Celkové hodnocení porodnice:
V této porodnici jsem byla velice spokojená, možná je to i tím, že můj porod probíhal fyziologicky a bez problémů.
Doma večer ve 23 hodin mi praskla voda a pomalinku odtékala. Byla jsem 2 týdny před termínem. Do porodnice jsme tedy dorazili kolem půlnoci. Nejdřív jsem neměla žádné kontrakce, ale už v autě jsem měla asi každých pět minut, takové velice slabé, ale docela nepříjemné.
Na příjem mě vzala starší sestřička, kolem 60 let, od pohledu velice odměřená, ale po půlhodině jsem zjistila, že je velice hodná a klidná, to na mě začalo působit moc dobře.
Manžela nechali sedět v čekárně, zatímco mě napojili na monitor a zkontrolovali plodovou vodu z mé vložky.
Monitoring trval asi 30 minut, kontrakce jsem během toho měla pořád stejně, ptali se mě, jak to cítím, jestli jsou hodně nepříjemné… Zajímali se a psali si to. Řekla jsem, že to cítím jako horší menstruaci, ale že jsou ty kontrakce velice krátké, do 15 vteřin max.
Sestřička vyjela graf a naznala, že je to teprve úplný začátek a že nejméně do pozdního rána se určitě nic dít nebude a že bych se měla vyspat. Vysvětlila mi, že domů už mě nepustí, kvůli odteklé plodovce, ale že můžeme s manželem zůstat na nadstandardu. To jsem chtěla, protože jsem tam nechtěla být sama. Pak mě ale druhá sestřička poradila, ať raději manžela pošlu domů, protože se budu potřebovat pořádně vyspat a nabrat síly na ráno, a pokud tam bude manžel, tak budu prý rozptýlená a ani jeden z nás si neodpočine. Naznala jsem, že má pravdu a šla jsem manželovi do čekárny říct, co bude. Moc to nechápal, myslel si že to asi hned bude. 
Nakonec teda souhlasil. že pojede domů a že kdykoliv bude třeba nebo jen budu chtít, aby tu byl, tak zavolám a on přijede. Máme to od nemocnice 14 km, takže je to bezproblémové.
Manžel odjel a mě popadla strašná lítost, bylo mi najednou hrozně úzko, byla jsem tam najednou sama, s cizími sestřičkami, byla jsem trošku roztřesená, třásla se mi kolena a ruce, asi proto, že jsem nevěděla, co se bude dít a celé té nečekané situace jsem se bála. Bála jsem se konrakcí a toho, jak to zvládnu. Říkala jsem sestřičce, že před 11 lety jako 18letá jsem byla se sestrou u porodu a byl to hodně komplikovaný a náročný porod s kleštěmi a že mám prostě asi proto takový strach. Sestřička byla moc milá, společně s druhou sestřičkou si za mnou šly na pokoj chvilku povídat, abych se uklidnila. Pak mi řekla, že vidí, jak jsem neklidná a jestli prý chci manžela u sebe. To jsem řekla, že bych raději ten spánek, a pak jsem poprosila o něco na spaní, jestli to je možné, řekla že ano, že má něco co mě mohou píchnout na uklidnění a na lepší spaní, a prý to uvolní ty mini kontrakce. abych se vyspala.
Píchli mi teda injekci a já se celá unavená schoulila do postele. Zhasla mi světlo a řekla, že kdykoliv mohu zazvonit, a poradila, ať opravdu spím a nabírám síly.
Zavřela dveře a mě najednou nešlo spát ani přes injekci. Donekonečna jsem přemýšlela, jak to zvládnu, nemohla jsem uvěřit, že už rodím. Pořád jsem někomu psala na mobilu, mamce a tak dále.
Neuběhlo ani 30 minut a přišla kontrakce. Řekla jsem si, že asi ta injekce ještě nezabrala.
Ale za dalších 15 minut přišla další kontrakce a pak další a další a další. Každých asi 15 minut a byly dost nepříjemné. Po několika kontrakcích už jsem nemohla ležet, tak jsem u každé kontrakce stoupla a ohla se přes postel a rozdýchávala je. Pak jsem zase vždy zalezla a chystala se že si zchrupnu. Ale ani nápad. Ve dvě ráno už jsem tam regulérně hekala, ohnutá non stop přes postel, a rozdýchávala jsem to teda dost těžko, byly čím dál horší a já se po každé cítila slabší a slabší.
Kolem třetí ráno přišla mladá sestřička, moje oblíbená, a řekla: Paní, vy nespíte? Co děláte?
Já jí v těch bolestech nemohla ani odpovědět, jen jsem se na ní podívala a zase zabořila obličej do polštáře a rozdýchávala nahlas. Řekla, že se koukne jak na tom jsem. Pomohla mi na postel a zjistila že jsem otevřena na 5 prstů. Než dokončila monitoring, tak bylo půl 4 a po další prohlídce ve 4 hodiny mi oznámila že jsem na 5 a že to vypadá na nějakou rychlovku, tak že mám zavolat manžela, ať raději přijede. Přijel kolem půl 5 a to už jsem teda myslela, že budu okusovat omítku ze zdi. Nevěděla jsem, kam vletět, čeho se držet, jak to zvládat, pak mi ta mladá sestřička hrozně pomáhala hledat polohu. Zkoušeli jsme záchod, to mě nevyhovovalo. Pak navrhla Ballon, to taky ne, pak mi nabízela vanu, ale do té se mi nechtělo, i když jsem to vždy plánovala. Nakonec mi hodila na zem takovou super žíněnku a donesla takový nafouklý půlkruh, něco jako velký balón, ale stabilní a do tvaru U. A to bylo ono.
Šla jsem na všechny 4 a rukama a hlavou jsem se opřela o tu nafukovací věc, zabořila se do ní a sestřička nainstalovala manžela, aby mě držel za ruce. To bylo opravdu příjemné. Přišlo mi že kontrakce byly snesitelnější a nebyla jsem tak unavená ze stání. A rychle jsem se otvírala. V 5 ráno jsem už byla vyčerpaná, kontrakce byly šílené, mezi nimi jsem usínala na pár vteřin a pak jsem chytla hroznou paniku a brečela, že už nemůžu a že to nezvládnu, že chci císaře. Všichni se tomu smáli a vysvětlovali mi, že už jsem skoro na konci, že se moc dobře otvírám a že jsem šikovná a chválili mě do nebes. Dodali mi moc odvahy a neustále mě podporovali. Dýchali se mnou, ukazovali mi, jak mám dýchat a kdy. Za dalších půl hodky už jsem byla plně otevřená a dovolili mi tlačit. Povzbuzovali mě a já tlačila ze všech sil a vytlačila jsem na 3×. Vyšli mi vstříc a nechali mě rodit v mé poloze tak, jak jsem chtěla, i když to bylo pro ně náročnější.
Malého pak držela sestřička, a protože jsme byli na zemi, musela mi druhá pomoci se otočit, jelikož jsem tlačila na pejska, tak jsem neviděla miminko. Byla jsem slabá, tak mi pomohli se otočit a hned mi položili malého na břicho, a nechali dotepat pupečník. Všichni se se mnou radovali, byli příjemní a suproví. Manžel je cizinec, mluví jen anglicky a chovali se k němu moc hezky, ohleduplně. Mladá sestřička, která mě provázela celým porodem, s ním mluvila anglicky.
Pak mi malého zabalili a šli zvážit, to s nimi šel manžel, zatímco mě prohlížela doktorka placentu a pak i mě. Potom nás nechali na pokoji jen nás 3 asi hodinu, zkoušeli jsme kojit, seznamovali se, dělali fotky… Bylo to skvělé. Pak mi donesli snídani, kterou jsem si snědla v posteli, byly to 3 grahamové rohlíky, máslo, jogurt, sušenky, a kakao. Po snídani mě sestřička pomohla se osprchovat, dohlídla, abych se neporanila, protože jsem tam dole byla oteklá.
Přenesla mi moje věci na novorozenecké oddělení a doprovodila mě tam.
Na novorozeneckém oddělení jsem byla moc spokojená. Jsou tam moc milí, všechno nás učili, ukazovali, byli hrozně vstřícní. Laktační poradkyně fungovaly pořád, kdykoliv jsme se mohli jít na něco zeptat, požádat… V noci jsem několikrát chodila odstříkávat mléko, protože mě bolela nalitá prsa. Pomáhaly mi s kloboučky a se vším, co se týkalo kojení.
Přirovnala bych to k privátní péči svou kvalitou.
Nevýhodou jsou společné záchody a sprchy také nejsou na pokojích.
Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:
Více ručníků, osušek. Vše ostatní jsme fasovali.
Měla jsem vyvolávaný porod, takže žádný med. Jako nervózní prvorodička jsem byla z toho dost vyklepaná, ale měla jsem velké štěstí, že jsem narazila na mladého, šikovného, všímavého pana doktora Chrousta.♥️ Není den, kdy bych si nevzpomněla na jeho jednání i chování. Byla jsem nadmíru spokojena i s následnou péči. Jen malé vytknutí patří dětské lékařce, která dle mě jednala neprofesionálně a mladé holce pár dní po porodu řekla, že je nezodpovědná a moje dítě umře! Díky ní jsem všechny snahy o kojení hodila úplně pryč.