Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Dobrý den, nevím do jaké kategorie to zařadit. Je mi 17 let a je to týden od toho co jsem byla znásilněna, když jsem šla z diskotéky. Každou noc probrečíma nemám motivaci cokoliv dělat. Nikomu jsem to neřekla, protože se stydím a s mamkou dobrý vztah nemám. Byla jsem panna, protože jsem čekala na toho pravého a tudíž neberu antikoncepci.
![]()
Přijde mi, že se z toho nikdy nevspamatuji a teď vím, že už nikdy nechci jít venku večer sama.
Přijdu si jako věc která se musí mít pořád napozoru. Furt ho na sobě cítím ten pot nemohu to ze sebe smýt…
Prosím jak se z toho dostat? Stydím se komukoliv svěřit.
Psycholog a sver se mamince..
Ty se nemáš za co stydět, nebo se něčeho bát.
Hlavně by tě měl zkontrolovat lékař, pokud nebereš antikoncepci.
Nedus to v sobě, ničemu tím nepomůžeš, jen si uškodíš.
Jsou i různý linky bezpečí, kam můžeš zavolat a svěřit se.
Hlavně to někomu řekni a nech si pomoct.
@megginka300 píše:
Psycholog a sver se mamince..
Ty se nemáš za co stydět, nebo se něčeho bát.Hlavně by tě měl zkontrolovat lékař, pokud nebereš antikoncepci.
Nedus to v sobě, ničemu tím nepomůžeš, jen si uškodíš.
S mamkou to je opravdu těžké. Nerozumíme si.. Mám velmi dobrou a blízkou kamarádku, ale přijdu si trapně kdybych ji to měla říct.. Hlavně vím, že bych se před ní hned rozbrecela ![]()
@Anonymní píše:
S mamkou to je opravdu těžké. Nerozumíme si.. Mám velmi dobrou a blízkou kamarádku, ale přijdu si trapně kdybych ji to měla říct.. Hlavně vím, že bych se před ní hned rozbrecela
Mas nejakou oblibenou ucitelku ve skole? Ta by ti taky mohla pomoct.
No, já nevím, co bych dělala v 17ti - ale, měla jsi jít na Policii a k lékaři
Mám kamarádky, které to zažily. Jedna to řešila s psychiatričkou hned pár týdnů po incidentu a teď už je s tím dá se říct v pohodě, nemá problém o tom mluvit a má přítele, který se k ní chová skvěle a hodně jí s tím pomohl. Stalo se jí to také v 17ti. Další to zažila v 15ti a začala to řešit pár měsíců zpátky po cca 7 letech, protože si myslela, že to vytěsní, ale nešlo to, měla obrovské úzkosti. Moje rada je to řešit s odborníkem pokud možno co nejdříve, určitě ti to pomůže, hlavně to nedržet v sobě. Je mi to moc líto
přeju ti, aby ses z toho co nejdříve dostala a ten zmetek aby dostal, co si zaslouží
Prestan to tajit, bez to nahlasit na policii…V dnesni dobe jde dohledat prakticky kazdeho
@stinga píše:
No, já nevím, co bych dělala v 17ti - ale, měla jsi jít na Policii a k lékaři
K lékaři bych určitě měla, ale nejsem plnoleta, takže nemohu jít sama.
Na policii určitě ne, nedokážu si představit to celé popisovat, kde co a jak. ![]()
Já bych nejradši hned zapomněla. ![]()
Večer venku sama už nikdy nepůjdu.
@Anonymní píše:
K lékaři bych určitě měla, ale nejsem plnoleta, takže nemohu jít sama.Na policii určitě ne, nedokážu si představit to celé popisovat, kde co a jak.
Holka rozumím ti, ale nedělej si to ještě horší.
Buď rozumná a sver se někomu ať to začneš řešit.
A vykašli se na stud a strach, musí to být strašně těžký, ale přece se v tom nechceš motat takto..
Doktor je hodně důležitý, abys pak za pár týdnů neřešila další průšvih ![]()
A nenech to prosím tomu grázlovi projít.
@Anonymní píše:
K lékaři bych určitě měla, ale nejsem plnoleta, takže nemohu jít sama.Na policii určitě ne, nedokážu si představit to celé popisovat, kde co a jak.
Nesmysl. Já jsem chodila na gynekologii sama už od 15.
@ludmilaadamkova píše:
Nesmysl. Já jsem chodila na gynekologii sama už od 15.
A to tam mamka předem nevolala? ![]()
Na gynelokogii běž protože čím dříve se zjistí případné těhotenství tím lépe. V počátku by jsi jen lupla tabletku a dobrý bylo by to jen takové biochemické těhotenství. žádný potrat jako takový žádná revize dělohy. Navíc když to přeženu kdybys to neřešila a opravdu byla těhotná po 12 týdnech bys už na potrat ani jít nemohla a opravdu bys musela porodit.
Další věc je že nejde jen o možné těhotenství ale i o pohlavně přenosné nemoci.
Dobrý den, nevím do jaké kategorie to zařadit. Je mi 17 let a je to týden od toho co jsem byla znásilněna, když jsem šla z diskotéky. Každou noc probrečím
a nemám motivaci cokoliv dělat. Nikomu jsem to neřekla, protože se stydím a s mamkou dobrý vztah nemám. Byla jsem panna, protože jsem čekala na toho pravého a tudíž neberu antikoncepci.
Přijde mi, že se z toho nikdy nevspamatuji a teď vím, že už nikdy nechci jít venku večer sama.
Přijdu si jako věc která se musí mít pořád napozoru. Furt ho na sobě cítím ten pot nemohu to ze sebe smýt…
Prosím jak se z toho dostat? Stydím se komukoliv svěřit.