Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@celinne píše:
Mě by zajímala jedna věc. Asi se shodneme všichni, že jsou dvě varianty. Buď Bůh je nebo není. Pokud by byl (prostě z 50% tuto variantu připustit musíme) i tak by ti kdo teď říkají, že nevěří, dál věřit nechtěli nebo by se situace tou skutečností změnila? Nerýpu, opravdu mě to zajímá
Pokud připustím 50% možnost posmrtného života, tak stejně neuvěřím. V mých očích je ta druhá polovina přesvědčivější
Věřící si zase nepřipustí možnost 50%, že nic není. Mnozí lidé asi potřebují uklidnění, že ještě něco bude, že smrtí nekončí vlastní sebeuvědomování.
I kdyby nějaký Bůh byl, s klidem před něj předstoupím. Nechovám se podle desatera a podle toho, co mi někdo nařizuje. Chovám se morálně, mám ráda lidi a i s těmi méně sympatickými se snažím vyjít v dobrém. Snažím se chovat tak, abych se za sebe nemusela stydět jak před ostatními, tak sama před sebou. Klinická smrt je také diskutabilní, né každý tvrdí, že něco viděl a zažil. Osobně v tom vidím opět směs různých chemických reakcí v mozku a halucinace. Je dokázané, že v okamžiku smrti se vyplaví šílená dávka hormonů podobných endofrinu, proto se na tento okamžik těším, až to jednou přijde („dnešní poznatky vědy ukazují, že smrt je spíše krásná než bolestná, v mozku se vylučují látky jako endorfiny, které mají až stonásobně vyšší účinek než syntetické drogy jako LSD“). Možná proto se ráj přirovnává k mnohonásobnému okamžiku štěstí. Jen doufám, že mě jednou čeká smrt, která mi ten „nejhezčí“ zážitek umožní ![]()
@pavlaac píše:
@bublinek v mém příspěvku mi šlo o něco jiného, než jak jsi to pojala- s tím, jak vychováváš děti (- ano, to co píšeš je snad normální, nevím, proč si myslíš, že u věřících je to jinak?..)
@SlecnaSally asi jsem fakt zvolila blbý příklad.. díky za názorjinak nevadí Vám, když si děti myslí (tím nemyslím jen ty malé- ale klidně dospěláci- s ohledem na své dětství), že starat se o ně je samozřejmost- a nemusí za nic děkovat?
šlo mi o to, že se tady nevěřící ohánějí tím, že obstojí před Bohem tím, jak jsou strašně „dobří“ - přitom mi to vše vyzní jako hrozná namyšlenost a pýcha.. Bohu je milejší pokora a uznání, že mám chyby..
a z toho „dcera mi přišla vychytralá“ - tak to je tak, jak někteří nemohou překousnout, že ti kteří se chovali fakt hnusně v životě, ale nakonec toho UPŘÍMNĚ litují jsou na tom lépe než ti co si myslí, že vše udělali správně.. příklad o tom máme, když Ježíš umíral na kříži- a jeden odsouzený se mu vysmíval a ten druhý litoval svých hříchů (Ježíš mu říká: „Ještě dnes se mnou budeš v ráji“.)
To je blbost. Nevěřící na boha nevěří, jak se tedy můžou něčím takovým ohánět?
Holky, nestiham dočíst poslední stránky, ale napadlo my - vy věřící, četli jste Hovory s bohem, Zivot mezi životy, Deepaka Chopru, viděli jste Čtyři dohody s Duskem? Co na to říkáte?
@pavlaac nepotrebuji obstat pred bohem, kdyz v nej neverim. Mne zase prijde divny, ze clovek pirusi nekolik prikazani, ale uprimne toho lituje a je mu odpusteno. No to ty prikazani ani nemusi byt, kdyz se pak staci jen kat. To je prave ten hnus v cirkvi. Muzeme udelat hromadu chyb, jsme jen lidi, ze? Buh nam pak odpusti a jeste nas vezme do nebe.
@pavlaac Plíseň tam Flemingovi vletěla čirou náhodou. Dost pochybuji, že by mu ji tam posílal bůh. I náhody mohou vést k takovým věcem, jako je masové rozšíření antibiotik. O vzniku života se nemá cenu příst, věřící budou stále přesvědčeni, že za vznikem života stojí bůh, nevěřící naopak. Každá strana si hájí svou pravdu. Před bohem obstát nepotřebuji, neb v něj stále nevěřím a je mi upřímně jedno, zda bych před ním obstála. Ze svých životních chyb a omylů se budu na smrtelné posteli zpovídat jen sama sobě. A odpouštět také sama sobě, nepotřebuji boží odpuštění. Do ráje ani do nebe se dostat nechci, stačí mi pokojně zemřít a zanechat za sebou nějaké dobré věci.
@Geroma Ok, nekradu, nezahýbám, nezabíjím, jen takhle z hlavy už splňuji 3 přikázání. Ale ani je všechny neznám
Samozřejmě nejsem dokonalá.
@Geroma to, co píšeš, se mi líbí. V podání @pavlaac mi víra v boha přijde příliš tvrdá, založena na strachu.
@Geroma Ano, myslím, že většina lidí se podle těchto zásad chová bez ohledu na to, jestli jsou věřící nebo ne. Já osobně tedy určitě ![]()
@Petule030 píše:
@Geroma Ok, nekradu, nezahýbám, nezabíjím, jen takhle z hlavy už splňuji 3 přikázání. Ale ani je všechny neznámSamozřejmě nejsem dokonalá.
opravdu jsi ve škole nikdy neopisovala- a tím kradla vědomosti druhých?… opravdu jsi souložila jen se svým manželem?..víš, že některá antikoncepce zabíjí bezbranné oplodněné vajíčko? ![]()
Příspěvek upraven 14.09.16 v 09:39
@bublinek ano, pokud jsem nevěřící, tak nevěřím, že před Boha předstoupím.. ale co slova- „i kdyby byl a já bych před něj předstoupil- tak obstojím!!“
chovám se slušně- beru to jako samozřejmost, ne povinnost, ale touhu.. mám Boha ráda (je to můj Otec), proto se CHCI chovat slušně.. chci, NE že musím- a rozhodně se mu nechystám říct: „hej, dívej, jak jsem slušně žila“- musela bych se hanbou propadnout
..
naopak mi přijde normální děkovat, když pro mě někdo něco dělá, když mi někdo pomáhá, tohle pro mě samozřejmost ROZHODNĚ není..- nebudu na nikoho hulákat- je to tvá povinnost mi pomáhat- jsem přece slušný člověk..
Tak to mám já, pokud někdo jinak, tak se neshodem
@Tichopredbouri @Petule030 @kacka52 @kačule.j @alenka84 díky za pokec
![]()
Samozřejmě díky všem za pokec, pokud byste měli někdo na mě nějakou otázku- tak se klidně ptejte do SZ..
a propo, prosím, nepomlouvejte mi Tatínka, pokud nevěříte, tak Ho vůbec neznáte a už vůbec nemáte právo soudit svého Stvořitele..
![]()
@kacka52 píše:
@pavlaac Plíseň tam Flemingovi vletěla čirou náhodou. Dost pochybuji, že by mu ji tam posílal bůh. I náhody mohou vést k takovým věcem, jako je masové rozšíření antibiotik. O vzniku života se nemá cenu příst, věřící budou stále přesvědčeni, že za vznikem života stojí bůh, nevěřící naopak. Každá strana si hájí svou pravdu. Před bohem obstát nepotřebuji, neb v něj stále nevěřím a je mi upřímně jedno, zda bych před ním obstála. Ze svých životních chyb a omylů se budu na smrtelné posteli zpovídat jen sama sobě. A odpouštět také sama sobě, nepotřebuji boží odpuštění. Do ráje ani do nebe se dostat nechci, stačí mi pokojně zemřít a zanechat za sebou nějaké dobré věci.
asi tak..moje slova.
@pavlaac píše:
Samozřejmě díky všem za pokec, pokud byste měli někdo na mě nějakou otázku- tak se klidně ptejte do SZ..
a propo, prosím, nepomlouvejte mi Tatínka, pokud nevěříte, tak Ho vůbec neznáte a už vůbec nemáte právo soudit svého Stvořitele..
mě stvořil muj otec a moje matka..a soudit je mohu, jsou to jen lidé a dělají dobro a dělají zlo..
@Geroma píše:Škoda, celkem by mě zajímal názor někoho z křesťanů. Snad se na to ještě někdo ozve.
Nečetla jsem nic z toho![]()
Jak jsem dočítala předchozí stránky, píšete tam o chlapci, co prožil klinickou smrt. Zrovna kniha Život mezi životy se tím zabývá, ba dokonce jde dál, a dává důkaz (asi ne vědecký, ale spíš svědectví, stejně jako u toho hocha) o opakovaných inkarnacích.
Jo, a jak jsem tady četla už několikrát, jak rodič / bůh očekává, že jej dítě bude milovat, být mu vděčné - já to opravdu takhle necítím. Moje děti jsou tady dle mého názoru, ze dvou důvodů - protože chtěli samy přijít, a proto, že jsem jim to umožnila. Já jsem jim vděčná, že jsou tady, miluji je z celého srdce, ale OPRAVDU NEČEKÁM, že mě budou milovat, nebo mi dokonce za mou péči budou vděčny. Pokud budou, budu šťastná, to jo. Ale pokud nebudou, ano, budu smutná, ale budu chybu spíš hledat u sebe, než u nich.
Já prostě vztah s bohem nedokážu vnímat jako vztah dítě-rodič, a už vůbec bych se nesmířila s tím, že můj rodič vděk ode mne očekává. Vděk by měl přijít spontánně, z hloubi srdce, ne jako cosi, co se očekává.
@smurfka píše:
mě stvořil muj otec a moje matka..a soudit je mohu, jsou to jen lidé a dělají dobro a dělají zlo..
přesně tak