Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@pavlaac píše:
@J_Doe pokud to chápu správně, tak pokud by tedy tady člověk přišel znovu, tak už má jisté zkušenosti a má snad na výběr- kým bude?.. nejde mi do hlavy, že po těch letech znovu a znovu narození tady nejsou již jen dokonalé osoby.. a připadá mi, že to jde s lidstvem spíše z kopce..
píšeš, že je možné se znova setkat se svými blízkými- ale pokud se narodím někým jiným- tak už to mí blízcí nejsou- připadá mi to strašně zamotané, aby se v tom člověk úplně ztratil:(
a pokud se narodím znova- tak jsem prostě někdo úplně jiný, s jinými vlastnostmi, pohnutkami, myšlenkami, názory, mám jiné podmínky.. znamenalo by to, že jedna duše by patřila vícero lidem (zvířatům)..
myslím, že člověk má v sobě jistou touhu po nesmrtelnosti (někteří tvrdí, že chtějí, aby to smrtí skončilo, ale přitom teď ještě umřít nechtějí- a většinou- smrt oddalují).pokud třeba máte problém, můžete mít černé myšlenky, ale pokud je Vám krásně, nechcete, aby to skončilo… jenže přiznat si, že bychom pak putovali někde jinde (do ráje) je pro nás tak neuchopitelné, že radši chceme zpátky na zem (kde to známe)
psala jsi, že se ti nelíbí myšlenka- Boha-Otce… mě přijde dost hrozné (přímo příšerné)-že by s námi hrál někdo nějakou „hru“
prostě celkově mi z toho všeho je strašně smutno- někdo si se mnou hraje, jsem v bludném kruhu- neustálých návratů, plnění úkolů… kde se vytratila láska, radost, pokoj?
a nakonec- výsledek celého našeho snažení (po splnění všech úkolů)- spojení se zase zpětně s bohem- to znamená zánik nás samých?Příspěvek upraven 16.09.16 v 22:20
Z těmi zkušenostmi - vzpomínky se do pozemského života nepřenáší, ale jde je vyvolat, pracuje s tím hlubinná regresní terapie, ale nemyslím, že je účelem pozemského života vzpomínat na ty předchozí… Nevím, jak je to s vlastnostma, jestli se vážou k duši, nebo každá inkarnace člověka má jinou povahu… ![]()
Také si nemyslím, že to jde s lidstvem z kopce, ale to je asi věc názoru.
Blízcí lidé jsou blízcí pokrevně, ale možná i duševně, možná se inkarnuje víc duší společně.. Nevím, nepřipadá mi to podstatné, blízcí jsme si všichni vzájemně. Mám dojem, že jsem někde četla, že se nějaké dvojice duší můžou inkarnovat společně, aby si navzájem ovlivňovala více životů, prožila si třebas svůj vztah z různých uhlů (například jako dítě - rodič, pak třeby jako sourozenci…). A smyslem toho celého je, abychom se naučili vidět boha - lásku všude, abchom byli laskaví, zbavili se svých zlých vlastností… Takže smyslem toho celého je práve LÁSKA, POKOJ, SMÍR, měli bychom se naučit ji cítit v sobě, rozdávat lidem kolem sebe.
Možná je ale můj pohled úplně chybný, a celé je to nesmysl, kdo ví. Mně ale tato teorie velmi vyhovuje, zdá se mi přínosná, dává mi to, co bych čekala, že člověku má víra dávat.
@J_Doe myslela jsem to tak, že nevidím lásku v tom, když si se mnou někdo jen hraje.. jinak to že se tady vracím znova a znova mi připadá takovým blouděním- v tom bych neměla pokoj, kdybych stále hledala, kdo vlastně jsem.. pokud si zkušenosti nepřenášíme, tak k čemu pak jsou ta hodnocení po smrti..
(jen poznámka k tomu, že je možné se proměnit i ve zvířata: evolucionisté se také snaží najít podobné znaky se zvířaty- myslím, že Bůh nás rozdělil zcela jasně)
(a ještě první lidé začali žít v oblasti Mezopotámie, stejně je to popsáno i v Bibli- ta Indie je trochu dál..plus buddhismus se objevil později)
prostě celkově to není moc můj šálek kávy, promiň.. vím, že jsem ti svými názory vůbec nepomohla.. doufám, že se na mě nebudeš moc zlobit, prostě tak to vidím- nahání mi to strach..
@Stánina asi jako se snaží rodič vychovávat své děti- to nedělej, to nedělej.. a sám to dělá:).. jinak vždycky se lehce mluví a hůř pak činí..(podotýkám, že skutky jsou jedna věc, láska k Bohu druhá)..
pokusím se parafrázovat jedno story:
do kostela plného lidí vtrhli teroristé s pistolemi a začali řvát: „tak co, kdo chcete pro toho svého Boha umřít? jste si jistí tím, v co věříte? kdo půjde první na smrt?.. kdo tomu zas tak moc nevěří- máte teď možnost rychle opustit kostel…“ velká část lidí úprkem utekla.. když se zavřely dveře- tak se znovu ozve: „tak pane faráři, teď začněte kázat, ty, co si hráli na křesťany už tu nejsou..“
obdivuji ty, kteří neváhali jít na smrt..
všech 11 apoštolů, (12. byl Jidáš, který zradil- vždycky se najde někdo, kdo dá přednost něčemu jinému), kteří byli s Pánem Ježíšem, se po Jeho ukřižování třásli, schovávali, pak ani nechtěli uvěřit, že opravdu vstal z mrtvých (jak předpovídal), nakonec všichni pro víru neváhali umřít a to potupnou smrtí..
s tím „zametením pod koberec“- jaké by tedy bylo správné řešení- pro pochybení některých?..
@Stánina ještě na okraj.. natrefila jsem na takový zajímavý dokument- kde se ptají různých amer. „nevěřících“ studentů a učitelů- na evoluci- všichni se nakonec shodují na tom, že nemohou podat žádný důkaz a je to vlastně celé o „víře“.. zazní tam i že aby vzniklo něco z ničeho je vlastně vědecky nemožné..
dorazilo mě toto: „Evoluce je ve své podstatě neuvěřitelně krutá… Hitler jen uvedl evoluci do praxe…“..
takže: a můžu se zeptat já, jaký je tvůj názor na evoluci? děkuji
Zdroj už nedohledám..ale myslím že se to hodí k tématu..
<3 ŽENA <3
Malý chlapec se zeptal mámy: „Proč pláčeš?“ „Protože jsem žena,“ řekla mu. „Nerozumím!“ řekl syn. Jeho máma ho jen objala a řekla: „A nikdy ani neporozumíš.“ Později se chlapec zeptal svého otce: „Proč se mi zdá, že máma pláče bez důvodu?“… „Všechny ženy pláčou bez důvodu,“ bylo všechno, co mohl otec odpovědět. Malý chlapec vyrostl a stal se mužem, avšak stále nerozuměl, proč ženy pláčou. Nakonec zavolal Bohu a když se dovolal, zeptal se: „Bože, proč se ženy rozpláčou tak lehce?“ Bůh odpověděl: "Když jsem stvořil ženu, musela být výjimečná. Udělal jsem její HRUĎ dost silnou na to, aby unesla váhu světa, ale natolik jemnou, aby poskytovala pohodlí. Dal jsem jí vnitřní SÍLU, aby vydržela porod dítěte a odmítnutí, které mnohokrát zažije od svých dětí. Dal jsem jí TVRDOST, která jí pomůže stále pokračovat, když se všichni ostatní vzdávají a starat se o svoji rodinu navzdory chorobám a únavě, bez stěžování si. Dal jsem jí CIT milovat svoje děti za všech okolností, dokonce i tehdy, pokud ji její dítě hluboce zraní. Dal jsem jí SÍLU přijmout svého manžela navzdory jeho chybám a zformoval jsem ji z jeho žebra, aby chránila jeho srdce. Dal jsem jí MOUDROST, aby věděla, že dobrý manžel nikdy nezraňuje svou ženu, ale někdy zkouší její sílu a rozhodnost stát vedle něj bez výhrad. A nakonec jsem jí dal SLZU, kterou uroní, která je výlučně její, aby ji použila kdykoliv ji bude potřebovat, aby to zvládla. Na tu slzu má opravdu právo, nikdo nevydrží bez slova tolik jako žena! " Krása ženy není v šatech, které nosí, v postavě, kterou má, ani ve způsobu jakým si češe vlasy. Krása ženy musí být v jejích OČÍCH, protože ty jsou bránou k jejímu srdci, místu, kde sídlí láska… Dejte si velký pozor, abyste nerozplakali ženu, protože Bůh počítá její slzy! Žena vyšla z mužova žebra, ne z jeho nohou, aby byla pošlapána, ne z jeho hlavy, aby byla povýšená, ale z jeho boku, aby mu byla rovnou… Z místa pod ramenem, aby byla CHRÁNĚNA, a vedle srdce, aby byla MILOVÁNA… ![]()
@mrkni1 Dneska jsem celkově nějak naměkko, ale tohle mě dostalo ![]()
Toto je sice krátké, ale snad se taky bude líbit. V osobním životě jsem se to musela hodně dlouho učit než jsem pochopila co je to „mít se rád“
Když se s někým setkáš, pamatuj si, že je to svaté setkání. Jak ho uvidíš, tak uvidíš sebe. Jak s ním budeš zacházet, tak budeš zacházet se sebou. Jak o něm budeš smýšlet, tak budeš smýšlet o sobě. Nikdy na to nezapomeň, neboť v něm nalezneš nebo ztratíš sebe.
@mrkni1 píše:
Zdroj už nedohledám..ale myslím že se to hodí k tématu..<3 ŽENA <3Malý chlapec se zeptal mámy: „Proč pláčeš?“ „Protože jsem žena,“ řekla mu. „Nerozumím!“ řekl syn. Jeho máma ho jen objala a řekla: „A nikdy ani neporozumíš.“ Později se chlapec zeptal svého otce: „Proč se mi zdá, že máma pláče bez důvodu?“… „Všechny ženy pláčou bez důvodu,“ bylo všechno, co mohl otec odpovědět. Malý chlapec vyrostl a stal se mužem, avšak stále nerozuměl, proč ženy pláčou. Nakonec zavolal Bohu a když se dovolal, zeptal se: „Bože, proč se ženy rozpláčou tak lehce?“ Bůh odpověděl: "Když jsem stvořil ženu, musela být výjimečná. Udělal jsem její HRUĎ dost silnou na to, aby unesla váhu světa, ale natolik jemnou, aby poskytovala pohodlí. Dal jsem jí vnitřní SÍLU, aby vydržela porod dítěte a odmítnutí, které mnohokrát zažije od svých dětí. Dal jsem jí TVRDOST, která jí pomůže stále pokračovat, když se všichni ostatní vzdávají a starat se o svoji rodinu navzdory chorobám a únavě, bez stěžování si. Dal jsem jí CIT milovat svoje děti za všech okolností, dokonce i tehdy, pokud ji její dítě hluboce zraní. Dal jsem jí SÍLU přijmout svého manžela navzdory jeho chybám a zformoval jsem ji z jeho žebra, aby chránila jeho srdce. Dal jsem jí MOUDROST, aby věděla, že dobrý manžel nikdy nezraňuje svou ženu, ale někdy zkouší její sílu a rozhodnost stát vedle něj bez výhrad. A nakonec jsem jí dal SLZU, kterou uroní, která je výlučně její, aby ji použila kdykoliv ji bude potřebovat, aby to zvládla. Na tu slzu má opravdu právo, nikdo nevydrží bez slova tolik jako žena! " Krása ženy není v šatech, které nosí, v postavě, kterou má, ani ve způsobu jakým si češe vlasy. Krása ženy musí být v jejích OČÍCH, protože ty jsou bránou k jejímu srdci, místu, kde sídlí láska… Dejte si velký pozor, abyste nerozplakali ženu, protože Bůh počítá její slzy! Žena vyšla z mužova žebra, ne z jeho nohou, aby byla pošlapána, ne z jeho hlavy, aby byla povýšená, ale z jeho boku, aby mu byla rovnou… Z místa pod ramenem, aby byla CHRÁNĚNA, a vedle srdce, aby byla MILOVÁNA…
Krásné…
![]()
Ne.
A nemůžu vystát ty, co to pořád někomu cpou a snaží se přesvědčit ty nevěřící. Případně když mi někdo, kdo mě dobře zná, dá něco s pánbíčkářskou tematikou, to bych vraždila.
Jinak mi jsou věřící obecně ukradení, není to moje volba a pokud mě s tím nikdo neotravuje, v pořádku.