Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Poustevnice píše:
A takto je to už v pořádku, ju? Tobě se to zdálo neslušné, jo? tak to já bych byla ráda, kdybych byla takto „rozjetá“ v páchání dobra a někdo mě postavil na zem. Není totiž nic horšího, než páchat nevyžádané dobro a jitřit těm lidem rány. Mají tohu už tak dost. V našem sboru, kam občas chodím, znám podobné dvě rodiny, co jsou smířeni se stavem věcí a zažili už tolik planýc nadějí…že to berou jako vměšování. Víš, oni chtějí ti rodiče také „normální život“, chtějí třeba obyčejné volno…vyhovuje jim ta rutina…co já vím…
Bylo to na mě? Klikni na modré slovo Zmímit, když někomu odpovídáš, případně Citovat, když chceš zkopírovat celý příspěvek.
Já tě chápu. Ale můžu jen zopakovat, že zakladatelka nešla sepisovat udání, neobchází sousedy(doufám), ale přišla se poradit, co s tím ona může udělat, aby dětem pomohla. Třeba tě to pobuřuje, mě zas třeba pobuřuje představa, že píše pravdu. Ne ve zlém vůči matce dětí, chápu, že toho může mít dost. Opravdu není jiná cesta, než dělat, že nic?
Zakladatelko, nejsi ty taková členka místní FBI, že už píšeš v plurálu „vidíme“. Paní tam bude mít zřejmě trošku početnější opozici a ty jsi jako její mluvčí…nic ve zlém…ale ne každý s tebou musí souhlasit.
@Poustevnice píše:
Ale i rezignovat se smí…To jen ten druhý to vidí svou optikou…
smí pokud se jedná o tebe.. ale za děti máš 100% zodpovědnost.. není fér nedělat vše co jde, zvláště když na to nejsi sama a je ti nabízená pomoc…
Podívej, já jsem nemocná už do konce života a bude se to jen zhoršovat, je to dědičné onemocnění a v začátku nemoci jsem naletěla dvěma léčitelům tak, že jsem přišla o dost peněz a k ničemu to nebylo. Také jsem narazila na doktory, co mazali med kolem mé pusy…atd. Dneska jsem s tím smířená se stavem věcí a rýt do mě taková všímavá paní, abych tohle a tamto, tak ji pošlu do kelu, protože už nechci zažít ten propad do zklamání z čekávání. Třeba to má paní podobně, každý unese rozdílně.
@jdukolem píše:
smí pokud se jedná o tebe.. ale za děti máš 100% zodpovědnost.. není fér nedělat vše co jde, zvláště když na to nejsi sama a je ti nabízená pomoc…
Jo, fér to není, ale ne každá mateřská láska je bezmezná.
@Poustevnice píše:
Podívej, já jsem nemocná už do konce života a bude se to jen zhoršovat, je to dědičné onemocnění a v začátku nemoci jsem naletěla dvěma léčitelům tak, že jsem přišla o dost peněz a k ničemu to nebylo. Také jsem narazila na doktory, co mazali med kolem mé pusy…atd. Dneska jsem s tím smířená se stavem věcí a rýt do mě taková všímavá paní, abych tohle a tamto, tak ji pošlu do kelu, protože už nechci zažít ten propad do zklamání z čekávání. Třeba to má paní podobně, každý unese rozdílně.
Já jsem si nikde nevšimla, že by ryla do paní, ale ptá se, jak pomoci dětem. Jestli jim pomoci je, pak je logické, že není lhostejná. Je mi líto, že jsi nemocná.
Tohle je věc matky těch dětí, dokud to víme jen tak „přecezené“ přes cizí představy a emoce…přimluvám se za pochopení lidské slabosti a nedokonalosti, někdo je uzavřený a chce prostě klid. Možná ji dusí někdo další o kom nevíme, jak vidíte vybájit se dá všechno…nebo jí někdo pomáhá a zakladatelka o tom vážně neví. Já jí tu cukrárnu přeju a i to učení do telky, dvě děti s postižením, to jedním zamává. Já bych to nezvládla, to vím…
@hanka.br. píše:
Já jsem si nikde nevšimla, že by ryla do paní, ale ptá se, jak pomoci dětem. Jestli jim pomoci je, pak je logické, že není lhostejná. Je mi líto, že jsi nemocná.
Díky, já jsem smířená s svým stavem. Ale uznej, že taková vehemence podrobností je trošku vošajslich, to bude pokaždé budit rozpaky. Už se asi nikam nedo
@Poustevnice Přesně, 2 postižené děti. Hrozná hrůza a chlap co odkráčel… já teda denně piju, abych to přežila. Jsem si tím dost jistá.
Zakladatelko, sehnala bych si videa, kde jsou deti, kterym natahovali nozicky, neco o nasledcich zanedbane rhb, dokumenty…pak bych to pustila kamaradce. Prijde mi, ze ona nevidi mozne dusledky a zijs podle hesla nejak bylo, nejak bude. Treba ji to nakopne k aktivite, kdyz uvidi na vlastni oci, jak take mohou jeji deti dopadnout.
@Anonymní píše:
@Dubhe Otec dětí přepsal holčičkám svůj vlastní dům, staví si s novou rodinou jiný domek (svépomocí). Maminka dětí, o kterých píši, nyní skutečně bydlí s rodiči, ti pečují o domácnost a jak jsem psala, s údržbou domku pomáhá otec dětí, prací i finančně. O jeho rodiče se stará v jeho nepřítomnosti jeho nová žena a také sestra a na víkendy si je berou. Na asistenta jí přispívá stát a doplácí otec holek. Proto tolik pracuje. Stačí číst. Otce dětí neobhajuji, měl zůstat s rodinou, ale házet na něj špínu nebudu, protože snaha tam je.Snad ti to tak stačilo a možná můžeš svůj detektivní talent rozvíjet v jiných diskusích. Já se tu ptala co udělat pro děti.
no, takže otec myslí, že materiálně jim to vynahradí. Snaha tam je, ano, ovšem ono se to nedá srovnávat s denní péči o dvě postižené děti. On to vyřešil po svém, maká a materiálně zabezpečuje dvě rodiny. Ale péče žádná. Já na něj taky nekydám špínu, ale soudí se lehce z pozice, kdy na něm neleží denní péče.
@terinka4444 stejně vůbec nakonec nevíme jak to je, pokud by to mělo být spravedlivé, tak by to chtělo i názor druhé strany. Možná by koukala, co všechno se o ní na vesnici vykládá za zády a hlavně její "kamarádka, sousedka, nebo kdoví ". Měla jsem takovou babičku, sedávala na svém stanovišti a pomlouvala všechny, kteří prošli. Teta to po ní zdědila. Měli jsme ve školce paní ředitelku, která musela kvůli ní odejít ze školky. Mé tetě se zdálo, že si zasedla na dceru své kamarádky. Dělala takové potíže, až milá ředitelka dala výpověď a má klid. teta to rozebírala opakovaně také se mnou a já jí vždy uklidňovala, že ostatní děti jsou v pohodě, že tahle holka je naprosto nevychovaný spratek. Teta oponovala tím, že kdyby byla ředitelka co k čemu, tak ji vychová. Vím, že to je úplně jiný případ, ale velmi podobný. Na jedné straně člověk, který se stará o věci do kterých mu nic není a na druhé oběť, která vůbec delší dobu neví, co se na ni chystá. Fenomén obvykle k nalezení na vesnici.
Může to být i naopak a anonymní opravdu našla dvě děti, které jsou zanedbané. Jak hezky uvedla v nadpisu.
Ovšem její písemný projev mě příliš nepřesvědčil a právě naopak další a další příspěvky mám větší pochyby. Já mám totiž s ortopedickou léčbou deformit končetin po prodělané DMO letité zkušenosti profesní a vím, že na to navazují další odborná vyšetření neurologická, interní, děti mají režim dle svého aktuálního stavu, nedá se paušalizovat. Proto bych ráda četla současně i názor maminky holčiček. Opakovaně jsem se ptala, jak anonymní konkrétně pomáhá, pak bych i ráda napsala, co se vše dá ještě pro holčičky udělat, v SZ klidně napíšu kontakt, na koho se obrátit, kdo se tím zabývá v Brně, ale z jejích příspěvků jsem se nic takového nedozvěděla. Pouze anamnézu rodiny, jejíž názor tu nemůžeme zkonfrontovat.
@marra2 píše:
Jako matka postiženého dítěte a druhého synové po vážně operaci, bych chtěla slyšet názor matky. Dovedu si představit, ze ty ji vidíš jako linou co sedí doma a ona přitom večer uleha zničena a strhana.Nic není tak jednoduché jak pises i přijetí do bězně ZS.
Taky me to napadlo. Jestli se za tou udajnou lenosti nemuze skryvat treba vyhoreni, chronicky unavovy syndrom, deprese nebo neco v tom smyslu.
@Dubhe hele, já mám nemocnou mamku, hodně, už x roků a jen se to zhoršuje, už je ve 3.stupni ID, bylo období, kdy jsme ji měla na vozíku, to naštěstí teď není, lékaře specialistu má v 72km vzdáleném městě, mám auto a řídím, takže hodina a kousek do nemocnice, byly doby, kdy to bylo 2× týdně, do toho péče doma, dvě děti, práce, když jsme mohla ojet na služebku nebo do školy, byla jsem šťastná, normálně jsme se kolikrát přistihla při cestě domů, že se mi nechce, zápřah permanentně, i v noci, stále v pohotovosti, stále něco, jedna jobovka s nemocemi za druhou, časem jsme otupěla, ty lehčí projevy nemocí už ě nechávají chladnou,,iluji jí nade vše, pečuju, starám se, ale jsem otupělá, už jsme slyšela od tetky, že jako asi málo pláču a málo se starám a podobné, od sousedky zase, že jí nevezmu ani nakoupit, aby si mohla vybrat sama, na co má chuť..to že denně vařím, tahám nákupy, že do obchodu to máme dál, že je to naložit do auta, táhnout dio města, tam táhnout po obchodě, kolikrát nezvládnout donakupit a táhnout do auta, nechat v autě, doběhnout zpět donakoupit…prostě to není snadné, zvenku by to každý druhý dělal lépe, to každý druhý ví, co bych měla dělat lépe…každý z těch co ani nehne prstem. Bože, kdyby tu byla cukrárna, sedím tam u dortu denně taky.