Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Bábrdl píše:
To je jednoduché. Nesmíš mít nikdy na nic názor (znamenalo by to, že „víš všechno nejlíp“), k vnoučeti se nesmíš chovat moc důvěrně (to si „hraješ na maminku“), rozhodně nekupovat vnoučeti žádné hračky a oblečení (vždycky budou špatné), ale rovnou poukazovat peníze na účet, na návštěvy jezdit jen cca desetkrát do roka, ale zároveň vychytávat momenty, kdy snacha potřebuje pomoci, rozhodně nesmíš nabídkami pomoci obtěžovat, ale zároveň jich nesmí být málo.Snadné.
Teda! Ale jo, podle zdejších diskuzí to tak vypadá. Moc se netrap, kluci si jistě dovedou hodnou a rozumnou dospělou ženskou, která nebude hledat problémy tam, kde nejsou. A jinak - pomoc nabídnu, když nechtějí, tak nic nedělám, ale snacha ví, že když cokoliv je, tak se může obrátit. Totéž - máme jet na návštěvu - zeptám se co chce dovézt, napíšu třeba že dovezu oběd a buchty a počkám. Snacha bere, fajn. Má svoje, taky dobře. Dárky dětem - domlouváme se, oblečení - zeptám se. Hlídat - mám základní instrukce ohledně léků a jinak se bere, že mám mozek a děti miluju a neublížím jim. A hlavně všichni jsme do toho šli s tím, že se chceme mít rádi a že jsme rodina.
@inkakřivák píše:
Teda! Ale jo, podle zdejších diskuzí to tak vypadá. Moc se netrap, kluci si jistě dovedou hodnou a rozumnou dospělou ženskou, která nebude hledat problémy tam, kde nejsou. A jinak - pomoc nabídnu, když nechtějí, tak nic nedělám, ale snacha ví, že když cokoliv je, tak se může obrátit. Totéž - máme jet na návštěvu - zeptám se co chce dovézt, napíšu třeba že dovezu oběd a buchty a počkám. Snacha bere, fajn. Má svoje, taky dobře. Dárky dětem - domlouváme se, oblečení - zeptám se. Hlídat - mám základní instrukce ohledně léků a jinak se bere, že mám mozek a děti miluju a neublížím jim. A hlavně všichni jsme do toho šli s tím, že se chceme mít rádi a že jsme rodina.
no a to je fajn. já třeba vím, že nemocné dítě jí svěřit znamená, být další týden doma. Naposledy v listopadu, syn doma, zvýšená teplota, bolení v krku. jak asi dopadlo hlídání… vzali ho ven, kde byli celé odpoledne a když si začal stěžovat, že je mu zima, tak mu udělali oheň venku. no pak jsme skončili tři týdny doma. V dubnu po nemoci venku 15 stupňů, a hrál si s vodou. komplet zmáchaný, když jsme pro něho přijeli úplně modrý, večer zimnice, druhý den teplota a dva týdny doma. prostě si dělá všechno po svém a absolutně nerespektuje a neposlouchá co říkám. Nejhorší na tom je, že si vždycky zavolá na kobereček manžela a jemu valí do hlavy, jak jsem strašná a jak tohle a jak támhleto. já jsem člověk, který je zvylklý pracovat s lidma, v životě jsem nepotkala někoho, s kým bych měla nějaký vážnější konflikt. V létě jsem byla těhotná a ona mě vytočila takovým způsobem, že jsem normálně měla naprosto hysterický záchvat, že to do dneška nechápu (možná v tom hrály roli i hormony, nevím). Strašně dlouho jsem to nemohla zousnout, navíc těhotenství skončilo potratem, který nevím zda souvisel s tím jejím výstupem, každopádně od té doby se docela uklidnila, i když už zas začíná vystrkovat růžky
Podle mý zkušenosti by správná tchyně měla do roka od svatby umřít. ![]()
@Kakika U vás je evidentní, že si jedna druhé vážíte, což je prostě základ každého dobrého vztahu. A to je pak výhra ![]()
Nejdulezitejsi rada: Nespat se snachy zenatym otcem
jinak se pak se cesta k sobe hleda horko tezko roky a roky
Anonym snad chapete
@Anonymní píše:
Nejdulezitejsi rada: Nespat se snachy zenatym otcem![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
jinak se pak se cesta k sobe hleda horko tezko roky a roky
Anonym snad chapete
Trochu brutus. Ani nevím, jestli valit oči nebo se smát
To jako fakt, jo?
@Tunrida píše:
Trochu brutus. Ani nevím, jestli valit oči nebo se smátTo jako fakt, jo?
Bohuzel. Udrzovali tento „vztah“ vic nez jrn par mesicu. Malem jsem se z toho zcvokla. Otec vi ze vim, ona take. Manzelovi jsem to nikdy nerekla, prestal by si obou vazit. Nasi se nakonec rozvedli kvuli jiny zensky, tchan to tedy ustal, az ho obdivuju. Ale vztahy mezi rodinami na ho.no. Svatba byla radeji na tajnacku, proste jsem manzelovi rekla, ze velkou svatbu nechci..nesnesla bych pohled, jak tam ti dva hrajou divadlo ze je vse ok. Dodnes se nase strany rodicu nenavstevuji jako treba s rodici svagrove… Dlouho jsem to tchyni mela za zle, ale snazim se s ni vychazet. Precijen jsme uz rodina, ale nikdy to nebude ideal. Proste ten skraloup tam je a nezmizi
@strýček sally píše:
Podle mý zkušenosti by správná tchyně měla do roka od svatby umřít.
Ne, správná tchyně by měla zemřít ještě před svatbou a to hned po oznámení, že se budou brát. V tu chvíli by měla udělat pořádek ve svých věcech, zajistit si funus a místo na hřbitově, majetek přepsat na budoucí vnoučátka a otrčit kopyta. Ale musí exnout tak nějak, aby si lidi nemysleli, že ji buchlo z té plánované svatby. Nejlíp, když bude všude chodit a nahlas jásat, já jsem tak štastná, ale tak! No a když ji buchne samou radostí, tak to půjde. Jenom nesmí zkazit nastávající snaše svatbu. d
@Anonymní píše:
Bohuzel. Udrzovali tento „vztah“ vic nez jrn par mesicu. Malem jsem se z toho zcvokla. Otec vi ze vim, ona take. Manzelovi jsem to nikdy nerekla, prestal by si obou vazit. Nasi se nakonec rozvedli kvuli jiny zensky, tchan to tedy ustal, az ho obdivuju. Ale vztahy mezi rodinami na ho.no. Svatba byla radeji na tajnacku, proste jsem manzelovi rekla, ze velkou svatbu nechci..nesnesla bych pohled, jak tam ti dva hrajou divadlo ze je vse ok. Dodnes se nase strany rodicu nenavstevuji jako treba s rodici svagrove… Dlouho jsem to tchyni mela za zle, ale snazim se s ni vychazet. Precijen jsme uz rodina, ale nikdy to nebude ideal. Proste ten skraloup tam je a nezmizi
Jakože tvoje máma a táta byl manželé, když se to stalo?
Jsem myslela, že byl aspoň ženatý s někým jiným. No tak to je masakr jako. To seš teda dobrá, že to neseš takhle v klidu a ještě to držíš v tajnosti. Já si vůbec nedovedu představit, jak bych na něco takovýho reagovala ![]()
@Kakika píše:
Ta koalice je naprosto luxusní. Já drbu svého, ona svého manžela, zůstane to mezi námi děvčaty, oběma se uleví a řekneme si „no jo, na to, že jsou to chlapi, ještě dobrý“. Kolikrát se zasmějeme, že už aspoň vím, proč se manžel zachoval takhle…vždyť za to chudák nemůže, on to zdědilHolky, já bych vám všem opravdu přála takovou skvělou tchýni. I jsem jí řekla, že kdybych se rozvedla s manželem, tak jí si nechám
Ale je to jako s partnerským životem…taky je těžké najít povahy, které k sobě sednou. Já měla fakt štěstí
mame to taky tak, ale ja jsem veleopatrna, protoze je podle me velky rozdil, kdyz ona si mi stezuje na sveho manzela a ja pred ni drbu jejiho syna. To by asi melo byt tabu. Zustavame u banalit.
Má tchýně byla jedinečná dáma, rovnou nám řekla, že hlídat nebude, trpěla několika nemocemi, bála se.
Do poslední chvilky jezdila na různé akce a výlety. Kvůli nám se přestěhovala na dosah, do paneláku, z bytu, ve kterém bydlela xx let.
Já byla navíc poctěna, že mně představila svým kamarádkám. Všechny její holky mně respektovaly a volaly jsme si, jen tak pro radost, holt už jsou všechny v pánu…, škoda.
Nicméně naše babča, po přestěhování se k nám blíž, vodila děti do a ze školky.
Klidně jsem jela s babčou na dovolenou v létě i v zimě a na poznávací zájezdy.
Nevraživost tchýně - snacha, proč? Prostě matka, jako matka, stačí jen respektovat a určit si své priority vůči tchýni, snaše. Celkem stačí nechovat se jako rivalky, což ženy běžně jaksi mají v genech.
Když to někde nefunguje, holt jsou na to dvě rodiny, aby se domluvili…
Moje tchyně je pro mě v pohodě. Když se pozeptáme jestli je možno přijít na oběd a zanechat děti na pohlídání, nikdy není problém. Hlídání i u nás doma, když se domluvíme dostatečně dopředu. Teď si hraje s šatičkami pro barbinu.
Nikdy jsem od ní neslyšela nějakou radu.
Pro mě nejlepší vlastnost neprotěžuje jednu vnučku před druhou. Je schopná se věnovat oběma naráz.
@Pudloslava píše:
mame to taky tak, ale ja jsem veleopatrna, protoze je podle me velky rozdil, kdyz ona si mi stezuje na sveho manzela a ja pred ni drbu jejiho syna. To by asi melo byt tabu. Zustavame u banalit.
To si nemyslím. Samozřejmě není vhodné říkat tchyni, že můj manžel (její syn) je de.il , vynadat tchyni, co mi to vychovala apod. ale jinak, proč ne? Znám mouchy svých synů, rozhodně je nepovažuju za ideál, v těchto ohledech budu rozhodně držet při snachách, třeba jim chlapcům i něco docvakne ![]()
@Paoloska píše:
To si nemyslím. Samozřejmě není vhodné říkat tchyni, že můj manžel (její syn) je de.il , vynadat tchyni, co mi to vychovala apod. ale jinak, proč ne? Znám mouchy svých synů, rozhodně je nepovažuju za ideál, v těchto ohledech budu rozhodně držet při snachách, třeba jim chlapcům i něco docvakne
Tak nějak. Samozřejmě nebudu s tchýní řešit, jaký je v posteli, jaké praktiky provozujeme apod. (o tom se tedy nebavím s nikým, jsem asi puritánka, ale přijde mi to velmi intimní a mělo by to zůstat jen mezi aktéry) ![]()
Ale klidně jí řeknu, jak je po ránu protivný, že se na něj nedá ani mluvit, protože ona mi řekne, že to tak měl vždycky
Smějeme se, jak nám naši chlapi říkají, že ONI (oni dva, ale i chlapi obecně) se dokáží vždy domluvit během dvou vět, jen mi všechno řešíme týden dopředu a pak jsou naštvaní jeden na druhého, že nepochopil z těch dvou vět, že je to závazná domluva ![]()
Naopak mi přijde, že řešením banalit ani nemůže vzniknout nějaké hlubší pouto a důvěra. Když jdu kopat bazén, tak si taky nevezmu lžíci (jedině tu od bagru
). Ale jo, můžu být na pohodu i s tchýní, se kterou se bavím jen o počasí a výprodejích v obchodě, to nepopírám. My ten vztah povznesli výš než na „tolerujeme se“. Stali se z nás dobré kamarádky.
Jsem také tchyně, a dost dlouho. Rozumím si dobře se snachou i se zetěm. Nikdy jsem se jim nepletla do života. Se snachou mám perfekní vztah, i když je vlastně už exsnacha. Navštěvujeme se, chodíme na kafíčko. Někdy ji pohlídám dceru, sestřičku mých vnuků.