Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A proč jsi jí to říkala, když jsi tak citlivá? Pokud to teda nepoznala. Ženský co se těší na babičkovství jsou kolikrát víc rozdivočelé než ženy, co se těší na těhotenství a neví samou radostí, komu by to řekly, aby nepraskly. Navíc o ZT neví píšeš, takže to nebrala tak vyhroceně. Tak se s ní bav normálně a intimní věci si nech pro sebe, těžko změníš někoho, jedině můžeš svůj přístup.
Já myslím, že to ona nemyslela zle. Tím, že neví o ZT tak asi netušila, jak moc to pro vás znamená a chtěla se pochlubit. To jsou hold babičky a tchýně
Ale píšeš, že jinak je hodná, takže já bych jí řekla, že mě mrzí, že to odkývala a pak udělala pravý opak, ale pak už bych to asi nechala být ![]()
Ale jinak moje mamča si o mě a mém manželovi taky myslí, že jsme malí, třeba zrovna minule, když jsem jí řekla, že jsem myla okna, tak mě seřvlala že proč to děláma že jsem měla zavolat jí
to člověk asi musí házet za sebe ![]()
Mne se takove chovani hnudi a nedokazala bych to omluvit. Byt diskretni je pro me alfa omega vseho, taktu a loajality si cenim u lidi velmi moc.
@Annie9
tak pos tohle se podepisu, pro me je tohle gro vztahů…
tehotenstvi jsme oznamovali pro prvotrim. screeningu rodicum, nikdo jiny nevedel… s prosbou at si to jeste mesic nechaji pro sebe… bohuzel me to utvrdilo v tom, ze me tchyne neposloucha.. nebere… i presto ze je strasne mila a hodna… ![]()
@Agnesita mas pravdu,… tohle obcas zapominam, musim se zaridit podle sebe a vyvarovat se priste toho aby to takto dopadlo, zmenit pristup ![]()
u moji mamky to tak praktikuju, jen mi trvalo nez mi to doteklo ![]()
@Anonymní píše:
@Annie9tak pos tohle se podepisu, pro me je tohle gro vztahů…tehotenstvi jsme oznamovali pro prvotrim. screeningu rodicum, nikdo jiny nevedel… s prosbou at si to jeste mesic nechaji pro sebe… bohuzel me to utvrdilo v tom, ze me tchyne neposloucha.. nebere… i presto ze je strasne mila a hodna…
Nekdo to bere tak, ze ta osoba „je hodna“ a „nemyslela to tak“. Ale pro me je to znamka hlouposti a nerespektu. Kdyz mi nekdo neco sveri, tak to nereknu ani manzelovi a ocekavam to same. Pro me je lepsi, kdyz jsou lidi mene hodni a obetavi a spis se umi chovat a da se jim verit a spolehnout se na ne. Ale kazdy to ma jinak.
Já bych to tak nebrala, samozřejmě máš jinou povahu než já. )))))Ale na druhou stranu ji chápu, obrovská radost, že bude babičkou a chtíč se s takovou novinkou podělit s kamarádkama. Já jsem flegmoš, pro mě by to bylo znamení toho, že vím, že tchýnka má měkou pusu a neumí udržet tajemství, tak příště bych věděla, že když chci něco utajit, tak tchýnce zatím nic neříkat. Ale nijaké závěry bych ztoho nedělala. Natož se sní nebavila, hold je emotivní a ráda se podělí o radost.
Mne se ten smirlivy postoj i libi, jsem bohuzel sama hodne tvrda a nekompromisni. Ale zalezi taky na prostredi, v mem okoli je zvykem byt diskretni a spis se ptame, zda se neco „muze rict“ nez ze by se klevetilo.
Anonymní, hloupé lidi nepředěláš. Udělala jsi výraznou zkušenost, příště si dobře rozmyslíš, co tchýni sdělíš.
U lidí jejího ražení je dobré držet si odstup (nesvěřovat se s věcmi, které nepovažuješ za automaticky veřejné = může je o mně vědět kdejaký jouda).
A co se týká nošení věcí, vaření apod. tam u těchto lidí nezbývá, než zachovat se asertivně a klidně, mile, stále dokola opakovat to samé: děkuji maminko/Jiřinko/paní Nováková, ale opravdu nám nic takového nenoste/nevozte, co potřebujeme si obstaráme sami. Jste moc hodná a když budeme potřebovat pomoc, rádi vás poprosíme, ale teď opravdu nic nepotřebujeme a nechceme. A protože to nezabere hned, je nutné provést krok dvě, tzn. neobjednané a předem odmítané tchýni při odchodu vrátit v tašce. Napoprvé, napodruhé to je dost šílená situace, ale časem ti to ani nepřijde
… a tchýně pokud toho nenechá, tak frekvenci alespoň sníží.
Priste bych nic duverneho tchyni nerekla.
Me by se to hodne dotklo.
Noo tak to by me rozlitilo… A rekla bych ji jak me zklamala a mou duveru v ni. At se chytne za tlamu
Asi takhle, ztratila by moji důvěru v tom smyslu, že bych ji už příště nic „neveřejného“ neřekla, ale že bych se s ní kvůli tomu nebavila, to asi ne, jen bych si ji zařadila do kategorie slepičích prdelek.
@Anonymní píše:
@Annie9tak pos tohle se podepisu, pro me je tohle gro vztahů…tehotenstvi jsme oznamovali pro prvotrim. screeningu rodicum, nikdo jiny nevedel… s prosbou at si to jeste mesic nechaji pro sebe… bohuzel me to utvrdilo v tom, ze me tchyne neposloucha.. nebere… i presto ze je strasne mila a hodna…
Psala jsi, že vám tchýně pořád musí něco dávat a že vás má za malé děti. Chybí jí vůči tobě respekt, ale ten je potřeba si získat. Ukázat, že tvé přání je něco, přes co nejde vlak. Nechcete, aby se o vás starala? Neberte si nic. Nechcete, aby někdo věděl, že jsi těhotná? Nikomu to neříkejte. Je to zkušenost. Máš dvě možnosti: buď se naštveš, nebudeš s ní mluvit až tak, že to poškodí vztahy mezí babičkou a vnoučátkem kvůli prkotině, nebo dokážeš tchýni do očí říct, jak tě porušení slibu mrzí a do budoucna bys byla ráda, aby se to neopakovalo.
Ahoj stala se mi taková nepříjemnost, když jsme oznamovali tehotenstvi (po predchozim zamlklem tehotenstvi), prosili jsme rodinu - konkretne tchyni, aby si to nechala pro sebe minimalne jeste mesic, nez budou znamy vysledky tripplu apod… (strach po ZT byl velky, tchyne o ZT nevedela)… v ten den kdy jsme to oznamovali jsem ji trikrat prosila a zduraznovala, aby to nikde nerikala, ze jeste pockame na vysledky, trikrat mi to do obliceje odkyvala… nez jsme dojeli domu, vedeli to u ni v praci a vsichni pribuzni kolem… holky co byste si mysleli o jejim uvazovani a chovani? nemuzu to prekousnout, totalne se mi v ni vytratila duvera… to ze dosud delala to co chtela… ona je moc hodna a porad nam neco dava, mi to nechceme ale ona neposloucha… clouma mnou vztek a averze
bohuzel se pres to nemohu prenest… kdyz nekomu neco do obliceje trikrat potrvdim a do hodiny udelam opak… tak mi to prijde i pres to zemam radost ze budu babou nepochopitelne..
zapada to tak nejak do toho, ze tchyne nas moc neposloucha a ma nas za male deti, kterym musim vozit jidlo a stale neco davat, nemam rada ten pocit vdecnosti a ze zustavam neco dluzna, sami se o sebe s manzelem dokazeme postarat… prijde mi ze nas proste neposloucha a jede si svoje… bohuzel timhle cinem u me ztratila duveru a nejsem schopna se s ni ani normalne bavit 

myslite ze to prehanim?