syn vrátí. Stále ho vyhlížel a nakonec mu sám běžel naproti, aby mu nic nevyčítal, ale s láskou ho objal. A to je i podobenství s naším nebeským Otcem. Nepřestane na nás čekat. A jak je to v Písmu, bude čekat u dveří našeho srdce, až mu otevřeme a pozveme ho dovnitř. Ne jako nezvaná návštěva, která vtrhne dovnitř. Jen jako milující a nás respektující nebeský Otec, Bůh - Láska až do krajnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
