Celkové hodnocení porodnice:
Milé maminky, ráda bych se s vámi také podělila o svou zkušenost ve zlínské porodnici.
Ani nevím jak mám začít, nejprve mi stanovili, že budu muset porodit císařským řezem, tak jsem pak do porodnice nastoupila ve stanoveném datu. Když jsme dojeli, bylo všechno v pořádku, nachystala jsem si věci na oddělení šestinedělí. Porod proběhl v naprostém pořádku.
Po císařském řezu jsem u sebe svoje miminko moc neměla, protože jsem měla bolesti a tak jsem ho dostala až 2. nebo třetí den. Samozřejmě mi ho nosili k prsu, aby se naučil sát a nosili mi ho často. Ani nezkoušejte říct sestřičkám, že jste ho měli u prsu 15 minut a že ho nechce. Prostě ho musíte mít u prsu co nejdýl a to klidně i hodinu samozřejmě, i když jste unavené a skoro u toho usínáte. Upřímně řečeno sestřičky od miminek byli v pohodě akorát má maminka strach se jich vůbec zeptat na dokrm. Přišlo mi, že je to strašně velký problém, když chcete, aby vaše miminko jedlo a jelikož nemáte mléko, tak nemáte jinou možnost, bohužel se mi mléko rozjelo až téměř dva týdny po porodu.
Ale teď to nejlepší a to byla nějaká vrchní sestra, která mě totálně cukala s nervama. Byla silnější postavy a měla mikádo, blond vlasy, bohužel příjmení už nevím. Ale myslím si že nejsem jediná, co s ní měla problémy. Podle toho co jsem slyšela. Úplně první problém nastal, když mě měla poslat na kontrolu srdce, tam jsem byla, ale doktorka mi od ni nevyřídila vzkaz, že mám jít zpátky k ní na 4.patro, tak jsem tam nedošla a šla domu. Pak se nebála hned při příjezdu na šestinedělí, než jsem měla mít císař, mě zdrbat, proč jsem se k ní nevrátila, a když jsem jí omlouvala a pěkně, mile a srozumitelně jsem ji vysvětlovala, že mi nic paní doktorka neříkala, tak mi na to jen odpověděla: Mě to nezajímá. Nejpotupnější na tom bylo to, že můj přítel mě čekal za dveřmi a když mě zdrbala, tak mi pak říkal, jak vsechno slyšel a že mi furt říkala: mě to nezajímá. To jsem byla úplně v nervech, co mě ještě čeká.
Jako další problém byl s ní ten, že když jsem měla u sebe první den své miminko nespala jsem ani jednu hodinu, měla jsem problém vůbec zavřít oči, protože mi tam neustále někdo chodil, jak sestřičky, tak uklízečky a tudíž jsem za celých 5 dní nic nenaspala.
To bych taky samozřejmě chtěla podotknout, aby s tím maminky počítaly, že se v porodnici vůbec nevyspí. Já měla i ten problém, že jsem byla v bolestech po císaři a mám problémy usnout v cizím prostředí. Obzvlášť na těch jejich komunistických postelích. Kvůli únavě a totálnímu vyčerpání mi pak kvůli tomu nastaly i poporodní deprese.
Ale zpátky k paní sestřičce. Díky totálnímu vyčerpání se mi v nemocnici začala motat hlava, udělalo se mi mdlo, a když tam již zmiňovaná sestra došla, řekla jsem jí jestli by si nemohli malého alespoň na dvě hodinky vzít sestřičky, protože mi není dobře, jsem nevyspaná a potřebují si alespoň na chvilku odpočinout, že se mi motá hlava. A co že mi na to ta sestra odpověděla?: No já jsem nespala 3roky, musíte si zvyknout.
Když mi tohle řekla, myslela jsem, že jí na místě dám pár facek. Prostě bych jí nejradši zakroutila krkem. Měla jsem strach, že budu mít na rukách mimčo a že se mi zamota hlava a spadnu s ním. Prostě se mohlo stát cokoliv.
No a abych to zkrátila, tak další věc byla ta, že poslední den došla s nějakým doktorem, co mě kontroloval, abychom pak mohli odejít a doktor mi jen řekl: vy jste to všechno nechala na nás! A já na to: co myslíte všechno, nechápu? Odpověď žádná, a ta sestra se jen blbě podívala a usmála.
Byla jsem z toho dost špatná, protože jsem nechápala, co myslí a furt jsem přemýšlela, co jsem udělala. A jediné, co mě napadlo, bylo to, že jsem nevážila miminko, jinak jsem dělala všechno, co mi řekli.
Každopádně mi nikdo nic neřekl, když jsem se neustále ptala, co mám dělat, protože jsem nevěděla, na všechno co jsem se ptala při začátku, když mi dali moje dítě, bylo napsané na papíru, který mi odevzdali při odchodu domů. Tak jsme se tomu s přítelem zasmáli.
Takže milé maminky můj názor na porodnici Zlín je neutrální, protože nevím jestli ji mám doporučit nebo ne. Každopádně na místě bych tam některé lidi nakopala do p*****.
A co se týče jídla, počítejte s nejlevnější variantou, což jsou rohlíky, chleba, šunka, sýr, máslo, vánočka a klasiky jako svíčková s knedlíky atd. I když nechápu, jak můžou novopečeným maminkám podávat samá nadýmavá jídla, když pak mimča mají prdíky, bolí je bříško a pláčou(v případě, že jsou kojená). Takže taková je má zkušenost. Přeji vám budoucí maminky ať to ve zdraví s miminkem překonáte, pevné nervy a uvidíte, že jak dojedete domů, tak bude vše daleko lepší, jak při pobytu v porodnici.
Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:
Pro sebe: sprchový gel, ručník, kartáček, pastu, poporodní kalhotky a vložky, hřebínek, něco dobrého k nakousnutí(na nervy), přezůvky (já měla crossky), toaletní papír, mobil s nabíječkou
V porodnici pro vás mají: oslazený čaj na pití, jídlo, nemocniční oblečení, televizi, velice „příjemný“ personál
Pro miminko: plenky, zavinovačka, oblečení na odjezd domu
Pro miminko porodnice poskytuje: oblečení, sprchový gel, tělové mléko, krém na opruzeniny, ušní tyčinky, deku, na konci pobytu krabici s potřebami pro miminko do začátku (vzorečky), monitor dechu
DOPORUČUJI: VYPŮJČIT SI NA PUL ROKU MONITOR DECHU, AŤ MŮŽETE V KLIDU ALESPOŇ NĚCO NASPAT.
(dostávala jsem antibiotika kvůli streptokokovi, pak oxytocin, pak ještě něco na utlumení bolesti - měla jsem už velké kontrakce, ale ještě jsem nebyla dost otevřená…). Paní asistentka Sedláčková a paní doktorka Brychtová alespoň z mého úhlu pohledu udělaly vše, co bylo potřeba, a byly moc milé a příjemné, alespoň jak jen to v dané situaci lze. Včetně toho, že mi dovolily zkusit rodit v dřepu… Bohužel u mě stejně došlo k císaři.
