Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Judy01 píše:
Nase dite vnima ten nesoulad mezi mnou a manzelem. Ja jsem na tom pracovat chtela, manzel ne. Ta obrovska frustrace na obou stranach se odrazela i na diteti. A co nase dite tim rozchodem ucim? - nebat se zit svuj zivot a milovat svuj zivot, stat na vlastnich nohach, nebat se stanovit si hranice a hlavne sebelasce. Toto vse jsem se totiz touto situaci naucila ja sama. A co bych nase dite ucila, kdybych zustala v takto fruszrovanem vztahu? - ze na mne nezalezi. Toto nepisu ani tak pro Proximuse, ale spis pro ostatni zeny. Kazdy si tou stezkou az na konec sil musi projit sam. Drzim palce.
Své dítě svým chováním učíš, že nejlepším řešením je útěk od problému. Chápu Tvé pocity, mám to v širší rodině. Ona - stejně,,chytrá,, jsko Ty nyní. Výsledek? Děti, teď už dospělé veřejně přiznávají trauma z rozpadu rodiny. On si našel novou partnerku po dvou letech, ona je už 15 let sama. Všichni chlapi jsou totiž špatní. Nikdy nepřiznala, že chyba je na její straně. Přeji Ti hodně štěstí.
@Proximus píše:
Své dítě svým chováním učíš, že nejlepším řešením je útěk od problému. Chápu Tvé pocity, mám to v širší rodině. Ona - stejně,,chytrá,, jsko Ty nyní. Výsledek? Děti, teď už dospělé veřejně přiznávají trauma z rozpadu rodiny. On si našel novou partnerku po dvou letech, ona je už 15 let sama. Všichni chlapi jsou totiž špatní. Nikdy nepřiznala, že chyba je na její straně. Přeji Ti hodně štěstí.
To, ze bude sama, prece neni zadna tragedie…tisickrat lepsi je byt bez chlapa nez s takovym, se kterym mi neni dobre..
Sama jsem si to zazila po rozvodu s exmanzelem, se kterym mi nebylo ve vztahu dobre. Po rozvodu jsem byla stastna, spokojena, zbavena koule na noze, zacala jsem se tesit domu, bylo mi uplne fuk, ze on nekoho ma, ja byla jen stastna, ze to nejsem ja. A hodne dlouho jsem sama s dcerkou zustala, po dvou znamostech bez spolecneho bydleni jsem nahodou potkala sveho soucasneho, se kterym zase tvorime rodinu a je nam krasne. Kdybych ho nepotkala, zila bych s dcerkou spokojene sama. Milionkrat lepsi varianta nez osklivy vztah s tehdejsim exmanzelem…
@káťa píše:
To, ze bude sama, prece neni zadna tragedie…tisickrat lepsi je byt bez chlapa nez s takovym, se kterym mi neni dobre..Sama jsem si to zazila po rozvodu s exmanzelem, se kterym mi nebylo ve vztahu dobre. Po rozvodu jsem byla stastna, spokojena, zbavena koule na noze, zacala jsem se tesit domu, bylo mi uplne fuk, ze on nekoho ma, ja byla jen stastna, ze to nejsem ja. A hodne dlouho jsem sama s dcerkou zustala, po dvou znamostech bez spolecneho bydleni jsem nahodou potkala sveho soucasneho, se kterym zase tvorime rodinu a je nam krasne. Kdybych ho nepotkala, zila bych s dcerkou spokojene sama. Milionkrat lepsi varianta nez osklivy vztah s tehdejsim exmanzelem…
Je mnoho projevů nefunkčního vztahu. Různé projevy budou mít různý vliv na dítě. Nejde jen tak říct - jsme nešťastní, tak pro dítě bude lepší, když nebudeme spolu.
Rozchod je spíše naplnění svých vlastní potřeb rozcházejícího se. A protože je tam dítě, je potřeba si to nějak odůvodnit, aby to bylo společensky přijatelnější (a přijatelnější pro sebe sama). Nastupují obecné „omluvné“ polopravdy typu: „šťastná matka = šťastné dítě“, „nemilující se rodiče jsou špatným vzorem pro dítě“ apod.
Takže se dá říct, že pro tebe se rozejít lepší určitě bylo. Ale pro dítě? Záleží na situaci.
Pro tebe, resp. pro ní, být sama tragédie nebude, ale pro to dítě, klidně být může.
…a teď očekávám těch několik obvyklých komentářů, jak dotyčné nenáviděly svého otce.
@opulus píše:
Je mnoho projevů nefunkčního vztahu. Různé projevy budou mít různý vliv na dítě. Nejde jen tak říct - jsme nešťastní, tak pro dítě bude lepší, když nebudeme spolu.
Rozchod je spíše naplnění svých vlastní potřeb rozcházejícího se. A protože je tam dítě, je potřeba si to nějak odůvodnit, aby to bylo společensky přijatelnější (a přijatelnější pro sebe sama). Nastupují obecné „omluvné“ polopravdy typu: „šťastná matka = šťastné dítě“, „nemilující se rodiče jsou špatným vzorem pro dítě“ apod.
Takže se dá říct, že pro tebe se rozejít lepší určitě bylo. Ale pro dítě? Záleží na situaci.
Pro tebe, resp. pro ní, být sama tragédie nebude, ale pro to dítě, klidně být může.…a teď očekávám těch několik obvyklých komentářů, jak dotyčné nenáviděly svého otce.
nenapíšu nenavistný komentář, jak jsem nenáviděla svého otce… náš vztah byl špatný, rodiče se nerozvedli. A nelze postavit celý svůj život jen na dítěti..nejsou to žádní bozi, kvůli kterým se musíme doživotně obětovat..jsou to lidi jako my a vyrovnají se s tím po svém…dobrý otec se nestává špatným kvůli rozvodu zustavá takový pořád.
@Proximus píše:
Své dítě svým chováním učíš, že nejlepším řešením je útěk od problému. Chápu Tvé pocity, mám to v širší rodině. Ona - stejně,,chytrá,, jsko Ty nyní. Výsledek? Děti, teď už dospělé veřejně přiznávají trauma z rozpadu rodiny. On si našel novou partnerku po dvou letech, ona je už 15 let sama. Všichni chlapi jsou totiž špatní. Nikdy nepřiznala, že chyba je na její straně. Přeji Ti hodně štěstí.
Uz jsem tu nekde psala, ze ja jsem problem resit chtela, manzel ne. On byl spokojeny tak, jak byl a bylo mu fuk, co citim a prozivam ja. Chyba je vzdy na obou stranach. Ja jsem svou pred manzelem priznala a omluvila se mu. Ale nechci se dozivotne sebeobetovat a to ani kvuli diteti ne. Jestli z toho bude mit trauma? Jak to mam ted vedet, mozna ano. Ukazte prstem na nekoho, kdo nema. Takovy je zivot. A ze jsem ted chytra? Coz vnimam od tebe pejorativne a zase utocne. Ja si nemyslim, ze je to o chytrosti. Ja jsem ted stastna. A sama
. A opravdu mi je fuk, jestli si manzel nekoho najde a ja ne. Zadne partnerstvi neni zarukou stesti, v tom uz sve naplneni nehledam.
a to je svoboda - aspon pro me.
@opulus píše:
Je mnoho projevů nefunkčního vztahu. Různé projevy budou mít různý vliv na dítě. Nejde jen tak říct - jsme nešťastní, tak pro dítě bude lepší, když nebudeme spolu.
Rozchod je spíše naplnění svých vlastní potřeb rozcházejícího se. A protože je tam dítě, je potřeba si to nějak odůvodnit, aby to bylo společensky přijatelnější (a přijatelnější pro sebe sama). Nastupují obecné „omluvné“ polopravdy typu: „šťastná matka = šťastné dítě“, „nemilující se rodiče jsou špatným vzorem pro dítě“ apod.
Takže se dá říct, že pro tebe se rozejít lepší určitě bylo. Ale pro dítě? Záleží na situaci.
Pro tebe, resp. pro ní, být sama tragédie nebude, ale pro to dítě, klidně být může.…a teď očekávám těch několik obvyklých komentářů, jak dotyčné nenáviděly svého otce.
A když bude táta ponižovat mámu, když jí bude mlátit, má s ohledem na dítě se od něj nechat zabít?
@Venetia píše:
nenapíšu nenavistný komentář, jak jsem nenáviděla svého otce… náš vztah byl špatný, rodiče se nerozvedli. A nelze postavit celý svůj život jen na dítěti..nejsou to žádní bozi, kvůli kterým se musíme doživotně obětovat..jsou to lidi jako my a vyrovnají se s tím po svém…dobrý otec se nestává špatným kvůli rozvodu zustavá takový pořád.
A v dospělosti se vztahy s tvým otcem zlepšily nebo ne?
@Černá vdova píše:
A v dospělosti se vztahy s tvým otcem zlepšily nebo ne?
moc ne, až ve vyšším věku měl asi lepší vztah k vnoučatům než k nám…a nějaký ten čas před smrtí se snažil, ale to už bylo pozdě něco napravovat.
@opulus píše:
Je mnoho projevů nefunkčního vztahu. Různé projevy budou mít různý vliv na dítě. Nejde jen tak říct - jsme nešťastní, tak pro dítě bude lepší, když nebudeme spolu.
Rozchod je spíše naplnění svých vlastní potřeb rozcházejícího se. A protože je tam dítě, je potřeba si to nějak odůvodnit, aby to bylo společensky přijatelnější (a přijatelnější pro sebe sama). Nastupují obecné „omluvné“ polopravdy typu: „šťastná matka = šťastné dítě“, „nemilující se rodiče jsou špatným vzorem pro dítě“ apod.
Takže se dá říct, že pro tebe se rozejít lepší určitě bylo. Ale pro dítě? Záleží na situaci.
Pro tebe, resp. pro ní, být sama tragédie nebude, ale pro to dítě, klidně být může.…a teď očekávám těch několik obvyklých komentářů, jak dotyčné nenáviděly svého otce.
Ja jsem sveho otce milovala
. A co se tyce omluvnych polopravd - ja ani nemam pocit, ze bych se mela nekomu omlouvat krome sebe. Taky bych rada rekla svemu diteti - moc nas to opravdu mrzi, ale s tatinkem jsme to fakt posrali uz davno, muzu jen doufat, ze jednou nam odpustis a mozna i pochopis. Oba te ale milujeme strasne moc. (Jak to nakonec doopravdy reknu a co reknu, to jeste nevim)
@Černá vdova píše:
A když bude táta ponižovat mámu, když jí bude mlátit, má s ohledem na dítě se od něj nechat zabít?
Ne, a ani to nikde nepíšu.
Před více než třemi lety jsem chodil k rodinnému terapeutovi ve snaze nějak zachránit tehdy patnáctileté manželství. Chodil jsem na tu rodinnou terapii sám, což samo o sobě něco vypovídá.
Nicméně to hlavní, co mi tehdy řekli bylo, že pro dítě je daleko lepší, když jsou rodiče spokojení a nejsou spolu, než aby spolu zůstali za každou cenu a trápili se.
Ty děti to totiž poznají. A otázkou, kterou si musí zodpovědět každý sám, je, jestli je pro dítě lepší (resp. horší) trauma z rozchodu rodičů nebo život v nefunkčním vztahu.
Já nakonec zvolil odchod. Už to jsou tři roky, a ani jednou jsem ani na vteřinu svého rozhodnutí nelitoval.
@salamio píše:
Před více než třemi lety jsem chodil k rodinnému terapeutovi ve snaze nějak zachránit tehdy patnáctileté manželství. Chodil jsem na tu rodinnou terapii sám, což samo o sobě něco vypovídá.Nicméně to hlavní, co mi tehdy řekli bylo, že pro dítě je daleko lepší, když jsou rodiče spokojení a nejsou spolu, než aby spolu zůstali za každou cenu a trápili se.
Já nakonec zvolil odchod. Už to jsou tři roky, a ani jednou jsem ani na vteřinu svého rozhodnutí nelitoval.
Ty děti to totiž poznají. A otázkou, kterou si musí zodpovědět každý sám, je, jestli je pro dítě lepší (resp. horší) trauma z rozchodu rodičů nebo život v nefunkčním vztahu.
Jasne a vystizne. Pro me byl nejhorsi stav, kdy jsem zila v nerozhodnosti ohledne rozchodu - strach, ze to udelam, strach, ze to neudelam. Stala se ze me temer troska diky teto nerozhodnosti. Jakmile jsem se ale jednoznacne rozhodla pro rozchod, citila jsem, ze jsem to zase ja.
Pro mě je rodina základ, pokud mi doma něco chybí, hledám to jinde. Samozřejmě jsem se to první snažil několik let řešit se ženou. Nemělo to cenu. Co jsem se začal stýkat s jinými ženami, tak je to doma daleko harmoničtější. Občas to zabolí, teď mě třeba opustila jedna dlouhodobá známost, ale celkově vzato mi to dost pomohlo. Ale zajímavé je, že po povahové stránce si nejvíce rozumím s vlastní ženou. S tou se prakticky nehádáme ![]()
@Anonymní píše:
Pro mě je rodina základ, pokud mi doma něco chybí, hledám to jinde. Samozřejmě jsem se to první snažil několik let řešit se ženou. Nemělo to cenu. Co jsem se začal stýkat s jinými ženami, tak je to doma daleko harmoničtější. Občas to zabolí, teď mě třeba opustila jedna dlouhodobá známost, ale celkově vzato mi to dost pomohlo. Ale zajímavé je, že po povahové stránce si nejvíce rozumím s vlastní ženou. S tou se prakticky nehádáme
S prominutím, ale zrovna tohle mi přijde jako zbabělé řešení.
No, někdy to ještě není úplně ztracené.
Ale jinak máš pravdu, ženská do nich může hučet jak do dubu a je to všechno k ničemu. A pak akorát poslouchá kecy, jak rozbila rodinu, protože… cokoliv. A ten chudák opuštěný s tím asi neměl nic dočinění, ten k tomu přišel jak slepý k houslím.
Ale vztahuju to čistě jen k tomu důvodu odchodu, co má @Judy01 .