Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
A až začnou děti žít své vlastní životy?
Tak budeš mít konečně víc pozornosti pro sebe.
@astoret píše:
@carola no tak to zas taky není ideální, aby pak nezjistili, že si nemají co říct bez dětí, že už spolu nežijí ale jen vedle sebe, čas na děti určitě, já zastávám, že i většinu času, ale musí tam být prostor i pro ten pár, ten vztah se musí neustále budovat a udržovat, jako nemít na mě partner vůbec čas, tak kam by to vedlo..
Pravdu mas. Souhlasim s tebou a bohuzel i to se muze stat. My s muzem na sebe momentalne moc casu uprimne nemame. Max vecer,kdyz dcerka spi. Nemame moc hlidani,ale obcas jedeme nekam na vylet vsichni a zatim nemam pocit,ze bysme nejak stradali. Ja bych treba moc rada sla nekam do divadla,ale s hlidanim by to bylo komplikovane. Jsme spolu 14 let,on neni moc akcni,ale rekla bych,ze nam spolu neni spatne.
Není to tak, že problém není žárlení na děti a čas, který jim manžel dá, ale že tě manžel natvrdo zanedbává? O tom, že by žena žárlila na vlastní děti, protože se jim muž věnuje, jsem neslyšela. Spíš tu čtu o opačném problému, tj že muž na děti úplně kašle a nepohlídá ani na den.
Úplně si nemyslím, že bych měla nízké sebevědomí, co se týče mužů, setkávám se spíše s pozitivními reakcemi a jejich zájmem o mou osobu, ani bych to nenazvala, že na mě kašle. Já si jsem jistá, že mě má rád, sex máme taky skvělý, jen já bych potřebovala asi víc projevů lásky a laskavosti a to je právě to, o čem jsem psala v prvním příspěvku. Jsem dospělá, takže musím zvládat víc věcí sama, bez něj, když mi třeba není dobře apod.
@Anonymní píše: Úplně si nemyslím, že bych měla nízké sebevědomí, co se týče mužů, setkávám se spíše s pozitivními reakcemi a jejich zájmem o mou osobu, ani bych to nenazvala, že na mě kašle. Já si jsem jistá, že mě má rád, sex máme taky skvělý, jen já bych potřebovala asi víc projevů lásky a laskavosti a to je právě to, o čem jsem psala v prvním příspěvku. Jsem dospělá, takže musím zvládat víc věcí sama, bez něj, když mi třeba není dobře apod.Ale to je snad u matky u dětí normální, nebo bys chtěla být obskakovaná jako tvoje dcery? A kdo by se potom staral o ně? Takže vám to vlastně funguje, jen ti je líto, že s tebou nezachází jako s dítětem. No, normální to není, asi bych nad tím přemýšlela.
@Anonymní píše: Žárlení na děti se často skloňuje u mužů, když dává partnerka přednost svým dětem před jejich otcem, asi už se nad tím člověk ani moc nepozastaví. Ale co když žárlí na své děti máma? Máte to tak někdo?Mám menstruaci, asi jsem přecitlivělá, protivná a naštvaná na celý svět, ale někdy na své dcery žárlím. Manžel je skvělý otec, naše holky miluje nade vše, stará se o ně, rozmazluje je i vychovává. A já jsem přeci dospělá a zvládnu se o sebe postarat sama. Někdy mě to prostě mrzí.
Nepochopím. Ty jsi dospělá, ony děti!! Je to přeci každé něco jiného ne? Nebo se ti manžel vůbec nevěnuje?
@Anonymní píše: Úplně si nemyslím, že bych měla nízké sebevědomí, co se týče mužů, setkávám se spíše s pozitivními reakcemi a jejich zájmem o mou osobu, ani bych to nenazvala, že na mě kašle. Já si jsem jistá, že mě má rád, sex máme taky skvělý, jen já bych potřebovala asi víc projevů lásky a laskavosti a to je právě to, o čem jsem psala v prvním příspěvku. Jsem dospělá, takže musím zvládat víc věcí sama, bez něj, když mi třeba není dobře apod.
Tve problemy na mou hlavu ![]()
@Aduš8 píše:
Ale to je snad u matky u dětí normální, nebo bys chtěla být obskakovaná jako tvoje dcery? A kdo by se potom staral o ně? Takže vám to vlastně funguje, jen ti je líto, že s tebou nezachází jako s dítětem. No, normální to není, asi bych nad tím přemýšlela.
Ne, nestojím o to, aby se ke mně choval jako k dalšímu dítěti, ale přijde mi normální, že jsou k sobě partneři pozorní. Když vím, že přijde pozdě z práce a neměl se ten den kde najíst, dotáhnu domů nákup a uvařím mu, i když jsem třeba unavená a zrovna dvakrát se mi nechce, nebo udělám jeho oblíbené jídlo, které je složitější a náročnější, jen abych ho potěšila. Nebo když je unavený, postarám se o všechno doma a nechám ho odpočívat a další a další. To jsou na první pohled maličkosti, ze kterých se ale skládá tak složitá věc, jakou podle mě vztah dvou lidí je. A já prostě sem tam očekávám něco v podobném duchu i od něj.
@Anonymní píše: Úplně si nemyslím, že bych měla nízké sebevědomí, co se týče mužů, setkávám se spíše s pozitivními reakcemi a jejich zájmem o mou osobu, ani bych to nenazvala, že na mě kašle. Já si jsem jistá, že mě má rád, sex máme taky skvělý, jen já bych potřebovala asi víc projevů lásky a laskavosti a to je právě to, o čem jsem psala v prvním příspěvku. Jsem dospělá, takže musím zvládat víc věcí sama, bez něj, když mi třeba není dobře apod.
No, představ si, že já loni musela s chřipkou ve 39,5 přebalovat pokakaného seniora, o kterého se taky staráme. Muž byl taky marod.
No nic..připadá mi, že chceš být obskakovaná jak to dítě a muže mít za toho „dospělého“ doma, který se má starat jak o děti, tak o tebe…myslím si, že by jsi si měla konečně připustit, že jsi dospělá a máš své povinnosti a zodpovědnost, stejně, jako tvůj muž. Pokud o tebe muž má zájem, tak je z mého pohledu všechno v pořádku. Ale aby se o tebe staral jako o malou - to si myslím, že je už přes čáru no.. ![]()
@Anonymní píše:
Chvilku pro sebe? O tom píšu kde? Jsem dost vytížená pracovně, péčí o dům, zájmovými kroužky dětí. Jen mám prostě pocit, že je můj muž ochotný udělat víc pro naše holky než pro mě.
A ty to tak nemáš? Ty jsi ochotná udělat víc pro muže než pro děti? Já ne a můj muž také ne, přijde mně to ale zcela v pořádku.
@Anonymní píše:
Ne, nestojím o to, aby se ke mně choval jako k dalšímu dítěti, ale přijde mi normální, že jsou k sobě partneři pozorní. Když vím, že přijde pozdě z práce a neměl se ten den kde najíst, dotáhnu domů nákup a uvařím mu, i když jsem třeba unavená a zrovna dvakrát se mi nechce, nebo udělám jeho oblíbené jídlo, které je složitější a náročnější, jen abych ho potěšila. Nebo když je unavený, postarám se o všechno doma a nechám ho odpočívat a další a další. To jsou na první pohled maličkosti, ze kterých se ale skládá tak složitá věc, jakou podle mě vztah dvou lidí je. A já prostě sem tam očekávám něco v podobném duchu i od něj.
Tak mu to asi musíš říct..chlapi se často sami nedovtípí a je potřeba jim konkrétně říct, co bys ráda.
Nežárlím, i když jsou mladší, krásnější a chytřejší. Ty máš zakladatelko problém sama se sebou. Chudáci děti. ![]()
@Evulina píše:
Tak mu to asi musíš říct..chlapi se často sami nedovtípí a je potřeba jim konkrétně říct, co bys ráda.
A kolikrát? Už jsem psala, že jsem se o to nejednou snažila.
V každém případě jsem za vás všechny moc ráda, že jsou vaše partnerské vztahy bez jediného mráčku.
napíšu to z pozice dcery…naše mamka na nás taky žárlila, na to, že tatínek byl možná lepší a pozornější otec než manžel. Že jsme se svěřovali raději jemu než jí, že mě byl bližší povahově než ona…Nedávala to najevo nějak okatě, naopak myslela, že to nevnímáme, ale děcko leccos vycítí. V pubertě jsme se odcizili fakt dost, protože si ze mě udělala „důvěrnici“ a svěřovala mi na taťku hodně intimní věci a problémy (asi si myslela, že tím toho tátu trochu svrhne z piedestalu, ale bylo to spíš naopak, uzavřela jsem se vůči ní). Dneska bych to vyhodnotila jako nezralost mít zdravé vztahy. Souvisí to i s mamčiným nízkým sebevědomím.
Tak si na to dej pozor a pěkný vztah mezi dcerami a manželem spíš podporuj, jestli je nechceš v budoucnu „ztratit“.