Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Manuelan Tady je bohužel otázka, zda by násilná výchova v tomto cokoli změnila (dle mého názoru spíš zhoršila).
@jdukolem píše:
ale fuj…
pardon to není výchova ale drezůra
jsem psala, že to děti nechápou v roce, já také děti vychovávala bez facek, tedy musim se přiznat, že jsem asi 3× nebo 4× za těch 22 let synovi facáka vlepila, ale jinak jsem vše řešila jen ústně, jelikož já byla doma bita jak žito a dodnes mám i pár jizev různě po těle, na jedné dokonce i 5 stehů, tak prostě jsem proti tělesným trestům. Ale jako malinké děti - to odmítám jakékoliv násilí a i toto za násilí považuji.
@Manuelan píše:
Nevím jak dopadnu já s výchovoumám zatím miminko, tak uvidím, ale moje máma mě nikdy nedala na zadek nebo pohlavek… ta na mě prostě zařvala a já raději dělala co mám jen, aby neječela
… Její kamarádka jen vysvětlovala a domlouvala a je z něj násilnický feťák
hráli jsme si spolu od malička a myslím si, že domlouvání a vysvětlování pro něj nebylo
Můj ex mi vždy vyprávěl, jak byl doma trestán ústně a jak vždy záviděl svým bratrancům, kteří sice byli seřezáni, ale tím to skončilo, on prý měl ten svůj „průs. er“ na talíři třeba i měsíc ![]()
A já mu zas tiše záviděla ty orální tresty, protože jsem se styděla i jemu říct jak to bylo u nás.
@S.Ivanka No jo, jenže někomu předhazovat jeho selhání (pochybení) měsíc (i když je to třeba nadsazeno), není také přiliš dobrý způsob komunikace.
@batist Násilná výchova nee to by, taky asi nikam nevedlo… jen dát najevo aspoň důrazněji, že se nesmí chovat, tak jak se choval… př: když jeho mamka naplánovala výlet a byl o 2km delší než měl být, tak jí vynadal, že je hnusná zlá mama… no normálním hlasem mu vysvětlovala proč se tak stalo… on se s ní za to nebavil a nakonec toho všeho se mu omluvila, že to špatně naplánovala
no tam byla asi chyba jinde ![]()
@Manuelan Já o tom samozřejmě nic nevím, ale také bych řekla, že to pravděpodobně vycházelo odněkud jinud. Nechoval se tak k matce třeba její muž, že by to syn viděl a choval se podobně? No, ono je to v konečném důsledku jedno, je to smutné.
@batist píše:
@S.Ivanka No jo, jenže někomu předhazovat jeho selhání (pochybení) měsíc (i když je to třeba nadsazeno), není také přiliš dobrý způsob komunikace.
to není, já to neobhajuji, já jsem vždy jen vynadala a tím to skončilo, jo a odmala jsem děti učila aby mi nelhali, pokaždé jsem říkala, že když mi řeknou pravdu ať je jakákoliv, tak to vyřešíme spolu a bez trestů, ale pokud zjistím, že mi lhali, tak bude zle. Tedy naštěstí jsem nikdy nemusela zjišťovat jaké zle vlastně má být, ono stačilo, že jsem odjakživa tu svou část dohody splnila.
@batist Její muž byl k… pak od něj odešla… nebyla autoryta
jednou jsem se dokonce neudržela a když nám bylo zhruba 13 let, tak jsem se na něj vrhla a před ní jsem mu jednu vrazila
no a byl klid
![]()
U malých batolat je to těžký, ještě nemají rozum a chtějí dělat hlavně to, co nesmějí, nebo je nějak nebezpečné a demoliční. Tak asi důrazné a výhrůžné ne zblízka do oček, odnést a furt dokola jak u blbečků na dvorečku ![]()
Případně pak nabídnout jinou zajímavou činnost a tu lákavou dělat s ním a dohlížet (pokud je to možné, ježdění autíčky po monitoru tv asi ne
)
Stanovit si těch pár věcí přes které vlak nejede, aby člověk půl dne jen nezakazoval, zbytek bytu upravit a odstranit drahé věci atd
No a asi ještě naučit se jógu, hlavně hluboké dýchání ![]()
Oni se časem naučí a pochopí co můžou a nemůžou, někteří dřív, jiní později, pár vyjímek nikdy
Syn byl ve věku do cca 4 let střídavě na zabití, přežili jsme a dneska je zlatej.
Tak asi ještě neočekávat od malých batolat nekonečnou poslušnost a nebát se toho, že jakmile nebudou poslouchat jak pejsci a bude to chvílema náročnější, tak z nich vyrostou spratci, to je na tom asi to nejtěžší tenhle tlak (z okolí i z vlastní hlavy) ustát.
Ale zas hranice být nějaké musí, ale ty se dají nastavit i bez toho plácání na ručičky…