Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Hoa Mai Držíme to tak dlouho, dokud nezačne sekat latinu. Někdy to trvá týden, někdy měsíc - čím dál víc se ty intervaly bohužel prodlužují. Zabavené hračky, žádný tablet, žádná TV, hřiště, návštěvy…kapesné ještě nedostává. Vždycky si nějak poradil. Má ještě sestru, která má svůj vlastní pokoj a velkou zahradu…
@Anonymní píše:
Není to spratek.
Jen má velké emoční výkyvy, se kterými se musí naučit pracovat.
Když ještě kousal a mlátil, tak jsem hledala rady a dostalo se mi jen doporučení „musíš přitlačit“. Tím jsme se dostali do začarovaného kruhu. Dodnes jsem přesvědčená, že kdybych ho nebila, on by to taky nedělal.
A ano, ječí. Ale jen z důvodu, když si myslí, že ho nevnímáme. Jak ho přesvědčíme, že ho vnímáme, tak to je v pohodě.
Když se nad tím teď zamýšlím, tak on už ječí opravdu jen kvůli té logopedii.
Ale ono to „musíš přitlačit“ neplatí většinou ani na dítě bez diagnóz. Když to nejde jedním způsobem, tak je lepší než ho stupňovat, to zkusit z druhého konce, nějak jinak.
@Lenka_Hal píše:
V tomhle veku teda donutim vzdy. To uz spis s mladsim kolem tech dvou to nedam. Treba jednu zimu nemela na sobe dcera cepici, protoze nechtela a nedala jsem to.
Ale v tomhle vetsim veku jo. Tak jednak je s ditetem uz domluva, muzes uargumentovat, pouzit ruzne nenasilne donucovaci prostredky, ale hlavne diky komunikaci muzu dopredu zvazit jejich duvody a uplne blbosti po nich nechtit. Kdyz jsem treba milovala jak starsi hraje na trubku, tak jsem ho nutit prestala, kdyz mi dlouhodobe vysvetloval, ze uz ho to nebavi. V pripade treba uklidu/lenosti, tam klidne pouziju cokoliv, coz jsem teda ani nemusela. Ale myslim, ze je prave nutne, aby dite videlo tu jistotu rodicu, ze to neco proste takhle bude. A pak to ani moc nezkouseji.:
Jj, a taky ale musí být´rodiče zajedno, ne že maminka zakáže a taťka dovolí. S tím hudebním nástrojem jsem u nás zvědavá, jaký to bude mít vývoj. U dcery mám spíš problém ji donutit, aby toho nechtěla dělat tolik, nejradši by si dala kroužek na každý den, ale to zas nedovolím já. Na flétnu jsem ji kdysi dala spíš ze zdravotních důvodů a že je dobré umět noty, ale že moc muzikální není, tak to bude asi jen na rok dva. No a hraje už 4 roky a příští rok chce začít na klarinet, vybrala si to sama, nechápu. Zas možná vidí, že mně je to šumák, tak to bere za svoji věc. Já akorát připomínám, že když už se na to dala, měla by cvičit, ale to jde vždy hned. No uvidíme v pubertě. ![]()
@BohunkaP píše:
Tohle je ale dost zjednodušený pohled.U mnoha dětí, které do ZUŠky začnou chodit původně z vlastního zájmu a nadšení, zájem opadne ve chvíli, kdy zjistí, že hra na hudební nástroj obnáší nutnost pravidelného cvičení.
Toto ale třeba pro mne osobně není důvod k tomu, aby dítě po půlroce nástroj odložilo. Takový přístup ho naučí jediné - když něco stojí práci a úsilí, vybodnu se na to… Určitě není v pořádku, když dítě přijde už na přijímačky do hudebky otrávené - když tam ta chuť chybí od úplného počátku a jde opravdu jen o touhu rodičů, to je samozřejmě špatně. Ale pokud zájem začne opadat s odůvodněním „ono se musí každý den cvičit a to mě nebaví“, tak je škoda (a podle mého názoru i chyba) ustoupit a dovolit s nástrojem skončit.
Je opravdu málo dětí, které mají od přírody takové „svaté nadšení“ pro hudbu, že dobrovolně a vytrvale cvičí složitější etudy (nebo se učí hudební nauku)
To si myslim, ze kdyz dite nebavi cvicit na hudebni nastron, tak si myslim, ze rodic by mel ustoupit..
Treba ho vice bude bavit trenovat pravidelne fyzicku a hrat napriklad hokej, fotbal…
@lucenka píše:
Pochybuju, že bude spokojené, až bude chtít jíst, hrát si, povídat si s rodičem, a ten ho bude ignorovat.
Rekla bych, ze ignoraci dotei hodne ublizis.
Chce to komunikovat..
@Berry77 syn ale diagnózy má, už jsem to psala. Nijak závažné a fatální, ale má je.
A už výš jsem psala, že už nekouše a nemlátí. To dělal do 3 let věku (v té době byl mentálně o 1-1,5 roku opožděný) a nakonec jsme to zvládli ukočírovat (bez bití, jen jsme mu ukázali, jak se to dá vyřešit jinak).
U těchto dětí to často vyžaduje přijít na způsob, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Pak se z toho člověk nezblázní. Proto mám na logopedii lidi, nemusím ji cvičit při chůzi a on nemá důvod na mě ječet. Třeba jednou, až bude umět lépe komunikovat, mi vysvětlí, proč mu tak hrozně moc vadilo cvičit logopedii se mnou. ![]()
@Berry77 píše:
Tady píšeš, že diagnózu nemá a teď, že jich má několik a je o 1-1,5 roku mentálně opožděný, tak kdo se v tom má vyznat
Píšu, že emoční výkyvy nejsou diagnóza, ale ne to, že nemá diagnózy. Žádná taková diagnóza (emoční výkyvy) není. S jeho diagnózou souvisí impulsivita.
Už ani není opožděný, aktuálně je podle psycholozky spíš v mnoha věcech napřed, ale neumí se s tím správně popasovat a hodně s tím bojujeme.
@Berry77 to je moje chyba. Omlouvám se, měla jsem rovnou napsat, jak to konkrétně je, že emoční výkyvy nejsou diagnóza, ale součástí diagnózy je impulsivita.
My první roky bojovali i s dalšími problémy. Proto třeba ječení už neberu jako extra problém, protože tím nikomu neubližuje. Prostě si zaječí a za chvíli je klid. Nese za to následky, nikdy mu to neprojde jen tak, ale už to neberu nijak dramaticky.
@_.Emilyyy píše:
Rekla bych, ze ignoraci dotei hodne ublizis.
Chce to komunikovat..
Vždyť jo, dítěti bych řekla, proč se s ním víc nebavím. Takže by vědělo, že když na mě bude ječet na ulici, tak pak bude následovat jeho ignorace.
@_.Emilyyy píše:
To si myslim, ze kdyz dite nebavi cvicit na hudebni nastron, tak si myslim, ze rodic by mel ustoupit..
Treba ho vice bude bavit trenovat pravidelne fyzicku a hrat napriklad hokej, fotbal…
Sto lidí, sto názorů. Osobně s Tebou v tomto v žádném případě nesouhlasím.
Jestliže dítě přestává bavit hudební nástroj (který si samo vybralo) jen kvůli tomu, že se mu nechce cvičit, tak ustoupit mu nepovažuji za správné. Nejobtížnější jsou začátky, kde dítě najednou zjistí, že to obnáší práci - a často se stává, že po určitém čase (dle obtížnosti nástroje) se chuť zase vrátí. Pokud od toho okamžitě uteče, aniž by nástroj aspoň základním způsobem ovládlo, je to škoda… a chyba. S tímto rodičovským přístupem může sice vyzkoušet stopadesát různých kroužků, ale z žádného si ve výsledku nic neodnese.
@BohunkaP píše:
Sto lidí, sto názorů. Osobně s Tebou v tomto v žádném případě nesouhlasím.Jestliže dítě přestává bavit hudební nástroj (který si samo vybralo) jen kvůli tomu, že se mu nechce cvičit, tak ustoupit mu nepovažuji za správné. Nejobtížnější jsou začátky, kde dítě najednou zjistí, že to obnáší práci - a často se stává, že po určitém čase (dle obtížnosti nástroje) se chuť zase vrátí. Pokud od toho okamžitě uteče, aniž by nástroj aspoň základním způsobem ovládlo, je to škoda… a chyba. S tímto rodičovským přístupem může sice vyzkoušet stopadesát různých kroužků, ale z žádného si ve výsledku nic neodnese.
Taky zelezi jestli se diteti nechce cvicit nebo ho nebavi cvicit.. ![]()
@_.Emilyyy píše:
Taky zelezi jestli se diteti nechce cvicit nebo ho nebavi cvicit..
Ne, nezáleží - to je úplně jedno. Cvičit ze začátku nebaví v podstatě nikoho, to ale není důvod od toho utéct. Když se počáteční období překoná a dítě nástroj ovládne, teprve pak se dá na něčem stavět a řešit, jak resp. zda pokračovat dál.
@BohunkaP píše:
Ne, nezáleží - to je úplně jedno. Cvičit ze začátku nebaví v podstatě nikoho, to ale není důvod od toho utéct. Když se počáteční období překoná a dítě nástroj ovládne, teprve pak se dá na něčem stavět a řešit, jak resp. zda pokračovat dál.
Tak kdyz je nebavi hudebni nastroj, tak je muze bavit spis ten sport
.
Jaki tam je taky normalni, kdyz dite rekne ze se mi jednou nechce na trenink
@_.Emilyyy píše:
Tak kdyz je nebavi hudebni nastroj, tak je muze bavit spis ten sport.
Jaki tam je taky normalni, kdyz dite rekne ze se mi jednou nechce na trenink
Jestli se mu „jednou nechce na trénink“ snad není totéž jako s tím sportem skončit.
Stejně tak, když se dítěti jedno odpoledne nechce cvičit etudy, není to totéž jako hry na nástroj nechat.
Asi nerozumím, co jsi tím chtěla říct. ![]()
@BohunkaP píše:
Jestli se mu „jednou nechce na trénink“ snad není totéž jako s tím sportem skončit.
Stejně tak, když se dítěti jedno odpoledne nechce cvičit etudy, není to totéž jako hry na nástroj nechat.Asi nerozumím, co jsi tím chtěla říct.
Praccce neni to totez..Kdyz jedno se mu nechce na trenink, tak to je normalni, ale kdyz se mu tam neche nikdy tak to u asi znamena se sportem skoncit.