Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zoufalá samota
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
11.10.17 21:20
Já si myslím, že prostě neni na to zvyklý.. Asi bych viděla ten problém v tom, že to viděl jako dítě. Že se rodiče moc k sobě neměli..
Já trochu odbočím. ale je to uplně stejné, ale trochu jinak.. Já jako dítě jsem nikdy nezažila, aby mě máma objala, a nebo dala pusu. Nikdy jsem neslyšela nějaké mám tě ráda. Celé dětství to bylo tak, že člověk věděl, že je to máma, a chodil se sám přitulit.. DOkone v dospělosti, když jsem byla uplně na dně, když fakt šlo o život malého a prostě jsem pustila slzu, tak máma stála a bylo vidět, že neví, co má dělat- ale neobjala mě..
Když byla malá, tak celé dětsví to bylo tak, že viděla, jak děda babičku hodně bil, tak se prostě city neprojevovali.. Dotekem..
Co si pamatuju, tak jsem nikdy neviděla jako dítě, aby si naši dali pusu a nebo se pohladili..A to spolu byli 17 let..
Proto se snažím být jiná…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.10.17 08:46
Tuto absenci intimity jsem nahrazovala 8 let duchovnem, jednu dobu i milencem, masazemi u maseru a na kosmetice. Take jsem to chte nechte prenasela na dceru. Veci jsem chtela resit s partnerem ruznymi zpusoby, ale bez odezvy. Neda se delat vubec nic, pokud ten druhy nechce. U me posledni kapka pretekla. Je mi jedno, ze zustanu sama. Radsi sama s nadeji, nez s nim bez nadeje. A poprve v zivote citim, ze i urcite nejakou dobu chci byt sama. Tesim se na to.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.10.17 08:57
Partner tvrdi, ze citi velky stud pri sexu a ze me nedokaze uspokojit. Proto ta absence dotyku ze strachu, aby to nevedlo k sexu. Zacal o tom mluvit az ted, kdyz jsem mu rekla, ze koncim a odchazim. Zasahlo me to a bylo mi ho lito. Chvilku jsem zvazovala, ze zustanu a ze to spolu zkusime prekonat. Ale uz nemuzu. Nemam uz z ceho davat. Uz neverim, ze by to mohlo fungovat. A nenecham se vydirat. Mel deset let na to, aby o tom se mnou mluvil, abychom to opravdu resili. Nechtel. Za to ja nemuzu, byla to jeho volba. Ja ted volim sebe a uz nebudu potlacovat svoje potreby. Nebudu mu foukat bebí, nejsem jeho matka. Dokazu s nim soucitit, ale sebe mam radsi. Konecne. Ani nevite, jak se mi ulevilo a jaky priliv energie jsem zazila, kdyz jsem se vnitrne rozhodla, ze koncim. Ze zkratka staci. Musi to byt ale jednoznacne rozhodnuti. Nejde to napul. Jsem stastna, ze se mi to podarilo a ze uz nemusim zivorit a zebrat. Drzim palce vsem takovym zenam a preji jim, at v sobe najdou sebeuctu a odvahu zit svuj zivot.
- Citovat
- Upravit
Černá vdova
12.10.17 19:27
@Anonymní píše:
@Černá vdova
dojela a vyziram si to doted. odesla jsem, rozvedla se a ted jsem sama s dcerou a spoustou ztracenych iluzi, pozorujic, jak ex dela s novou partnerkou to.co jsem nemela ja (neslo jen o intimitu, ale pak i o odmitani travit spol. cas atp.).ja byla 2. zena, delal to i te 1. U tehle nove se zase asi snazi o to vic a me to hrozne boli. A ano, veskere partnerske souziti skoncilo temer soucasne se snatkem a narozenim dcery.tedy kdyz me mel „jistou“.
An. K.
Jestli chceš, pošli mi SZ. Můžeme si popovídat přes SZ. Mám k tomu co říct, ale nechci takhle veřejně 
.
- Citovat
- Upravit
Černá vdova
12.10.17 19:44
@Anonymní píše:
Partner tvrdi, ze citi velky stud pri sexu a ze me nedokaze uspokojit. Proto ta absence dotyku ze strachu, aby to nevedlo k sexu. Zacal o tom mluvit az ted, kdyz jsem mu rekla, ze koncim a odchazim. Zasahlo me to a bylo mi ho lito. Chvilku jsem zvazovala, ze zustanu a ze to spolu zkusime prekonat. Ale uz nemuzu. Nemam uz z ceho davat. Uz neverim, ze by to mohlo fungovat. A nenecham se vydirat. Mel deset let na to, aby o tom se mnou mluvil, abychom to opravdu resili. Nechtel. Za to ja nemuzu, byla to jeho volba. Ja ted volim sebe a uz nebudu potlacovat svoje potreby. Nebudu mu foukat bebí, nejsem jeho matka. Dokazu s nim soucitit, ale sebe mam radsi. Konecne. Ani nevite, jak se mi ulevilo a jaky priliv energie jsem zazila, kdyz jsem se vnitrne rozhodla, ze koncim. Ze zkratka staci. Musi to byt ale jednoznacne rozhodnuti. Nejde to napul. Jsem stastna, ze se mi to podarilo a ze uz nemusim zivorit a zebrat. Drzim palce vsem takovym zenam a preji jim, at v sobe najdou sebeuctu a odvahu zit svuj zivot.
Je těžké se rozhodnout k odchodu a ještě těžší je udělat to. Potřebuješ mít vyjasněno, kde budeš bydlet, z čeho budeš žít a jak to bude po rozchodu s dcerou. V jaké péči bude atd.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Černá vdova
12.10.17 20:43
@Anonymní píše:
Nastesti to vse vyresene mame - dceru, bydleni, majetek.
Tak to je dobře. Dáte to přes soud?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.10.17 21:16
Já chápu zakladatelku(obnovitelku), ale i jejího partnera.
V období dospívání mi hrozně chyběl fyzický kontakt a láska v jakékoli podobě včetně té rodičovské, pak jsem si nějak vypěstovala imunitu vůči tomuto pocitu a od té doby je mi vyloženě nepříjemné když na mě někdo sahá.
Dotyk mi nevadí asi od čtyř lidí, jeden je partner, dva nejlepší kamarádi a jedna kamarádka. Jinak nesnáším když na mě kdokoli sahá, vadí mi to i od vlastní matky.
Nemyslím si že mám problém, prostě jsem nekontaktní člověk. Naštěstí mám stejně založeného partnera.
Potřebuji dotyk tak jednou za měsíc (nemluvím o sexu), přitulíme se s partnerem a to mi stačí, jemu taky. V dětsví to měl doma podobně jako já a tak u nás není pochyb že byla chyba na straně rodičů. Už teď vím že se ke svému dítěti budu chovat jinak a nebudu taková jako byli mí rodiče.
Peťa.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.10.17 21:39
@Černá vdova píše:
Tak to je dobře. Dáte to přes soud?
Jsme manzele, takze pres soud to pujde. Ale my jsme dohodli.
- Citovat
- Upravit
Černá vdova
12.10.17 21:51
@Anonymní píše:
Jsme manzele, takze pres soud to pujde. Ale my jsme dohodli.
Tak pak by to nemělo trvat dlouho. I tak je to ale nepříjemná záležitost. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.10.17 21:12
Ahoj, jsem původní zakladatelka celé diskuze, nebudu psát a zakládat novou, shrnu to sem. Děvčata, holky, doufám, že mi poradíte, pomůžete.
Snášela jsem viz. popisek i po této diskuzi, dlouho, dlouhých Xlet… už nemůžu!
Prostě nemůžu, nemám dál sílu, chuť.. nemůžu dál.
Je mi do pláče, ale vnitřně mám pocit, že až to přebolí, nadechnu se! Opravdu a zhluboka se nadechnu a budu žít..vyrovnaným životem..
Od této diskuze se u nás nic moc nezlepšilo, nezměnilo, i když jsme debatu o i tomhle tématu vedli, žádný závěr.
Možná i tu absenci doteků bych nějak zvládla v budoucnu, ale manžel se začal chovat jako naprosté prase! Sprostý, krutý hvado! Omlouvám se, ale jinak to vyjádřit nejde.
Vidím to přesně! Jakmile vidí, že se mi daří, cokoli, hned má potřebu mě srážet, urazit, ponížit. Např. jakékoli mé vaření je humus, sraka, kentus - a podobné výplody slov, před našimi dětmi!!! 
Minulých pár let se stravoval výhradně doma a neměl s tím nejmenší problém 
Na jednu stranu se tomu už musím i smát, protože to směšné je, ale když si to celé uvědomím, smích mě přejde.
Začal dělat i to, že např. dnes. Píše mi, zda mu zavolám prosím do opravny hodinek na druhou stranu ČR, aby je poslali, potvrdit cenu opravy, atd. říkám, že jasně, i když jemu by asi pusa upadla. Vše vyřídím, hodinky přijdou PPL atd. volám mu to, milý, strašná legrace atd. Cca za dvě hodiny mu píšu já, co holky, co děláme atd. a reakce? Nas*rat a další zpráva, na moji otázku, zda mu přijde naprosto v pořádku se takhle chovat a takhle se mnou jednat mi napsal: Neřešim tě! A podobný smsky, ale to je co týden několikrát..
Jakmile on potřebuje - je zlatej. Kdokoli jinej - jen je z něj hulvát!
Je z něj šíleně sprostý, nechutný, odpudivý chlap… opravdu to tak cítím…
Napsala jsem mu nyní dlohou zprávu o tom, že vážně končím, že tohle nedávám dál, atd. (nikdo by tohle proboha netrpěl)…
Nemám nejmenší chuť se s ním dál bavit či cokoli…a to myslím smrtelně vážně…
Mám ho plný zuby!
A teď k jádru věci… Co mě zajímá - úplně narovinu - praktickou stránku.
Jsme v bytě, družstevním - pouze já jsem členem družstva, byt je od mých rodičů.
Trvalé bydliště tu mám já a dvě dcery. Nikdo jiný.
Potřebuji vyřešit, jak mohu manžela vystěhovat?? Pouze zamknout a dát mu věci před dveře mi přijde velice sprosté a nedůstojné, ale on sám neodejde. Nikdy neodejde! To vím stoprocentně.
Za jakékoli rady budu ráda. Děkuji za vyslechnutí.
- Citovat
- Upravit
25.10.17 10:59
Byt jsi nabyla pred manzelstvim? Jinak to s tim vystehovanim si budes muset rozmyslet, jestli tam nahodou nehrozi z jeho strany nasili…a podle toho volit zpusob. Je moc dobre, ze ses rozhodla. My s manzelem to mame jinak, on je velice slusny. Na vsem jsme domluveni a vcera padlo posledni a definitivni rozhodnuti - jdemevod sebe. Pomohla mi s tim i navsteva cloveka, ktery se zabyva dispozicni diagnostikou. Jednoznacne z toho vyplynulo, ze nas vztah nema smysl zachranovat a ze jsem se uplne nepochopitelne obetovala pro rodinu. Zacinam znovu a jsem stastna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.17 11:10
@Anonymní píše:
Ahoj, jsem původní zakladatelka celé diskuze, nebudu psát a zakládat novou, shrnu to sem. Děvčata, holky, doufám, že mi poradíte, pomůžete.Snášela jsem viz. popisek i po této diskuzi, dlouho, dlouhých Xlet… už nemůžu!
Prostě nemůžu, nemám dál sílu, chuť.. nemůžu dál.
Je mi do pláče, ale vnitřně mám pocit, že až to přebolí, nadechnu se! Opravdu a zhluboka se nadechnu a budu žít..vyrovnaným životem..Od této diskuze se u nás nic moc nezlepšilo, nezměnilo, i když jsme debatu o i tomhle tématu vedli, žádný závěr.
Možná i tu absenci doteků bych nějak zvládla v budoucnu, ale manžel se začal chovat jako naprosté prase! Sprostý, krutý hvado! Omlouvám se, ale jinak to vyjádřit nejde.
Vidím to přesně! Jakmile vidí, že se mi daří, cokoli, hned má potřebu mě srážet, urazit, ponížit. Např. jakékoli mé vaření je humus, sraka, kentus - a podobné výplody slov, před našimi dětmi!!!
Minulých pár let se stravoval výhradně doma a neměl s tím nejmenší problém
Na jednu stranu se tomu už musím i smát, protože to směšné je, ale když si to celé uvědomím, smích mě přejde.
Začal dělat i to, že např. dnes. Píše mi, zda mu zavolám prosím do opravny hodinek na druhou stranu ČR, aby je poslali, potvrdit cenu opravy, atd. říkám, že jasně, i když jemu by asi pusa upadla. Vše vyřídím, hodinky přijdou PPL atd. volám mu to, milý, strašná legrace atd. Cca za dvě hodiny mu píšu já, co holky, co děláme atd. a reakce? Nas*rat a další zpráva, na moji otázku, zda mu přijde naprosto v pořádku se takhle chovat a takhle se mnou jednat mi napsal: Neřešim tě! A podobný smsky, ale to je co týden několikrát..
Jakmile on potřebuje - je zlatej. Kdokoli jinej - jen je z něj hulvát!Je z něj šíleně sprostý, nechutný, odpudivý chlap… opravdu to tak cítím…
Napsala jsem mu nyní dlohou zprávu o tom, že vážně končím, že tohle nedávám dál, atd. (nikdo by tohle proboha netrpěl)…
Nemám nejmenší chuť se s ním dál bavit či cokoli…a to myslím smrtelně vážně…
Mám ho plný zuby!A teď k jádru věci… Co mě zajímá - úplně narovinu - praktickou stránku.
Za jakékoli rady budu ráda. Děkuji za vyslechnutí.
Jsme v bytě, družstevním - pouze já jsem členem družstva, byt je od mých rodičů.
Trvalé bydliště tu mám já a dvě dcery. Nikdo jiný. Potřebuji vyřešit, jak mohu manžela vystěhovat?? Pouze zamknout a dát mu věci před dveře mi přijde velice sprosté a nedůstojné, ale on sám neodejde. Nikdy neodejde! To vím stoprocentně.
Jednoduše, najdeš mu podobné bydlení a vystěhuješ ho. Nebo počkáš na nabytí právní moci rozvodu a vystěhuješ ho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.17 12:07
@Judy01 píše:
Byt jsi nabyla pred manzelstvim? Jinak to s tim vystehovanim si budes muset rozmyslet, jestli tam nahodou nehrozi z jeho strany nasili…a podle toho volit zpusob. Je moc dobre, ze ses rozhodla. My s manzelem to mame jinak, on je velice slusny. Na vsem jsme domluveni a vcera padlo posledni a definitivni rozhodnuti - jdemevod sebe. Pomohla mi s tim i navsteva cloveka, ktery se zabyva dispozicni diagnostikou. Jednoznacne z toho vyplynulo, ze nas vztah nema smysl zachranovat a ze jsem se uplne nepochopitelne obetovala pro rodinu. Zacinam znovu a jsem stastna.
A když máš manžela velice slušného, proč od něj utíkáš? Palí Tě dobré bydlo, nebo co?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.17 12:12
@Anonymní píše:
Já chápu zakladatelku(obnovitelku), ale i jejího partnera.
V období dospívání mi hrozně chyběl fyzický kontakt a láska v jakékoli podobě včetně té rodičovské, pak jsem si nějak vypěstovala imunitu vůči tomuto pocitu a od té doby je mi vyloženě nepříjemné když na mě někdo sahá.
Dotyk mi nevadí asi od čtyř lidí, jeden je partner, dva nejlepší kamarádi a jedna kamarádka. Jinak nesnáším když na mě kdokoli sahá, vadí mi to i od vlastní matky.
Nemyslím si že mám problém, prostě jsem nekontaktní člověk. Naštěstí mám stejně založeného partnera.
Potřebuji dotyk tak jednou za měsíc (nemluvím o sexu), přitulíme se s partnerem a to mi stačí, jemu taky. V dětsví to měl doma podobně jako já a tak u nás není pochyb že byla chyba na straně rodičů. Už teď vím že se ke svému dítěti budu chovat jinak a nebudu taková jako byli mí rodiče.Peťa.
Třeba to potřebujete oba natrénovat, tak byste třeba mohli začít trénovat. Což to takhle zkusit místo jednou za měsíc dvakrát za měsíc, později třikrát za měsíc a tak postupně zvyšovat dávku?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
