Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Jazmine píše: Více
Já bych řekla, že ho zabila jeho nemoc. Ani on sám, ani manželka.
@Petty10 píše: Více
Tak píšeš, že na léky chlastá alkohol, takže nedodržuje léčebný režim.
On musí chtít sám, moje známá, má maniodepresi, léčí se asi od třiceti (do té doby ji léčili „jen“ na úzkosti a deprese), tak se snaží chodit do práce, brigádně, chodí každý týden na terapii plus hromada léků.
Alkohol nepřipadá v úvahu.
Na Tvém místě se rychle rozvedu, v mánické fázi jsou nemocní schopni nasekat vysoké dluhy a šlo by to i za Tebou.
Pokud není zbaven svéprávnosti, dluhy platí, i když je nemocný, takže rychle pryč…
@jege píše: VíceJasně, tak tu “zodpovědnost” a bohužel většinou mužů vidím dost dobře kolem sebe
@Anonymní píše: Více
On by nejspíš spáchal sebevraždu tak jako tak a možná by byl na ni agresívní, třeba by ji i chtěl zabít, schizofrenici mohou být nebezpeční.
Takže tvoje matka udělala jen dobře, že se dokázala včas rozvést ![]()
@jege píše: Více
No jako 20leta naivka se tady zatím vyjadřujes jen ty. A ještě to nezapomeneš emotivně doplnit „hlubokým“ citatem, který je pro takové pohádkářky o lásce na cely život tak typický
Ještě jsi měl k citátu doplnit srdíčko nebo kytičku aby to mělo ten správný efekt ![]()
Ty jsi ten poslední, komu se tady budu ze svého života zpovídat. Mnozí vědí…Víš úplný houno, co život s takovým člověkem obnáší.
Kdo jsi, abys kohokoliv soudil? (Ne prosim tě neodpovídej, to byla řečnická otázka)
@Petty10 píše: Více
Je ti ho moc líto? A sebe a dětí ne? Už dávno jsi měla být pryč, nechápu na co čekáš.
@Anonymní píše: Více
Zazlíváš mámě, že se nechtěla obětovat a chtěla žít? To snad nemyslíš vážně.
Vždy tu píšu, že psychiatricky nemocní lidé by se neměli ženit a neměli by mít děti, dostávám za to opakovaně držku, ale znám to z rodiny, s takovým člověkem nelze žít, u nás to byla maniodepresivní psychóza s rozpadem osobnosti, nemocný celý život opakovaně hospitalizovaný, poslední 4 roky dožil na psychiatrii, jeho dcera spáchala sebevraždu
@Petty10 píše: Více
Jsi svatá, žes to vydržela tak dlouho. Život s člověkem s těžkou psychiatrickou diagnózou je neustále na hraně, není tvou povinností se mu obětovat a podřizovat do konce života. A už vůbec není tvou zodpovědností jeho případný relaps. Šancí jste měli dost a ani psychicky nemocný člověk nemůže žít v bublině nedotknutelnosti. On není v akutní psychóze, aby měl snížené rozpoznávací schopnosti, mnoho nemocných bohužel své nemoci dokáže využívat (zneužívat) a předpokládají, že si jejich nejbližší musí nechat všechno líbit, protože oni jsou chudáčci. Udělala jsi zásadní krok po dlouhém přemítání a věř, že správný, jen zůstaň pevná a konzistentní. Držím palce..
@stinga píše: Více
Přesně tak a rodit do toho děti je úplně na hlavu. Neřeknu, když se něco podobného objeví v průběhu vztahu jako u nás anebo to jeden z partnerů zatají, ale jít do toho vědomě a přivést do toho děti je fakt nezodpovědnost. A když už to dotyčný udělal, tak si to má vyžrat do konce, a ne být nejdříve sluníčkový hrdina a pak z toho utéct! ![]()
@stinga píše: Více
Ono to není tak jednoduché. Pracuji s nimi a vidím hodně velký vzorek těch, kteří i přes závažnou diagnózu dokážou být dobrým rodičem! Základní podmínkou ovšem je dodržování léčby a včasná reakce na zhoršení stavu. Oni to často mají tak, že když se jim po správně nastavené medikaci uleví, usoudí, že už jsou zdraví a léky brát přestanou. Pak jsou zase v bludném kole..
@teroonka píše: Více
ten člověk z příbuzenstva se léčil i léčit chtěl, přesto léčba neustále selhávala, i když léky bral dle medikace
@stinga píše: Více
Jsou i takoví, rezistentní k léčbě.. Je to osobní tragédie. Mě osobně nejvíc točí lidi, kteří si sami štelujou s léky a když to jde, když mají příležitost, něco si k tomu zobnou, vyhulí, zachlastají.. To jim pak v kombinaci s tou nemocí a léky úplně změní osobnost.
@stinga píše: Více
Jo, jenže pořád takový člověk má nějakou širší rodinu která to odnáší, bohužel…Sama bych do manželství s psychicky nemocným člověkem taky nešla, natož s ním měla děti. Je to hrozná loterie co se týká progrese. 15 let může být takový člověk v remisi, vše ok a pak nastane totální propad. Často třeba i během doby vyhovující léčby kdy se pak musí nově nastavovat. Navíc, strašně moc záleží jak zodpovědně k tomu sám nemocný přistupuje. To se taky v čase mění s ohledem na jeho životní okolnosti a nikdy to nemůžeš dopředu předvidat. Taková manie i přes léky umí udělat s psychikou své. Velmi těžko v takovém stavu dotyčného donutíš jít k doktorovi aby se změnila medikace, když jemu je přece tak hrozně fajn..
JENŽE: co potom, když se někomu třeba BP projeví až ve vyššim věku? A mezitím se ožení/vdá a má děti?
To máš pak hrozně těžký.
Jinak není žádnou náhodou, že se u dětí třeba v PPP ptají na duševní nemoci v rodině. Má to svůj podstatný důvod.