Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neboj, ona brzy pozná, co jsi zač a přejde ji chuť se s tebou bavit
Tak jí řekni, že se s ní nechceš stýkat, nemáte si co říct, nenutila bych se. Když to nechceš říct otevřeně, napiš sms.
@karkarka píše:
Tak hlavně, ona není slečna, ale paní.
Je vdaná?
Neřeš, jaká je nebo není, každý jsme nějaký. Některý ženský vypisují detaily svého porodu sem do deníčku, některé o tom mluví do novin, některé o tom neřeknou ani vlastnímu manželovi. Tak to prostě je. Pokud ti to není příjemné, vždycky máš možnost říct „promiň, známe se málo a není mi příjemné to poslouchat“. Tak to platí úplně u všeho, co jsi popsala. Ty nemusíš dávat svoje číslo lidem, kteří ti nejsou po chuti, nemusíš chodit ven s někým, kdo tě nebaví. Pokud jsi jí dala číslo, přestože jsi nechtěla, hledej chybu u sebe. Pokud s ní chodíš ven, přestože nechceš, hledej chybu u sebe. Pokud se ti nelíbí, jak se její malá chová a jak to pak nese tvoje dcera, a přesto se s nimi dále stýkáš, hledej chybu u sebe. Čistě pragmaticky - ona něco chce (vídat tě, mluvit s tebou o porodu atd.), má ohledně vašeho přátelství nějaká očekávání, a podle toho se chová. Ty máš ale naprosto stejnou možnost mít jiná očekávání a chtít něco jiného a podle toho se chovat. Neděláš to.
@AjaF píše:
Je vdaná?
Oslovení „paní“ nezískává žena jenom tím, že se vdá. Když se vdá, když je matkou dítěte nebo když obdrží akademický titul, je paní.
Tak když 10× řekneš že nemáš čas, třeba jí dojde že asi nemáš zájem ![]()
Promiň, ale myslím, že problém je spíš na tvé straně
a chyba taky, když seš takovej studenej čumák - nemělas jí vůbec dávat kontakt a dál se s ní stýkat ![]()
@PetrAdama píše:
Tak když 10× řekneš že nemáš čas, třeba jí dojde že asi nemáš zájem
Tak ono by nejspíš stačilo to říct i jednou. Zakladatelka dává svůj telefon, komu vlastně nechcs, a pak se diví, že jí ten někdo volá, chodí s ní ven a diví se, že se chce dotyčná vidět i dále, vůbec se tak nějak chová opačně oproti tomu, jak to cítí, a předpokládá, že blbě je ta druhá, protože… Proč vlastně?
Párkrát ji řekni, že nemáš čas a snad pochopí a dá ti pokoj.. Osobně takhle vlezly lidi taky nemám ráda.
@SlečnaDahlia píše:
Oslovení „paní“ nezískává žena jenom tím, že se vdá. Když se vdá, když je matkou dítěte nebo když obdrží akademický titul, je paní.
Ježiš, já to taky nevěděla
![]()
Tak asi paní nikoho ve městě nezná a chtěla by se kamarádit, a zrovna chudák natrefila na tebe. Není jiné cesty, než jí říct, že se k ní nepřidáš, protože chceš jít jinam/ chceš jít sama/ nemáš náladu na společnost… no a když to uděláš třeba desetkrát, tak ti psát přestane. Nemá cenu se nutit do kontaktu, když jseš asociál ![]()
Ahoj holky, jsem už zoufalá. Chodíme s naší malou na procházku každý den, skoro stejnou cestou. Jenomže po tý naší cestě si postavili dům nějací lidé. My jsme chodili normálně pořád okolo, až se jeden den stalo že jsme potkali slečnu co v domě bydlí. Má roční holčičku, ta malá se na mě hned vrhla s tím že mi říkala mamamama a když si jí její máma vzala tak brečela a natahovala se ke mě. Další den to samé, ještě k tomu přidala že placala mojí malou přes ruku aby mě pustila. Dopadlo to tak že moje malá mi pořád říká že jsem jen její maminka, což samozřejmě jsem. Problém ale je že ta slečna z toho domu, mi nabídla tykání a řekla si o číslo, bylo mi blbý říct že jí to číslo nedám, tak jsem jí ho dala. Řekla jsem si že tomu dám šanci. Jenomže je to katastrofa, ona mě pořád píše, chce s námi chodit každý den na procházku, přitom si nemáme ani co říct. Včera jsem kývla na společnost procházku a bylo jsme domluvený že se sejdeme v 15:00, my jsme měli menší zpoždění a ona už mi v 15:02 volala jde jsme. Viděli jsme se 2 × a ona mi vypráví osobní věci, jako například detailní popis jejího porodu. Ještě nutno dodat že ta její malá se na mě pořád lepí, až mi to je nepříjemné a moje malá samozřejmě žárlí. Já mám 1 jedinou kamarádku, se kterou si rozumím jako s nikým jiným. Ale i tak se vidíme jednou za 14 dní, každý den by nás obě asi kleplo. Navíc já nejsem nějak přátelský typ, upřímně jsem ráda když se jdu s malou projít sama, odpočinu si u toho a věnuju se jen malé a nemusím vést žádné debaty. S touhle slečnou se stejně cítím jak v křeči, vůbec nevim o čem se s ní mám bavit a odpovídat na její osobní a vlezlé otázky se mi nechce. Jak z toho ven, abych jí nějak neurazila? Chci zase svůj klid a ne žádný bombardování. Malá teď půjde do školky a my se snažíme o druhé, takže budu mít svých starostí a práce dost a nemám náladu na takovýhle,, kamarádství'' a není to tak že by znala jen mě, pořád vypráví o svých kamarádkách, dokonce mají i děti ve věku její dcery, mojí malé jsou skoro 3 roky.